Dárek od tchyně jsem hodila do koše
Říká se, že darovanému koni se nemá koukat na zuby. Jenže někdy člověka dárek pěkně zaskočí a neví, jak se z toho vykroutit, aby toho druhého neranil. A já jsem letos udělala něco, co se asi dělat nemá, a teď kvůli tomu máme v rodině dusno jako v sauně.
Letos jsme Štědrý večer trávili u manželových rodičů. Střídáme to, jeden rok u našich, další pak u tchánovců. Děti zatím nemáme.
Moje tchyně je celkem hodná ženská, v podstatě se docela snášíme, i když nějaké vřelé city mezi námi nepanují. Ale chováme se k sobě slušně, respektujeme se, pouze ona má občas tendenci mi někdy do něčeho mluvit, což mne nechává klidnou, beztak si udělám všechno po svém.
A teď k tomu dárku. Letos jsem od ní pod stromeček dostala vlastnoručně háčkované dečky, které, jak mi pyšně sdělila, patří na stoleček, na skříňky a: „Tyhle čtyři si dej na opěradla na křeslech a na gauči,“ zakončila důležitě. A dodala, že to viděla v nějakém filmu a moc se jí to líbilo, takže to vyrobila jak pro sebe (skutečně tu hrůzu v obýváku měla), tak pro mne.
Zalapala jsem po dechu. Nejsem dečičkový typ, něco takového mi prostě nepřekročí práh bytu. Slušně jsem poděkovala, ale nadšení se nekonalo. Nicméně tchyně byla sama sebou a svým výtvorem okouzlená natolik, že mé rozpaky ani nezaznamenala.
Na druhý vánoční svátek k nám přišli na návštěvu a ona se hned začala shánět po svých dečičkách. Zklamaně se ptala, proč už je nemám hezky vystavené tam, kde mají být. A dožadovala se, ať jí je přinesu, že mi je pěkně rozprostře. Jenže já jsem ty dečky už neměla. Vyhodila jsem je. Hned jak jsme od nich dorazili domů, vrazila jsem je do koše, protože mne pohled na ně neskutečně iritoval.
V tu chvíli mi vůbec nedošlo, že by mohla nastat situace, která v tu neděli právě nastala. Tchyně byla k nezastavení, hučela do mě jak do hluchého, ať jí tedy řeknu, kam jsem ty dečky dala, že mi je naaranžuje, až jsem to nevydržela a řekla jí po pravdě, co jsem s nimi udělala.
Ona úplně zbledla, myslela jsem, že dostane infarkt. Když se pak nadechla, oznámila svému manželovi, že okamžitě odchází, a jestli jde s ní, nebo zůstává. Chudák tchán, už seděl u stolu a čekal celý natěšený na pečenou krůtu, prožíval těžké dilema. Nevěděl, co se děje, a tchyně mu to odmítla říct, jen pořád dokola mlela, že odchází. Já jsem do toho zasahovat nechtěla, ani můj muž, který rovněž nic nechápal.
Nakonec se tedy oba zvedli a odešli, až pak jsem manželovi vysvětlila, co se vlastně stalo. Šíleně se na mne naštval, řval na mě jako ďas, že něco takového v životě nezažil, aby někdo vyhodil vánoční dárek do koše, že je to neúcta k jeho matce a nechápe, kde se ve mně mohlo tolik necitlivosti vzít.
Já vím, že jsem asi udělala blbost. Na tchynině místě by mě to asi taky mrzelo. Ale proč proboha vyrábí dárek, o kterém musí už předem vědět, že z něj nadšená nebudu? A když už, tak pak měla na návštěvě být zticha a nedožadovat se, abych ty dečky vytáhla.
No, dobře mi z toho není, pravděpodobně jsem to trochu přepískla. Naštvaní jsou na mě teď všichni, manžel se mnou nemluví, až si říkám, jestli ty dečičky za ten následnej tyátr tchyni stály za to.
Stalo se vám někdy něco podobného, nebo jsem vážně jediná bestie na celém světě, která jednoduše vyhodila do odpadků dárek, který se jí nelíbil?
28.12.2010 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 323 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Ještě není moje tchyně a už se chová jako generál
- Maminka? Semetrika? Tchyně je to!
- Pomoc, chce se k nám nastěhovat tchyně!
