Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jarní úklid (pokud něco takového vůbec provozujete) je už dávno za námi a do vánočního je daleko, ale i tak se Vám mohou šiknout rady porady ohledně likvidace fleků různých původů. A tak se dneska s Vámi podělím o moje fígle na zaschlé skvrny. Kdo je zná, číst nemusí, kdo je nezná ať si je klidně přivlastní a kdo zná nějaké další ať se o ně s námi podělí.

Na jakoukoliv čerstvou skvrnu je nejlepší vařící voda a promnout v ruce dokud flek nepustí. Obvykle to jde velice rychle. Ale upřímně ne každá látku tuto první pomoc přežije bez úhony. A já osobně rozhodně nechodím po svetě vybavená termoskou s vařící vodou, abych mohla neprodleně likvidovat katastrofy. Vyjímku tvoří krev, tu pereme ve studené vodě. Pokud máme zaschlé krvavé skvrny nejdříve je necháme odmočit ve studené vodě a pak teprve házíme do pračky, ale opět s co nejchladnější vodou.  

Na borůvky a v podstatě jakékoliv ovoce platí citrónová šťáva, to není žádná převratná informace. Ale víte, že i nejobyčenější mycí přípravek na nádobí vypere v podstatě jakýkoliv flek způsobený dětskou kreativitou? Stačí kápnout na skvrnu, nechat chvilku působit a hodit do pračky na běžný program. Funguje to na ovoce, zeleninu včetně špenátu, na trávu, na voskovky a nekteré fixy a dokonce i na zaschlé skvrny od krve - ty teda následně prát ve studené vodě do maximálně 40 stupňů, pokud je vyperete v teplé vodě zůstanou na látce mapy.

Extchán mě naučil jak zlikvidovat skvrny od oleje. Jakékoliv znečištění od motorového oleje, řetězu z kola nebo otření se o kouli na autě natřu olejem na vaření (slunečnicový nebo řepkový, olivového mi přijde na to škoda) a rukou nebo čistým hadříkem vymnu špínu. Následně mastnou skvrnu napatlám Jarem nebo čímkoliv na nádobí a hodím do pračky. Pusobí to pouze na nové skvrny, pokud je olej už jednou neúspěšně čistěný něčím jiným a zapraný, tak se fleku už nezbavíme.

Vloni jsem natírala kůlnu terpentýnovou barvou na bázi oleje (netuším jak se těmto barvám říká spravně – prostě jsou nerozpustné vodou). Mezi zadní stěnou kůlny a živým plotem je nějakých 25cm, takže jsem měla barvu obtisknutou v podstatě všude. Oblečení jsem vyhodila a sebe vyčistila v terpentýnu, následně vydrbala mýdlem a napatlala hektolitrem pleťového mléka. Zbytečnost a navíc pro pleť velice nezdravá! Večer jsem si čistila obličej  obyčejným čistícím mlékem a koukám na vatě mám červenou barvu. Holt jsem ji měla i na čele, ale pustila obyčejným pleťovým čistícím mlékem!!! Sice se od té doby radši neptám, co že  to vlastně kosmetika na pleť obsahuje, nicméně stačí ji v patřičné vrstvě napatlat na tělo, nechat minutku-dvě působit a pak otřít starým ručníkem a nebo papírovou kuchyňskou utěrkou. A jsem čistá a nemám vysušenou flekatou pleť, jako po “koupeli” v terpentýnu. Mimochodem čím tmavší barva tím snadněji pouští – švédskou červenou jsem dostala dolů napoprvé kouskem vaty, kdežto bílou jsem musela drhnout pomalu rejžákem.

Na domácnost u mě vítězí coby čistidlo číslo jedna ocet. V kuchyni nebo v koupelně je na vodní kámen nepřekonatelný, kam se na něj hrabou všechna super čistidla obsahujíci celou Mendělevovu soustavu prvků. Navíc když ho špatně opláchnu tak se nepřiotrávíme (pravda kafe může chutnat krapet nevšedně). A bezvadně likviduje i jakoukoliv podezřelou “vůni” nahromaděnou v ledničce či ve spíži. Stačí nalít do skleničky a postavit ji někam, kde je v inkriminovaném prostoru šance, že ji nikdo nepřevrhne.

Zajímavý fígl jsem se naučila od kolegyně, když si dcera polila bílé satenové šaty červeným vínem. Skvrnu napatlat tekutým glycerínem, zabalit přes noc do igelitu a z pytle vymačkat co nejvíce vzduchu. Druhý den přeprat v ruce v čisté vodě (aby bylo vidět jestli skvrna pustila a nebo jestli nechat glycerin působit déle) a následně hodit do pračky na teplotu, kterou daná látka dovolí. Od té doby vím, že i zaschlé červené víno je vypratelné.

Na kůži je samozřejmě nejlepší modrá Indulona, ale jaksi nelze napatlat celou sedačku Indulonou. A jakákoliv  chemie, určená k tomuto účelu, podivně zapáchá a navíc obvykle vyluxuje peněženku. Zde poradily staré babské rady a nejlépe z toho vyšlo prachobyčejné hnědé mýdlo (tuším, že v Čechách se jmenuje Jelen). Nastrouhat ho, rozpustit ve vodě, vzniklou pěnou (ne vodou) natřít sedačku a nechat zaschnout. Za pár hodin stačí přeleštit hadříkem nepouštějícím chlupy (používám starou utěrku) a sedačka je jako nová.

V Dánsku se toto mýdlo prodává v tekutém skupenství a jako želé. Konzistence želé je na dotyk velice nepříjemná, ale dokáže zázraky s grilem, se zapečenou troubou a nebo s pekáčema. Stačí natřít na cokoliv jakkoliv zapečenýho, špinavýho, přesmaženýho, prostě neodstranitelnýho, přilepit na to kus igelitu a nechat pár hodin, nejlépe přes noc působit. Druhý den sundat igelit a onu hnusně mastnou lepivou hmotu smýt společně se všemi nečistotami teplou vodou. Žádné drhnutí, žádná námaha, žádná chemie, žádný podivný pach z trouby při dalším pečení.

A nakonec jeden estetický fígl – pokud máte dřevěná okna či dveře a i přes několikeré natření barvou prosvítají suky, stačí na kus vaty nebo hadřík nalít líh a lehce přejet přes suky. Obvykle zmizí hned před očima, pokud ne zopakujte postup.

A teď je řada na Vás, tak se přiznejte čím čistíte nevyčistitelné?