Nežijeme spolu, ale vedle sebe. Má to cenu?
.jpg)
Jsme spolu s partnerem už osm let, máme dvouleté dítě. Svatba zatím není na pořadu dne, ačkoli já bych se vdávala ráda. I když dnes vlastně nevím. On se k tomu moc nemá, podle něj je to jen zbytečný kus papíru. Já to vidím jinak, nicméně nikdy jsem na něj v tomto ohledu nijak nenaléhala. Vlastně se o nás o svatbě prakticky vůbec nemluví už několik let.
Víc mne trápí, kam se náš vztah dostal. Nevím, možná chci moc, třeba je to tak v partnerství po určité době normální. Proto jsem se rozhodla sem napsat a zeptat se, jak to máte doma s partnery vy.
Od doby, co se nám narodil syn, mám totiž pocit, jako bychom nežili spolu, ale spíš vedle sebe. Dokud jsem byla pracovně aktivní a neuvázaná i mrněte, bylo všechno v pořádku. Měli jsme spoustu společných aktivit, sportovali jsme, jezdili na výlety, chodili do kina, na návštěvy k přátelům a tak.
Dítě jsme si oba přáli, i on, nebylo to tak, že bych ho nějak ukecala. Když jsem otěhotněla, byl šťastný a po narození malého taky. Opravdu velmi. První dva, tři měsíce, byl takřka příkladný otec, po mém návratu z porodnice s námi byl dva týdny doma a pomáhal, pak chodil z práce rovnou domů a syna si užíval. Jenže potom začalo jeho nadšení pomalu upadat, asi zjistil, že mu malé miminko a žena na mateřské nějaké zábavné podněty neskýtají a začal se od nás pomalu „trhat“.
Nejdřív obnovil pravidelné docházení do posilovny a každou sobotu kolo s kamarády. To mi připadalo naprosto normální, jenže bohužel nezůstalo jen u toho. Postupně přidával další vlastní aktivity, takže s námi byl kolikrát jen jeden večer v týdnu. Řekla jsem mu, že bych potřebovala a uvítala, kdyby své zájmy malinko zkorigoval, aby měl více času i na rodinu. Chvilku se pokusil, ale po pár týdnech se vrátil zpět ke svému modelu.
Nejhorší na tom všem je, že když už je doma, tak sedí u PC, se mnou téměř nekomunikuje. Sex máme dvakrát do měsíce, dřív byl ale velmi náruživý. Přitom já o sebe hodně dbám, všechna těhotenská kila jsou dávno pryč, nechodím doma jako cuchta. Moc si to nepřipouštím, ale mám obavu, jestli mi není nevěrný.
Náš rodinný život je v podstatě na nule. On se sem prakticky chodí vyspat, vzít si čisté prádlo, občas si pohraje se synem, ale většinou chodí až když malý už spí. Dřív jsem se mu snažila vysvětlit, aby na nás víc myslel, ale reagoval pokaždé velmi podrážděně, já nemám ráda hádky a dusno, tak jsem se vždycky stáhla. A tak o tom teď prakticky nemluvím, jen tiše trpím. Jediné plus na tom všem je, že nás finančně zabezpečí. Já mám jenom mateřskou, která mi celá zůstává, on hradí veškeré výdaje, řeší to tím, že mi každý měsíc posílá na můj účet dostatečnou částku, abych mohla všechno poplatit.
Jenže to mi připadá samozřejmé, že nás zabezpečí. Neměl by to být jeho jediný klad a přínos, který vloží do rodiny, kterou založil. Připadám si hrozně sama, syna miluji, je báječný, hodně se mu věnuju a těším se, že až začne konečně jaro, začnu s ním chodit na různé výlety a akce, už není miminko a možnosti se nám hodně rozšířily. Velmi mne ale mrzí, že to plánuju sama, partner se k ničemu nemá, odmítá prakticky cokoli, co navrhnu. Nejde se mnou ani do kina, nepozve mne na večeři, přitom hlídání máme, mí rodiče jsou ochotni pohlídat kdykoli.
Je mi smutno. Na první pohled mi nic nechybí, ale je to jen zdání. Přemýšlím, jestli má cenu takový vztah udržovat, partner o nás patrně nějak valný zájem nemá, radši tráví čas s někým jiným. Jestli jsou to jen přátelé, nebo je v tom i nějaká milenka, netuším a snad po tom ani pátrat nechci. Ale lehko mi není.
Snažila jsem se popsat svou situaci, jak ji cítím a vnímám. Vím, že se jedná jen o můj pohled na věc, ale přesto bych vás ráda požádala o vaše zkušenosti a názory. Moc děkuju.
