Jsou to předtuchy, nebo jen náhody? Začínám se bát.
Připadám si jako blázen a přemýšlím, jestli něco podobného zažívá i někdo jiný. Někdy mám totiž pocit, že dokážu vycítit, co se stane, a začínám se této své schopnosti bát. V posledních pěti letech je to čím dál intenzivnější a já nevím, co s tím.
Z ničeho nic se mi například vetře do hlavy myšlenka, že někoho konkrétního v rodině postihne nějaké neštěstí. Je to tak intenzivní, že se toho nemůžu zbavit. Bohužel, několikrát (ne vždy) se má „předtucha“ vyplní.
Před čtyřmi lety jsem nemohla zaplašit neustálé představy o babiččině smrti. Většinou večer, než jsem šla spát, se mi bez jakéhokoli mého přičinění začal v hlavě odvíjet pokaždé totožný scénář: Viděla jsem mrtvou babičku ležící v rakvi, smuteční obřad, dokonce jsem i slyšela hudbu. Trvalo to tři měsíce, a pak to odeznělo. Za další měsíc babička skutečně zemřela.
Nebo jiný příklad. Mám mladšího bratra, který si koupil motorku. Strašně si ji přál, a když si ji mohl konečně pořídit, byl štěstím bez sebe. Za nějakou dobu jsem měla opět svá „vidění“. V nich ležel můj bratr na kraji silnice v tratolišti krve, rozbitá motorka se válela o kus dál. Slyšela jsem houkající sanitku… Bylo to děsivé. Po měsíci těchto mých stavů mi volala maminka, že měl brácha nehodu a leží zraněný v nemocnici. Naštěstí se zotavil a je zcela bez následků, ale pravda je, že motorku už nechce ani vidět.
Mé předtuchy ale nejsou jen takto závažného rázu. Sedím třeba normálně v práci v kanceláři a najednou mi probleskne myšlenka, že se otevře pootevřené okno a spadne květináč. A opravdu ano. Vzápětí vejde do dveří kolegyně, způsobí průvan, okno se rozletí a shodí kytku. To je samozřejmě jen taková maličkost, ale jak je možné, že to vidím o pár vteřin dřív, než se to stane?
Nemám to u všeho, ne všechny mé vize se vyplní. Ale stává se mi to hodně často, začínám z toho být nervózní. Momentálně se nemůžu zbavit předtuchy o pracovním úraze svého otce. Pracuje jako řidič kamionu a já ho v posledních několika týdnech vidím, jak sjíždí ze silnice a převrací se na bok… Mám strach. Ráda bych tatínka nějak varovala, ale bojím se, aby mne neměl za blázna.
Je na tom někdo z vás podobně? Taky míváte různá vidění, která se ve větší či menší míře vyplní? Dá se s tím něco dělat, aby se toho člověk zbavil? Mne totiž tato moje schopnost vůbec netěší.
8.4.2011 Rubrika: Tajemné sny a záhady | Komentářů 46 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Předtuchy, varování, náhody – věci mezi nebem a zemí?
- Byla jsem pirátem i cirkusákem. V minulém životě.
- Varování zemřelé babičky
Diskuse ke článku - Jsou to předtuchy, nebo jen náhody? Začínám se bát.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Johanka74: přeříkávám si něco - jako mantru - pořád dokola, nebo vymetu všechno z hlavy - ale to je hodně náročné.
Nejhorší je, že já nemusím ani spát a alternativní realita mi prosakuje do života
Bohunko to se nedivím že tě netěší. Mám to podobně. Naštěstíne takovéhe "scénáře", ale od prvního těhotenství (před víc jak 7 lety) tak nějak tuším co kdo řekne, jak kdo zareaguje (nejen známí, u kterých by se to třeba dalo předpokádat tím že je znám) a taky co třeba dostanu já nebo někdo z rodiny k narozeninám. Sice to jsou "blbosti", ale docela mě to štve, překvapení pro mě neexistuje
Držím palce ať se tatínkovi nic nestane a celkově ať v rodině nejsou žádné úrazy apod
Almegy : takovýhle sny mám taky,každou noc. Jsou to jiný životy, komplet příběhy, který jsem schopná převyprávět. nemusí to být nic záhadnýho ani strašidelnýho, kolikrát standartní život někoho jiného včetně jeho práce atd. Ráno jsem unavená jako pes. Strašně bych si přála spát beze snů Už se imi i stalo,že jsem uvažovala, který "život" je ten pravý a který se mi zdá .
markýzo, ty víš, jak uzavřít mysl,aby se to nedělo?
Proč by tě měl tatínek považovat za blázna. Podej mu to způsobem, který je schopen přijmout. Třeba si na to vzpomene, když bude unavený a bude chtít jet ještě dál, nebo zpomalí na nebezpečném úseku víc než by to udělal kdybys mu nic neřekla . Uškodit to nemůže , pomoct ano.
