Nežijeme spolu, ale vedle sebe. Má to cenu?
.jpg)
Jsme spolu s partnerem už osm let, máme dvouleté dítě. Svatba zatím není na pořadu dne, ačkoli já bych se vdávala ráda. I když dnes vlastně nevím. On se k tomu moc nemá, podle něj je to jen zbytečný kus papíru. Já to vidím jinak, nicméně nikdy jsem na něj v tomto ohledu nijak nenaléhala. Vlastně se o nás o svatbě prakticky vůbec nemluví už několik let.
Víc mne trápí, kam se náš vztah dostal. Nevím, možná chci moc, třeba je to tak v partnerství po určité době normální. Proto jsem se rozhodla sem napsat a zeptat se, jak to máte doma s partnery vy.
Od doby, co se nám narodil syn, mám totiž pocit, jako bychom nežili spolu, ale spíš vedle sebe. Dokud jsem byla pracovně aktivní a neuvázaná i mrněte, bylo všechno v pořádku. Měli jsme spoustu společných aktivit, sportovali jsme, jezdili na výlety, chodili do kina, na návštěvy k přátelům a tak.
Dítě jsme si oba přáli, i on, nebylo to tak, že bych ho nějak ukecala. Když jsem otěhotněla, byl šťastný a po narození malého taky. Opravdu velmi. První dva, tři měsíce, byl takřka příkladný otec, po mém návratu z porodnice s námi byl dva týdny doma a pomáhal, pak chodil z práce rovnou domů a syna si užíval. Jenže potom začalo jeho nadšení pomalu upadat, asi zjistil, že mu malé miminko a žena na mateřské nějaké zábavné podněty neskýtají a začal se od nás pomalu „trhat“.
Nejdřív obnovil pravidelné docházení do posilovny a každou sobotu kolo s kamarády. To mi připadalo naprosto normální, jenže bohužel nezůstalo jen u toho. Postupně přidával další vlastní aktivity, takže s námi byl kolikrát jen jeden večer v týdnu. Řekla jsem mu, že bych potřebovala a uvítala, kdyby své zájmy malinko zkorigoval, aby měl více času i na rodinu. Chvilku se pokusil, ale po pár týdnech se vrátil zpět ke svému modelu.
Nejhorší na tom všem je, že když už je doma, tak sedí u PC, se mnou téměř nekomunikuje. Sex máme dvakrát do měsíce, dřív byl ale velmi náruživý. Přitom já o sebe hodně dbám, všechna těhotenská kila jsou dávno pryč, nechodím doma jako cuchta. Moc si to nepřipouštím, ale mám obavu, jestli mi není nevěrný.
Náš rodinný život je v podstatě na nule. On se sem prakticky chodí vyspat, vzít si čisté prádlo, občas si pohraje se synem, ale většinou chodí až když malý už spí. Dřív jsem se mu snažila vysvětlit, aby na nás víc myslel, ale reagoval pokaždé velmi podrážděně, já nemám ráda hádky a dusno, tak jsem se vždycky stáhla. A tak o tom teď prakticky nemluvím, jen tiše trpím. Jediné plus na tom všem je, že nás finančně zabezpečí. Já mám jenom mateřskou, která mi celá zůstává, on hradí veškeré výdaje, řeší to tím, že mi každý měsíc posílá na můj účet dostatečnou částku, abych mohla všechno poplatit.
Jenže to mi připadá samozřejmé, že nás zabezpečí. Neměl by to být jeho jediný klad a přínos, který vloží do rodiny, kterou založil. Připadám si hrozně sama, syna miluji, je báječný, hodně se mu věnuju a těším se, že až začne konečně jaro, začnu s ním chodit na různé výlety a akce, už není miminko a možnosti se nám hodně rozšířily. Velmi mne ale mrzí, že to plánuju sama, partner se k ničemu nemá, odmítá prakticky cokoli, co navrhnu. Nejde se mnou ani do kina, nepozve mne na večeři, přitom hlídání máme, mí rodiče jsou ochotni pohlídat kdykoli.
