Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Problémy s rodiči tchán tchyně

Má sestra byla zavražděna. Maminka se o mne přehnaně bojí.

Má sestra byla zavražděna. Maminka se o mne přehnaně bojí.

V naší rodině se stala před lety obrovská tragédie. Moje starší sestra byla ve svých dvaadvaceti letech zavražděna. Při cestě z odpolední směny si ji vyhlédl nějaký psychopat a to se jí stalo osudným. Detaily tohoto činu popisovat moc nechci, bylo to opravdu strašné a hodně to zamávalo s námi všemi. Hlavně s maminkou, která se z toho vlastně už nikdy nevzpamatovala.

Mně bylo v té době čtrnáct let a ztrátu sestry, navíc za těchto příšerných okolností, jsem nesla hodně těžce. Dodnes mi chybí a není dne, abych si na ni nevzpomněla. Dnes je mi už sedmadvacet a stín toho, co se tehdy v naší rodině stalo, na sobě pociťuji stále, hlavně z toho, jak se ke mně chová maminka.

Po sestřině smrti se na mne hodně upnula, hlídala mne doslova na každém kroku. Neznala jsem, co je to jít na diskotéku, ještě v osmnácti jsem musela být vždy nejpozději v devět večer doma. Několikrát denně mne mamka kontrolovala přes mobil, zda jsem v pořádku, když jsem ho měla náhodou vypnutý nebo nedostupný, byla pokaždé doslova na zhroucení.

Naučila jsem se brát na maminku ohledy a její obavy respektovala. Nikdy jsem jí nedělala žádné naschvály, jak to v pubertě často bývá, když jsem někam jela, sama jsem jí několikrát volala a „hlásila se“. Věděla jsem, že pak bude klidnější.

Jenže teď už jsem opravdu dospělá, i když zatím stále svobodná. Ve čtyřiadvaceti se mi podařilo rodiče (hlavně maminku) přesvědčit, že budu bydlet sama, a pronajala jsem si byt. Zpočátku o něčem takovém nechtěli ani slyšet, ale po čase si dali říct a mému osamostatnění dali „požehnání“. Těšila jsem se moc, doufala jsem, že si maminka časem zvykne a přestane být tak přehnaně úzkostlivá. Hlavně pro její lepší pocit jsem přistoupila na její přání a našla si pronájem v blízkosti bytu rodičů.

Už žiji sama skoro tři roky a bohužel, situace se moc nezlepšila. Maminka stále trvá na mém každodenním (i několikrát za den) hlášení, což je pro mne už značně obtěžující. Volá mi třeba v půl desáté večer a ptá se, kde jsem, zda už jsem doma, a když řeknu, že ne, začne mne přemlouvat, ať už jedu a necourám se po nocích. Občas se přesune do mého bytu (nechala jsem si u rodičů rezervní klíče pro všechny případy) a tam na mne čeká. Pokaždé jsem ji tam po svém návratu našla totálně hysterickou, vyděšenou a v slzách.

Snažím se jí vysvětlit, že jsem dospělá, že musím žít, stýkat se s přáteli, zajít do kina, do vinárny, vyrazit na víkend někam na výlet. Ona mi vždy všechno odkýve, řekne, že to ví a že to chápe, ale přesto se toho strachu o mne nedokáže zbavit. Prožívá to opravdu hodně emotivně, od tatínka jsem se dozvěděla, že když jsem byla loni v létě poprvé s kamarádkou sama na dovolené ve Španělsku, celý týden prý skoro nespala a neustále kontrolovala mobil, zda je na něm nová zpráva ode mne.

maminka se o mne bojí.Mám maminku moc ráda, vím, že je pro ni hodně těžké vyrovnat se s tím, co se stalo její straší dceři, ale připadá mi, že její chování je mírně řečeno nenormální. Cítím se jako v kleci, nesvobodná, hlídaná, pořád s jakýmsi pocitem viny, ačkoli jsem nic neudělala.

Mluvila jsem o tom s tátou, že by mamka asi potřebovala navštívit nějakého odborníka, ale to prý už zkoušel mnohokrát a nikdy ji nikam nedostal. Ona vždy řekne, že žádný psycholog jí Haničku nevrátí, co by prý u něj dělala.