Představy bych považovala za možné, ale taky tím, že se týkají špatných věcí už se bojíš něčeho špatného všude a tak a představy považuješ i tyhle své obavy.
Já dokážu jen vycítit, že mi někdo za chvíli řekne nějakou špatnou zprávu, případně, že s někým nemám mluvit o určité věci, člověku, protože se k tomu váže něco nepříjemného, něco se někomu stalo apod. Ale to nepovažuju za předtuchu, spíš nějaká podvědomá reakce na drobné změny v chování, hlase toho dotyčného. Jenže pokud je těch špatných zpráv moc, tak už čekám něco takového při každém telefonátu , což samozřejmě není , a je potřeba s tím bojovat pozitivním myšlení, jinak by se člověk zbláznil.
skončím
Riki: věřím tomu, že jsi ji nabila, mě nabíjíš energií taky a to jsme se nikdy neviděly. *
*
alternativní světy nejsou špatné, ale je to unavující a fakt mám občas potom problém rozlišit, ve které realitě jsem nehledě na tom, že jít po ulici a povídat si "sama pro sebe" je taky bráno okolím spíš jako známka duševní poruchy (nebo stavu po požití) jednou stejně zkončím v Kromclu na izolaci
Markýza: náhodou, já bych alternativní světy brala, jsem zvědavá osoba, zajímalo by mě nakukovat jinam. Ale mně se všechny nadpřirozené jevy, úkazy, tajemnosti mezi nebem a zemí, věštecké sny a strašidelné zážitky vyhýbají.
Tam, kde senzitivní osoby omdlévají pod přívaly nejrůznějších energií, virgule se kroutí jako splašené, geopatogenní zóny se kříží jedna přes druhou a karty se samy seskupují do osudových postavení, tam já jenom koukám nechápavě - co, kde, jak? Ničehož nevnímajíc. To je potom těžký něčemu takovýmu věřit, že jo. Onehdy jsem byla pokáraná, že nemám žádnou auru, nebo co, a čakry prý mám taky nějaké zanedbané, o vnitřním světle nemluvě. Naproti tomu jindy zas jedna senzibilní dáma pravila, že má přítomnost a podnětná konverzace ji nabíjí pozitivní energií a otevírá jí nové pohledy... už nevím na co. Tak nevím. Někdy si říkám, že je to škoda, že by mohla být legrace, zažít tu a tam něco "mimo Matrix", ale v podstatě jsem smířená, že si holt v tomhle životě paranormálních jevů neužiju. A na jiné životy vlastně taky nevěřím, takže to mám jasný.
Stanik: já je taky vcelku chápu, proto nepřesvědčuju, nemá to smysl a ubírá to energii potřebnější na jiné věci
Teoretik: jo a rozhodně se nehodlám komukoli vnucovat
Markýza: chapu lidi , co temhle vecem neveri.. taky jsem neverila, ale pak si clovek prodela par zkusenosti... a je k temhle o hodne se ochuzujicim lidem schovivavy
chyba metrixu
Teoretik: podle toho, jak to popisuje, jsou to alternatvní světy, nikoli náhledy do budoucnosti, ale měla jsem na mysli příspěvek od Almegy.
*
náhledy do alternativních světů mívám taky, musela jsem se naučit to před spaním vyrušit, protože je to únavné, ale někdy to prostě nejde. Pak mám problém rozlišit reality pro ostatní kolem mě se pak chovám jako cvok
Bohunko, budte v klidu... nekdo tenhle dar ma a nekdo ne.
Rozhodne nejste blazen. Tohle se mi taky stava dost casto, clovek s tim nauci docela dobre zit, pokud ten dar prijme.
Teoretik: podle toho, jak to popisuje, jsou to alternatvní světy, nikoli náhledy do budoucnosti, ale měla jsem na mysli příspěvek od Almegy.
*
náhledy do alternativních světů mívám taky, musela jsem se naučit to před spaním vyrušit, protože je to únavné, ale někdy to prostě nejde. Pak mám problém rozlišit reality pro ostatní kolem mě se pak chovám jako cvok
Markýza: Dle mého se do žádných alternativních světů nepropadá. Tyto zážitky bych spíše zařadila do říše náhod, příp. zvýšené citlivosti. Jen u mála jedinců se může jednat o dar /ne častý/ přisuzovaný kartářkám či jasnovidcům. Ti ale dokáží spíše nahlížet do budoucnosti cizí, nikoli své. Bohužel dnes si kdejaká dáma myslí, že právě ona je nadána jakýmisi nadpřirozenými vlastnostmi a začne si obzor rozšiřovat "doškolováním". Jeslit vám toto někdo vnucuje či doporučuje, pak zbystřete, abyste se nedostali do spárů výnosného byznysu.