Proti jeho vůli jsem vysadila antikoncepci. Je to podraz?
.jpg)
Je mi dvaatřicet let, jsem čtyři roky vdaná, manžel je o šest let starší. Náš dosavadní život byl tak trochu jako v „básníkách“. Můj muž je takový plánovač, všechno má rád přesně dané a naplánované. Už před svatbou jsme se oba dohodli, že rodinu, tedy děti, rozhodně chceme. Ale přivedeme je na svět až ve chvíli, kdy budeme zajištěni.
A tak jsme se oba zakousli do práce, koupili si na hypotéku byt, naštěstí nemusela být nějak vysoká, oběma nám rodiče dali slušnou sumu, kterou jsme do koupě bytu vložili. Splátka hypotéky tedy není zatěžující, nedělá to ani výši nájmu, pokud bychom bydleli v odpovídajícím nájemním bytě.
Manžel se vypracoval na slušně placenou pozici, ani já na tom nejsem finančně špatně. Našetřili jsme si slušnou rezervu, moje práce navíc umožňuje částečně pracovat z domova, dělám v jedné PR agentuře.
Tolik k tomu našemu materiálnímu zabezpečení. Před půl rokem jsem začala mluvit o dítěti. Přece jenom čas mi utíká, po miminku toužím čím dál víc. Manžel nebyl proti, ale projevil přání, že bychom měli ještě radši počkat. Proč, mi nevysvětlil. Podle mne se bojí to dítě mít, má strach z odpovědnosti a z totální změny života. Když jsem se ho přímo zeptala, popřel to. Řekl, že dítě chce, ale ne hned. Vůbec není schopen brát v potaz, že už je mi přes třicet a že se třeba nemusí zadařit hned.
Dala jsem mu pár měsíců na to, aby se s myšlenkou na dítě srovnal a přišla znovu. Jeho odpověď byla stejná. Naštvalo mne to. Je mi jasné, že dítě musí chtít oba dva, ale jeho chování beru jako podraz. Celé roky, co jsme spolu, když přišla na děti řeč, nikdy nebyl proti, naopak, kolikrát sám na toto téma zavedl řeč a bylo evidentní, že si dítě přeje. A teď se najednou, když máme ideální podmínky, začíná zbaběle cukat.
Tak jsem udělala něco, čím jsem ho naštvala. Vysadila jsem antikoncepci. Ne tajně, řekla jsem mu to. Vysvětlila jsem mu, že já si dítě přeju, že máme veškeré zajištění, aby se miminko mohlo narodit, a že nemíním čekat, až se rozhodne on, protože to by taky pro mne už mohlo být pozdě. A že tedy vysazuju antikoncepci a pokud on dítě nechce, ať se chrání sám. Já už do sebe tu chemii cpát nebudu.
Strašně se naštval. Bere to ode mne jako podraz, prý nemám právo ho k dítěti nutit, když se na něj momentálně necítí, proč prý nemůžu ještě tak dva, tři roky počkat. Vysvětlila jsem mu, že to už opravdu čekat nebudu, protože za tři roky mi bude pětatřicet, může se stát, že se budeme klidně dva tři roky snažit, než otěhotním a že rodit ve čtyřiceti opravdu nechci. A taky jsem mu vpálila, že podraz to je, ale nikoli můj, nýbrž jeho.
No, není to teď mezi námi dobré. Už tři týdny jsme spolu nespali, já bych chtěla, ale on trucuje. Prý jsem z něho udělala idiota. Jsem z něj zklamaná, najednou vidím, že je to vlastně sobec. Začínám ho podezírat, že možná žádné dítě nikdy nechtěl, ale protože viděl, že já ano, tak aby si mne udržel, tvářil se, že ano. A teď, když by mělo dojít na věc, začíná brát zpátečku.
Proč to sem celé píšu. Chtěla bych vědět, jak probíhala domluva o budoucím dítěti u vás. Měli jste to nějak naplánované a dodrželi jste to? Nebo došlo k početí spíš náhodně a prostě jsme se s tím smířili? A taky by mne zajímal váš názor na to mé vysazení antikoncepce. Myslíte, že jsem ho tím opravdu podrazila?
