Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jsme spolu 7 let a mezi námi je věkový rozdíl 14 let. Manželovi bude letos 50. Říkala jsem si, že jednou nastane doba, kdy si v milování nebudeme „stačit“. Prostě – že on bude „starý“ a já v nejlepších letech. Věděla jsem, že to jednou nastane, ale ne tak brzo.

Jsem náruživější, jedno milování týdně mi nestačí. Ve svých letech jsem na vrcholu svého sexuálního života, prožívám ho jinak než ve dvaceti – vím, co mi dělá dobře a jak nejlépe uspokojím muže. Asi se mnou budete souhlasit – vy, co jste kolem třicítky.

U nás doma vždycky platilo, že jsem byla první, kdo přišel s „návrhem“ na milování. Až teprve nedávno mi manžel řekl, že nechce začínat první, protože se bojí mého odmítnutí. Přitom mě moc dobře zná a ví, jak bych byla ráda, kdyby se přitulil první a dal najevo, že mě chce. Navíc, i kdyby se mi zrovna nechtělo, ráda bych mu vyhověla, protože by mě těšil jeho přístup… U mě nehrozí, že bych řekla „bolí mě hlava“, i v době, kdy se milovat nemůžu, se snažím manžela uspokojit jinak než pohlavním stykem, pokud má chuť. Naše milování je vždycky oboustranně příjemné, z mé iniciativy zkoušíme i jiné věci než „klasiku“, někdy se i nasmějeme, prostě pohoda.

Poslední dobou je to čím dál horší. Milování jednou týdně je skoro vzácnost. Pracuje pořád stejně, takže extra unavený není. Že by to bylo věkem? Musím se skoro doprošovat, a když to přeženu, tak se dozvím, že myslím jen na sex.

Prošli jsme si obdobím jeho mimomanželského vztahu, ale tvrdil mi, že nešlo o sex, jen si hodně dobře rozuměli. Navíc vše probíhalo v práci. S kolegyní se vídá (prý jen pracovně) pořád, vše skončilo. Nemyslím si, že jeho nezájem o mě pramení z náklonnosti ke kolegyni, navíc chodí do práce a z práce pravidelně, volní čas tráví výhradně doma. Píše mi zamilované vzkazy, říká, že mě má rád, píše hodně SMS, doma je s ním legrace, občas mě i jen tak obejme. Jen ten prachobyčejný sex nějak chybí…

Máte podobnou zkušenost?