Otec se rozhodl ožebračit naši maminku
Náš tatínek se zbláznil. Je mu 59 let a před týdnem požádal o rozvod. Zamiloval se do ženy o dvacet let mladší a rozhodl se jít, kam ho srdce táhne. Mamince je 57, důchod má na krku a zůstane sama. Totálně ji to odrovnalo, doslova se sesypala. Prožili spolu s otcem v podstatě celý dosavadní život, brali se, když jim bylo kousek přes dvacet, myslela si, že spolu i zestárnou.
Společně se i připravovali na stáří. Dokud jsme jako děti byli doma, investovali veškeré prostředky do rodiny. Jakmile zůstali sami, začali hodně šetřit, aby měli zajištění na důchodové roky. Bydlí v nájemním bytě, tak měly být našetřené prostředky určeny hlavně na úhradu nájemného, které by z důchodu ukrajovalo velkou částku. Nikdy nebyli příznivci nějakých půjček ani hypoték, báli se tak vysokých závazků a situaci vyřešili tímto způsobem. Navíc si našli menší a levnější nájemní byt, do kterého se před pár roky přestěhovali.
Podařilo se jim ušetřit poměrně vysokou částku, která by je na dlouhé roky v důchodu slušně zabezpečila. A teď je všechno jinak.
Tatínek se zbláznil, podal žádost o rozvod a už před dvěma měsíci se odstěhoval ke své přítelkyni. Chová se jako smyslů zbavený, nejenom, že odnesl mamince z domova docela dost vybavení včetně kuchyňského robota, televize a dalších věcí, ale trvá i na rozdělení naspořených peněz přesně napůl. To všechno chce řešit teď hned bez ohledu na majetkové vyrovnání. Dělá mamince ze života peklo, slovně ji napadá, útočí na ni. Vkladní knížku, kde mají své společné úspory, má maminka, která ji uschovala a odmítá z ní cokoli vybrat, dokud nedojde k majetkovému vypořádání.
Je jí jasné, že se o úspory budou muset rozdělit. A je z toho doslova zděšená, protože tím pádem se jí značně 
sníží zajištění v důchodu. Nemá moc dobře placenou práci, takže s nějakou vysokou penzí počítat nemůže, rozhodně z ní nezaplatí nájem. Když jí z naspořených peněz zůstane jen polovina, zůstane za pár let na mizině. I kdyby vyměnila byt za ještě menší, moc velká úspora na nájmu to nebude.
Samozřejmě, že ji my, jako děti (mám ještě bratra), nenecháme na holičkách. Snažíme se ji uklidnit, ale moc to nepomáhá. Je doslova vyřízená, cítí se podvedená, osamělá, oklamaná, okradená. Trpí depresemi, už měsíc doma marodí a její stav se nelepší. Do toho ji otec neustále atakuje a útočí na ni. Snažili jsme se s ním promluvit, ale nikam to nevedlo. Vypadá, jako by se úplně zbláznil, a pořád vykřikuje, že má nárok konečně taky žít.
Jenže maminka je z těch jeho útoků už úplně zničená. Přiznala se mi, že už uvažovala i o sebevraždě, život prý pro ni už nemá cenu, má strach z budoucnosti a nemůže se vzpamatovat z otcovy zrady a z jeho současného chování.
Strašně ráda bych jí nějak pomohla, ale vůbec nevím, co bych měla udělat. I když se na otce zlobím, je to pořád můj táta a nerada bych se ocitla mezi svými rodiči jako mezi mlýnskými kameny. Já vím, že mi asi těžko někdo poradí, ale možná ano. Kolikrát, když si tady čtu vaše příspěvky, tak v nich zaznívá spousta rozumných rad a nápadů. Třeba bude mít někdo nějakou i pro mne. Předem vám moc děkuji.
2.3.2011 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 158 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Drastický rozvod aneb Oškubu tě na kost
- Kdo šetří ma za tři. A někdy také rozvod na krku.
