Proti jeho vůli jsem vysadila antikoncepci. Je to podraz?
.jpg)
Je mi dvaatřicet let, jsem čtyři roky vdaná, manžel je o šest let starší. Náš dosavadní život byl tak trochu jako v „básníkách“. Můj muž je takový plánovač, všechno má rád přesně dané a naplánované. Už před svatbou jsme se oba dohodli, že rodinu, tedy děti, rozhodně chceme. Ale přivedeme je na svět až ve chvíli, kdy budeme zajištěni.
A tak jsme se oba zakousli do práce, koupili si na hypotéku byt, naštěstí nemusela být nějak vysoká, oběma nám rodiče dali slušnou sumu, kterou jsme do koupě bytu vložili. Splátka hypotéky tedy není zatěžující, nedělá to ani výši nájmu, pokud bychom bydleli v odpovídajícím nájemním bytě.
Manžel se vypracoval na slušně placenou pozici, ani já na tom nejsem finančně špatně. Našetřili jsme si slušnou rezervu, moje práce navíc umožňuje částečně pracovat z domova, dělám v jedné PR agentuře.
Tolik k tomu našemu materiálnímu zabezpečení. Před půl rokem jsem začala mluvit o dítěti. Přece jenom čas mi utíká, po miminku toužím čím dál víc. Manžel nebyl proti, ale projevil přání, že bychom měli ještě radši počkat. Proč, mi nevysvětlil. Podle mne se bojí to dítě mít, má strach z odpovědnosti a z totální změny života. Když jsem se ho přímo zeptala, popřel to. Řekl, že dítě chce, ale ne hned. Vůbec není schopen brát v potaz, že už je mi přes třicet a že se třeba nemusí zadařit hned.
Dala jsem mu pár měsíců na to, aby se s myšlenkou na dítě srovnal a přišla znovu. Jeho odpověď byla stejná. Naštvalo mne to. Je mi jasné, že dítě musí chtít oba dva, ale jeho chování beru jako podraz. Celé roky, co jsme spolu, když přišla na děti řeč, nikdy nebyl proti, naopak, kolikrát sám na toto téma zavedl řeč a bylo evidentní, že si dítě přeje. A teď se najednou, když máme ideální podmínky, začíná zbaběle cukat.
Tak jsem udělala něco, čím jsem ho naštvala. Vysadila jsem antikoncepci. Ne tajně, řekla jsem mu to. Vysvětlila jsem mu, že já si dítě přeju, že máme veškeré zajištění, aby se miminko mohlo narodit, a že nemíním čekat, až se rozhodne on, protože to by taky pro mne už mohlo být pozdě. A že tedy vysazuju antikoncepci a pokud on dítě nechce, ať se chrání sám. Já už do sebe tu chemii cpát nebudu.
Strašně se naštval. Bere to ode mne jako podraz, prý nemám právo ho k dítěti nutit, když se na něj momentálně necítí, proč prý nemůžu ještě tak dva, tři roky počkat. Vysvětlila jsem mu, že to už opravdu čekat nebudu, protože za tři roky mi bude pětatřicet, může se stát, že se budeme klidně dva tři roky snažit, než otěhotním a že rodit ve čtyřiceti opravdu nechci. A taky jsem mu vpálila, že podraz to je, ale nikoli můj, nýbrž jeho.
No, není to teď mezi námi dobré. Už tři týdny jsme spolu nespali, já bych chtěla, ale on trucuje. Prý jsem z něho udělala idiota. Jsem z něj zklamaná, najednou vidím, že je to vlastně sobec. Začínám ho podezírat, že možná žádné dítě nikdy nechtěl, ale protože viděl, že já ano, tak aby si mne udržel, tvářil se, že ano. A teď, když by mělo dojít na věc, začíná brát zpátečku.
Proč to sem celé píšu. Chtěla bych vědět, jak probíhala domluva o budoucím dítěti u vás. Měli jste to nějak naplánované a dodrželi jste to? Nebo došlo k početí spíš náhodně a prostě jsme se s tím smířili? A taky by mne zajímal váš názor na to mé vysazení antikoncepce. Myslíte, že jsem ho tím opravdu podrazila?
