Nežijeme spolu, ale vedle sebe. Má to cenu?
.jpg)
Jsme spolu s partnerem už osm let, máme dvouleté dítě. Svatba zatím není na pořadu dne, ačkoli já bych se vdávala ráda. I když dnes vlastně nevím. On se k tomu moc nemá, podle něj je to jen zbytečný kus papíru. Já to vidím jinak, nicméně nikdy jsem na něj v tomto ohledu nijak nenaléhala. Vlastně se o nás o svatbě prakticky vůbec nemluví už několik let.
Víc mne trápí, kam se náš vztah dostal. Nevím, možná chci moc, třeba je to tak v partnerství po určité době normální. Proto jsem se rozhodla sem napsat a zeptat se, jak to máte doma s partnery vy.
Od doby, co se nám narodil syn, mám totiž pocit, jako bychom nežili spolu, ale spíš vedle sebe. Dokud jsem byla pracovně aktivní a neuvázaná i mrněte, bylo všechno v pořádku. Měli jsme spoustu společných aktivit, sportovali jsme, jezdili na výlety, chodili do kina, na návštěvy k přátelům a tak.
Dítě jsme si oba přáli, i on, nebylo to tak, že bych ho nějak ukecala. Když jsem otěhotněla, byl šťastný a po narození malého taky. Opravdu velmi. První dva, tři měsíce, byl takřka příkladný otec, po mém návratu z porodnice s námi byl dva týdny doma a pomáhal, pak chodil z práce rovnou domů a syna si užíval. Jenže potom začalo jeho nadšení pomalu upadat, asi zjistil, že mu malé miminko a žena na mateřské nějaké zábavné podněty neskýtají a začal se od nás pomalu „trhat“.
Nejdřív obnovil pravidelné docházení do posilovny a každou sobotu kolo s kamarády. To mi připadalo naprosto normální, jenže bohužel nezůstalo jen u toho. Postupně přidával další vlastní aktivity, takže s námi byl kolikrát jen jeden večer v týdnu. Řekla jsem mu, že bych potřebovala a uvítala, kdyby své zájmy malinko zkorigoval, aby měl více času i na rodinu. Chvilku se pokusil, ale po pár týdnech se vrátil zpět ke svému modelu.
Nejhorší na tom všem je, že když už je doma, tak sedí u PC, se mnou téměř nekomunikuje. Sex máme dvakrát do měsíce, dřív byl ale velmi náruživý. Přitom já o sebe hodně dbám, všechna těhotenská kila jsou dávno pryč, nechodím doma jako cuchta. Moc si to nepřipouštím, ale mám obavu, jestli mi není nevěrný.
Náš rodinný život je v podstatě na nule. On se sem prakticky chodí vyspat, vzít si čisté prádlo, občas si pohraje se synem, ale většinou chodí až když malý už spí. Dřív jsem se mu snažila vysvětlit, aby na nás víc myslel, ale reagoval pokaždé velmi podrážděně, já nemám ráda hádky a dusno, tak jsem se vždycky stáhla. A tak o tom teď prakticky nemluvím, jen tiše trpím. Jediné plus na tom všem je, že nás finančně zabezpečí. Já mám jenom mateřskou, která mi celá zůstává, on hradí veškeré výdaje, řeší to tím, že mi každý měsíc posílá na můj účet dostatečnou částku, abych mohla všechno poplatit.
Jenže to mi připadá samozřejmé, že nás zabezpečí. Neměl by to být jeho jediný klad a přínos, který vloží do rodiny, kterou založil. Připadám si hrozně sama, syna miluji, je báječný, hodně se mu věnuju a těším se, že až začne konečně jaro, začnu s ním chodit na různé výlety a akce, už není miminko a možnosti se nám hodně rozšířily. Velmi mne ale mrzí, že to plánuju sama, partner se k ničemu nemá, odmítá prakticky cokoli, co navrhnu. Nejde se mnou ani do kina, nepozve mne na večeři, přitom hlídání máme, mí rodiče jsou ochotni pohlídat kdykoli.
Je mi smutno. Na první pohled mi nic nechybí, ale je to jen zdání. Přemýšlím, jestli má cenu takový vztah udržovat, partner o nás patrně nějak valný zájem nemá, radši tráví čas s někým jiným. Jestli jsou to jen přátelé, nebo je v tom i nějaká milenka, netuším a snad po tom ani pátrat nechci. Ale lehko mi není.
Snažila jsem se popsat svou situaci, jak ji cítím a vnímám. Vím, že se jedná jen o můj pohled na věc, ale přesto bych vás ráda požádala o vaše zkušenosti a názory. Moc děkuju.
2.4.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 162 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nežijeme spolu, ale vedle sebe. Má to cenu?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Merylko, rády/i bychom znali/y další osud lidí, kteří nám řekli o svých problémech, stačí pár vět, nemusí to už být celý článek
Arna + kubikm +.slunecnice.
