Útěk do divočiny? To by k ničemu nebylo!
Kdo z nás, kteří žijeme ve velkých městech, alespoň občas nezatouží po tichu a klidu panenské přírody? Určitě každý si alespoň občas najde malou chvíli a z každodenního shonu vyrazí za hranice města . Ale kam se má člověk vydat? Všechna místa jsou plná podobně toužících lidí. A tak v průvodech putujeme ven. Celé pelotony milovníků přírody na kolech, pěšky či autem vyrážejí víkend co víkend za krásami Čech. Všude je nás moc a čisté přírody čím dál míň. Městský člověk se cítí být tak trochu vykořeněný, a proto hledá divočinu, kde by mohl načerpat energii do všedních dnů.
Zdá se, že fenoménem posledních let je návrat k přírodě. Vznikají různá ekologická hnutí, živíme se biopotravinami, sledujeme podmínky chovu slepic, natíráme si na obličej všelijaké bylinné přípravky, pijeme vodu z ledovců a džusy z aloe vera. Strachujeme se o naši planetu. Děsí nás ozónová díra a tání ledovců. Ale ruku na srdce, naše Zem je přeci nesmírně mocná! Byla tu před námi, a pokud bude chtít, bude i po nás. Stačí se jí jen oklepat a všechna chlouba naší civilizace ve chvilce zmizí a my s ní.
To, co by nás opravdu mělo trápit, je mizející příroda v nás. A tak, jak je naším špatným zvykem, hledáme chyby všude okolo a uděláme takřka cokoliv, jen abychom se nemuseli podívat do svého vlastního nitra. Je smutným faktem, že člověk se vzdal celé řady dovedností, které mu byly přirozené... Vzdal se daru vidění. Přestal cítit srdcem, ztratil pocit sounáležitosti se svým okolím i umění spolupráce. Zapomněl, že je přirozeností člověka léčit. Ať už dobrým slovem, pohlazením nebo pomocí. Vše, co mu v přírodě zajišťovalo možnost přežití, vyměnil za pěkné fáro, pohodlí a individualismus. Není divu, že člověk moderní doby pociťuje vnitřní prázdnotu.
A tak, pokud jako lidé opravdu chceme návrat k přírodě, musíme přestat před sebou věčně utíkat. Musíme si to namířit do své vlastní vnitřní divočiny. Ke svému vlastnímu vědomí. Dovolit mu, aby mohlo opět vyrůst a uzdravit všechny naše původní dovednosti. Začít říkat „ne“ mnoha nefunkčním modelům života, v které jsme uvěřili a které nás vedou do slepé uličky. Začít říkat těmto věcem „ne“ znamená zároveň začít říkat „ano“ sám sobě. Možná nebudeme zpočátku přesně vědět čemu přitakáme, ale po nějakém čase určitě zjistíme, kým doopravdy jsme a kým jsme i odjakživa byli. Svobodnými, silnými a šťastnými lidmi. Jedině pokud zachráníme mizející přírodu v nás samých, budeme moci žít v míru se sebou, se svým okolím i s naší krásnou matičkou Zemí.
Markéta Švarcová, šamanka
6.9.2011 Rubrika: Horoskopy, sny, tajemno | Komentářů 24 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Útěk do divočiny? To by k ničemu nebylo!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Kočkomilka:
naprosto souhlasím
.JPG)
souhlas s článkem paní šamanky,asi budu za cvoka
i s Kočkomilkou
Kočkomilka:
Kočkomilka: Zrovna jeden emigrant (nevím proč nezůstal na svém vysněném západě) chce u nás na vsi cca 1 km od vesnice stavět satelit chat v úplně nezastavěné přírodě. V územním plánu nic takového není, my jakožto vlastníci trochy pole poblíž, jsme nedovolili vést elektriku, tak jsem zvědavá, jak to dopadne. Ať si lidi budují, ale u vesnic, ne v přírodě - tohle už je 3.tí projekt v naprosto neporušené přírodě. Po přestěhování do této menší vesnice, se mi strašně ulevilo, ten klid, příroda kousíček, každý den procházka v klidu a kráse. Starousedlíci na procházky nechodí - škoda času, který lze využít k práci a nevím čemu. Jejich škoda, člověk tam fakt načerpá energii a uvědomí si tu krásu kolem, kam se na to hrabou parky.
