Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Přípravy na svatbu, aneb matinka v akci

Přípravy na svatbu, aneb matinka v akci

Čtenářská akce „pomozme si samy“, aneb „píšete samy“ úspěšně pokračuje. Tentokrát příspěvkem čtenářky Sqwela, která se na vás zároveň obrací s otázkou, jak „zvládnout“ svou maminku.

Děkuji za zaslaný článek. Všechny vaše čtenářské příběhy a příspěvky můžete najít v rubrice Píšete sami.

 

Přípravy na svatbu, aneb matinka v akci.

Za pár týdnů mi bude 29 let a tak i já jsem dospěla k tomu, že se budu vdávat. Abych tu první větu trochu vysvětlila, asi tak do 19 let jsem se zapřísahala, že nebudu mít nikdy děti a že chlapy budu používat pouze a jen na to jedno (tedy sex) a že nikomu, nikdy a za žádných okolností nebudu prát zaprděné trenky, ponožky, pokydaná trička, nebudu dělat uklízečku, sundavačku prkýnka na záchodě, sbírat jeho nepořádek po bytě a že nebudu mít vážný vztah, řešit vztahové problémy, nevěry aspol. A už vůbec, VŮBEC NIKDY se nebudu vdávat!. Že já budu vždycky svobodná, budu si život užívat plnými doušky, vařit budu jen, když se mi zachce a to vždy jen nějaké exkluzívní dobroty a budu žít bez jakýchkoliv pravidel.


Hned po maturitě jsem se odstěhovala do sousedního města do podnájmu, našla si práci (pořadí bylo opačné – práce a pak stěhování) a začala „žít svůj sen“. Jenže jak šel čas, začala jsem pomalinku měnit názory, no nebudu vám nic nalhávat, zhruba za 2 měsíce jsem si domů nakvartýrovala chlapa, přeci jen nájem byl drahý a samota pěkně na prd. S ním to sice nemělo nijak moc dlouhé trvání a pár známostí a vztahů jsem pak ještě vystřídala, ovšem nakonec jsem toho pravého našla i já.

A postupně jsem dozrála i k tomu, že svatba není zas tak špatná věc a že i ty děti by asi nebyly úplně od věci – tedy jednou, někdy, v budoucnu. Trenýrky, ponožky, trička aspol. peru bez řečí, vařím ráda, i když ne vždy s absolutním úspěchem, nějaký prkýnko na záchodě neřeším vůbec a vztahové problémy řešíme občas všichni, no ne? Zkrátka jsem dospěla z věčně svobodomyslného stvoření s hlavou v oblacích v dospělou ženu a můj den D se blíží. Nebudu lhát, že mě to nechává úplně chladnou, nebo že jsem typická, zapálená nevěsta, která si od malinka toužila býti princezničkou - nevěstinkou a že se na status vdané paní nějak zvlášť těším, stále ještě mám v sobě více či méně skrytou část mého já, které vyznává svobodu a život na psí knížku, ale to druhé, zodpovědnější já, ho prostě vždycky utluče.

A tak přípravy na svatbu, která se bude konat v květnu, pomalu vrcholí a já zažívám hotová muka se svou drahou máti. Naproti tomu moje budoucí tchyně se mi zprvu jevila jako totální ježibaba, o které můžu říct dobrého jen to, že bydlí pěkně daleko a tudíž ji moc často neuvidím. Ale jakmile jsme oznámili tu príma novinu, že se budeme brát, tak se z ježibaby stala fajn ženská, která se do ničeho moc nemontuje, občas nabídne pomoc i tu finanční, občas řekne nenásilně svůj názor a tím to pro ni celkem končí. Prostě dětičky, já se vám do toho plést nebudu, když něco budete potřebovat, tak tady jsem, jinak „sejdeme se na svatbě“.. Úžasný přístup, jsem nadšená!


Ale zpět k mojí mámě. Moje máma se proměnila z generála, kterým byla celý život, v super generála, ministra financí, organizátora, poradkyni, udělovačku nikdy nekončících, nevyžádaných rad, která musí mít vše pevně ve svých rukách.

