Byla jsem pirátem i cirkusákem. V minulém životě.
„V minulém životě jsem musela být masový vrah!“ vřískala jsem jednou poté, co jsem si vylízala další ze svých nekonečných životních průšvihů. Jsem smířená s tím, že v tom nynějším si zkrátka vybírám trest za svoje hříchy. Vzhledem k seznamu, co všechno už mám za sebou, přemýšlím o tom, že bych měla sednout k internetu či encyklopediím a hledat, který člověk je zodpovědný za největší masakr v dějinách. Určitě budu mít na svědomí nějakou genocidu, vynález biologické zbraně nebo přinejmenším upálení Giordana Bruna. Možná jsem dokonce vynalezla hamburger.
Zasedla jsem tedy k chytré krabici a za chvíli na mě vykouknul odkaz nabízející odhalení, čím jsem v minulém životě byla. Neváhala jsem a klikla. „Byla jste krotitelem dravé zvěře a byla jste uznávaná. Ale potom si na vás sednul slon a od té doby jste už jen prodávala lístky do cirkusu.“ Ahá! Zvolala jsem a byla nadšená. To vysvětluje, proč mám tak ráda zvířata a kočkovité šelmy obzvlášť! Zamnula jsem rukama a pochopila, že se stačí jen zamyslet a budu mít ve svých předchozích životech jasno i bez internetu. Ve svých minulých životech jsem tedy dále byla:
Neandrtálcem – mám ráda potraviny bez tepelné úpravy a jakýchkoliv přísad a přidaných pochutin. Prostě úplně naturální. A syrové maso. Dojímají mě příběhy, ve kterých neandrtálec přivleče domů do jeskyně mamuta a tam ho ještě zmrzlého za syrova okusují. Bez koprové omáčky (i když tu mám také moc ráda). Mňam.
Indiánem – žádným Apačem, ale příslušníkem kmene Mayů. Kromě jména, které mi jako důkaz zůstalo dodnes, mě fascinují prakticky všechny předkolumbovské kultury, jejich sociální systém, vědecký pokrok, prostředí a hudba. Kdykoliv dosednu na jejich půdu, rozlije se ve mě hřejivý pocit „jsem doma.“
Černochem – určitě jsem byla černým mužem pod bičem otrokáře, který po nocích, když přišel o jednu nohu, umřely mu všechny děti i žena a měsíc neměl v ústech skývu chleba, zpíval srdceryvné modré blues. Jestli jsem přežil(a), to nevím, ale bluesová hudba mi zastavuje srdeční činnost, vhání slzy do očí, prostupuje všemi orgány a rozechvívá každičký nerv i v tomto životě.
Cikánem – při vší úctě jsem právě teď nechtěla napsat Romem, protože další druh tónů, který cítím až v patě, je právě cikánská muzika. Takové teskné halgáto mi spolehlivě uvolňuje svěrače a klidně bych při něm podepsala jakoukoliv směnku.
Medvědem – zimní spánek provozuji dodnes a napodobuji jeho zavalité pohyby. Možná i medvědem ledním, vzhledem k tukovým zásobám. Podědila jsem i tu lenost.
Netopýrem – nejenom, že ve dne jsem k nepoužití, zatímco v noci hýřím nápady i energií. Miluji i různé atrakce, kde můžu viset hlavou dolů. (Jenom v tom Prateru to už bylo i na netopýra moc a ten potom ve dne a ve stoje blinkal do odpadkových košů po celé Vídni.)
Sebevrahem – na pravém spánku mám mateřské znaménko, kolečko ve velikosti náboje do malého revolveru. Doufám, že jsem se trefila dobře a dlouho jsem netrpěla. Kamarádka na tom byla hůř. Z jejích znamének na břiše je jasné, že do ní někdo zapíchnul vidle. (Možná já.)
Pirátem – na lodi a na moři bych mohla strávit polovinu života. (A tu druhou v Karibiku.) Nu a něčím se na tom moři živit musím, že?
Nerudnou a zlou učitelkou matematiky – jsem matematický blb a ta moje mi to vrátila i s úrokama.
Anebo jsem byla líná pirátská učitelka matematiky, která po nocích jezdila s kolotočema a na centrifuze skládala teskné blues o starých Mayích. Potom jí medvěd ukousnul nohu, ona se pokusila o sebevraždu, ovšem zpackala ji, a tak vyvraždila celou třídu svých žáků a po vzoru Hannibala Lectera si pochutnala na jejich křehkém syrovém mase bez pepře a soli.