- Život v tzv. volném manželství, nebo rozvod?
Diskuse ke článku - Otec se rozhodl ožebračit naši maminku
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
tetley "a vono se někde píše že manželství je povinost zůstst s tím druhým člověkem až do smrti?" - no prave ze ANO! Snad to je smysl te instituce, ne? V dobrym i ve zlym, ve zdravi i v chorobe, kurna! A ne ze sliznu smetanu a pak te seru, ma draha ... prdlajs ... na nic jineho prece ta instituce neni, jen na to, aby dala zenske iluzi, ze kdyz budou mit spolu decka a ona tim padem prijde o karieru, plat a taky i duchod nezadane svobodne, tak je tu ten druhy do paru, ktery to dorovna. Proc? No proto, ze tvori rodinu, a slibili si spolu snaset jak vyhody, tak nevyhody.
Tolik k manzelstvi, a k slibum - ale v dnesni dobe je to stejne nefunkcni prezitek, ktery zadny-prazadny zaruky neskyta, jak to vidime i na tomto pripade.
Takze, mile damy, neobetovat se, neb kto se obetuje, skonci jako obet 
(omluvte, prosim, snizenou kvalitu cestiny)
maminka by asi měla vyhledat nějakou odbornou pomoc. Ikdyž to není všelék, ale třeba ji to aspoň trošku uklidní a pomůže se s tím vyrovat. Moje babička když ji zemřel manžel, tak na tom byla taky dost špatně, Po poradě s psychologem prostě odešla z vesnice do města. Říkala, že ve starém bytě ji to bude stále připomínat manžela, takže tam nechala všechen nábytek a zařízení, co se dalo, to prodala a vzala si jen své věci a teď bydlí v paneláku v garzonce,kterou jsme ji pomohli spravit a zařídit, má tam plno kamarádek, chodí spolu na kafe, do kina atd a je vidět, že jí to svědčí a že si zase pomalu užívá života. Jediná moje rada je, rychle se rozvést, aby to měla vše za sebou, odejít z bytu a začít někde jinde nový život. Snad se jí to podaří, moc ji to přeji.
Nemyslím obětovat se pro rodinu a požadovat za to poslušnost a nehynoucí vděčnost.
Ale někdo to má tak udělané, že jakmile má rodinu a děti, tak je to na prvním místě, dělá všechno proto, aby byla rodina maximálně zabezpečená a spokojená a sebe odsune na vedlejší kolej, naplňuje ho práce pro ostatní a vytváření tepla domova. Jenže ono to dosáhne takového stavu, že to všichni považují za samozřejmost, a daný standard a nezamýšlejí se nad tím, že to tak zdaleka být nemusí. No ale to sem až tak nepatří.
A to tak nějak tiše předpokládám že ten domov bude hezký nejen pro ni, ale pro všechny, že tam budou rádi a nebudou mít potřebu někam utíkat.
No a když pán odejde aniž by předtím měl výhrady a nějak se pokusil o změnu, tak s e nedivím, že se jí zhroutí svět, protože všechno, co celý život budovala nejlíp jak uměla je najednou pryč, pán dává najevo, že ho to obtěžuje, že je nemožná, že tedy asi dělala celý život všechno špatně.
Evčo, já si myslím, že ta o dvacet let mladší ke ktré se nastěhoval ( asi má byt), potřebuje vybavit domácnost. Má 39 roků, nemá TV, nemá robota a další vybavení, které tam postrádá a bez, kterého se neobejde a místo toho aby si to pořídili ze společných peněz tak chodí plenit bývalou domácnost. Ta nová láska třeba nebude oboustranná, asi potřebuje vybavyt domácnost. Třebas ani nevařila a po čase to vše otci dojde a bude se chtít vrátit. To by potom mohla mužské ješitnost hodně utrpět. Z cizího bytu už nic neodnese, tam se nebude moci vracet jako ke své manželce. Nebude první ani poslední co sedne na lep. Možná se pletu, už jsem však něco vživotě také viděla.
