Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Šťáva plná vitaminů

Šťáva plná vitaminůPřipravte si domácí šťávu, která bude chutnat celé rodině...
pošlete nám recept

Magazín pro Šťastné ženy

 

Dcera chce jít na potrat. Mám šanci jí to rozmluvit?

Dcera chce jít na potrat. Mám šanci jí to rozmluvit?

Řešíme s dcerou velmi těžkou situaci, která je pro nás obě velmi bolestná. Jsem toho plná, nemůžu spát, strašně se trápím. Tím víc, že na konečné rozhodnutí je velmi málo času a já se obávám, že to dopadne špatně.

Jsem rozvedená, jedinou dceru jsem vychovala v podstatě sama, její otec nás opustil když chodila do školky. Já jsem si nikdy žádného stálého partnera ve smyslu že bych ho přivedla domů, nenašla. Občas jsem měla nějakou známost, ale nikdy to nepřerostlo v něco víc.

Dceři je teď třiadvacet let, je moc šikovná, má dobrou práci, která ji baví a dálkově studuje vysokou školu. Mám z ní opravdu radost. Před rokem začala chodit s jedním mladým mužem, hodně se do něj zamilovala a prožívala opravdu krásnou lásku. Přála jsem jí to.

No a teď se stalo něco, co s námi oběma pořádně zacloumalo. Před týdnem se mi dcera svěřila, že je těhotná. Zatím v úplném začátku, u doktora ještě ani nebyla, ale opakovaně si dělala těhotenský test a vždycky jí vyšel jasně pozitivní. Musím přiznat, že v první chvíli mě to zaskočilo, ale hned vzápětí jsem pocítila obrovskou radost. Jenže ta netrvala dlouho.

Pár dní na to přišla dcera domů s pláčem, že se s ní její přítel rozešel, že se prý na dítě ještě necítí a byl by radši, kdyby šla na potrat. A ona o tom začala opravdu uvažovat, i když předtím se na miminko těšila a z těhotenství měla radost. Teď si myslí, že když půjde na interrupci, dají to s přítelem zase dohromady a všechno bude jako dřív. Pořád je do něj moc zamilovaná a rozchod ji hodně zasáhnul.

Dlouho jsme o tom spolu mluvily, říkala jsem jí, že jít na potrat není jen tak, že ji to může psychicky a možná i fyzicky poznamenat, že si myslím, že by jim to pak už stejně neklapalo, dávala by mu za vinu, že ji k tomu donutil. Ptala jsem se jí, co cítí ona při představě potratu a bylo vidět, že jí to jedno není. Ona je teď strašně zmatená, bojí se, jak by sama zvládala dítě, neví, jak s prací, se školou, nejvíc ze všeho ale trpí tím, že ji přítel opustil.

Slíbila jsem jí, že pokud se rozhodne si miminko nechat, budu jí pomáhat jak jen to půjde, že sama s ním nebude a ve mně bude mít vždycky oporu. Ale ona to prý takhle nechce, vždycky chtěla založit rodinu jak se patří, aby mělo její dítě správného tátu.

Já jí rozumím, chápu ji, ale její rozhodnutí dát miminko pryč mi doslova drásá srdce. Je to pro mne něco absolutně nepředstavitelného. Vím, že nutit jí k ničemu nemůžu, je to její život, její rozhodnutí, je dospělá. Ale přesto, jsem její máma, prožila jsem si v životě dost, mám o ni strach. Bojím se, aby svého rozhodnutí nelitovala.

Myslíte, že je nějaká šance že si to ještě rozmyslí? Co bych proto já mohla ještě udělat? Jsem z toho úplně na dně.

Helena


21.6.2018   Rubrika:   |   Komentářů 158   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Dcera chce jít na potrat. Mám šanci jí to rozmluvit?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-120 | 121-135 | 136-150 | Další strana
Linda
Linda - 21.6.2018 7:22

