Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Přípravy na svatbu, aneb matinka v akci

Přípravy na svatbu, aneb matinka v akci

Čtenářská akce „pomozme si samy“, aneb „píšete samy“ úspěšně pokračuje. Tentokrát příspěvkem čtenářky Sqwela, která se na vás zároveň obrací s otázkou, jak „zvládnout“ svou maminku.

Děkuji za zaslaný článek. Všechny vaše čtenářské příběhy a příspěvky můžete najít v rubrice Píšete sami.

 

Přípravy na svatbu, aneb matinka v akci.

Za pár týdnů mi bude 29 let a tak i já jsem dospěla k tomu, že se budu vdávat. Abych tu první větu trochu vysvětlila, asi tak do 19 let jsem se zapřísahala, že nebudu mít nikdy děti a že chlapy budu používat pouze a jen na to jedno (tedy sex) a že nikomu, nikdy a za žádných okolností nebudu prát zaprděné trenky, ponožky, pokydaná trička, nebudu dělat uklízečku, sundavačku prkýnka na záchodě, sbírat jeho nepořádek po bytě a že nebudu mít vážný vztah, řešit vztahové problémy, nevěry aspol. A už vůbec, VŮBEC NIKDY se nebudu vdávat!. Že já budu vždycky svobodná, budu si život užívat plnými doušky, vařit budu jen, když se mi zachce a to vždy jen nějaké exkluzívní dobroty a budu žít bez jakýchkoliv pravidel.


Hned po maturitě jsem se odstěhovala do sousedního města do podnájmu, našla si práci (pořadí bylo opačné – práce a pak stěhování) a začala „žít svůj sen“. Jenže jak šel čas, začala jsem pomalinku měnit názory, no nebudu vám nic nalhávat, zhruba za 2 měsíce jsem si domů nakvartýrovala chlapa, přeci jen nájem byl drahý a samota pěkně na prd. S ním to sice nemělo nijak moc dlouhé trvání a pár známostí a vztahů jsem pak ještě vystřídala, ovšem nakonec jsem toho pravého našla i já.

A postupně jsem dozrála i k tomu, že svatba není zas tak špatná věc a že i ty děti by asi nebyly úplně od věci – tedy jednou, někdy, v budoucnu. Trenýrky, ponožky, trička aspol. peru bez řečí, vařím ráda, i když ne vždy s absolutním úspěchem, nějaký prkýnko na záchodě neřeším vůbec a vztahové problémy řešíme občas všichni, no ne? Zkrátka jsem dospěla z věčně svobodomyslného stvoření s hlavou v oblacích v dospělou ženu a můj den D se blíží. Nebudu lhát, že mě to nechává úplně chladnou, nebo že jsem typická, zapálená nevěsta, která si od malinka toužila býti princezničkou - nevěstinkou a že se na status vdané paní nějak zvlášť těším, stále ještě mám v sobě více či méně skrytou část mého já, které vyznává svobodu a život na psí knížku, ale to druhé, zodpovědnější já, ho prostě vždycky utluče.

A tak přípravy na svatbu, která se bude konat v květnu, pomalu vrcholí a já zažívám hotová muka se svou drahou máti. Naproti tomu moje budoucí tchyně se mi zprvu jevila jako totální ježibaba, o které můžu říct dobrého jen to, že bydlí pěkně daleko a tudíž ji moc často neuvidím. Ale jakmile jsme oznámili tu príma novinu, že se budeme brát, tak se z ježibaby stala fajn ženská, která se do ničeho moc nemontuje, občas nabídne pomoc i tu finanční, občas řekne nenásilně svůj názor a tím to pro ni celkem končí. Prostě dětičky, já se vám do toho plést nebudu, když něco budete potřebovat, tak tady jsem, jinak „sejdeme se na svatbě“.. Úžasný přístup, jsem nadšená!


Ale zpět k mojí mámě. Moje máma se proměnila z generála, kterým byla celý život, v super generála, ministra financí, organizátora, poradkyni, udělovačku nikdy nekončících, nevyžádaných rad, která musí mít vše pevně ve svých rukách.

