Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Byli jsme s manželem a dcerkou na dva týdny na dovolené u moře. Po dobu, co jsme byli pryč, jsme poprosili manželovu maminku, zda by nám nechodila zalévat kytky, vybírat schránku a větrat. Nebydlí od nás daleko a neměla s tím problém. Vycházíme spolu dobře, hezký vztah spolu máme i jako tchyně se snachou. Proto mě teď to, co se stalo, zaskočilo a nevím, jak se k tomu postavit.

Po návratu z dovolené jsem totiž zjistila, že se mi tchyně probírala v mých osobních věcech. Mám ve skříni krabičku se svými památkami, dopisy, deníky, které jsem si v době dospívání psala apod. Když jsem po návratu otevřela skříň, hned na první pohled bylo poznat, že se tam někdo prohraboval. Jsem dost puntičkářka a věci nebyly srovnané tak, jak jsem zvyklá. A ta krabice s věcmi byla v polici položená obráceně, tak já ji tam nikdy nedávám.

Když jsem ji pak otevřela, bylo to jasné. Někdo si tam pěkně početl. Tedy někdo, tchyně. Úplně se mi sevřel žaludek, jsou to moje ryze osobní věci, takové ty srdeční záležitosti, které člověk když už někomu svěří, tak někomu opravdu blízkému, komu důvěřuje. Mám tam třeba dopisy od své první lásky a hlavně ty deníky. Představa, že si to tchyně všechno přečetla, je mi krajně nepříjemná a když na to pomyslím, vzteky a bezmocí se úplně klepu.

Manželovi jsem o tom řekla a jemu je za jeho mámu nesmírně trapně. Máme k sobě důvěru, on o mé krabičce ví, dokonce jsme si spolu jednou četli můj deník, ale jsem si stoprocentně jist, že ona sám by v mých věcech nikdy neslídil. Proto jsem tu krabičku měla ve skříni normálně položenou, neměla jsem potřebu ji schovávat někam pod zámek.

Před odjezdem na dovolenou mi to vůbec nedošlo, fakt mě nenapadlo, že by byla tchyně schopná něco takového udělat. Jenže udělala. A já teď přemýšlím, co s tím. Mám jí říct, že jsem na to přišla a vím, že měla tu drzost slídit v mých osobních věcech? Nebo bych to měla přejít? Tu druhou variantu nevím, jestli bych zvládla, nejraději bych totiž tchyni pořádně vynadala. Jen nechci totálně rozbourat naše vztahy, je to manželova máma a babička naší dcerky.

Co mám udělat? Říct jí to, že? Ale jak? Příjemné jí to asi nebude a možná to bude chtít i popřít. Ale já si jsem opravdu stoprocentně jistá. Udělala to!