Diskuse ke článku - Dárek od tchyně jsem hodila do koše
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Stanik: ale vůbec ne, nejde o to, kdy co vyhodit, ale jestli je slušné vůbec vyhodit
Grainne: to souhlasim a myslim, že i ví, že udělala blbost. teď se spíš ptá, jak z toho ven
a....: na tvoji otazku je jedina spravna odpoved, libi se mi to, dekuji jezisku. otazka je kde ta mikina skonci, sama poznas jestli se libi nebo ne, ale snad nebudes stat dceri u skrine : dnes by sis mela vzit tohle? Treba te dcera zna a vi, ze ti neprijde jako hulvatstvi odpovedet promin mami aqle v tomhle nepujdu ani s kosem. Ja bych pod stromkem do sporu s tchyni nesla, neprijde mi to dulezite. Ani darek ani ona, ale to je o necem jinem. Nejde o mikiny jde o vztahy, priznavam bez muceni, ze opravuju vyraz odvaha na spatne nacasovana odvaha, ja ten obraz do popelnice ani na aukro taky hned nenarvu a necham to vyhnit.
Kadla: přesně tak. 
.jpg)
a....: No, a tady je jádro pudla. Když bude tchýně z bystřejších... to je předpoklad. Jestli je tchýně z článku tak bystrá, jako byla moje tchýně, tak bude Radka dostávat dečky ještě dalších 10 let, a nejenom na vánoce, ale i k narozeninám. Proto se Radky zastávám, měla jsem tohleto 15 let.
.gif)
jelítko: já nikomu žádné dečky nevnucuju, ale dar je prostě vyjádřením nějakého vztahu a symbolické vyhození do koše je zahozením vztahu, funguje to na vlně podvědomí.
Přece soudný člověk nebude věřit tomu, že někoho iritují háčkované dečky v šupleti takřka k zbláznění?
Přiznat se k tomu bez omluvy znamená totéž, jako říct "táhni z mého života". Tchýně sice odthla a symbolicky i s dečkami, ale podle mě i v synovi takto uražené matky zůstane pěkná rána. Stojí to za to?
a....: Ne, tvůj přístup hulvátství nebyl. Tvoje dcera na to totiž mohla v klidu odpovědět, že se jí to třeba nelíbí. Tchýně z článku žádnou diskusi nepřipustila a vynucovala umístění deček do bytu.
elen.ka: 12:43 když sem četla "Moje tch oblita" tak sem si představila hroznou věc
Kadla: Záleží na tom jak, věci se dají říct na tisícero způsobů, rozhodně nemusím lhát, že budu dar užívat a že jsem z toho nadšená. Pokud slušně naznačím, že ty dečkky na tu sedačku patrně dávat nebudu, protože mám doma ráda spáš minimalismus než přebytek textilií, tak to nikoho urazit nemůže a tchyně pokud je z těch bystřejších nechá dečky dečkama a nebude se o nich bavit.
jelítko: No, já dokonce pochybuji, jestli to vůbec byla chyba to "zaonačit". Totiž, člověk se může několikrát snažit něco "zaonačit" a po stopadesáté osmé už prostě nemá sílu. Nikdo tady nemá informace o tom, jak se tchýně chová z dlouhodobého hlediska. Co když Radce prostě jen přetekl pohár? Já bych tu dotyčnou tchýni s její radou, kam si její dárek MUSÍM vystavit, poslala někam. Ruční práce sem, ruční práce tam. Když někomu dám dárek, dávám mu tím také právo s ním naložit, jak uzná za vhodné. Je to pak už JEHO. Nemám do toho co kecat, natož někomu nařizovat, kam si co má nebo nemá dát. To je nevychovanost stejně velká jako ten dárek vyhodit.
Stanik: 12:13 to sem taky tak myslela
Sofffie: já se spíš tak trochu děsím, jak jsou naši mladí konzervativní a usedlí, na rozdíl od své ulítlé matky a tchýně a co hůř, oni jsou ti "správní" a ujetý jsme my, takže já nemůžu coby tchýně prudit, ani kdybych chtěla a kérku si nadělil můj manžel.
Takže u nás může zavládnout zděšení z úletu spíš opačným směrem, než by se všeobecně očekávalo.
Mně nezbývá, než "drž mlč".
Vlezle, no vlezle, já nějak nevím, my respektujeme cizí prostory, někdy možná naopak až moc, možná je to spíš takový projev rodinné pospolitosti?
Já bych to asi taky musela rozdýchávat, ale v zájmu celku bych to prostě přežila, spíš bych nevěřícně kroutila hlavou, to jo, ale demonstrace tajně za rohem bych nepořádala, asi bych vyjednávala na vysoké diplomatické úrovni.
elen.ka: Tak nevím, když jsem dceři k Vánocům koupila mikinu, tak ode mě bylo hulvátství ptát se, jestli se jí líbí a bude ji nosit?
Grainne: 11:53 ty třísky to je klasickej příklad dárku s lásky a přitom k užitku, ty jsou nejlepší
a....: Tak to je pěkná blbost. Kdyby rozčeřila vodu už při rozbalování dárků, tak by se na ni celá rodina sesypala, že pokazila Štědrý den.