29.4.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 166 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Proti jeho vůli jsem vysadila antikoncepci. Je to podraz?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
O dětech jsme mluvili ještě za svobodna, chtěla jsem dvě hned po sobě, třetí s odstupem a taky je tak mám. První dítě jsme plánovali, že až tak za dva roky po svatbě. Tři měsíce po svatbě jsme potkali kamarádku s kočárkem a tak jsme se rozplývali nad miminkem, že jsme přišli domů a řekli, že bychom to mohli zkusit i dřív - za 9 měsíců se narodil Honzík 
Ke druhému dítěti jsme přišli po dvou letech jako slepý k houslím a třetí, no to bylo pečlivě plánované, chtěla jsem mít dítě v dubnu, jen jsem nepočítala s tím, že ve 33 otěhotním hned, začali jsme s předstihem, tak je v únoru 
O dětech jsme mluvili ještě za svobodna, chtěla jsem dvě hned po sobě, třetí s odstupem a taky je tak mám.
.JPG){kind=avatar}
Monik: Samozřejmě. Pro dceru jsme jiné jméno ani nehledali. 
Monik: Manžel zase chtěl nejdřív dceru a pak syna a ten se měl jmenovat Pavel. Obojí jsem mu rozmluvila, v této oblasti převzal strategické plánování a detaily nechal na mně 
.
Pentlička: souhlasím, vypadá to, že manžel už zpohodlněl. Kdyby měl člověk čekat,až bude mít všechno splacené a všechno ideální, tak nemá dítě nikdy. Zrovna včera mi tchýně říkala, že druhé dítě mít nemohli, protože měli půjčku. My máme hypotéku skoro do důchodu, měli jsme tedy kvůli tomu zůstat bezdětní?
Stanik: Ne všechno se dá studovat dálkově, ne vždy se dá sehnat brigáda, která je dostatečná, aby to bylo nejen na nadstandardní výdaje studenta (na které by si podle mě měl už přivydělávat sám, různé koníčky, cestování apod.), ale dá se brát jako spolehlivý zdroj příjmů na nutné potřeby.
Ne že by to nešlo, ale plánovat přímo, že mé děti půjdou studovat pouze pokud si na to samy vydělají, to bych brala pouze jako nouzový plán.
Bellana: 7:38 A jmenuje se Zuzana?
Myslím si, že Darinin muž ve skutečnosti žádné dítě nechce. V 38 aby chtěl ještě dva tři roky čekat, to je přece blbost.
Já jsem chtěla dítě hned po svatbě (ve 23), ale manžel byl rok na vojně a já otěhotněla až po dalších dvou letech. Měli jsme tehdy už družstevní byt a samozřejmě práci - tehdy měl práci každý, takže zajištění jsme byli, ale tehdy se to tak nebralo. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že bychom dítě neměli jak zajistit. Dnes je to těžší, člověk neví dne ani hodiny, kdy ho vyhodí z práce a nebude moct splácet hypotéku, ale co je v životě jisté? Člověk musí riskovat, jinak by ničeho nedosáhl.
Darině radím, ať s manželem ještě jednou opravdu vážně promluví, ať mu řekne, že si dítě přeje mít hned teď a on ať se jasně vyjádří. Pokud on dítě nechce nebo se bude zase vymlouvat, že až někdy na svatého Dyndy, tak bych uvažovala o tom,zda s ním zůstat nebo si zkusit najít jiného chlapa, který dítě chce.
žádný podraz to není, když jsi mu o tom řekla. Tvého manžela nechápu, on není v osmatřiceti zralý na dítě? To asi nebude nikdy. Jak tady nedávno někdo psal, dneska chudáčci chlapi jsou dospělí až v padesáti. Taky bych na něj byla naštvaná, za další tři roky ti může dát zase odklad. Co se týče dotazu jak to probíhalo u nás, tak jednoduše. Řekli jsme si, že vysadím antiko a uvidíme. A za čtyři měsíce jsem byla těhotná a oba jsme se těšili. Bylo mi 28 a přišlo mi to akorát. Teď je dítku rok a čtyři měsíce a jsem ve čtvrtém měsíci, tentokrát nás to trochu zaskočilo, protože se to povedlo snad na první pokus. Mimochodem, manžel je stejně starý, hypotéku platíme taky. Držím ti palce.
Bellana: na vysoke uz mohou vydelavat, ci ji studovat dalkove. V tom nevidim probem.