Jarča*: ja souhlasim s Arnou, nejake tutunu je mozna dobre v dany okamzik, nicmene do zivota na dlouhou trat je tak na dve veci...miminko je super tutunu na 10 sekund denne, ale setsakra tvrda prace 24/7 na cely zivot

jsou situace (a neni jich malo) kdy dobre reseni proste neexistuje, pouze spatne. A nezbyva nez si vybrat to, ktere je nejmin spatne, to ktere nejmin sazahne me coby hlavniho aktera (v tomto pripade Heleninu dceru) a proste vedet , ze jsem udelala to co bylo v dane situaci pro me nejlepsi a dal se v tom nepatlat. Ano muzu si milionkrat po letech rikat kdyby co by, muzu si predstavovat jak by dneskla kolem me behalo x-lety ditko, ale taky to ditko by nemuselo behat, mohl by to klidne byt lezak, mohl by byt nemocny - narkomam- sedet ve vezeni, je to tak 50:50 a opet jsme v kategorii coby kdyby. Nikdy nevis to jak se dneska rozhodnes ovlivni tebe a nebo nekoho milovaneho zitra, pozitri , za 10 roku, A je jedno jestli je to potrat a nebo jsi se spatne rozhodla na krizovatce a nebo neco jinyho. Coby kdyby nikdy nikomu nepomohlo , jenom ho to citove drasa a vycerpava.
Osobne neresim co bych MOHLA mit, ale jsem rada za to co MAM, i kdyby to byla blbost typu ze rano ta srnka skocila pred auto prede mnou a ja mela cas pribrzdit a neskocila do silnice o 10 sekund pozdeji tesne prede mne.

 
Jarča*
Jarča* - 21.6.2018 6:36

rychlonožka: hezky jsi to napsala. Každý se občas ocitneme na křižovatce, kde si musíme vybrat jednu cestu, a už nikdy se nedozvíme, jaké by to bylo, kdybychom si vybrali jinou.

 
Jarča*
Jarča* - 21.6.2018 6:32

Arna: nechci tu zasahovat do vašich dohadů, ale tvá první věta "Psychické či fyzické následky potratu jsou jen blbé kecy" mi připadá hodně necitlivá. Tys to zažila? Nebo kolik znáš těch, které to zažily? A i kdyby, rozhodně bych si netroufla házet všechny do jednoho pytle. Já naopak slyšela už od víc žen, jak je to celý život mrzí. Já vím, že někdy není jiné východisko, ale to přeci neznamená, že je to pro tu dotyčnou úplně jednoduché, a každá se s tím vyrovnává jinak.

 
Speedy
Speedy - 21.6.2018 0:03

catcat: mam-ca, Arna... asi tak nejak.

 
sharon
sharon - 20.6.2018 21:04

Arna: a nemusíme chodit daleko , že......smajlik - 34

 
Arna
Arna - 20.6.2018 21:04

krasaka: O tom kdo je negativní by se dalo diskutovat, ale to sem nepatří, to je na jiné diskuzi.

 
Arna
Arna - 20.6.2018 20:57

Santé: Můžeš specifikovat to zlo v mých příspěvcích? Možná píši drsněji, protože nemám ráda žádné ťuťu-ňuňu, nedělám ze sebe svatouška.
Je tu hodně takových co napíší: já bych nikdy... a přitom mají hodně pestrou minulost.

 
sharon
sharon - 20.6.2018 20:40

Santé: co na nich vidíš negativního ? ted jsem je prošla a v mnoha věcech má pravdu a zbytek je její názor.......
a stejně si to mladá musí vyřešit samasmajlik - 26 , tohle je jen diskuze
důležité je že ví kdo je vlastně otcem.......stane se že to některé ani neví........smajlik - 34 a pak dělají chytré..........smajlik - 68

 
krasaka
krasaka - 20.6.2018 19:56

smajlik - 61Santé - 20.6.2018 17:21

Jen poslední dobou ??? je to mnohem častěji - sám negativismus smajlik - 48

 
Santé
Santé - 20.6.2018 18:17

kubikm - 19.6.2018 23:30 smajlik - 75

 
Santé
Santé - 20.6.2018 17:21

Arna: smajlik - 76 Tvé příspěvky jsou poslední dobou plné ZLA.

 
kubikm
kubikm - 19.6.2018 23:30

jasmine: navíc prostě někoho záměrně usmrtit zatěžuje karmusmajlik - 26, navíc dnes je tolik možností, jak nepočít....v neposlední řadě i postinor....

vím o několika holkách, co nechtěně potratily....a kolikrát jim uklouzlo...jak by asi....a co by to asi....prostě duši ženy to poznamená...