Je mi smutno. Na první pohled mi nic nechybí, ale je to jen zdání. Přemýšlím, jestli má cenu takový vztah udržovat, partner o nás patrně nějak valný zájem nemá, radši tráví čas s někým jiným. Jestli jsou to jen přátelé, nebo je v tom i nějaká milenka, netuším a snad po tom ani pátrat nechci. Ale lehko mi není.
Snažila jsem se popsat svou situaci, jak ji cítím a vnímám. Vím, že se jedná jen o můj pohled na věc, ale přesto bych vás ráda požádala o vaše zkušenosti a názory. Moc děkuju.
2.4.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 162 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nežijeme spolu, ale vedle sebe. Má to cenu?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Stanik: Přirozenost chlapa je nestarat se o dítě a nebýt přítelem?
No, asi jo, splnil si svou oplodňovací povinnost, tak proč po něm neco ještě chtít,že? 
mam-ča: Arna: holky souhlasim. Ja se vdavat chtela a nikdy jsem nelitovala.
mam-ča: no uprimne - ted je o tom krasny clanek v Marianne... jemenuje se to " konecne vdada"... ja osobne jsme za manzeslstbi a s chlapem, ktery by si me nevzal bych deti tedy nemela ani nahodou... ale to je o nas babach... tvarime se emancipovane a nerikame, co doopravdy chceme...pani nema rada hadky, tak radeji nic nerika.. ja myslim, ze nevymenovat si nazory neni zdrave.
mam-ča: 
Jj, je to tak. Taky znám případ z okolí a nedavno se to stalo. Plánovali svatbu, ale stále nebyl čas, až.....
Stanik: Ono moc nejde o "ten papír", jako o převzetí zodpovědnosti za rodinu, ve které už je dítě.
Stávají se různé nehody. Pokud žije pár nesezdaný, tak dítě má sice nárok na sirotčí důchod (pokud ho má dítě zapsaného jako otce v RL), ale partnerka nemá nárok na nic. Ani na "vdovský" důchod, ani na majetek po partnerovi.
Znám rodinu, kde partnerku po zemřelém synovi vyhnali jeho rodiče i z bytu, ve kterém s partnerem a s dítětem bydleli.
Takže tak.
Souhlas s předchozími příspěvky.
Spořit si "na horší časy", začít si žít svůj život se synem, ale bez partnera, využívat dobrovolného hlídání rodičů a hlavně přestat plánovat budoucnost s tímhle mužem.
Pokud není "úplně blbej", zaregistruje změnu. A pokud mu záleží na synovi, začne se třeba snažit i o záchranu vašeho vztahu. (Možná Tě má i rád, ale bere Tě jako inventář).
S variantou "happy end" ovšem moc nepočítej, a připravuj se na samostatný život.
Pokud se chlap vzpamatuje a začne o Tebe bojovat, bude to ta lepší varianta, ale nespoléhej se na ní.
Není to jediný chlap v EU, aby sis musela nechat líbit takové přehlížení.
anitech: to si nemyslim, zadny papir neprinuti chlapa aby se choval jinak, nez je jeeho priroztenost. V momente kdy zensky prestanou chtit muzkeho utvaret k obrazu svemu , budou mnohem stastnejsi.
.gif)
Píšeš , že s hlídáním dětí není problém... Tak dej dítě k rodičům nasobotu a jeď na kola s ním.
Jano, využívej každou chvilku kdy je partner doma a "zanech"mu syna na hlídání a jdi se někam bavit, cvičit, do kina,... hlavně pryč. I kdybys měla jen hodinu někde chodit nebo zajít k rodičům. Pokud jsou rodiče ochotní hlídat, tak toho využívej, hlavně v době kdy se parner vrací domů. A ne abys mu doma přichystala večeři! Ostatně, ten servis doma taky omez. A peníze si šetři jak to jde, znám to.
Jani, to je moc cmutne. Podle toho co pises, bych to vnimala asi podobne.
Jenze jsem preci jen asi trochu ostrejsi, takze bych se ozvala o dost razneji.
Otazka je, jestli ve Tvem pripade by to bylo neco platne 
Partner evidnetne dle Tveho popisu zajem nema.
