Nežijeme spolu, ale vedle sebe. Má to cenu?
.jpg)
Jsme spolu s partnerem už osm let, máme dvouleté dítě. Svatba zatím není na pořadu dne, ačkoli já bych se vdávala ráda. I když dnes vlastně nevím. On se k tomu moc nemá, podle něj je to jen zbytečný kus papíru. Já to vidím jinak, nicméně nikdy jsem na něj v tomto ohledu nijak nenaléhala. Vlastně se o nás o svatbě prakticky vůbec nemluví už několik let.
Víc mne trápí, kam se náš vztah dostal. Nevím, možná chci moc, třeba je to tak v partnerství po určité době normální. Proto jsem se rozhodla sem napsat a zeptat se, jak to máte doma s partnery vy.
Od doby, co se nám narodil syn, mám totiž pocit, jako bychom nežili spolu, ale spíš vedle sebe. Dokud jsem byla pracovně aktivní a neuvázaná i mrněte, bylo všechno v pořádku. Měli jsme spoustu společných aktivit, sportovali jsme, jezdili na výlety, chodili do kina, na návštěvy k přátelům a tak.
Dítě jsme si oba přáli, i on, nebylo to tak, že bych ho nějak ukecala. Když jsem otěhotněla, byl šťastný a po narození malého taky. Opravdu velmi. První dva, tři měsíce, byl takřka příkladný otec, po mém návratu z porodnice s námi byl dva týdny doma a pomáhal, pak chodil z práce rovnou domů a syna si užíval. Jenže potom začalo jeho nadšení pomalu upadat, asi zjistil, že mu malé miminko a žena na mateřské nějaké zábavné podněty neskýtají a začal se od nás pomalu „trhat“.
Nejdřív obnovil pravidelné docházení do posilovny a každou sobotu kolo s kamarády. To mi připadalo naprosto normální, jenže bohužel nezůstalo jen u toho. Postupně přidával další vlastní aktivity, takže s námi byl kolikrát jen jeden večer v týdnu. Řekla jsem mu, že bych potřebovala a uvítala, kdyby své zájmy malinko zkorigoval, aby měl více času i na rodinu. Chvilku se pokusil, ale po pár týdnech se vrátil zpět ke svému modelu.
Nejhorší na tom všem je, že když už je doma, tak sedí u PC, se mnou téměř nekomunikuje. Sex máme dvakrát do měsíce, dřív byl ale velmi náruživý. Přitom já o sebe hodně dbám, všechna těhotenská kila jsou dávno pryč, nechodím doma jako cuchta. Moc si to nepřipouštím, ale mám obavu, jestli mi není nevěrný.
Náš rodinný život je v podstatě na nule. On se sem prakticky chodí vyspat, vzít si čisté prádlo, občas si pohraje se synem, ale většinou chodí až když malý už spí. Dřív jsem se mu snažila vysvětlit, aby na nás víc myslel, ale reagoval pokaždé velmi podrážděně, já nemám ráda hádky a dusno, tak jsem se vždycky stáhla. A tak o tom teď prakticky nemluvím, jen tiše trpím. Jediné plus na tom všem je, že nás finančně zabezpečí. Já mám jenom mateřskou, která mi celá zůstává, on hradí veškeré výdaje, řeší to tím, že mi každý měsíc posílá na můj účet dostatečnou částku, abych mohla všechno poplatit.
Jenže to mi připadá samozřejmé, že nás zabezpečí. Neměl by to být jeho jediný klad a přínos, který vloží do rodiny, kterou založil. Připadám si hrozně sama, syna miluji, je báječný, hodně se mu věnuju a těším se, že až začne konečně jaro, začnu s ním chodit na různé výlety a akce, už není miminko a možnosti se nám hodně rozšířily. Velmi mne ale mrzí, že to plánuju sama, partner se k ničemu nemá, odmítá prakticky cokoli, co navrhnu. Nejde se mnou ani do kina, nepozve mne na večeři, přitom hlídání máme, mí rodiče jsou ochotni pohlídat kdykoli.
Je mi smutno. Na první pohled mi nic nechybí, ale je to jen zdání. Přemýšlím, jestli má cenu takový vztah udržovat, partner o nás patrně nějak valný zájem nemá, radši tráví čas s někým jiným. Jestli jsou to jen přátelé, nebo je v tom i nějaká milenka, netuším a snad po tom ani pátrat nechci. Ale lehko mi není.