jinak si ale myslím, že si to musí ta mladá vyřešit sama - matka ji pomoc nabídla, ale je to na ní, jinak bude vyčítat...to ty ty....
hlavně ať se nevrací k tomu šmejdovi...ano, je to šmejd....pro svoje pohodlí obětuje svoje dítě? event. i zdraví partnerky?

jinak si ale myslím - bude mít mateřskou...v práci by ji mohli vyjít vstříc, když by věděli, že...
na mateřské by mohla školu dodělat...

měli jsme spolužačku z gymplu...a ta, když porodila 3. dítě, tak začala studovat vysokou školu...za totáče....takže...pokud je vůle, je i cesta...

přeju dobré smajlik - 45smajlik - 45smajlik - 45rozhodnutí

 
kareta
kareta - 19.6.2018 8:18

rychlonožka: já bych ji nepodceňovala, práci má dobrou, studuje, tj. má tah n abranku a nějaké dítě ji nezabrzdí. tyhle typy se rychle otřepou. Z obojího teda.

 
jasmine
jasmine - 19.6.2018 5:46

Už má dost věk na to aby měla dítě , ale je těžké ji to rozmluvit , pokud se tak rozhodla. Leč výčitky v ní zůstanou do konce života a to trápí.Já když mě bylo 18 otěhotněla jsem , on mě také nechtěl, tolik jsem své miminko milovala ale rodiče mě donutili na potrat. Byla jsem krutě na dně , po čtyřech letech jsem porodila syna a ač dnes mám dva syny dospělé stále si vyčítám , že jsem nedala šanci žít. Ač ona je dospělá, rozhodně bych se snažila ji přemluvit . Navíc když má od tebe podporu !!!!! Strašně potrat zdrtí

 
rychlonožka
rychlonožka - 19.6.2018 5:05

Ano, kareto, uznávám to. Ale pokud se rozhodne pro potrat, mělo by to být rozhodnutí takové, že je to optimální řešení a nepřipouští se jiná varianta. Dát pryč dítě a vyčítat si to celý život - to řešením není. Zároveň pokud se rozhodne to dítě mít, měla by to udělat svobodně s tím, že do toho jde a už se nebude ohlížet, zda to je správné. Musí být o tom přesvědčená. Vím, někdo namítne, že ať takové či onaké rozhodnutí má svoje pro a proti, svoje háčky a nevýhody. Člověk prostě nese svou odpovědnost za svá rozhodnutí a měl by se umět rozhodnout. Nechat si dítě jenom proto, že se budu bát dát to pryč, abych později nelitovala a pak si třeba celý život říkat, že by mi bez něj bylo líp /právě ta zmiňovaná zdravotní, finanční, společenská stránka/, to není optimální. Jenomže kdo dneska může říct, co je pro ni dobré do budoucna? Zda jednou nebude jako kůl v plotě, zda jednou bude mít jako blízkého člověka pouze tohle nechtěné dítě, nebo zda právě tohle dítě, které se může narodit s vadou, nebude brzdou jakéhokoli příštího vztahu? Znám pár matek, které dneska říkají ...to jsem měla vědět...to bych se do toho nebyla pouštěla....a mají ty děti zdravé. Mateřství jim přineslo jen komplikace. Od začátku věděly, že na to budou samy, ale riskly to. Dneska litují. Přidělaly si práci, stojí je to plno peněz a sil. Jde tedy, abych upřesnila, většinou o ženy, které si pořídily k dospělým dětem takzvaného potomka na stáří pro radost. No, ať se každý rozhodne podle sebe. Jo a taky znám jednu, co zůstala u toho prvního dítěte z té mladické nerozvážnosti. Žádné další dítě ani partner. Důvod....těžké zdravotní postižení....je těžké soudit, co je lepší, nechat si dítě se všemi riziky, nebo dát je pryč. Málokterá je k tomu citově lhostejná. Co nechápu - ženy, co to porodí a potom odhodí. Pochopit umím ty, co si to nechají proti všemu a proti všem i ty, co se rozhodnou pro přerušení. Děti, které se narodily a matka je opustí, jsou chudáci. V ústavu nemají ty kontakty, které potřebují a které jsou na počátku života tak důležité. A když je rodina týrá, jak občas čteme.....to je taky hrozné.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-120 | 121-135 | 136-150 | Další strana
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 192874.
Archiv anket.