Obracím se proto s velkou prosbou na vás, zdejší čtenářky, které jste mnohé ve věku mé maminky, možná i starší. Třeba se do jejích pocitů dokážete vcítit lépe než já a poradíte mi, jak by bylo nejlepší a nejohleduplnější na maminku „jít“. Ona mne mám moc ráda (já ji také), visí na mně, ale zároveň mne tou svou láskou dusí. Jsem z toho nešťastná a mám strach, abych jí nějakým neuváženým slovem nebo činem neublížila. Moc vám všem děkuji.

Naty


25.1.2011   Rubrika: Problémy s rodiči   |   Komentářů 44   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

Související odkazy:

 

Diskuse ke článku - Má sestra byla zavražděna. Maminka se o mne přehnaně bojí.

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-44
penízek
penízek - 25.1.2011 9:14

Určitě to není jednoduché,ani pro tebe,ani pro tvou mámu.Těžko si představit,co se v člověku děje,když ztratí dítě.Ať už po nemoci,při nehodě,nebo takovým strašným způsobem,jakým "odešla"tvá sestra.
Možná tohle plně pochopíš,až budeš mít své děti.
Ale jinak souhlasím s tím,že by bylo dobré,kdyby začala o své noční můře mluvit s někým,kdo jí pomůže nahlédnout na takovou situaci z jiného pohledu.Ona se asi toho "vnitřního žalu" nezbaví nikdy....ale snad pochopí,že ty máš svůj život a stejně neovlivní ,co se v něm bude odehrávat dál.Zrovna tak ty nejsi zodpovědná za její život....

 
Lubar
Lubar - 25.1.2011 9:13

Já bych na to šla přes nějakou organizaci, která se zabývá pomoci obětem, resp. pozůstalým trestných činů, třeba přes nejprofláknutější Bílý kruh bezpečí http://www.bkb.cz/index.php . Ono totiž ani jinak dobrý psycholog tohle nemusí zvládnout, pokud s tím nemá zkušenosti. Je to hodně specifická situace a chce to někoho, kdo se v takové situaci vyzná.
Nejdřív bych tam sama zavolala a řešila, jak můžu mamince zprostředkovaně pomoct já a přes to se pak třeba s tátou můžete dostat i k tomu, že tam jednou půjde s vámi. Ona ta zabejčenost a nedůvěra a neochota nechat si pomoci bude součástí té paniky, kterou prožívá. Dovedu si docela dobře představit, že tahle panika pro ní představuje určité bezpečí, že když se jí vzdá, tak jí po nějakou dobu bude výrazně hůř...

 
Stanik
Stanik - 25.1.2011 9:01

nepomohl by dobry psycholog? ale po 13 letech, taky se bojim, aby s tim vubec jeste slo neco delat smajlik - 65

 
Almega
Almega - 25.1.2011 8:58

Chybí mi tady údaj o tom,co dělal otec??Nechal manželku ve všem plácat?Jaký postoj zaujímá on?

 
Kadla
Kadla - 25.1.2011 8:32

Skoro si říkám, jestli už není na nějakou pomoc pozdě. Paní si z té úzkosti udělala životní program... Samozřejmě ne schválně, ale když takhle žije už 13 let, těžko se jí bude toho zbavovat. Musela by najít nějaký jiný smysl života.

 
Zaffira
Zaffira - 25.1.2011 8:17

maminku i přes protesty dotáhnout k psychologovi, evidentně se v tom pořád utápí a potřebuje odbornou pomoc.

 
orinka
orinka - 25.1.2011 7:32

Ona je skutečně nemocná a bez lékaře to nepůjde. Nemá třeba jinou chorobu, přes kterou byste ji k odborníkovi na duši dostali? Jinak - nevidí v jiných rodinách, že jsou dospělé děti samostatné a nic se jim nestalo?smajlik - 58

 
r1911
r1911 - 25.1.2011 7:01

Psycholog nebo psychiatr sice dceru nevrátí, ale mohl by pomoci žít v relativním klidu, což by po 13 letech nervů stálo minimálně za vyzkoušení.