A tak se budu vdávat v šatech, které bych si normálně nevybrala, místo venku budeme mít akci vevnitř, místo rautu budeme mít klasickou hostinu a tak bych mohla pokračovat dál. Jen to svatební menu jsem si s oroseným čelem dokázala prosadit, byť mi ho nakonec připraví restaurace, kterou vybrala naše maminka, ale jíst budeme to, co chceme my, naštěstí. A kapelu jsem jí odkývala tu, kterou nám doporučila a nakonec jsem jí suše oznámila, že budeme mít jednu zadarmo, kdežto za tu její bychom museli platit (což není pravda, platit budeme i za tu naši, ale ona na peníze slyší) a tak nám tam bude hrát rocková kapela z New Orleans, což jsou přátelé mého drahého nastávajícího, takže druhá, námi prosazená věc, byť prosazená tím nejstupidnějším způsobem, jaký znám. Dokonce ani cukroví a zákusky jsem si nemohla vybrat sama – resp. mě prostě převálcovala sdělením, že to cukroví se nedělá pro mě, ale pro hosty, a že tedy nebudeme mít to, co chutná mně, ale co „chutná všem“ (pro představu, chtěla jsem punčové řezy, koňakové špičky, ovocné košíčky a větrníčky + svatební koláčky) a tak na stolech bude svatební cukroví na způsob toho vánočního a makové koláčky. Celou dobu mám pocit, že tady se nevdávám já, ale ona.

A já už toho mám plné zuby, platíme si to sami s mým skorochotěm, a chceme si to taky sami zařídit, jenže máma je prostě ostřejší, než já a otec je ze strachu vždy a jen na její straně, i když mi kolikrát za jejími zády řekl, že s ní nesouhlasí, ale že ji mám radši poslechnout, že to myslí dobře a ať prostě nedělám dusno, že to přežijeme a že ono to nějak dopadne. A já se strašně nerada hádám, ale strašně! A s ní to jinak nejde.  

A tak si čím dál více uvědomuji, že tady nejde jen o tu svatbu, tady jde o můj život jako takový. Jde o to, že se svojí mámou nechávám vždycky převálcovat, nakonec vždy udělám to, co chce a když kladu odpor, tak vzniká takové dusno po celé rodině, ona to totiž neváhá řešit se všemi příbuznými, že mě opět nakonec přitlačí do kouta a já zase udělám to, co ona chce.

Jenže já už nechci, ráda bych našla nějaký způsob, jak se vymanit z jejího vlivu, abych si mohla žít svůj život sama za sebe, a aby jediný, kdo mi bude kecat do života, byl můj muž a aby pochopila, že ona mě vychovala, přivedla do života, ale že tím její péče prostě končí. Domluvy a rozpravy nepomůžou, ona totiž často a ráda říkává – a snad tomu i věří - že je dokonalá matka, která svým dětem zásadně nemluví do života, zásadně nás nechává žít si svůj život a že kdyby měli všechny děti takovou mámu, tak by se měli všichni lidi na světě dobře. Občas mi z toho jde hlava kolem.

A tak jí raději nic neříkáme, bavíme se jen o počasí a o psech, jelikož na tom není, co zkazit a i o našem budoucím bydlení, které dostává konkrétní rozměry, jí radši neříkáme nic, aby se nakonec nestalo, že kachlíky v koupelně budou takové, jaké chce naše maminka, vymalované bude dle dobré rady naší mámy a tak dále. Ale já říkám dost, tohle je naprosto dětinské jednání, které nikam nevede, já už nechci nic skrývat a tajit, chci se jí postavit a vytrvat a nenechat se ovlivňovat.

Ale milé, šťastné ženy, jak na to? Nechci na ni řvát a hádat se, ačkoli přiznávám, že to její řízení mě vytáčí doběla a já pak strašně vybuchnu a nedělá mi to vůbec radost. A nakonec – kvůli špatnému svědomí z hádky - udělám přesně to co, máma chce. Co s tím?