.gif)
není to podraz když o tom ví dopředu...přece nebudeš čekat do padesáti, teď ale záleží jestli ti ON to dítě udělá.....
ani u nás ani u mladých se nic neplánovalo, přišlo to jak to přišlo a jsme za to rádi, děti jsou dar a radost - starost samo že taky ale ty jsou i s dospělákama....
přeju ti aby vše vyšlo
Stanik: Ten šéf se může špatně vyspat za rok, za dva, za deset. Nikdy není jistota. Z mého pohledu pozdní matky (na tehdejší dobu) je nesmysl otálet. Představ si situaci: je ti padesát, dvě děti na střední a dobře se učí, chtějí jít na vysokou, potřebuješ je financovat ještě nejméně 7 let. Přijdeš o práci a všude tě odmítají, protože by ses v mladém dynamickém kolektivu necítila dobře (to jsou slova HR, prostě nesmějí říct, že jsi stará). Nebylo by bývalo lepší mít ty děti o pět let dříve, aby už financování jejich studia bylo z krku? Když děti nechce, má jednat na rovinu a nechat na partnerce nebo partnerovi, ať s tou informací naloží podle svých priorit. Nesnáším lidi, co tahají druhé za fusekli. Kromě toho jsem byla svědkem mnoha případů, kdy muž dítě chtěl později, ale pak se zakoukal jinde a s novou partnerkou ho měl hned. Odkládat můj muž dítě, beru si to velmi osobně.
Darino, o nasem poceti a "domluve" kolem toho snad ani nemuzu psat 
Otehotnela jsem po trech mesicich chozeni a s druhym jsme se taky tak nejak nechali unest vasni 
Oba jsme ale byli za jedno, ze druhe jednou budeme chtit, jen prislo driv nez nas mohlo napadnout. Tak mame holt dve, obe neplanovane a jsou blizko po sobe a oba se shodujem, ze jsme radim, ze je mame.
Co se tyka Tveho vysazeni antikoncepce, tak v tom podraz nevidim, pokud si mu o tom rekla. (Moje byvala kolegyne to udelala taky, ale tajne, meli to podobne jako ty, jeji pritel byl ale o pet let mladsi nez ona).
Hlavne nevim, proc ma problem tvuj muz s tim, aby se chranil on.
Kdyz pominu ty deti, vidim ho jako nevyzraleho sobce, kdyz vyzaduje aby ses cpala chemii kvuli jeho pohodli a jeste se urazi (to je smesne).Ona totiz antikoncepce pro organismus neni nic moc, rikal mi to i mamolog, co jsem u nej nedavno byla na kontrole 
Ovsem u vas vidim hlubsi problem a ten si vlastne popsala sama. On mozna deti ani nechce, mozna ani nechce dozrat nebo se o nekoho starat.
Nevim, jestli te ucini stastnou, kdyz by to dite prislo. Mam pocit, ze s timto jedincem by to asi dost skripalo, i kdyby nakonec na dite kyvnul. Mohl by ti to casem zacit predhazovat a velkou oporou by ti asi nebyl
Ja osobne bych nechtela mit dite s clovekem, ktery se chova jako rozmazleny, sobecky spratek
Ještě k tomu, že máte čas- teď sice se porody odkládají na čím dál pozdější dobu, ale když je manžel ten plánovač, má přesně naplánováno , kolika let se dožije?
Rodiče by měli být natolik soudní, aby plánovaně nerodili budoucí sirotky, jistě, může se stát ledacos a malé dítě přijde o rodiče, ale podle mě je dobré mít před sebou v době narození dítěte perspektivu alespoň 20 let aktivního života, aby bylo možné dítě zabezpečit a věnovat se mu než vystuduje.
Sice se délka života prodlužuje, ale není zas tak neobvyklé, že lidé umírají před 60. Kamarádce teď zemřel tatínek, bylo mu lehce přes 50. Jí je 25, ale kdyby uvažoval jako manžel z článku, bylo by jí 10-12 let, to není zrovna dobrý start do života a u muže, který chce mít vše pod kontrolou bych čekala, že zváží i tenhle aspekt.
mam-ča: ja s emu zas tak nedivim, zajiste ni jsou dneska, ale zitra se jeho sef muze blbe vyspat a vyhodit ho.... tak to dneska proste funguje. Vubec se nedivim tem, co jsou tak zodpovedni, ze dite sice chteji, ale odkladaji.... tak snad se z toho ta ekonomika koncene vyhrabe, ne? Dva roky nejsou zas takova doba. Ale od Dariny to jako podraz taky neberu, proste ji to v hlave preplo na "tik tak mimino".... takze je mozne, ze si ho poridi jinde.... pokud muz chtit nebude.
pokud jste ji nevysadila tajne, pak to podraz neni. Byt muze.. pokud jeste decko nechce, mel by se zaridit podle toho. Pilulky preci nejsou jedina antikoncepce.