.jpg)
Pentlička: 
ano máš pravdu jen ať se PAN s pokorou jak bude 
nebude chtít vrátit
.JPG)
Mamince bych doporučila dobrého psychologa - aspoň v začátku by jí mohl pomoct najít směr, a pokud se bude na to cítit, tak jí "dohodit" nějaké kafe s kámoškou, návštěvu kina, procházku - prostě ji vytáhnout trochu mezi lidi - ale jestli se na to už cítí. 
Pentlička: na rozpadu manželství bývají vinni většinou oba dva! Nikdy to není vina jen jednoho. Proč měl potřebu se koukat jinde? Muži se málokdy rozvádějí kvůli jiné ženě, na to jsou příliš pragmatičtí...klidně povedou dvojí život...
Tetley: amen!!!
.jpg)
Tetley 12:14: Přesné.. 
A taky je pravda, že ze dvou příjmů se žije snadněji, než z jednoho. Sice neutratíe tolik za jídlo, ale byt a inkaso platiti musíte ve stejné výši, jako za dvě osoby.
Samozřejmě, že má pán právní nárok na půlku z celého SJM. Ale má i morální nárok? Neměl by se zamyslet a přiznat si, že to on odchází od manželky a neměl by myslet na to, jak to ta jeho opuštěná manželka bude sama zvládat? Jenže takové sebereflexe nejsou ti, co odcházejí za světlými zítřky prostě schopni.
Já nemůžu říct, že bych se obětovala pro rodinu, ale představovala jsem si, že ten, kterého miluju, bude i nadále milovat mě a že spolu zestárneme a budeme si užívat života, až děti vypadnou z domu - výlety, dovolené, kultura. A najednou je všechno jinak - pán se zamiloval jinde, má svoji novou ženu a nové dítě a já si můžu za tou kulturou chodit tak maximálně sama, pokud mi zbudou nějaké peníze. Možná je člověk naivní, když si představuje, že spolu manželé zůstanou, asi jo. Paní psycholožka mi vysvětlila, že on má plné právo zamilovat se do jiné a odejít za ní. Asi má. Ale to neznamená, že to bolí o něco méně. 
Nika1: a vono se někde píše že manželství je povinost zůstst s tím druhým člověkem až do smrti? se někdy nedivim že se chlapi nechtěj ženit protože pak se to obrátí proti nim - musíš se mnou zlstat, musíš mě živit, musíš mě mít rád. ale on nemusí.kdy už si to lidi uvědoměj že vztah není o vlastnictví a přikazování
Stanik: Jenže obětovat se pro rodinu bylo tenkrát normální a bohužel to vidím dones, tenhle fujtajbl nešvar. Jo není nad to si majetek pěkně rozdělit před nebo v průběhu manželství, např. u notáře. Teda kdyby mě manžel opustil kvůli o 20 let mladší a ještě požadoval barák, který jsem zainvestovala já, tak bych ho radši sejmula a za pár let bych byla stejně venku 
, s nadsázkou.
Mitrola a Stanik: No jasně ožebračování není fér, ale on byl fér? Nevěřím tomu, že se nebude handrkovat u soudu, který se potáhne, o každý hrnek. On chce odejít, on chce rozbít manželství, tak takováhle sranda něco stojí a nevím, proč by oběť jeho pudů (manželka) musela sklapnout patky a hrát si na fér manželku. Jo a je jasný že 30cítka vypadá v posteli jinak než 60ka. Takže nechci slyšet, že byl chudák sexuálně nespokojený, snad má hubu, aby to manželce řekl, co by se mu líbilo. Jenže jemu se prostě líbí mladší ženská.
kareta: jo to by me taky zajimalo. Jestli se vzdaly konicku, kariery, sobni svobody... no pardon.. ale to jejich blbost.