Sqwela


20.3.2013   Rubrika: Problémy s rodiči   |   Komentářů 215   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Přípravy na svatbu, aneb matinka v akci

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: Předchozí strana 151-165 | 166-180 | 181-195 | 196-210 | 211-215
Verera
Verera - 20.3.2013 11:04

sqwela: Když to vezmu z pohledu matky, tak pro ni by muselo být hrozně frustrující, když na něco vynaloží spoustu energie a nakonec zjistí, že je všechno jinak. Pokud se to stane opakovaně, třeba napře své úsilí jiným směrem. Jen bych v té půjčovně apod. vydala jasné instrukce, že jakékoli změny můžou dělat jen na tvoji osobní žádost, aby to matinka nezjistila a zase tajně neměnila.

 
Verera
Verera - 20.3.2013 11:01

Představa svatby s davy lidí, které ani neznám a vymýšlením koho pozvat, aby se kdo zase neurazil mi přišla úděsná. Navíc nemám ráda obřady.

Tak jsme se vzali jen se 2 svědky, které nám sehnal obecní úřad, protože i ti naši známí by si to vykecali, cokoli kolem minimalizovali na nutnost. Celá svatba od myšlenky k činům proběhla za 6 dní - v neděli jsme se dohodli, v pondělí našli úřad, který by byl ochoten to udělat , v úterý odjeli na hory, vrátili se ve čtvrtek a v pátek byla svatba. Oznámili jsme to až dodatečně. Spokojenost byla nakonec všeobecná, maminka mi řekla, že teď už by se vdávala taky tak. Jen manželova sestra trochu brblala, ale s tím on počítal a za chvíli ji to přešlo.

Pro kamarády a pro sebe jsme pak uspořádali pečení kuřat. Vzpomínám na to docela ráda smajlik - 68

 
Verera
Verera - 20.3.2013 10:54

sqwela: Tak možná, pokud si vlastně nejsi tak úplně jistá co je z tvé hlavy a co podsunuto tvou matkou, sedni si nejdřív a napiš na papír své představy. I matka občas může mít nějaký dobrý nápad, jen je potřeba to roztřídit.

Co bys opravdu chtěla, na čem ti až tak nezáleží a co v žádném případě. Samozřejmě zahrň i představy přítele, tam se ale myslím shodujete.

Až budeš mít jasno, můžeš začít jednat- zrušit třeba šaty, objednat špičky, ale v menším množství a ponechat koláčky na výslužku.

A s tím hádáním- myslím, že nejvíc by na tvou matku platilo, kdybys ji nechala vypovídat, zahrnout tě argumenty, proč kachličky modré a ne žluté a ve chvíli, kdy si myslí, že už tě má v hrsti ji s klidem a usměvem odpovědět : "Hm, to je hezké, ale my budeme mít žluté." Ona začne nanovo a ty zatím v klidu zalij ty kytky, jakmile se unaví, zopakuješ totéž. To je ta obehraná deska.

Každý člověk má jen omezenou schopnost přijímat odmítnutí, matka bude asi tvrdý oříšek, ale i ta jde udolat, jen jí nedat příležitost k hádce.

 
Haninka
Haninka - 20.3.2013 10:42

sqwela: účel světí prostředky, tak proč ne smajlik - 42 smajlik - 64

 
sqwela
sqwela - 20.3.2013 10:39

jo a někdo se tady ptal, jak se chovají naši k sestře? no chodí se kolem ní po špičkách, protože se léčila půl roku na psychiatrii z bulimie/anorexie, do dnes je tak trochu neurotička/hysterka, která při pohledu na jídlo střídavě rudna a bledne, takže má "speciální režim", kdy ji všichni nechávají žít a radši se jí do ničeho nekecá, aby se náhodou zase nesesypala.máti jí sice občas kecá do výchovy vnučky, ale jen velmi opatrně..tak si říkám, že kdybych taky sehrála divadýlku ála hysterka, třeba bych měla pak taky "speciální režim" smajlik - 68smajlik - 42

 
Haninka
Haninka - 20.3.2013 10:32

sqwela: no vidíš, představu máte, tak hurá do ní!

