Do čeho všeho si necháte od manžela „kecat“?
Momentálně máme doma tichou domácnost, manžel se mnou už dva týdny nemluví a já už z toho jsem pěkně na nervy. On tyhle sklony vždycky míval, jakože když ho něco naštvalo, tak to řešil tím, že mlčel, ale nikdy mu to takhle dlouho nevydrželo. Říkám si, jestli jsem to třeba nepřehnala já a on není v právu. Opravdu nevím.
Jsme spolu už patnáct let, je nám skoro čtyřicet, máme dvě už docela velké děti, spíš tedy puberťáky. Jak už jsem psala, s mužem je to ohledně komunikace trochu náročnější, on má rád ve všem poslední slovo a jak není po jeho, snadno se urazí a pak to řeší tím nemluvením. Já většinou pro zachování klidu radši ustoupím.
Jenže teď jsem si dovolila dost, když jsem nevzala na vědomí jeho názor a nezařídila se podle něj. Jde konkrétně o práci. Pracovala jsem deset let v jedné firmě. Nebylo to tam špatné, měla jsem dobrou pracovní dobu od půl osmé do čtyř, celkem slušné peníze a i kolektiv byl fajn. Před pár týdny jsem dostala přes kamarádku nabídku na jinou práci. Takovou, která byla vždycky mým snem, tvůrčí, zajímavá. A navíc s vyšším platem (o třetinu), než mám v té stávající. Jediná nevýhoda je pracovní doba, respektive směny – ranní, odpolední a jednou do měsíce víkend. Vzhledem k tomu, že děti už nejsou mimina, jsem si říkala, že by to neměl být problém.
O nabídce jsem řekla manželovi s tím, že bych tu novou práci ráda přijala. On byl kategoricky proti, hlavně mu vadily ty směny. On sám dělá jenom ranní od šesti do půl třetí a myslím, že mu není vhod, že by se měl ve dnech, kdy budu mít odpolední postarat o děti a domácnost. A taky si myslím, že mu čistě z mužské ješitnosti vadí to platové ohodnocení, protože bych tím pádem brala víc, než on. Řekl mi, že s tím nesouhlasí a dál se o tom nemínil bavit.
No a já udělala něco, co ho pořádně nadzdvihlo. Prostě jsem dala výpověď dohodou a od ledna nastupuju na to nové místo. Když jsem mu to oznámila, strašně se rozčílil, prý co jsem si to dovolila, když mi jasně řekl, že si to nepřeje. A od té doby se mnou nemluví.
Já mám teď výčitky, jestli jsem to přece jenom nepřehnala. Ale říkám si, že on snad nemá právo mi do takové věci, jako je moje práce, co mluvit. Proto by mě zajímalo, jak to máte doma zařízené vy. Organizují vám vaši muži vaše životy, nebo řeknou svůj názor a konečné rozhodnutí je na vás? Myslíte, že je můj muž naštvaný právem? Měla jsem, brát jeho zákaz vážně a do žádné změny zaměstnání se nepouštět? Já jen doufám, že ho to snad přejde, ale jistá si nejsem, i když se teď uklidní, určitě mi bude dělat peklo až do té práce nastoupím a přijdou první odpolední a víkendové směny.
1.12.2015 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 35 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Do čeho všeho si necháte od manžela „kecat“?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Noooo, ja mam obvykle pocit, ze nez udelas neco, cokoliv, pres ZASADNI nesouhlas partnera, tak by sis to mela fakt rozmyslet, jestli to stoji za to. Jenze to predpoklada nekolik veci. V prvni rade to, ze partner neprudi blbostma, nechava te zit, takze kdyz nesouhlasi, tak vis, ze je to pro opravdu zasadni a mysli to vazne.
Jenze kdyz tvuj manzel tohke del kvuli kazde blbosti, tak pak tezko soudit co je nazor a co je poza.
Obecne bych rekla, ze pokud jde o praci, tak bych si do toho kecat nenechala, koneckoncu, travis tam vic casu nez doma. Ale vas zpusob komunikace je teda hodne nestastny.
No, myslím, že si zvykne. A jestli ne, aspoň jsi přišla na to, jaké je na něj spolehnutí a jaký je partner, co se od něj dá čekat. Z toho, co píšeš, to na mě dělá dojem, že tvůj zaměstnavatel je ON
Dobře, že jsi neustoupila. Časem děti povyrostou, osamostatní se a ty budeš stát pevně oběma nohama na zemi. Bez toho, že by ses musela z každého kroku zpovídat manželovi. A není on náhodou muslim?
... no mě přijde, že to máte špatně nastavený oba... když za mnou přišel manžel s tím, že ho chtějí povýšit, ale znamenalo by to být víc v práci, víc služebek, tak jsme se dohodli, že NE - ne proto, že bych nutně musela rozhodovat o jeho kariéře, ale přišlo nám důležitější, aby děti znaly tatínka i jinak než z fotografie... na druhou stranu, kdyby manžel o to místo velmi stál, tak bychom to nějak udělali...
u vás mi přijde že je důležité PROČ je manžel naštvaný - jeslti je naštvaný jen na to, že přijde o část osobního pohodlí, tak je sobec... ale jestli je naštvaný, že ty jsi prostě hodila zadkem a udělala si to po svým - tak ho docela chápu... ale ten problém máte OBA a máte ho s komunikací - a s formou komunikace. Zákazy, příkazy ani naschvály nepovedou k ničemu dobrému.
.JPG){kind=avatar}
Toto bohudík neznám, manžel mě v práci podporoval, ale taky až děti povyrostly. Je jisté, že zraněné ego Ivetina manžela bude bolet dost dlouho. Byl si přesvědčený, že o všem může rozhodovat sám a najednou se mu žena vzepře. Konečně. Přeji Ivetě, aby jí ta nová práce stála za to. Někdo možná řekne, že manželství je důležitější než seberealizace, já bych ale nemohla žít s někým, kdo mi řídí život a považuje mě za inventář domácnosti.
Znám dost mužů, jejichž žena vydělává víc než oni, v některých případech o hodně víc, ale oni jsou dost silní, aby si kvůli tomu nepřipadali méněcenní a neprudí. Je ale pravda, že ty ženy jim svůj příjem taky nepředhazují. Ne každému se to podaří.
Iveto...pochopitelně ideální je, když se oba dokáží domluvit a vysvětlit si své přání a pocity....ale to není zřejmě tvůj případ s manželem a tak se to dostává do polohy, kdy musíš zvážit vše pro a proti ve vašem vztahu....co získáš a co můžeš ztratit....a to je těžká volba 