Čím jste byli v minulém životě vy?
4.1.2011 Rubrika: Tajemné sny a záhady | Komentářů 30 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
Diskuse ke článku - Byla jsem pirátem i cirkusákem. V minulém životě.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Po tvý kritice se mi už stýskalo
Nejsem blázen, abych se chtěla šťourat v minulých životech - za předpokladu, že to není celé oslovina, což si myslím, že je. Ale i kdyby náhodou nějaké minulé životy existovaly, je zřejmě sakra dobrý důvod k tomu, že si to lidi nepamatují. A ten já hodlám matce přírodě respektovat, páč mám svejch současnejch problémů dost, netřeba sem tahat ještě ty minulý.
Myslím,že se nemá do nějakých minulých životů šťourat-už byly,tak co....Doufám,že až umřu,tak budu někde poletovat jako energie a budu si moci dělat,co jsem teď nestihla-cestovat po zeměkouli....
orinka: Zkoušela jsem asi totéž, vyšlo mi, že jsem byla ve 12. století jeptiškou na Sicílii a v 16. století služkou v Praze. Tak nevím, jak se to promítá do mého současného života.
Byla jsem na kurzu regresní terapie, učili jsme se to navzájem na sobě. Ovšem mě nikdo nikam nedostal. Ostatní si prožívali dramata a já nic. Jen jsem snad byla starou umírající indiánkou,seděla jsem někde stranou a pak už mě jen něco táhlo dozadu a tunelem jsem někam letěla.
Já jsem asi byla v minulém životě nějaký vyvrhel-mám ráda zbraně, nejlépe nože apod. a taky oheň. Takže jsem určitě neuhořela jako čarodějnice.
orinka: matiku jsi učila, že jo
Nevím, kde bych to jako měla zjistit. Poraďte.
majucha:
Tak já to vím naprosto přesně, co by mi řekli v tom společenství. Že jsem byla Eskymačka a umrzla jsem v mladém věku po čtrnácti dnech hladu a utrpení, když jsem se ztratila ve sněhové bouři. To vysvětluje můj odpor ke všemu zimnímu (nenávidím sníh, led, teploty pod 10 stupňů, vítr apod.) a taky můj orientační nesmysl.
Anebo jsem byla Meresjev - ten prošel něčím podobným, navíc by to vysvětlovalo můj lehký syndrom neklidných nohou a taky neustálou touhu se vleže vrtět (hlavně v noci v posteli).
Taky jsem zřejmě byla Řekyně se sedmi dětmi, pracující na poli, zatímco můj líný manžel sedí s ostatními Řeky v hospodě (poté, co mi důkladně namlátil), pije uzo a žmoulá ten jejich "růženec". To zase vysvětluje hluboce zakořeněný feminismus a lásku ke všemu, co voní Řeckem.
majucha: chachá!! Našla jsem jakousi věštírnu, zadala nacionále a vyšlo mi, že jsem byla v - bacha! - učitelkou v Mexiku, kde jsem zemřela ve věku 29 let. V 11. století. Závidíš, že??
orinka: čéče, bráška na tom kdysi byl, dělali to v nějakém duchovním společenství. Prej byl nějakým chudým dělníkem v Číně. Šla bych na to taky, ale bojím se. Když zjistím, že jsem nebyla přinejmenším Marie Curie, to zklamání, to zklamání! Anebo naopak zjistím, že nás bylo několik
já jsem byla asi taky mayka, Krištof Kolumbus anebo Vasco da Gama, a nejspíš jsem umřela při porodu, protože z něj mám hrůzu, a taky bohatá panička se spoustou služebných
V minulém životě jsem musela být anglická šlechtična, která zemřela zimou. Jsem zimomřivá, z jakékoliv práce mám na rukou puchýře, líbí se mi anglický humor a jsem jedovatá jako postava z Oscara Wilda (bohužel ne tak vtipná)
Majucha uzasne!
orinka: tak presn eto je ono.. regrese me fascinuje, ale jsem srabik na to ji podstoupit, i kdyz si myslim, ze na hodne veci , by mi nasla odpoved.
Majucha: Dokonalé!