Snažila jsem se popsat svou situaci, jak ji cítím a vnímám. Vím, že se jedná jen o můj pohled na věc, ale přesto bych vás ráda požádala o vaše zkušenosti a názory. Moc děkuju.
2.4.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 162 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nežijeme spolu, ale vedle sebe. Má to cenu?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Stanik: ... můj manžel děti (dokud to bylo nutné) semtam uspával a nevadilo mu to , doma mi pomáhá,švagr byl dokonce čásek na mateřské - ono dělit v dnešní době práce na mužské a ženské je nesmysl - obzvlášt chodí- li do práce muž i žena - je nutné se o obojí podělit, má-li parnerský vztaha a rodina fungovat. 
Těžko říct, kde je chyba ve výše popsaném vztahu , chtělo by to vyslechnout obě strany ..ale komunikace je fakt nutná a pokud na to partner Jany dlabe, nedělá dobře...
Donutila bych ho, aby si našel čas na nějaký program se synem. Je jedno, co to bude, pokud nechce, abych u toho byla já, budiž. Brala bych to tak, že na mě se vykašlat může (resp. pokud to udělá, nic moc s tím nenadělám), ale na syna v žádném případě. Rozhodně bych mu to neulehčovala tím, že bude mít možnost denně trávit čas jinak než s rodinou. Obden by mu mělo bohatě stačit. A klidně bych v té době šla za nějakými svými zájmy a dělala trošku záhadnou.
Přijde mi, že získal jistotu a pocit převahy ve vztahu, má svý jistý a kašle na vás.
Arna: no padne k PC. Nebo ceka, ze se zas dokola bud eneco resit, tak domu chodi co nejmin. Coz samozrejme neresi nic. Ale kdyz pani nic nerekne.. a jen se treba nakvasene tvari.. no tak koho by to bavilo, ze? tak jde nekam, kde se nakvasene netvari.. nebo ci cisti hlavu sportem ( jakym, tzo uz je jedno).
.gif)
a....: No tak to se nedivím, v tomto věku už hodně žen dává přednost jiným aktivitám než sexu. Ale ve věku Jany,je určitě mladá.
a....: 
Arna: booze, co je na tom divneho? nekoho sex bavi, nekoho ne... nekdo by soulozil kazdy den a nekomu staci jednou za mesic. Cim se, prosim v teto oblasti meri ta "normalita"? Normalni je to, co vyhovuje obema ne? a jestli jednou radsi na kolo, nez soulozi., tak je to jen a jen jeich vec, ne?
Stanik: Jak je vidět, Jany přítel nechodí domů vyšťavený z práce, ale z jiných aktivit. Pokud by to bylo z práce, byl by doma dříve a padnul by na gauč.
Arna: Je mi 50, žiju v partnerském vztahu a jsem normální, díky za optání.
a....: 
Nevím kolik ti je a zda žiješ v parnerském vztahu, ale tvé názory na sex a kolo jsou trošku divné,tedy pokud jsi normální.
Bellana: to rozhodne ne... ale rozhodne ho nikdo nenutil k uspavani a zensky pracem. Delal jine veci, jezdil s nami na kole apod, ale to az jsme byli vetsi. A je fakt, ze kdyz nasi nekam chteli, babicky pohlidali. Od dvou let bracha musel do jesli, protoze proste nebyla delsi materska. Kdyby sla Jana do prace, mozna by top videla jinak. Ono dneska kde kdo, del aza dva az tri lidi ( neb je ta kriiize)... vim , podle sebe, ze prijdu po narocnem dnu dom, udelam co musim a radeji nemluvim, protoze jsem za ten den uplne vyšťavená. A to nejsem pod takovym tloakem, jako jini.. nemam doma dite a partnerku na metrske a na krku hypo.
No, takové ty řeči o váznoucí komunikaci tedy opravdu miluji!!!
... se mnou téměř nekomunikuje...
....Dřív jsem se mu snažila vysvětlit, aby na nás víc myslel, ale reagoval pokaždé velmi podrážděně, já nemám ráda hádky a dusno, tak jsem se vždycky stáhla...
