Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

S manželem zvažujeme, že změníme bydliště, protože současné nám přestalo vyhovovat. Máme ale obavu, abychom si nějak nepohoršili a svého rozhodnutí nelitovali. Proto se, s dovolením, obracím na vás zde a přivítám všechny vaše zkušenosti.

Je nám mezi třiceti a čtyřiceti roky, máme dvě děti - školní a školkové. Bydlíme v Praze. A právě ta Praha se nám už delší dobu nějak zajídá. Ač jsme se tady oba dva narodili a prakticky nic jiného neznáme (kromě prázdnin u babičky na menším městě), oba dva jsme se shodli, že ten pražský život nás nějak zmáhá. Všechno je tady v poklusu, všude davy lidí, odevšad na vás křičí nějaká reklama, billboardy apod., vlezete do obchodu a už vás masírují nabídkami, akcemi, slevami. Ráno do práce narvaným autobusem, pak v davu do metra, nacpané metro. Život v panelovém bludišti na Jižňáku, všechno důležité sice máme doslova pod nosem, al co z toho? Vypustit děti samotné na hřiště před barák si netroufnu, bydlíme v jedenáctém patře, ani bych je z té výšky nemohla pořádně kontrolovat.

Zkrátím to. Máme dojem, že jestli s tím něco neuděláme, totálně nám časem hrábne. A teď k věci, proč píšu.

V jedné vesnici v blízkém okolí Prahy máme možnost koupit domeček. Nic velkého, tak akorát pro čtyřčlennou rodinu: dole velká kuchyň, obývák, koupelna, prádelna, šatna s předsíní (spíš zádveří), v patře dva menší pokojíky a jeden větší - ideální pro dva dětské pokoje a ložnici. I v patře je koupelna a WC.

Domek je čtyřicet let starý, v posledních letech zrekonstruovaný, všechno je tam prakticky nové včetně podlah, dveří, oken, kuchyňské linky atd. U domku je z ulice malý dvoreček a taková pidizarádka s pár záhonky s květinami, za domem je krásná zahrada, pár ovocných stromů, místo na posezení i na umístění sezónního bazénu, posezení s grilem. Prostě absolutní paráda.

Nejedná se o domek v satelitní vesnici, ale přímo ve staré zástavbě v centru obce. Je tady zdravotnické středisko škola, školka, pošta, obecní úřad, malá prodejna potravin a pár dalších menších krámků. Větší nákup bychom museli přivážet odjinud, ale to není problém.

Tato koupě se nám naskytla náhodou, domek zdědil manželův kolega a chce ho prodat. A my jsme se do něj oba zamilovali a usilovně přemýšlíme a zvažujeme, zda do toho jít. Kdybychom prodali byt v Praze a přidali úspory, měli bychom celou částku potřebnou na koupi. V penězích problém není.

Zvažujeme pro a proti. Bydlení v té vesničce nás nesmírně láká, je tam nádherně, krásné okolí, děti by si mohly hrát na zahradě, žádný blázinec. Do práce bychom sice museli dojíždět, ale cesta by zabrala prakticky tolik času, kolik nám zabere teď, kdy jezdíme z Jižňáku. Spíš by to bylo nákladnější, protože bychom museli mít asi dvě auta, zatím máme jenom jedno.

Tím, že jsme oba dva zvyklí pouze na život ve městě, ani pořádně nevíme, na co všechno bychom si měli dávat pozor, na co se při našem rozhodování zaměřit. Neošidíme třeba o něco naše děti, když nebudou mít možnost chodit na různé kroužky, jako kdyby bydlely v Praze? Všechno by tady bylo dost z ruky, sportovní oddíly, plavání, lidové školy umění apod.

Máme ještě čas na rozmyšlenou, tak toho využívám. Byla bych moc ráda, kdybyste mi napsali vaše zkušenosti a rady, určitě je toho spousta, o čem nemáme ani páru a co nás třeba vůbec nenapadlo. Moc vám všem děkuji.