Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Mám děti o něco mladší, ale taky už se pomalu osamostatňují. Na jednu starnu je mi to trochu líto, ale na druhou si zase říkám, že kolem nich se točil víceméně náš život posledních 16 let, tak mám právo zase si dělat něco jen pro sebe. Být s rodinou je hezké, ale věnovat se jen sama sobě taky.

Nejsi ty takový ten typ, pro kterého je rodina hlavní náplň života? Sice sportuješ, máš zájmy, ale všechno je to rodinné. No a teď se ta rodina nějak začíná rozpadat, když se kluci osamostatňují a tobě připadá divné, že bys něco měla podnikat jen s manželem nebo dokonce sama. Něco ti tam chybí.

Možná by to chtělo místo smutnění hladat v tom taky něco pozitivního.
A ohledně dítěte v tomhle věku- spousta lidí se nedožije 60, obzvlášť mužů, doufám, že to není tvůj případ, ale s rostoucím věkem roste pravděpodobnost, že rodiče se nedožijí dospělosti dítěte. Jak k tomu to dítě přijde? Opravdu si umíš představit zůstat sama třeba s pětiletým dítětem? Stojí to za to?

Za pár let budou třeba vnoučata a nebo se můžeš pustit do nějaké aktivity s dětmi, vést cvičení, kroužky.....

Tohle nedokážu pochopit. Já byla naopak šťastná, když děti vyrostly a osamostatnily se. Pro mě doba, kdy jsem celé dny (a noci) skákala kolem mimin a malých dětí a neměla ani chviličku oddychu, byla nejhorší doba mého života. Já se strašně těšila, jak si budu užívat, až budu zase jen "sama za sebe". Te´d si můžu dělat, co chci, jít si kam chci, vařit kdy se mi chce, spát třeba do poledne, odjet si kam chci a na jak dlouho chci - úžasná svoboda! Představa, že bych byla do cca 65 let zase spoutaná dítětem, děkuji nechci! Vždyť můj táta umřel ve 64 letech, moje babičky v 62 a 66, tak to bych si toho života už moc neužila.
Zamysli se, jestli to není tím, že nemáš žádnou pořádnou životní náplň. I když je fakt, že asi jsou ženy - pečovatlky, pro které je smyslem života starat se o někoho a kmitat a kmitat. Osobně ale žádnou takovou neznám.

mě bude 40 příští rok a budu mít holky ve čtvrté a v první třídě, jsem šťastná, že konečně se dá jít kousek dál, holky už pěkně jezdí na kole, nebrečí v autě ... já zjistit, že jsem těhotná tak mě klepne, si nedovedu představit ten koloč v téměř padesáti, dva puberťáky, první třídu a přechod, tak tohle bych rozhodně nepřežila :-).

Chápu Tě, ale nešla bych do toho. Syna jsem měla v 21, dceru ve 23. Vždycky jsem chtěla tři děti a po třicítce jsem cítila,že mi zkrátka to třetí ještě chybí - a byla jsem tím dost posedlá - takže když mi bylo 34, narodil se nejmladší. Teď je jim 26, 24 a 13. Takovou pubertu jako má benjamínek neměly starší dvě dohromady a to si myslím, že ještě přitvrdí. I když podle dcery, která učí na 2.stupni ZŠ je to ještě slabý odvar. Ale na druhou stranu, jsem ráda, že ho mám, už bychom měli moc klidný život

Když jsem četla titulek, tak mi blesklo hlavou: Ááá další co „za mlada“ nechtěla dítě, a teď si to rozmyslela. Magdo, Vy ale máte dva syny, a zdá se, že mají nakročeno k úspěšným mladým mužům, zdravé… Tak proč pokoušet osud, v takovém věku potřetí???
Je mi o něco málo víc než Vám. Mě touha po miminku nepřepadla nikdy. Ikdyž mám doma dva „náctileté“ 18 a 15, tak to, že tu jsou, není výsledkem mé neskutečné touhy. První dítě kupodivu chtěl muž. Druhé zase já, když už je jedno, tak ať mu není smutno. Nyní jsem ráda, že už jsou samostatní. Kromě finančního zázemí a občasného popovídání, nás už v podstatě nepotřebují . A smutno mi zatím rozhodně není. Unás syndromem prázdného hnízda bude spíše trpět muž. Já mám dostatek zájmů a aktivit, kde se mohu realizovat. A už se na to těším, že nebudu muset „cpát“ peníze do potomků 

Narozdíl od většiny ostatních příspěvků, já tě úplně chápu a mám to stejně. Mě se tedy podařilo tu touhu naplnit trochu dřív, takže je mi teď 42 a mám 5leté dítě a jsem šťastná. Ale být o pár let mladší nebo o něco bohatší a zajištěnější, tak jdu ještě jednou a hned.
Narozdíl od ostatních přispěvatelek jsem se vůbec neradovala z toho, že starší syn roste a že mě už nepotřebuje a taky jsem si pořídila dalšího,který mě hezkých pár let potřebovat bude. Psa mám taky, ale pes je jen pes a dítě mi teda rozhodně nenahradil.
V tvém případě je to ale vzhledem k věku manžela těžké....co poradit nevím - možná sis měla vzpomenout trošku dřív - třeba před 5 lety bys ho ještě přesvědčila.....

