Řekněte si, jak to chcete
Ženy myslí jinak než muži, o tom není pochyb. Ženy mají přirozenou schopnost vžít se do pocitů druhého, muži jsou v tom většinou neohrabanější. Ženy doufají, že jejich partner vycítí, po čem touží a co potřebují, jako to dělají ony u něho. Ale ouha. Ono to nefunguje.
Co s tím? Jak se vyhnout zklamání z toho, že zas neudělal to, co jste od něho čekala, v co jste doufala?
Řekněte si o to. Řekněte mu přesně, o co vám jde a jak to chcete.
„Miláčku, mám pro tebe skvělý nápad na dárek k mým narozeninám,“ řekněte třeba místo čekání, zda si letos konečně vzpomene. Záleží-li mu na vás, uvidíte, jak rád vám vyjde vstříc. A ještě se mu uleví, že to zase neprošvihl a že ze svých narozenin neděláte drama.
Souhlasím s vámi, že za všechny ty chvíle, kdy vy jste myslela na něho a dělala mu pomyšlení, by on taky jednou mohl… Ale to je čistě ženská logika. 
Za prvé vás nikdo nenutí dělat komukoli pomyšlení. Třeba o to ani nestojí. Přijímá to prostě proto, že to děláte. A vaší námahy si možná ani moc neváží. Chovejte se tak, abyste si vždycky mohla vážit sama sebe. Pokud je váš drahý správný chlap, ocení to. Nebude od vás vyžadovat nic, co by nebylo milé i vám.
Pokud se však neodolatelně toužíte obětovat, nevyžadujte to od druhých. Ženy, které se obětují pro druhé a pak za to očekávají vděčnost, oddanost, či obdiv, jsou protivné. Energeticky „visí“ na svých bližních a svou obětavostí je svazují.
„Potřebuju nutně opravit tu zásuvku v kuchyni, rozčiluje mě, když pokaždé vypadává, takže bych ji chtěla mít opravenou ještě dnes. Můžeš se o to postarat?“ To je další možnost, jak to říci jasně a srozumitelně. Pouhé náznaky, že „by to potřebovalo spravit“, či remcání, že už to zase spadlo, ho prostě netrknou.
Patří-li váš drahý snad k těm pomalejším typům, kterým to dochází několik týdnů i déle, pak zkuste vysvětlit, že vám dává pocit, jako by mu nezáleželo na vašich přáních a potřebách. Udělejte to ale hned zpočátku a klidně. Necháte-li to v sobě vřít delší dobu, vyjde to z vás jako sopečný výbuch. Výsledek bude pak pravděpodobně opačný, než jaký si přejete. A zcela určitě mu to nevracejte tím, že o tom sice nebudete mluvit, ale budete „vynalézavě prudit“. On stejně nepochopí, že to děláte kvůli tomu šuplíku, a vy si zahráváte s ohněm. Podpásovky jsou ve vztazích spolehlivým hřebíčkem do rakve.
Naopak můžete vyzkoušet metodu: dnes večer nevařím a zítra taky ne, protože mi ta padající zásuvka znemožňuje práci a kazí náladu. Než ji, drahý, opravíš, budeme chodit na večeře třeba do pizzerie, nebo si namažeme chleba pomazánkou. Buďte však férová a důsledná. Mužům to někdy prostě trvá, než jim to dojde. Ale pokud vás má ten váš rád, a vy dobře víte, zda to tak je, nedělá to ani ze zlého úmyslu, ani proto, že mu na vás nezáleží. On prostě jen nechápe, že pro vás je to důležité.
Lásku, sílu a štěstí přeje Iveta
Autorka je členkou Věštírny Květy Fialové.
Diskuse Věštírna pro vás právě dnes!
Každé pondělí a čtvrtek můžete využít možnost on-line výkladu zdarma. Na této diskusi vložte dnes do 11 hodin svůj dotaz a během dnešního dne na něj dostanete odpověď.
(Vstup do diskuse najdete v horní části magazínu v sekci speciály – Věštírna.)
Více o Věštírně Květy Fialové se dozvíte na www.vykladzive.cz
23.9.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 21 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Řekněte si, jak to chcete
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Koukám, že jsem skoro jediná, kdo článek pochopil - asi sedí na povahu mého manžela
I když na narozeniny a výročí nezapomíná, to si zase nemůžu stěžovat. Zato s prvním manželem jsem probrečela 10.výročí svatby, protože on se ani nezmínil - dneska už bych byla větší taktik
taky nevim, o cem clanek je. kdyz chci aby manzel neco opravil,tak 1) on o tom obvykle vi driv nez ja 2) kdyz ne, tak mu reknu,ze bych chtela aby udelal to a to a on to pri vhodne prilezitosti udela 3) vzhledem k tomu, ze to bude delat on, tak vi, co bude potrebovat, jak dlouho to bude trvat atd. tudiz bych si nikdy nedovolila urcovat mu nejaky terminy.
Mě je zcela jedno,jestli si někdo vzpomene nebo nevzpomene na moje narozeniny nebo na výročí svatby....nepřikládám tomu žádnou důležitost.Já na výročí v rodině myslím,a chystám dárky,protože vím,že jim to udělá radost.Co se týče prací a oprav doma nebo na chalupě,tak konstatuji,co by se mělo opravit,ale nechávám to na manželovi,on to umí lépe a rychleji,než já.No a jestli v koupelně svítí jen jedna žárovka ze dvou,tak co?Až praskne i ta druhá,však to manžel dá do pořádku(máme na stropě stará světla,která já neumím ani otevřít...).
.jpg)
Nejak jsem nepochopila o cem clánek je 
, asi jsem chlap 
.
Hezký článek. Já jsem se to taky po letech naučila, že je zbytečné čekat, co se partner sám dovtípí, k oboustranné spokojenosti funguje říct mu to jasně a srozumitelně. Jednou jsem četla přirovnání, že chlap funguje jako počítač - ten se taky sám nedovtípí, ale to, co od něj chcete, mu musíte naprogramovat
Co se týká různých drobných oprav, má můj 
někdy laxnější přístup, pořád času dost - nejvíc se mi osvědčilo jít hledat do jeho nářadí a nevinně se zeptat, co si mám vzít, když bych se na to chtěla podívat (a ještě se tvářit, že nevím, na co ty různé věcičky jsou) - radši mi to vezme z rukay a jde to udělat sám
Nedovedu si nějak představit, že by manžel zapomněl na moje narozeniny. To by se mohlo stát jen v případě, že by byl dementní nebo v bezvědomí.
A co se týká požadavků na opravy, sepíšu seznam,co je třeba udělat,dám to na jeho psací stůl a potom odškrtávám, co už je uděláno. Funguje námto tak už hezkou řádku let k oboustranné spokojenosti.