2.4.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 162 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nežijeme spolu, ale vedle sebe. Má to cenu?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Stanik: z tebe ti mám pocit, ze děti jsou něco odpornyho
Já se děsně těšila na miminko, a jaky překvapeni, ze mě nebavilo, tak jako větší díte s kterym zacala byt sranda a dalo se podnikat spousta věci ... A t bylo cca od jejich 18 měsíců .... Ty to všechno vidíš u známých a kamarádů... Oni vázne řeknou, ze je to nebaví?...mě to přijde hrozne dívny..... Věřím, ze par se jich najde,který jejich vlastní děti nonstop obtěžují, ale tolik??....mám kolem sebe hodně rodin s detma, ale ze by se takhle někdo vyjadřoval.... Nepamatuju se
spis mi přijde, ze ty si jejich občasný povzďech preberes tak, ze je děti nebaví porad
protože TY mas proste na děti alergii
nečetla jsem ještě komentáře, ale muj nazir je, ze rodinu nzalozil... vzdyt spolu zijete jen tak nadivoko. kdyby ho prejelo auto, nic po nem mit ty ani syn nebudte.
doplňuji: či dokonce vzal
Vážené mladé dámy. Před několika málo lety jste si libovaly, jak takový volný vztah je báječný. Vím, že to bylo i trochu kvůli zvýhodnění svobodných matek v rámci sociálních dávek. Dnes se vám to již bude jen vracet. Věřte, že s někým žít na psí knížku je cesta do pekel. Ano, i tomu nejlepšímu milenci po 3-4 letech jaksi zevšedníte. A pak ho chtít získat k sňatku a povinnostem bude jen a jen horší. Zeptejte se svých matek a babiček jak to dělaly. Prostě od samého začátku žily jako rodina. A ti mužští až na menší vyjímky si jaksi "zvykli". Ony ženy si ty chlapy postupně k zodpovědnosti pomalu ale jistě vychovávaly. A to bez ohledu na vlastní příjmy. Zkuste to aky. Určitě neproděláte. Nesmíte mužskému ukazovat, že vás udělal šťastnými tím, že s vámi žil nebo "nedej Bůh", že si vás přál.
Bellana: ze by proto, co se pisou ctenarky? 
.JPG){kind=avatar}
Stanik: Vždycky máme pohled jen z jedné strany. Proč vždycky děláš z mužů nesvéprávné malé děti? Ať už měl jakýkoliv důvod, rozhodl se pro dítě. Je tedy jeho povinností se postarat. Pokud dítě nechtěl, nemusel ho mít. Argument, že ona ho chtěla, on sice ne, ale nechtěl o ni přijít, neberu. Buď dítě opravdu nechtěl, a pak se měl smířit s tím, že o ni přijde. Dospělý člověk dostojí svým povinnostem, i když po čase vyhodnotí, že jeho rozhodnutí nebylo nejlepší.
.gif)
Verera: to je dobrý:
Stanik - 2.4.2013 11:19 (odpovědět, poslat vzkaz)
Arna: to mi pripomina ten for, jak se dva rozvadeji a ptaiji sejich, jestli dobry.. oni jooo. dobry, jen se se zenou hadame o deti... ona je taky nechce
Verera: 
Stanik: Hele, že ti hajlové chlapi vymysleli vibrátory jen aby měli pokoj od sexu se ženou? 
Verera: aby se nedozveděla neco typu: " no když Ty jsi chtěla a mě bylo blbý říct , že ne"... nebo zna nekoho ( jako ja) kdo dite "jeste" nechtel... a baba se s nim rozsesla a nechala si ho udelat jinde.. a protoze mel babu rad, tak ho to pak mrzelo. Pan se mohl bat, ze to dopadne stejne.. porad mame pohled jen z jedne strany.
Proč říkat Musíš? Zeptej se ho, co hodlá podnikat se synem. Na kolo se dá přidělat sedačka, dvouleté dítě je na ni akorát, pokud má ještě kamaráda s něčím podobným, tak si můžou vyrazit všichni, děti se vyblbnout, chlapi unaví a ženská pá den pro sebe. Je jaro, akorát vhodný čas to zavést.
Pokud nebude souhlasit ani s ničím podobným, je na místě dotaz, proč si to dítě pořizoval. A trvat na odpovědi.
Odpovědi typu : Nebaví mě věnovat s e dítěti jsou fakt úžasné. Co na to odpovědět: " Mně to taky nebaví. Tak ho vyhodíme nebo ho někomu věnujeme? "
mam-ča: to ja teda ne :))))
Stanik: To já, až se příště narodím, tak jedině jako chlap ! 
mam-ča: ze by? 
jako zensky to maji tezky.. ale muzsky dneska, kdyz tak ty stesky ctu, co vsechno by baby jeste chtely... jeste tezsi....
kdysi jsme si rikala, ze je lepsi byt chlapem, v zamestnani to plati stale, ale v rodine tedy uz davno ne.
Stanik: Muži si během evoluce vysloužili právo na život tím, že se jim zákeřně podařilo přirůst k penisu...