Verera: kdyz ja si nemuzu pomoct,ale vyzniva mi to od Stanika: vsak mas deti..tak co cekas
pritom tyhle problemy se muzou objevit i v bezdetnym vztahu,jen tam to nikdo moc neresi..sebere fidlatka a jde o dum dal...s detma se tohle malokdy dela...prvni je zachrana vztahu(vetsinou).
Merylko, rády/i bychom znali/y další osud lidí, kteří nám řekli o svých problémech, stačí pár vět, nemusí to už být celý článek
Arna + kubikm +
Arna - 2.4.2013 18:40
já jsem pro, už jsem to kolikrát psala....
takže, kdo souhlasí, zkopíruje hada a napíše se nakonec, jo?
Arna - 2.4.2013 18:40
já jsem pro, už jsem to kolikrát psala....
takže, kdo souhlasí, zkopíruje hada a napíše se nakonec, jo?
Arna: správná komunikace je taková, kdy přimějeme toho druhého uvědomit si problém, mluvit o problému a aktivně se pokusit ho řešit
Jak, to je těžké a silně individuální. Obecně ale myslím, že lidi dělají chybu, že zahrnou toho druhého stížnostmi, případně výčitkami, zaženou ho do kouta a zejména mužská ješitnost pak nedovolí připustit si nějakou chybu.
Ono je to všude. Pokud chceme problém vyřešit, musíme tomu druhému dát možnost čestného ústupu. Nejde o to, dokázat kdo za situaci může, ale nalézt řešení, které vyhovuje všem, takže spíš se zaměřit na věcnou stánku a cíl a nenimrat se v tom co kdo kdy udělal a neudělal, bohužel do toho to obvykle sklouzne a pak účastníci reagují podrážděně.
sevenofnine: Když Stanik je tu menšina, s odlišným názorem. Ale každý ať posoudí pro a proti a zařídí si život podle sebe. Je lepší usoudit, že se mi děti vychovávat nechce nebo na to nemám čas a nervy a nemít je, než si je přesto pořídit a pak na ně kašlat. To samé se psem, zahradou, čímkoli jiným.
To, že někdo zodpovědně posoudí své možnosti a nehrne se do něčeho, co nemůže nebo nechce zvládat je naopak plus. Jen s tím psem nebo zahradou je to každému jedno, dobrovolně nemít děti je pořád takové nezvyklé.
Monik: nejmenoval... Navic tenhle par uz mmel i vyhodu odrostlejch, samostatnejch deti... tak clovek by myslel, ze v tomhle veku takove bekoviny by ho ani nenapadly, to bych tipovala u pubertaka :-D
Viv :o): 18:16 
Nejmenoval se Pavel? To je jako bys psala o jednom mym byvalym 
Ten mi jeste delal navic sceny, kdyz jsem prisla o pul hodiny dyl nez jsem slibila, kvuli kolonam na silnici napr. A kdyz jsem mu rano rikala, ze nevim v kolik prijdu (delala jsem obchodniho zastupce v te dobe a opravdu se to nedalo odhadnout presne na minutu), tak delal hodinovy sceny, nez si vynutil tu presnou hodinu, aby pak mohl vecer delat dalsi hodinovy sceny, ze jsem ten cas nedodrzela 
Arna: 17:10
Tak pomalu procitam prispevky a nevim, ale mam pocit, ze zpusob komunikace popsala Viv docela polopaticky v 16:31. Chce to cist asi poradne 
Mozna, ze to chce poradne i vnimat partnera v te komunikaci a pak byste se treba i lepe domluvili
.gif)
Milé dámy, víte co mě štve? Že se většinou nedozvíme jak to dopadlo. To bylo jen párkrát a dál nic.
Meryl, koukej mám vždy po čase dát pokračování. Kdo je pro? 
Arna: tak aspon, ze ted uz je to takhle... to taky kazdej neda, mit dobry vztah s ex 
Viv :o): No jó, i takový jsou.
Já tomu mýmu taky říkala že podle sebe..., on že né a taky v té době nebylo ani možné aby někoho měl, to přišlo časem a byl to šok pro všechny okolo.
Ale už je to pryč, dnes je vše odpuštěno, vztahy výborné.
Arna: tak u nej nejspis sedelo porekadlo - podle sebe souditm tebe... Moje znama tuhle mela pritele, zjistila, ze ma inzeraty na seznamkach... kdyz na nej uhodila a rekla mu, ze chce konec, on se obhajoval, ze to udelal proto, protoze pry mel pocit, ze ONA NEKOHO MA... Tak jednak to je opravdu "duvod" zacit si shanet milenku pri prvnim podezreni, ze by mohl byt podvaden, to je na urovni prvni tridy ZS a druhak byla nejvetsi ironie, ze on byl bez prace, takze ona vse finanacne tahla a jeste chodila do druhe prace, nez si on neco najde + dalkove do skoly... kde by mela asi tak brat energii a cas na milence, to uz ji nedokazal rict... a pak jeste dodal, ze se pry chudak doma nudil, kdyz ona byla porad pryc... pan byl hotovy poklad... jen zakopat
Viv :o): Jasně, jen kdyby se při tom vrácení času zachovala naše paměť, ale to by nám určutě neprošlo,že?