A tak se budu vdávat v šatech, které bych si normálně nevybrala, místo venku budeme mít akci vevnitř, místo rautu budeme mít klasickou hostinu a tak bych mohla pokračovat dál. Jen to svatební menu jsem si s oroseným čelem dokázala prosadit, byť mi ho nakonec připraví restaurace, kterou vybrala naše maminka, ale jíst budeme to, co chceme my, naštěstí. A kapelu jsem jí odkývala tu, kterou nám doporučila a nakonec jsem jí suše oznámila, že budeme mít jednu zadarmo, kdežto za tu její bychom museli platit (což není pravda, platit budeme i za tu naši, ale ona na peníze slyší) a tak nám tam bude hrát rocková kapela z New Orleans, což jsou přátelé mého drahého nastávajícího, takže druhá, námi prosazená věc, byť prosazená tím nejstupidnějším způsobem, jaký znám. Dokonce ani cukroví a zákusky jsem si nemohla vybrat sama – resp. mě prostě převálcovala sdělením, že to cukroví se nedělá pro mě, ale pro hosty, a že tedy nebudeme mít to, co chutná mně, ale co „chutná všem“ (pro představu, chtěla jsem punčové řezy, koňakové špičky, ovocné košíčky a větrníčky + svatební koláčky) a tak na stolech bude svatební cukroví na způsob toho vánočního a makové koláčky. Celou dobu mám pocit, že tady se nevdávám já, ale ona.

A já už toho mám plné zuby, platíme si to sami s mým skorochotěm, a chceme si to taky sami zařídit, jenže máma je prostě ostřejší, než já a otec je ze strachu vždy a jen na její straně, i když mi kolikrát za jejími zády řekl, že s ní nesouhlasí, ale že ji mám radši poslechnout, že to myslí dobře a ať prostě nedělám dusno, že to přežijeme a že ono to nějak dopadne. A já se strašně nerada hádám, ale strašně! A s ní to jinak nejde.  

A tak si čím dál více uvědomuji, že tady nejde jen o tu svatbu, tady jde o můj život jako takový. Jde o to, že se svojí mámou nechávám vždycky převálcovat, nakonec vždy udělám to, co chce a když kladu odpor, tak vzniká takové dusno po celé rodině, ona to totiž neváhá řešit se všemi příbuznými, že mě opět nakonec přitlačí do kouta a já zase udělám to, co ona chce.

Jenže já už nechci, ráda bych našla nějaký způsob, jak se vymanit z jejího vlivu, abych si mohla žít svůj život sama za sebe, a aby jediný, kdo mi bude kecat do života, byl můj muž a aby pochopila, že ona mě vychovala, přivedla do života, ale že tím její péče prostě končí. Domluvy a rozpravy nepomůžou, ona totiž často a ráda říkává – a snad tomu i věří - že je dokonalá matka, která svým dětem zásadně nemluví do života, zásadně nás nechává žít si svůj život a že kdyby měli všechny děti takovou mámu, tak by se měli všichni lidi na světě dobře. Občas mi z toho jde hlava kolem.

A tak jí raději nic neříkáme, bavíme se jen o počasí a o psech, jelikož na tom není, co zkazit a i o našem budoucím bydlení, které dostává konkrétní rozměry, jí radši neříkáme nic, aby se nakonec nestalo, že kachlíky v koupelně budou takové, jaké chce naše maminka, vymalované bude dle dobré rady naší mámy a tak dále. Ale já říkám dost, tohle je naprosto dětinské jednání, které nikam nevede, já už nechci nic skrývat a tajit, chci se jí postavit a vytrvat a nenechat se ovlivňovat.

Ale milé, šťastné ženy, jak na to? Nechci na ni řvát a hádat se, ačkoli přiznávám, že to její řízení mě vytáčí doběla a já pak strašně vybuchnu a nedělá mi to vůbec radost. A nakonec – kvůli špatnému svědomí z hádky - udělám přesně to co, máma chce. Co s tím?

Sqwela


20.3.2013   Rubrika: Problémy s rodiči   |   Komentářů 215   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Přípravy na svatbu, aneb matinka v akci

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-120 | 121-135 | 136-150 | Další strana
Badi
Badi - 20.3.2013 12:52

BOŽE!
Ani nevím co k tomu říct. <smajlik6
Já se vdávala loni v létě a i když to všichni věděli, nikdo se nám do toho nemontoval. Byla to malá svatba. Jen já, ženich, a káždý svého svědka. Plus půjčená malá družina rytířů (byla v historickém duchu). Ono kdyby mi to chtěl někdo organizovat podle svých představ, tak bych mu bez okolků oznámila, že si může pořádat co chce, ale já už mám v ten den jiné plány a bohužel se té jeho akce účastnit nemůžu a že je bez nevěsty. Babu je nutno rázně utnout, podívej se, co udělala s tebou. To tomu chceš vystavovat svého manžela a v budoucnu vaše děti? Bohužel se to bez hádek neobejde.