Chápu, že to pro ni musí být těžké, ale já bych to nedokázala snášet.

 
monja
monja - 25.1.2011 6:46

Milá Naty, jsi vážně moc hodná dcera, ale maminka nutně potřebuje pomoc a to pomoc odbornou. Existují skupiny lidí - i na netu je najdeš - kteří ztratili dítě, tam jsou kontakty na odbornou pomoc a určitě to už neodkládejte .... Držím Vám palecsmajlik - 47smajlik - 45

 
arsiela
arsiela - 25.1.2011 6:37

Tvoje maminka potřebuje pomoc jak psychiatrickou tak psychologickou.Jsi hodná a ohleduplná,zkus si s maminkou sednout,vysvětlit ji,že takhle ničí především sama sebe.Zkus nejdřív ty,kontaktovat nějakého psychiatra,zajdi za ním a vysvětli mu,co se stalo,že potřebuješ pomoc pro maminku.Většinou mývá psychiatr i kontakt na psychologa.Nebo můžeš zkusit psychologa najít sama a zas za ním zajdi a vysvětli mu co a jak.Ale pokud to není psycholog na pojišťovnu a doporučení jsou tam dost vysoké platby - to píšu,jen proto že nevím jak na tom sjte finančně a aby maminka pak neměla tohle jako důvod tam nechodit.
Další co mě napadá,existují stránky maminek co přišli o dítě,třeba i tam by ti poradili,vím matně,že existuje nějaká skupina,která tohle řeší,kde si rodiče nevzájem pomáhají.Třeba by to byl odrazový můstek jak dál.

 
dadka
dadka - 25.1.2011 6:12

Spíše bych se přikláněla k odborné pomoci, abych jako laik ještě více svým jednáním nepokazila. Ale štěňátko nebo kotě je dobrý nápad. Trochu odvrátí pozornost od tvé osoby.

 
sel
sel - 25.1.2011 5:37

tak ta "tvrdá cesta" se mi vůbec nelíbí. Maminka by opravdu potřebovala pomoc odborníka, možná jí zkusit vysvětlit, že ji chápeš, ale že ti to vadí a odborník by pomohl, aby nepřišla i o tebe. A nějaké to zvířátko, to se mi zdá jako dobrý nápad.

 
modroočka
modroočka - 25.1.2011 2:01

Pokud správně počítám, celý panický strach trvá 13 let. To je opravdu dlouhá doba. Tady už není možné více čekat, protože Tvoje matka to sama u sebe nedokáže změnit. Spíše se to může jen zhoršovat.
Těch cest je několik, jak celý problém zvládnout.
Buď jí doporučíš http://www.duchovnipomoc.estranky.cz/ - to je cesta astrální.
Sama bych zkusila tvrdou cestu: řekla bych jí, že telefonovat budu jen já, pokud mě bude "odtěžovat" svým strachem, odeberu jí klíče od svého bytu. Pak bych jí postavila před: nebudu říkat pravdu o svých nočních návštěvách vináren, kaváren apod, nebudu odebírat telefon, když nechci...
Je to tvrdý postup, ale sama vidíš, že ohleduplností jsi nic nedocílila.
Je tu možnost, že bys jí touto cestou dotlačila k relativní apatií.
Pamatuj si, že i když toto zkusíš, i tak jí budeš stále milovat, v Tvém srdci zůstane a za nějakých pár měsíců jí to vysvětlíš.

Pak jí můžeš koupit "nezadbané" štěně, aby se měla o koho starat a přenést na ně svojí pozornost a péči.
Dále se nabízí nějaký zájmový kroužek, studium jazyků, cestování apod.
Ovšem její "vyladění" v těchto případech bude trvat podstatně déle.

 
sallie
sallie - 25.1.2011 0:17

no, psycholog jí dceru nevrátí, ale možná by mohl pomoc tomu, aby neztratila i druhou dceru (ve smyslu, že ti jednou dojde trpělivost, laskavost, pochopení a schovívavost).... protože jedna věc je chápat, že ona prožila ránu osudu, a druhá věc je nechat si takhle ničit život...

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-44
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77047.
    Archiv anket.