Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Magazín pro Šťastné ženy

 

Vzít si vnouče do své péče? Bojím se, že to nezvládnu.

Vzít si vnouče do své péče? Bojím se, že to nezvládnu.

Řeším velmi složitou situaci a nevím, jak se k ní postavit. Je mi 56 let, žiju sama, jsem vdova. Mám jednu dceru, které je 32 let. Bohužel s ní jsou problémy, které teď vyvrcholily narozením jejího dítěte – holčičky, o kterou se ona nechce postarat.

Dcera byla už od malička takový svéráz. Paličatá, umíněná, nechtěla poslouchat. Školu flákala a s odřenýma ušima dokončila učiliště. Hned pak se od nás odstěhovala a v podstatě s námi přerušila styky. Snažili jsme se s manželem ji vyhledat, nakonec se nám to podařilo, ale dcera se s námi skoro nebavila. Žila s nějakým klukem v takovém pronajatém kutlochu, vypadalo to, že berou i nějaké drogy.

Odcházeli jsme tam odtud s mužem naprosto otřesení a s tím, co z naší dcery vyrostlo, jsme se nemohli vyrovnat. Tři roky po tomto zážitku manžel zemřel na srdeční selhání, jsem přesvědčená, že i v důsledku situace ohledně dcery. Zůstala jsem sama a přiznám se, že jsem měla občas myšlenky odejít dobrovolně za manželem. Nakonec jsem to ustála a posledních pár let žiju celkem spokojeně, i když tu bolest v duši už nikdy nesmažu.

S dcerou jsem se několik let vůbec neviděla. Vlastně jsem ji neviděla dosud. Vůbec jsem nevěděla, jak se má, jak žije, co dělá. Až před třemi týdny mne kontaktovala úřednice z odboru pro ochranu dětí. Sdělila mi, že moje dcera předčasně porodila holčičku, která je v inkubátoru na nedonošeneckém oddělení. Dcera z nemocnice druhý den po porodu odešla, respektive utekla a od té doby se tam neobjevila. O malou nejeví žádný zájem. Úřednice mi volala s tím, zda o dceři něco nevím. Vysvětlila jsem jí, jak to s dcerou máme, že se vůbec nestýkáme, věřte mi, že mi bylo strašně to takhle někomu vyprávět.

No a teď k jádru problému. Když jsem se dozvěděla o narození té maličké, pěkně to se mnou zacloumalo. Myslím emocionálně. Okamžitě jsem ji chtěla vidět. Úřednice mi řekla, že to není problém, že je v nemocnici bude informovat. Hned druhý den jsem se tam rozjela a na chvíli, kdy jsem tu maličkou viděla, jak leží v inkubátoru, nikdy nezapomenu. Úplně se mi sevřelo srdce a zaplavila mě šílená směs pocitů. Okamžitá láska k té malé mě až zaskočila, ale cítila jsem také vztek na svou dceru, že byla schopná opustit své malé, bezbranné dítě. Zkusila jsem ji pak vyhledat na té adrese, kde jsem ji viděla naposledy, ale tam už dávno nebydlí.

Do nemocnice za malou chodím každý den, vždycky mi ji na chvíli vyndají a můžu jí chovat. Už je z nejhoršího venku, dýchá sama a váhově jde nahoru. Prý tak do dvou týdnů půjde už na normální oddělení. A já se teď rozhoduju, co dál. Radila jsem se i na OSPOD, řekli mi, že pokud bych se o malou chtěla starat, nebyl by to problém, preferují, když dítě zůstane v biologické rodině, byť u prarodičů. Pokud bych se o ni starat nechtěla nebo nemohla, musela by jít do kojeneckého ústavu a následně do přechodné pěstounské péče. To je pro mě šílená představa.