 
sqwela
sqwela - 20.3.2013 10:28

karsaka, braduna, evropka, hanina smajlik - 47

 
sqwela
sqwela - 20.3.2013 10:26

holky, já jsem se taky chtěla vdát jen se svědky a dokonce, když jsem to oznámila doma našim, jen tak mezi řečí, tak mámina reakce byla: "no, to by bylo bez starostí, to by nebylo špatný", byla totiž zrovna nemocná se zádama a byla jákasi smířlivá a milá..jenže můj milovaný budoucí choť projevil zájem o to, mít středně velkou svatbu zhruba o 40ti lidech, odpolední mejdan s kapelou, raut, selátko, bečka..na což jsem si říkala: jo, proč ne? to by bylo fajn :-)

 
evropka
evropka - 20.3.2013 10:24

sqwela: kristapánasmajlik - 76obdivuji tvoji sílusmajlik - 47

 
evropka
evropka - 20.3.2013 10:23

braduna: smajlik - 47

 
sqwela
sqwela - 20.3.2013 10:22

vlastně jsem si myslela, že když se od nich odstěhuji a postarám se o sebe, tak jim ukážu, že jsem dospěla (bylo mi 19 a měla jsem ještě teplý maturitní vysvědčení v kapse)..ale chyba lávky! se stěhováním nesouhlasili, ale já jim tehdy řekla, že bohužel, ale už mám podepsanou smlouvu a že se prostě stěhuji.rok se se mnou nebavili a měla jsem o nich zprávy jen přes sestru. i babička s dědou byli zmanipulováni..no nakonec se ledy pohnuly a začali jsme zase spolu mluvitt.a zase se roztočil kolotoč řízení.nejvíc matku štvalo, že nemám vážnou známost a že se nehodlám jestli někoho mám/nemám nikdy nemluvila, byla jsem tajemná, jak hrad v karpatech) jo a taky jedna z nejhorších věcí pro ni byla, že "cpu nájem do cizího" místo abych si koupila ze stavebka svoje vlastní bydlení..

 
evropka
evropka - 20.3.2013 10:22

mam-ča: moje slova..taky si moc přeji aby mladí dali pouze oznámení že se vzali ....
kamarádka teď vdávala dceru nemluvím co jí to stálo ,ale nespokojená se službama,svatebčané dali málo peněz,pomluvy ......"kyselo málo kyselý""svíčková s málo svíčkama"no děssmajlik - 63

 
Haninka
Haninka - 20.3.2013 10:17

sqwela: držím Ti palce, myslím, že jednou to bude muset přijít, tak proč ne teď. Dej nám vědět, jak to jde a jaká byla svatba. Hodně štěstí smajlik - 45 smajlik - 45 smajlik - 45

 
sqwela
sqwela - 20.3.2013 10:10

mám dneska hodně práce a nestíhám tady reagovat, ale už jsem si všechno přečetla a některé rady se mi líbí, okopíruji si to do wordu a budu si to po večerech číst jako návod "jak zvládnout svoji matku" smajlik - 68 ne vážně, ono hlavně jak říkala PEGG (myslím, že to byla ona), pokud je člověk na 100% přesvědčen o své pravdě, za tím názorem se stojí podstatně líp, než když je člověk rozpolcený, jako já, ovlivněný manipulátorskou mámou ( a vlastně i sestrou, která to po ní zdědila v plné parádě) a pak vlastně ani neví, jak to chce ve skutečnosti udělat..já jsem nikdy nechodila přes mrtvoly, tohle nemám v povaze, ale hold to budu muset zkusit smajlik - 58

 
mam-ča
mam-ča - 20.3.2013 10:09

Monik: 9:58 Ať si Squela dělá všechno po svém, nebo ať "maminčiny" věci, které už nemůže nebo nechce měnit, jí taky nechá zaplatit.
Přesně podle hesla "Kdo platí, ten rozhoduje". smajlik - 42

Povídka "Svatba" mě vždycky dokáže spolehlivě rozesmát. Ale tam matka-organizátorka taky všechno platila...smajlik - 16

 

Zvolte stranu: Předchozí strana 151-165 | 166-180 | 181-195 | 196-210 | 211-215
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77048.
    Archiv anket.