Bohudík nemám ňuchňací potřeby, a tak si nemyslím, že by mě popadla touha po někom, kdo na mě bude závislý do mých pětašedesáti. Přistihla jsem se i při tom, že je mi lhostejné, jestli budu mít vnoučata nebo ne. Dcera i snacha děti chtějí, když se jim zadaří, budu ráda. Když ne, nebudu kvůli tomu truchlit a koukat závistivě do cizích kočárků.

V ditěti na stará kolena vidím jen samé nevýhody.....Jedině,že jste pořádně bohatí a byly by peníze na chůvu a vychovatelku....Ňuňat se můžete i s králíčkem a když nemáte náladu,tak si ho nemusíte celý den téměř všimnout,což by s dítkem asi nešlo.Já osobně jsem se neklepala na děti nikdy (ale měla jsem je až dost po 30.) a nyní jsem ráda,že už jsou velké a skoro z domu.Jsou s nimi jen jiné starosti-nemají práci,ač mají VŠ...Jo,myslím,že ty starosti vždycky převažují nad radostmi !!!

v tvém věku bych do toho nešla ani náhodou, doba, kdy jsi měla malé děti je dávno pryč, dnes je vše o moc náročnější jak finačně, časově, je jiná doba - moc bych si to rozmyslela, sdílím názory dalších čtenářek - je pozdě, počkej na vnoučata nebo si pořiď pejska, dítě

Nedivím se tvému manželovi, že dítě nechce...má 50 sátku na krku a zase začínat od mimina. Ono tě to také přejde za pár let budeš mít menopauzu a sklidní se ti hormony...jak říkají zde ženy - pořiď si psa a budeš se moc ďuňďat s ním do sytosti.

Kfybys mela mladsiho manzela, tak bys to mohla zkusit, ale 50 uz fakt neni uplne malo....

Neznám to, byla jsem ráda, že děti odrůstají a těšila se na vnoučata. Dnes si vnuka užívám plnými doušky a dítě bych fakt už nechtěla. Až budeš mít vnouče, touha pomine.

Ne me neprepadla touha ani v tech 20 kdyz jsem si poridila hned dve deticky a dneska ani omylem , spis si velice zlomyslne libuji kdyz stejne stara svagrova bojuje doma se slecnama 6 a 4 roku a ja si hovim ....takze v touze neporadim.
Poridit si mimco ve 40 , nevim je to na tobe, evidentne jsi sportovne zalozena takze "silu" bys na to mohla mit. A lepsi ted hned nez za 5 roku. Z meho okoli kamosce je 46 a ma doma klucinu v 1. tride, kolegyne si poridila benjaminku v 43. takze lze to zvladnout. Ovsem dokazes si ve svych ruzovych predstavach predstavit, ze nemusis nasledujici rok spat? Ty budes v prechodu a mimco v puberte? Manzel je o 10 roku starsi, co kdyz se s nim za 10-15 roku neco stane a ty zustanes s pubertakem sama - mas na to financne i psychicky? Ja vim to se muze stat kdykoliv, ale ve 30 to zvlades lip nez po padesatce ..... pokud na to mas tak holt antikoncepce (jakakoliv) muze vzdycky zklamat

Mě ta touha taky popadla, ale bylo mi 34 a starším dětem 12 a 16. Jsem moc ráda, že nejmladší dceru mám, i když jsem to taky vždycky říkala, že její puberta se bude krýt s mým přechodem. Ale zatím v tomhle směru žádné problémy nenastaly. Akorát že sotva trochu odrostla, přišly vnoučata od těch starších, takže mám pocit, že si od malých dětí nikdy neodpočinu a spíš bych někdy brala trochu klidu.
Ve 40 už bych si to ale asi hodně rozmýšlela. Vím, že v dnešní době to není zase až tak neobvyklé. Ale představ si, že než by to dítě dospělo, tobě by bylo skoro 60 a manželovi skoro 70. Myslím si, že to není ideální ani pro jednu stranu. Tvůj manžel má svým způsobem pravdu. Na druhou stranu tě chápu, že po tom, co už tě kluci tolik nepotřebují, cítíš určitou prázdnotu. Asi by to chtělo zaměit se na něco jiného. Co takhle pejska nebo kočičku?

Neznám. Je mi o málo víc než tobě, dvě děti velké. Na muckání a mazlinkování mám psa. Dokonce jsem se nedávno přistihla jak mu otvírám dveře u auta a pobízím ho slovy: pojď pojedeme pá... Tedy všiml si toho manžel. Takže možná je toho i víc a já si to ani neuvědomuju.
Na výlet může s námi, žádné starosti se školkou, první třída, puberta, studia... Prostě odcházíme do práce a zavřeme za sebou dveře a dožije se nějakých 12, 14 let. Ideální stav pro mě. Jo a lásku, kterou mu dávám bohatě vrací