Tentokrát jsem si přečetla, co tu radíte a musím říct, že rady jsou přesně dle přísloví" jeden o voze, druhý o koze". Všechny radíte, jak si má paní usnadnit a zpříjemnit život, tím že deleguje nějaké povinnosti na partnera a sama si někam vyrazí, případně se připojí k jeho aktivitám. To je ovšem přesně to, co ona nechce, ona by si přála, aby žili víc spolu, jako rodina, ne že si každý půjde po svým.A co se týče připojení k tomu, co manžel dělá, je dost pravděpodobné, že by mu to nebylo vhod a dal by jí to dost rychpe a možná nevybítravě najevo. Žít dohromady na to musí být naladěni oba, pokud je ten zájem jednostranný je to v reálu neuskutečnitelné, porotože jeden má evidentě vyhovující model, který nechce měnit a ten druhý mu ho chce nabourat. Poradit neumím, jen vím, že tohle je přesně ta patová situace, kterou vztahy končí.
Jinak pro Bellanu: taky si dám radši 50km na kole než sex, je to mnohem zábavnější, inspirativnější a zdraví prospěšnější.
IVUSKA 56: možná se to bojí slyšet.
Myslím si, že v tom bude jiná ženská. Neříkej mi, že má tolik kamarádů, že každý den jde s někým jiným na jiný druh sportu. Nevěřím tomu, že jsou kolem něj všichni chlapi takový a hlavně všechny jejich partnerky jako Jana, že nic neřeknou, když nejsou 6 dní ze 7 doma. Chce to si sednout a říct mu to. Večer když víš, že bude doma, dát malého k rodičům, připravit dobrou véču a udělat si romantický večer a všechno si vyříkat. Pokud ani to nezabere a on nebude chtít komuniovat, tak v tom bezpečně ženská je. Píšeš, že po tom nechceš ani pátrat. Mě osobně by to dost vadilo, že chodí někam jinam. Mladý chlap a tenhle rozhodně mladý bude, cca 30 let, tomu nestačí sex 2x měsíčně - to je jen z povinnosti, aby se neřeklo.
Vidím to jako nedostatečnou oboustrannou komunikaci...Já bych si dítě mimo manželství nikdy nepořizovala,dnes je "jiná" doba,bere se to už skoro jako "normální".To co se děje před narozením dětí je vlastně "chození" a poznávání se navzájem.Tam se kolikrát v zájmu vztahu jeden přiměje,aby sdílel i aktivity,které mu nejsou až tak blízké,ale co by se z lásky neudělalo,že.Pak po určité době se vztah zevšední,přijde nápad na dítě,možná se "něco" změní.Jenže pro chlapy není malé mimino moc zajímavé,co s ním?? Je -li ale mrněti už dva roky,tak začíná mluvit a být s ním i legrace...Do té doby se mu hlavně věnovala matka,nyní by měl otec zvýšit svůj zájem.Jestliže partner Jany se chová,jakoby nic,je třeba mu vše v klidu říct,jaké jsou její pocity,co do budoucna...Vztah už se posunul na jinou úroveň,zdá se nudný,ale podle mne je dobře,že nejsou zvraty,chudoba,starosti...Jana by si měla občas dopřát vlastní aktivity,a najít třeba něco nového,co bude je oba bavit a budou to sdílet,což je může zase sblížit...Jen návštěvami známých nebo sezením v hospodě se vztahy nevylepší...Dnes se "žije" a "mluví" víc přes mobily a PC,než doopravdy, z očí do očí,je to takové smutné....
.JPG){kind=avatar}
Stanik: Předpokládám, že Jana taky pracovala a měla svůj příjem, o který narozením dítěte přišla. Neberu to tedy tak, že on ji zabezpečil a tím jeho role končí. Žili spolu a chtěli mít spolu dítě, je jeho povinnost postarat se o finance, aby jako rodina mohli fungovat. Ale dát peníze nestačí. Byl pro tebe tvůj otec jen někdo, kdo ti dá peníze, ale jinak ho otravuješ a máš mu zmizet z očí? Pokud ano, je mi tě líto. Náš otec s námi chodil ven, do lesa, mastil s námi karty, hrál badminton, vyprávěl pohádky, které si vymyslel. Dokud jsme byli malí, byl to dobrý otec. Na tohle vzpomínám, když o něm mluvím. Ne na to, že začal pracovat "ve světě", abychom měli více peněz, protože pak se z něho stal alkoholik a my mu šli raději z cesty.