Jsem strašně rozpolcená a zvažuju všechno pořád dokola. Co se citů týká, tam je to jednoznačné, ta maličká je moje velká láska. Když ji mám v náručí, to je tak nádherný pocit, že to neumím ani popsat. Takže po téhle stránce bych řekla okamžitě, že ano, vezmu si ji k sobě a postarám se, vychovám ji. Jenže pak se dostaví obavy: můj věk, to, že jsem sama, bez partnera, co když malá podědí povahu po své mámě, co si pak v nějakých sedmdesáti letech počnu s nezvladatelnou puberťačkou? Možná jsou to zbytečné úvahy takhle dopředu, ale mě to v té hlavě prostě šrotuje. Na jednu stranu bych si ji nechala strašně ráda, je to moje vnučka, vlastně jediný „můj“ človíček, kterého teď mám. Předběžně jsem se informovala i ve firmě, kde pracuju jako účetní a šéf by neměl problém umožnit mi práci z domova, to by zvládnout šlo a byly bychom obě tím pádem zajištěné. Ale co pak? Až půjde do školy, já už půjdu pomalu do důchodu. Zatím jsem zdravá, ale kdo ví, co bude za deset let?

Věřte mi, že mi je strašně těžko, to rozhodování je tak nesnadné. Jedná se o život té malé. Vím, že bych jí dokázala dát lásku a péči, ale zvládnu to po celou dobu, než dospěje a postaví se na vlastní nohy?

Budu moc ráda, když mi sdělíte vaše názory a postřehy ohledně této situace. Vím, že rozhodnout se musím sama, ale možná máte nějaké zkušenosti, třeba i zprostředkované, kdy prarodiče vychovávali svá vnoučata. Předem vám moc děkuji.

Jana


10.1.2019   Rubrika:   |   Komentářů 106   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Vzít si vnouče do své péče? Bojím se, že to nezvládnu.

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-52
denkas
denkas - 18.1.2019 12:12

Tak já bych tou dcerou zas tak nestrašila. Jana má dva podstatný problémy. Je sama a pak její věk. Když už si malou vezme, tak pěstounská péče by byla lepší. Asi hlavně s finančních důvodů. Jinak bude mít i problém s penězi. Ono se řekne kroužky, letní tabor,.. Ale to vse něco stojí.S jednoho důchodu to nezvladne.

 
krasaka
krasaka - 18.1.2019 12:07

smajlik - 61 Jana se už informovala a píše :
" Radila jsem se i na OSPOD, řekli mi, že pokud bych se o malou chtěla starat, nebyl by to problém, preferují, když dítě zůstane v biologické rodině, byť u prarodičů. Pokud bych se o ni starat nechtěla nebo nemohla, musela by jít do kojeneckého ústavu a následně do přechodné pěstounské péče. To je pro mě šílená představa."
Tudíž může malou dostat do výchovy, ať už to nazvou tak nebo tak - pokud by ji ještě vůbec neviděla a nedržela v náručí, bylo by vše jinak, ale takto ? Už má k ní blízký citový vztah a nevím, nevím - jak se smíří s tím, že s ní nebude moci být ani občas, či ji už nikdy neuvidísmajlik - 26To by musela mít hroší kůži a tu - jak je zřejmé - opravdu nemá smajlik - 66
Pokud se Jana rozhodne pro malou, přeji hodně štěstí smajlik - 45smajlik - 45, zdraví i sil - bylo by skvělé, kdyby nám mohla po nějaké době napsat, jak vše dopadlo ???smajlik - 26smajlik - 47smajlik - 89smajlik - 47

 
Linda
Linda - 18.1.2019 9:14

kubikm: nejsem si jista, ale pokud matka dite opusti stylem odejde z nemocnice a do urcite doby se nevrati (nejsem si jista 3 mesice nebo je to vic ????) nema nahodou soud moznost proste dat dite k adopci i bez souhlasu matky???? Ale mas pravdu babicka by asi adopci nedostala, tim hur protoze pokud ji bude mit jenom v pestounsky peci tak nevi dne ani hodiny kdy matce slehne v hlave a bude si delat naroky (at uz pozitivni a nebo vydirat) a babicka absolutne nic nezmuze smajlik - 26

 
kubikm
kubikm - 17.1.2019 18:42

catcat: no právě...cca ve věku Jany se mi stalo, že jsem nečekaně ztratila vědomí a skončila ve špitálu...co s dítětem? když by nebyla při vědomí, co když by dítě bylo zavřené v bytě a nikdo by to nevěděl?