Nevim jestli ma cenu psat jak to mame doma my. Pokud je cas, tak normalne cas travime spolecne, muz prijizdi hned po praci domu, obcas zajde za nejakym sportem, naopak casem spis pravdielne sportovni aktivity omezil. Obcas jede na vikend na ryby, na dovolenou jezdime spolecne.
Ted tedy mame take obdobi, ze se trochu mijime, ale to je tim, ze ja si delam kurz a on o vikendu hlida deti. Takze v tydnu jsem doma s nimi ja, o vikendu on a vidame se jen vecer. Musim rict, ze uz se tesim az bude zase normalni rezim. Ted nas ceka prestavba, takze se asi taky moc neuzijem, ale muzu byt s detma v lete s nim na baraku. Navic je rozdil v tom, ze on bude pracovat na dome, ktery je pro nas. Ale pokud by to mela byt jen jeho zabava, vazne bych uvazovala o zmene.
Nepremyslela si, planovat aktivity prioritne tedy bez nej a zustat otevrena tomu, ze pokud bys nekoho potkala, kdo by ti byl sympaticky, tak se nebranit vymene partnera?
S tim, ze bych mu doma oznamila, ze s nim tedy moc na spolecny zivot do budoucna uz nepocitam?
Evidentne neni moc velkou oporou
Říká se, že manželská krize přichází 7 let po svatbě, možná na tom něco je. Každopádně je asi dobře, že jste se nevzali, už jsi prokázala dostatek trpělivosti a pokud si toho partner neváží Zkus to ještě pár měsíců vydržet abys měla čisté svědomí, a pak si zařiď život podle sebe, ne podle něj.
ono je to dané také tím bezzávazným vztahem, chlapec se cítí být stále svobodný, není ženatý, takže co? Kdykoliv může odejít a nejen doi posilovny
sevenofnine: plně s tebou souhlasím, pokud to jenom jde využívat co se dá , odkládat finance a rovněž obnovit své koníčky. Však píše, že hlídání má. takže může rovněž do posilovny, rovněž s kamarádkami, také může ke kadeřnici.
Jano, jestli to ustojíte nebo ne, to neví nikdo, pokud Ty nekomunikuješ, ale stahuješ se a on vše co řekneš smete ze stolu a dál si jede po svým tak to moc dobře nevidím. Tohle mi přijde jako ukázkový případ kdy se žena vrátí do práce a podá návrh na rozvod a on nechápe, vždyť bylo všechno 100% v pořádku. Pokud Ti dává dost peněz, tak ač je to hnusné, bych si ukládala na své jméno bokem, dneska dává a bručí, zítra klidně může odejít za světlými zítřky a trávou zelenější. Bez peněz se dneska špatně žije a manželé nejste, žádná půlka Ti nepatří. Zkus se objednat do manželské poradny, klidně tam zatím běž sama, uvidíš co Ti poradí. Hlavně si v hlavě v klidu a racionálně srovnej co chceš. Udělej plán jak toho dosáhnout a až potom jednej. Hodně štěstí a držím vám palce.
tak ho doma zaměstnat. Když vyráží on, vyraž taky - můžeš chodit jednou týdně cvičit, na kafe s kámoškama atd. a on aŤ místo čučení do PC se postará o syna.
A zkus obnovit předdětské aktivity - na výlety a ke kamarádům se dá i s dítětem. A na zbytek máte hlídání.
Jeď s nima na kola, jdi s ním do posilovny, třeba tě to bude taky bavit - a hlavně - nejspíš se tam setkáš s lidma, kteří se baví o jiných věcech než plenách a kašičkách. Provozuju ne příliš "ženský" sport a je velmi občerstvující probírat s chlapama tréninkové metody a sportovní vybavení - prostě si člověk trošku pročistí mozek.
JInak si myslím, že váš typ krize je relativně běžný, akorát to chce řešit co nejdřív, než se to dostane do fáze, kdy už ti dva nejsou schopní se k sobě vrátit. A začít u sebe, ono my ženské se občas příliš upneme na ty děti a jsme to my, kdo přestane vnímat partnera jako partnera první....