Že se lidstvo postupně zahubí svou nenažraností, je nesporný fakt. Stejně jako bílá rasa zanikne pokřížením a vymřením. Všechno začíná tím, že si člověk nic nevytváří rukama a nemá si tedy čeho vážit. Dítě, které si nějak naspoří na kolo, nebo si opraví motorku, zrenovuje stůl do pokojíčku, má k těmto věcem jiný vztah. Nebo si namaluje obrázky. Naučili jsme se všechno koupit,spotřebovat, vyhodit. Kupujeme a kupujeme, pořád máme málo a spousta věcí, které spotřebovaly energii, zatížily životní prostředí, se nevyužijí a vyhodí. Nebudu to řešit,jsem na to malý pán, mám dosah jen v rámci rodiny. Ale štvě mě stavění na zelené louce, zatímco centra měst se vylidňují, staré výrobní areály se stávají rejdištěm podivných existencí. Je to špatně, když půda je tak levná, že je lepší smontovat hangár. Dotace máme na kde co, tak proč nepodpořit rekonstrukci 200 let staré budovy.Sakra, proč se rozčiluju už v 8 ráno?
.gif)
Ale k tématu...
Je pravda,že městské děti k přírodě od rodiču vztah nezískaji,kolikrát jsem na sídlišti byla svědkem,jak lezou po mladých stromečkách a šlapou mi v záhoně s 
nepoučeni,že to kytička nepřežije.
ANo,další věc-proč lidi horentně nakupuji,jakby snad něco hledali..protoř´že si neumí nic doma vyrobir jen tak,pro radost,taková věc tisíckrát hřeje a těší,než drahá věc
Jenže jak to změnit
musí každý sám chtít něco pro to udělat
Ledovce tají,no a co,pravděpodobně se příroda vrací tam,kde kdysi dávno byla..navíc je to neovlivnitelné,už ve škole jsme se přece učili,že Hanibal přešel s velbloudy ALPY,aby zaútočil na Řím
tak co je na tom divného,změna je tu a je třeba ji brát jako FAKT,a nedělalal bych kolem toho takový humbuk
BYdlim cca 10r na vesnici a po klidu toužím také
naopak,myslím,že ve městech je větší klidkaždý buduje,přestavuje,sekačky jezdí denně,toby nevěřil a v zimě naházé lidé do kotlů kdeco,
že se ani ven nedá jít
ve městech je centrální vytápění a čistý vzduch
od aut klid také není,kolem nás jezdí těžké polní stroje že se klepe dům
a neni slyšet TV
Ačkoliv souhlasím s většinou věcí v článku, tak mírumilovný závěr moc neberu. Návrat k vnitří divočině je jistě důležitý, ale neměla by to být výmluva proč se vykašlat na tu divočinu fyzickou, mimo nás. Ta mizí děsně rychle a na vině jsme my. Můžeme tisíckrát hledat mír v nás, ale to je pokrytectví, zabíjíme planetu která nás živí. Pro mírumilovnost tady moc prostoru nezbývá.
Ano. Ještě mi tady chybí ten obrázek, jak děti a kůzlata skotačí v trávě, hladí ležícího lva, zatímco matinka opodál sklízí maliny v dojemné spolupráci s usmívajícím se medvědem. 
Ono je to úplně jedno, ve jménu které ideologie si člověk nechá vymýt mozek. Důsledky jsou tytéž - článek jako tenhle a jiné podobné, v lepším případě. To, že si někdo říká šaman, a cítí potřebu hlásat pravdu a lásku, je jenom úsměvná diagnóza, dokud to nesklouzne do projevů fanatismu, vnucování míru násilím, a omezování lidí, kteří pořád ne a ne pochopit, jak se to s nima myslí dobře. Z výše uvedeného se dá souhlasit s tím, že lidé ztratili nejrůznější dovednosti, které měli ještě tak před třemi generacemi, a některé tzv.přírodní národy je mají v určité míře dodnes. Praktické dovednosti umožňující přežití. Ovšem to už se vrátit nedá, běžný Středoevropan, ocitnuvší se v divočině, nepřežije tejden. Dokonce ani tehdy, zahledí-li se do svého nitra. 
Je to sice smutné, ale patrně je to určitá daň za technologický vývoj civilizace. No a že je pravděpodobné, že i tato civilizace, stejně jako řada jiných před ní, směřuje svým vývojem ku zdárnému konci, na to už se přišlo dávno. Holt život je změna, přijdou jiné a třeba zábavnější a úspěšnější "modely života", jak to nazývá paní šamanka.