 
kubikm
kubikm - 17.1.2019 18:39

Linda: babička nemůže to dítě adoptovat, to by muselo proběhnout na soudu řízení a dcera by se musela dítěte vzdát...aby dítě bylo právně volné
a troufám si říct, že starší paní bez partnera by adopce taky neprošla
ona by ho vzala do pěstounské péče, to dítě právě nebude nikdy její, ale jen v péči, která se kdykoli může zrušit a dítě vrátit matce....

a přesně, bála bych se vydírání a negativního vlivu "matky"
u adopce se nikdo nedozví, kde rodina adoptivní bydlí....
ti noví rodiče dostanou i rodný list, kde jsou uvedení jako rodiče....

 
catcat
catcat - 17.1.2019 11:05

Linda: mě se jeví jako problém, že Jana je úplně samasmajlik - 26

 
Linda
Linda - 17.1.2019 6:38

Jana tu muze byt ciperna do 80 a taky nemusi, ale uprimne tak to ma kazdy z nas. To ze ma nekdo dite v 25 automaticky neznamena ze se dozije jeho dospelosti (i kdyz ta sance je o neco vetsi)
Nevim co je lepsi pro decko - jit do adopce coby mimino a nekdy v budoucnu se dozvedet, ze mama ji odlozila a babicka to vzdala. A nebo byt vychovavana babickou a prijit o ni a jit do adopce coby 5 / 10 / co ja vim kolikaleta????? Ovsem taky je tu sance ze se babicka dozije jeji dospelosti, vychova ji a bude to mezi nimi klapat.
Nejakych genu bych se nebala, deti jsou takovy jaci jsou a nic se s tim nenadela. Kdyby geny vzdycky 100% hraly roli, tak by z Janiny dcery nemohl byt nemakacenko narkoman
Ceho bych se bala je ze dcera se muze vzdycky ukazat a babicku vydirat at uz k vuli penezum a nebo jenom citove apod, i kdyz babicka bude mit papiry na tu malou a bude adoptovana, tak vzdycky muze dcera prijit. At v dobrym (ze by prisla k rozumu a zpetne dceru chtela ) a nebo ve zlym (k vuli penezum apod).. Uprimne vyzvednout dite u skoly a odvezt pryc zas neni takovy problem a Jana aby se zbytek zivota bala, co dceru muze a nemusi napadnoutsmajlik - 26. TO se u cizich adoptivnich rodicu stat proste nemuze.
Byt Janou poradila bych se na socialce / nejakou organizaci zabyvajici se touto problematikou apod. Prece Jana neni jediny skoro senior v republice s malym ditetem bez rodicu v rodine .... idealni by byla nahradni rodina ktere by Jana delala babicku, jestli to jde z praktickeho hlediska netusim, ale treba existuji dalsi moznosti o kterych my ani netusime smajlik - 26

 
Bellana
Bellana - 16.1.2019 23:40

Co když bude mít dcera další děti? Na drogy si peníze vždycky nějak obstará, na antikoncepci spíš ne. I ty by si Jana měla vzít? Proč první ano a druhé ne?

