Ježíškovské manévry aneb Hlavně nenápadně
„Tak, a teď si běžte hezky a pořádně umýt ruce.“ Tuto větu jsme s bratrem pravidelně slýchali poté, co byla dojedena štědrovečerní večeře. Bez řečí jsme se za doprovodu jednoho z rodičů odebrali do koupelny, kde jsme si pod jeho bedlivým dozorem museli dlouho a důkladně umývat ruce. Když jsme trochu povyrostli, bylo nám jasné, že zatímco my vykonáváme očistu, druhý rodič pobíhá mezi ložnicí a obývákem a štosuje pod stromeček dárky.
Tuto tradici jsme zachovávali až do dospělosti, dokud jsme trávili Vánoce s rodiči. Po večeři jsme šli svorně do koupelny a naši mezitím připravili pod stromeček dárky.
U mé kamarádky měli zase stromeček od rána nazdobený v místnosti, do které se nesmělo celý den vstoupit a po večeři se ozvalo zazvonění na zvoneček jako signál, že už je možné přistoupit k štědrovečerní nadílce. Tatínek kamarádky byl velice vynalézavý a špagátek od zvonečku měl natažený až ke své židli u stolu. Mohl tak zazvonit, aniž by bylo nutné zvednout se od stolu. Díky tomuto důmyslnému systému tak kamarádka na Ježíška věřila mnohem déle než ostatní děti.
Před dvěma lety mne z bohulibého štědrovečerního rozjímání vyrušily podezřelé hlasy na domovní chodbě. Šla jsem se podívat, zda se za našimi dveřmi nezdržují nějaké nekalé živly, a spatřila jsem děti sousedů, kteří bydlí v prvním patře. Staršímu už bylo čtrnáct let a vyvezl svého pětiletého brášku do jedenáctého patra, aby společně vyhlíželi Ježíška. Okamžitě mi bylo jasné, že u nich doma právě rodiče absolvují manévry v podobě ukládání dárků pod stromeček.
Vánoce s malými dětmi, které ještě věří na Ježíška, patří k těm nejkrásnějším. Ne, že by ty další byly o něco horší, ale přece jen, na rozzářené dětské oči pod vánočním stromečkem asi žádný rodič nikdy nezapomene. A rovněž na ty – leckdy logisticky opravdu náročné akce – kterak nepozorovaně dárky pod stromeček umístit, aby byl efekt dokonalý.
Jak to probíhalo u vás doma v době vašeho dětství? A jaký tajný fígl používáte vy, abyste svým dětem co nejdéle zachovali tu krásnou a nepřekonatelnou ježíškovskou atmosféru?
10.12.2012 Rubrika: Tradice a lidové obyčeje | Komentářů 31 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Ježíškovské manévry aneb Hlavně nenápadně
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Ano, vánoce jsou o rozzářených dětských očích
My už máme děti velké, vnoučata v nedohlednu, ale přes to dodržujeme tradici. Děti musí jít pro rodiče, kteří bydlí o patro níž a na nadílku chodí k nám. Pokud byly malé, děda vždycky hrozně zdržoval než mohli společně zase odejít nahoru, takže jsme měli čas přemístit dárky Letos budeme bez syna, ten už si bude slavit svoje vánoce se svou partnerkou, ale ani mi to nevadí,alespoň zatím, prostě je to dospělý člověk a má nárok na svůj život.
Za mého dětství to šlo krásně, neboť mezi strýcovým pokojem a obývákem byly dveře. A v první třídě najednou si mě pozve babička k sobě na zahradě, že mi musí něco říct, aby se mi děti nesmály, a - Ježíšek není, to tam dáváme my. Strašné zklamání. Pak mi došlo, že to nebylo ani tak proto, aby se mi nesmáli, ale stěhovaly jsme se do patra a tam nebyly spojovací dveře.
My jsme to s dětma dělávali tak, že jsme je prostě poslali na celé odpoledné spát, aby se na to vyspaly.
Když byly dcerky malé, dlouho nemohly pochopit, jak to ten Ježíšek dělá, že zrovna v tu chvíli, kdy procházíme delší chodbou z kuchyně k obývacímu pokoji /s prosklenými dveřmi/ - se zničeho nic v pokoji rozzáří stromeček. Manžel šel jako poslední a stihl vždy nepozorovaně zmáčknout příslušný el.jistič ve skřínce nad vchodovými dveřmi a - zázrak byl tady
S velkými dětmi jsme pak usedali k vánočnímu stolu v pokoji a dárky již byly pod stromečkem - opět velmi napínavé vydržet sníst v klidu celou večeři
Nejmladší dcera věřila na Ježíška docela dlouho, většinou jí ta starší brávala ven, že půjdou toho Ježíška vyhlížet. Jednou, když už byla větší a nedůvěřivější, nedala jinak, než že zamkne obývák, ve kterém byl stromeček, a klíč si vezme ven s sebou. Já tam pak lezla takovým oknem, které máme mezi kuchyní a obývákem. Potom později, když už jsme jí řekli co a jak, tak stejně pořád nechápala, jak se tam tenkrát ty dárky ocitly, vůbec jí to nedošlo
To je tak hezké vzpomínání.
Dodnes mám živě v paměti, jak jsem se ráno probudila, utíkala do obýváku a tam stál vysoký krásný rozsvícený stromeček.
Naběhla jsem do ložnice a budila rodiče, pak i sourozence, aby vstali, že nám Ježíšek přinesl stromeček.
Oni byli grogy, jak jsem se později dozvěděla, tak do půlnoci zdobili a já jsem nemohla dospat.
U nás byl nařízený budík - takže pokud jsme jedli rychle - já rozhodně, tak potom bylo dlouhé čekání na zazvonění. Většinou to jeden z členů rodiny uhrál na to, že tu večeři nějak ne a ne dojíst.
A jako čtyřletá si vybavuju tu radost, když jsem dostala velkou panenku a k ní postýlku.
Teď nás to čeká s naším tříleťákem a moc se těším.
u nás nosí dárky Santa a ten jezdí se sobama, že... a sobi se prý nejlíp nalákají na ovesné vločky, tak chodíme sypat vločky na předzahrádku a vyhlížet . Ale letos si mě děti postavily do latě a chtěly vědět, jak to je, takže jsme jim to řekli... nicméně myslím, že vločky půjdeme sypat i letos... my jsme se ségrou vyhlížely ježíška s prskavkama na verandě ještě když nám bylo kolem dvaceti, protože to prostě tak k vánocům patří...
my jdeme lakat Jeziska ven, pokud mozno kazdy na jinou stranu, to znamena,ze dcera si vybere s kym jde hledat a ten druhy se vrati naskladat darky..pak se sejdem..vzdy tvrdi,ze ho videla tam a tam a ze se teda jdeme podivat,ci uz pod stromeckem neco je :-)...musim rict,ze ranni rozdavani darku od Santy, dame kdyz spi, se mi z toho duvodu libi,ale nelibi se mi,ze nedospi,takze budicka sekne treba uz v 6;30..tak jsem rada,ze drzime i ceskou tradici a mame pekny fotky..ty ranni nas rodicu..otres