Znamení zvěrokruhu aneb I hvězdy mají smysl pro srandu
Narodila jsem se počátkem října. Kdybych byla bývala tušila, jak neblahý vliv to bude mít na moji psychiku, byla bych se vší silou držela pupeční šňůry ještě aspoň čtrnáct dní, abych vyrazila do světa až jako Štír.
Hvězdy mi se škodolibou radostí totiž daly do vínku všechny typické vlastnosti lidí narozených ve znamení Vah. Navíc jsem byla vržena do rodiny, kde vládly dvě jedovaté Štírky, kde táta Rak byl spíš do počtu a kde byla situace korunována ještě narozením divoké sestry Lvice. Zase na druhou stranu mi veškerou nerovnováhu dětství hvězdy vynahradily prý ideálním životním spojením s manželem Blížencem, který má v sobě ne dvě, ale přímo zástup různých osobností, a jedna je zajímavější než druhá.
Nikdy jsem nevěřila na denní či roční horoskopy, považuji je za něco nereálného ve smyslu předpovědi jako z filmu „Jáchyme, hoď ho do stroje“. Ovšem od okamžiku, kdy se mi poprvé dostal do rukou podrobný rozbor Znamení zvěrokruhu neboli Slunečního znamení, obešla mě posvátná hrůza smíšená s ještě posvátnější úctou.
Připadá mi neuvěřitelné, jak může být někde předem rozdáno, že nějaká Sofffie bude trávit každé ráno ve schizofrenické křeči nerozhodnosti, jestli si obléct modré, nebo tyrkysové tričko, že bude trnout hrůzou, jaké fatální důsledky může mít chybné rozhodnutí poslat dítě do školky s rýmou, že bude ukrutně trpět na návštěvě, kde visí nakřivo obrazy nebo neladí koberce se závěsem! Cvrnkne-li někdo do mých vnitřních jazýčků vah, všechno se ve mně rozkolísá až do absurdních hranic.
Dokážu bezuzdně jásat nad ptákovinami, stejně tak jako padnout do zničujících vod sebedestrukčních nálad. Jen s něčím jste se, pánové hvězdopravci, v mém případě skutečně sekli – žena ve znamení Vah by měla být smyslná a půvabná! A přijďte se podívat k nám takhle někdy po ránu! Buďto jste úplně vedle vy, nebo moje zrcadlo!
A jak jste na tom vy, milé čtenářky? Poznáváte se v charakteristikách Znamení zvěrokruhu? Hodíte se k sobě se svými partnery i z hvězdného hlediska?
5.8.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 198 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Znamení zvěrokruhu aneb I hvězdy mají smysl pro srandu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Verera: no tak jak sem na dovolený, tak to je jiná. to mám taky radši jak ty píšeš. minulej rok sme jednou spali na benzínce v autě (naštěstí máme dodávku se spanim vzádu) a jednou někde v poli. páč sme nenašli kemp. letos ještě ani nevim kam jedem a to jedem za 14 dní
jelítko: měj se pěkně,já bych si to taky naplánovala
Sofffie: no jo to je vlastně pravda, to chlapy dělaj. ale tak to myčka, taky neumí
evropka: boha jeho. šet let sem žila v bytě bez dřezu. to byl horor
no jinak se mi tu dneska s váma pěkně pokecalo. ale musim jít. mám být v 17:30 na srazu, takže v 16:30 doma, do 17:00 sprcha a výprava a jěště nevim v kolik mi přesně jede tramvaj, a to jezdí tak po pěti minutách
Sofffie: to u nás taky. Já mám vlastně štěstí, že toho malého raka nemám, to by bylo týrání dětí.
jelítko: akorát že on umyje JEN to nádobí, ale kredenc, stůl i sporák nechá pokydaný, takže to stejně musím dotahovat já
jelítko: 5 minut? Spíš 5 vteřin. To je dílo okamžiku. Když začínají jít věci moc podle předchozích plánů, začínám být nesvá a je nutno něco změnit. Ale je to spíš takové podvědomé. A po duši se mi vždycky rozlije blažený pocit.
Nebo když jsme na dovolené a máme v plánu dojet ten den odněkud někam. A najednou uvidíme třeba hrad, o kterém jsme nevěděli, takže změníme trasu,na hrad ě najdeme na pohlednici ještě nějakou zajímavost, takže s e tam vypravíme... a nakonec dojedeme úplně jinam ne jsme původně chtěli. Tohle je ta nejbáječnější dovolená, kterou znám.
Takhle jsme jezdili měsíc po Španělsku, věděli jsme jen, že ho chceme projezdit a kdy musíme být zpátky doma, ale už ne co všechno uvidíme, kde budeme večer spát apod, úžasné.
Sofffie: můj lenoch jí koupil, a to sme doma dva. jelikož denně vařim, tak je stejně co tři dny plná. tak si myslim, že rentabilní je ale když myje sám, tak je to v poho, to vlastně jako bys myčku měla
jelítko: evropka: lonkue: dámy, u nás doma byste asi zešílely
lonkue: no a všichni měj musej desetkrát pochválit, když něco uvařim. třeba salát pro celou rodinu na Vánoce. a nádobí teda nemusim hned mejt. ale tak než du spát, musí bejt aspoň v myčce a na lince nesmí být nic
evropka:
holky,ale asi nej pako jsem na chatě,páč tam není voda z kohoutku a dřez,myju to ve škopku venku a oplachuji hadicí,když jdu něco ohřát(vařit nejde),už jsem naštvaná,protože ten proces,než dám vše do pořádku...že mi ani nechutná
evropka: teda, někdy to musí být fajn mít doma malého raka. Do lva i berana už několik let hučím, že věci mají své místo a je třeba je na ně dávat, když na něco zásadního narazím, tak je zavolám, aby to uklidili , ale trvalá odezva není.
A s manželem se čas od času osočujeme, kdo že nechává všude něco válet, protože každý je přesvědčený, že uklízí jen on. Al e jak to tak sleduju, tak marně bojujeme se svou přirozeností. A věci necháváme všude stejnou měrou ataky zhruba stejně uklízíme.
Ale ono to bylo celkem pohodlné mít matku raka, protože než jsme měl apotřebu něco uklidit , tj. míra chaosu byla i pro mě neúnosná, tak to její nutkání převážilo a udělala to ona.
Ovšem čím mě tedy spolehlivě vytočila bylo, když mi , coby dítěti, srovnala věci na stole do komínků. Narušila mi můj systém. Tak jsemje aspoň po tom stole zase rozprostřela, protože se mi se zařezávajících hran dělalo fyzicky špatně, brrr.
jelítko: no ten můj mi vysvětlil, že myčka není pro tři lidi rentabilní, tak holt myje sám
tuhle jsme se vraceli asi dvacet km....určo jsem nevypnula žehličku....vypnula