 
loupák
loupák - 20.3.2013 12:48

sqwela: smajlik - 76holka zlatá,moc ti držím palce,aby si to nějak zvládla a vyřešila si to s mami dřív,než přijdou děti,protože to potom teprve bude masosmajlik - 65...

 
sqwela
sqwela - 20.3.2013 12:48

čím víc to tady probíráme, tím víc si uvědomuji, jak je ten můj problém vlastně řešitelný! ono stačí jednoduše se nepodělat, sice se sevřeným žaludkem a srdcem až v krku to nějak ustát, jednou, dvakrát třikrát, omezit návštěvy na úplné minimum, nebrat teď chvíli telefony a neodpovídat na emaily (moje matka ovládá perfektně informační technologie - bohužel) a neohlížet se napravo, nalevo.připadám si teď strašně silnásmajlik - 62 jenže hlavně se zas nerozklepat, až nastoupí tváří v tvář s otcem přitakávačem za zády!ach jo, budu na Vás myslet, až se zase objeví se svými radami smajlik - 58

 
Verera
Verera - 20.3.2013 12:42

sqwela: Když on je to těžký. V mnoha případech můžeš mít buď pomoc,a le platíš za to tím, že ti kecají do života anebo jsi samostatná, ale se vším všudy.
Pokud matka za něco stojí, tak v případě, že by bylo opravdu zle pomůže a v jiných se člověk postará sám.
A mnohé takhle radikální osoby si nedovolí jen na ty, ke kterým cítí respekt a mají pocit, že jsou jim nějak nadřazené, tj. nedají se manipulovat.
Měla jsem takovou tetu, která věděla všechno nejlíp. Mně sice taky kecala do života, ale já jsem to přecházela jako vtip a ona mě brala vážně, ale moje maminka, která je taková dost poddajná a raději nakonec taky ustoupí si zažila docela peklo. A teta to všechno myslela jen pro její dobro smajlik - 42

 
mija
mija - 20.3.2013 12:38

sqwela - 20.3.2013 12:30-promin vari se mi krev fakt to mas tezkesmajlik - 25....Ja bych s takoveho rodineho zazemi chlastala taky a ne kvartalne.....A pak ze nad rodinu neni,nekdy je lepsi tu rodinu nemit ,nadela vic skody nez uzitkusmajlik - 55

 
ax
ax - 20.3.2013 12:37

mashanka - 20.3.2013 11:51 - s názorem se ztotožňuji.

Nedovedu si tu situaci vůbec představit. U nás by stačilo 1x (max. 2x) říct, že je to moje svatba a že si ji chci udělat po svém a hotovo. Vlastní rodinu si zpacifikovat umím. Za ty roky už všichni pochopili, že já si tu hubu musím nabít sama. Dneska asi půjdu poděkovat svojí mamince za to, že je taková, jaká je. smajlik - 43

 
Verera
Verera - 20.3.2013 12:37

sqwela: Jedete sami - no tak v čem je problém? Zařiďte si co chcete, matce řeknete že je vše domluvenoa nezabíhejte do detailů.

Že tě odbyde jako přecitlivělého jedince? No tak snad v tom případě by měla brát obvlášť ohled, ne? Právě přecitlivělí se často hroutí a mají zdravotní problémy. Klidně bych se hrdě hlásila k přecitlivělosti a optala se , proč mě tedy záměrně ničí, když ví, jak na tom jsem a že nic nevydržím- tím, žež bude dělat co ti vadí si myslí, že tě zocelí nebo co?

 
sqwela
sqwela - 20.3.2013 12:36

mija: s mým psychlogem to zkoušíme řešit jinak, než radikálním řezem, protože jak on tvrdí a má pravdu, mámu má člověk jen jednu, kamarády si člověk vybere ale rodinu ne a když má člověk opravdu problém, všichni utečou, jen rodina většinou podrží a to já vím, díky případu mojí ségry, že oni se dokážou semknout a opravdu pomoct.. jenže to je běh na dlouhou trať a člověk musí nejdřív zapracovat na vlastním egu a sebevědomí, posílit nejdřív sám sebe a pak se může bez obav postavit takové šikovné matince a podobným generálům.nebýt tritica a lexaurinu, tak bych se asi vážně nevdala!poslední dobou jsem se kvůli máti pořád litovala, jakej já jsem chudák, že mám takovou matku.ale už toho mám dost a chci se s tím porvat.tak se stavím na vratké nožky a dělám první kroky smajlik - 58

 
myše
myše - 20.3.2013 12:35

podívej, máš jenom dvě možnosti, buďto mít svatbu podle mámy a nebo podle sebe. Já osobně po svých zkušenostech (něco podobného s tchýňí) bych dneska řekla " svatba se ruší a hotovo" Pak bych si našla jiný termín /klidně o týden později, nebo dřív) a dva dny předem to mámě oznámila kdy a kde se to koná a hotovo.