29.4.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 166 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Proti jeho vůli jsem vysadila antikoncepci. Je to podraz?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Linda: no ted jsi to shrnula naprosto presne 
.jpg)
... takze kdyz to shrnu tak jste Darine poradily ze by si mela urychlene s manzelem popovidat a coby duvod k plozeni tady a ted uvest, ze vysokoskolak a rodice duchodci nejde dohromady.... teda uz vidim jak ten chlap bleskove schazuje kalhoty
.JPG){kind=avatar}
Stanik: Proč by nemohli chtít studovat medicínu? Někdo to dělat musí, nemůžeme spoléhat na ukrajinské a ruské doktory.
Stanik: Však neříkám, že to dálkově nejde, ale brát to tak jako že pokud děti chtějí studovat tak ať se mnou nepočítají, to se mi taky nezdá. Jsou obory, které se při zaměstnání studovat dají docela dobře a spousta jiných zase ne.
Holce se dálkově studovat radilo, protože je v situaci, kdy denní studium nepůjde, kdyby se ptala jestli si pořídit dítě a u toho studovat nebo s dítětem počkat, tak budou odpovědi zcela jiné (i kdyby byla starší).
pippi.dlouha.puncocha: Vyučení obvykle nefilosofují, jestli si dítě mohou nebo nemohou dovolit a prostě ho mají. Vyučené holky nemají strach, že jim uteče kariéra. Kromě toho jim rodičovská nepřipadá jak takový pakatel jako těm vzdělanějším. Většinou si totiž o mnoho víc nevydělají.
Monik: Manžel chtěl dceru Zuzanu, a tak jsme pak měli ještě dceru. Žertuji, vždycky jsme chtěli dvě děti. Kdyby se narodil další syn, tak bychom byli bez Zuzany
pippi.dlouha.puncocha: vsak nerikam... ale treba byl srab a nechtel o ni prijit... rikam, ze zamilovani delaji ruzne koniny.
Taky znam jednoho co ma dve deti, protoze nechtel prijit o tu damu.... extra nadsenej z nich neni, ale vzorne se o ne stara.
Stanik: v tom případě by to ale byl podraz od chlapa. Když děti nechci, nemám je slibovat, natož ženské, které dávno není 18.
Almega: na to nemusi mit clovek spatne zkusenosti z detsvi.. ale ono menit ve 40 zabehnuty styl... rad alidi nema rada zmeny... natoz zmenu takoveho kalibru... nechat si otocit zivot naruby.. treba se proste se jen boji, nebo takovou zmenu nechce. Bohuzel mit ci nemit deti je jedina vec, ve ktere se vztahu kompromis udelat neda. Jakmile jeden chce a druhy nechce, je to prusvih. Kdyz dite budou mit, bude nestastny ten co nechtel... a kdyz ho mit nebudou, prijdou vycitky a nestastny bude ten co chtel... a je vysoce pravdepodobne, ze ten co chtel si ho proste poridi nekde jinde. I to je reseni.
Monik: no vska jo, proto by mel mit clovek ditko, az se na nej citi, pokud vubec. Takze nedivim se ani manzelovi ( ze ted nechce, ze se vzteka kvuli HA je pitome)... ale ani pani...a jak uz jsme rekla, podraz neudelala, nevysadila tajne.
Na druhou stranu je fakt mozne, ze ten chlap vlastne nikdy deti nechtel.... ale nechtel o ni prijit. Zamilovani lide delaji ruzne blbosti. 
sharon: dadka: 
.gif)
dadka: poslení věta....
taky jsem pro školné ale jen u těch " věčných studentů "......
Podrazila bys ho, kdybys mu o tom, že vysazuješ antikoncepci neřekla. Ale tys mu o tom na rovinu řekla...není to žádný podraz. Dnes si lidé pořizují děti o hodně později než dříve, ale čekat ve vašem věku je celkem riskantní. Jak sama píšeš, je ti přes třicet, manželovi dokonce 40 a hned se to nemusí povést.
Myslím si, že manžel má strach o svoji svobodu, bezstarostnost, bude se všechno točit kolem miminka a on nebude první. Někteří chlapi to tak mají.
My s manželem jsme se museli brát, začátky nebyly lehké, ale nikdy jsme toho nelitovali. Kdyby se měly děti rodit jen do zaopatřených a zajištěných rodin, tak bychom vymřeli.
Já jsem teda zásadně proti školnému. Ale to je zase na jinou diskusi. Jinak já taky studuju dálkově, ale dala bych nevím co za to,kdybych mohla studovat normálně. Rodiče mě bohužel nejen nepodpořili (nemyslím finančně, ale psychicky), ale naopak mě ještě shazovali, že na VŠ nemám a co si o sobě vůbec myslím. Takže mi nic jiného než dálkové studium po letech nezbylo.