 
krasaka
krasaka - 16.1.2019 23:37

Kozoroh18: Jarča*: smajlik - 47smajlik - 47smajlik - 47
smajlik - 45smajlik - 43smajlik - 45smajlik - 43
jak už jsem psala dříve, já bych se toho nebála, protože mít neustále na mysli - coby kdyby - tak se snad nemůžeme ani naroditsmajlik - 76
Můj syn, benjamínek, se narodil i proto, že po dvou dcerách, skoro ve 40létech a už coby vdova, jsem i přes dobrozdání lékařky jít na potrat, bez jediného zapochybování řekla "ja to mrně zabít nedokážu"smajlik - 66A jak jsem tomu dnes ráda,kdy máme lepší vztah nežli s dceramismajlik - 47Všechno jde, když se chce - možná bude Jana čiperná do 80r.- s tou malou určitě duševně pookřeje-a ještě se i zúčastní její promocesmajlik - 47Bude záležet hlavně na ní, co z holčičky vyroste a moci denně přihlížet,jak se vyvíjí ten malý človíček a oplácet lásku láskou, to už je přece nádhernésmajlik - 43 Po finanční stránce by na tom neměly být nejhůře, rozhodně lépe nežli samoživitelky,jimž chlap nic neplatí- bude-li zde zatím Janin plat a pak i důchod? Vím, rozhodování je obtížné, ale ..."kdo se bojí, nesmí do lesa"smajlik - 66

 
Kozoroh18
Kozoroh18 - 16.1.2019 19:41

já teda nevím, řešíme tu, že by ji babička měla dát šanci k adopci
souhlas k adopci můžou dát snad jen rodiče a když se nenajdou tak bude v děcáku, proto asi oslovili babičku, aby měla malá šanci.

já babičce přeji hodně síly a když ji dá lásku, tak mohou být šťastné dvě.

 
PEGG
PEGG - 16.1.2019 13:02

Jarča* - 16.1.2019 12:46 smajlik - 47
Taky si myslím, že malé dítě potřebuje hlavně lásku a tu jí babička určitě dá. smajlik - 61smajlik - 45

 
máša h.
máša h. - 16.1.2019 12:54

Jarča*: smajlik - 75

 
Jarča*
Jarča* - 16.1.2019 12:46

Bellana: já taky vím, že v 65 bych se školákem nedokázala držet krok tak jako ve 40. Ale na to existují kamarádi, kroužky, skaut... Myslím si, že dobré zázemí a láska jsou podstatnější. Možná to vidím naivně, ale takhle bych to cítila.

 
Verera
Verera - 16.1.2019 12:44

Nedá se to zkusit a kdyby měla babička opravdu zdravotní problémy nebo to nezvládala, mít kontakt s nějakou pěstounskou rodinou, kam by holčička v případě nutnosti přešla? Možná to není realizovatelné, ale Jana teď vypadá, že by vše zvládla a chtěla, jen časem to může být zdravotně všechno jinak.

Teď by dítě šlo určitě na nějakou dobu do kojeneckého ústavu, adopce nemůže být hned, matku musí zbavit rodičovských práv, dítěti zatím běží čas.

Taky se nepíše o dalších příbuzných, nějací sourozenci, kteří mají dospělé děti, případně už vnoučata, kteří by si ji mohli vzít později na víkend a pomoct. A dokáže babička držet aspoň trochu krok s dítětem? Někdo se v 60 sotva vleče do obchodu, někdo v 75 jezdí na běžkách a na kole.

Být na všechno úplně sama je hodně těžké, pak s důchodem a vzrůstajícími potřebami dítěte taky, Nemyslím teď mobily a značkové oblečení, to se dá vždycky vysvětlit a ovlivnit příkladem. Pokud dítě vyrůstá s tím, že je zbytečné vyhazovat takhle peníze a ne že se mu babička v slzách omlouvá, že na to nemá, nepřipadá si ošizené. Ale kroužky, tábor apod, taky něco stojí.

 
Jarča*
Jarča* - 16.1.2019 12:42

Ať jsou rozumové důvody jakékoli, já vím, že pokud bych nebyla nějak zdravotně handicapovaná nebo bez prostředků, tak bych dělala všechno pro to, abych se o tu malou mohla postarat. My všechny, co tu píšeme, máme většinou rodinu, děti, vnoučata... Ale na místě paní Jany bych nevydýchala, že nebudu vidět vyrůstat svoje pravděpodobně jediné vnouče. Jak už tu padlo, ona ani v pěstounské rodině nemusí být všechno zalité sluncem. A i kdyby to později nešlo, myslím si, že to, co se do dítěte vloží v nejrannějšm věku, to už mu nikdy nikdo nevezme.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-52
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77046.
    Archiv anket.