 
Verera
Verera - 20.3.2013 12:33

Aha, vidím,že už jsi jí to řekla, no, možná, že kdybys ji u toho pozvracela, začala by to brát vážně.smajlik - 42

No možná je vážně chyba v tom, že nejsi vnitřně přesvědčená. Ani ne tak o věci, ale je v tobě to, že rodiče se přece jen mají poslouchat, že být na rodiče hnusná není vhodné, takže nejsi o přesvědčená o tom, že si můžeš prosadit svoje ... ale všechno má své hranice.

Já bych asi na matku v takovém případě byla hodně drsná, i když slušně, ale k tomu se člověk dopracuje až léty, špatnými zkušenostmi, nenechat se nacpat do ničeho co nechce.

Jedno je ale jisté - pokud člověk neustále ustupuje pro klid v rodině, tak si nepomůže, buď zničí sebe a nebo nakonec musí stejně zakročit a je to horší než kdyby se vyjádřil jasně už na začátku.

 
mija
mija - 20.3.2013 12:30

sqwela - 20.3.2013 12:23-tak at si zaridi svuj zivot tak,aby se meli na co tesitsmajlik - 42........boze to je fakt hrozne,to ti nezavidim,tady ani prasky nepomuzou,ale radikalni rez,nebo te znicismajlik - 42

 
sqwela
sqwela - 20.3.2013 12:30

loupák: vidíš to, jenže ona si to nikdy nepipustí, vždyť si nevidí na špičku nosu! někteří lidi nepochopí nikdy nic, kdyby se jim to říkalo destkrát denně!

a říct matce, co mi způsobuje, nepomohlo..jsem prostě přecitlivělý jedinec, který nic nevydrží, generace od generace horší a horší..její slova. kdyby to bylo jednoduché, nepsala bych sem, protože bych si to nějak vyřešila sama.jenže ona je hluchá, slepá, slyší jen na prachy a sebe samu a rodinka je na její straně, protože se jí všichni bojí.je to manipulátorka, která "to přece myslí s každým dobře"..ani se nedivím, že táta chlastá (kvartálně)

 
mam-ča
mam-ča - 20.3.2013 12:29

sqwela: Ježíš, tak ať se sejdou ! smajlik - 76
My jsme měli svatbu v režii tchýně (taky taková ředitelka Zeměkoule).
Ale po svíčkové jsme se zvedli, vzali mojí těhotnou svědkyni domů, doma přesedli do auta zabaleného na hory a všechny ty příbuzné jsme tam nechali.
Vždyť ať si to setkání užijou !
Akorát mi bylo trochu líto mých rodičů, kteří byli normální.
Ale oni to zvládli bez ztráty důstojnosti. smajlik - 58

 
Jaguška
Jaguška - 20.3.2013 12:27

Když jsem se vdávala já, tak jsme si všechno zařídili i zaplatili sami. I tu svíčkovou jsme odmítli a objednali jsme biftek. Tenkrát stál pár korun. Jenže když jsem viděla babičku a dědu jak se s tím perou, říkala jsem si, že by asi klasika byla rozumnější. - Když se vdávala dcera, tak si také všechno zařídili sami, ale obě rodiny jsme jim finančně přispěli. Nikdo jim do toho nekecal, byla to jejich svatba a je to jejich život.

sqwela: Nedávno bylo v příloze Mladé fronty o nesnesitelných maminkách, rozřadili je do několika skupin. Kdybys to četla, tak bys viděla, že v tom nejsi sama. Ale nepřeji ti to. Snaž se jednat samostatně a mámu vždy postavit až před hotovou věc.

 
sqwela
sqwela - 20.3.2013 12:26

verera: jedeme s přítelem, bez matky!smajlik - 58

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-120 | 121-135 | 136-150 | Další strana
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77047.
    Archiv anket.