Jsem těhotná a mé okolí mi jde na nervy
.jpg)
Jsem v šestém měsíci těhotenství a začínám mít pocit, že všichni kolem mě si myslí, že jsem méněcenná či co. Většina lidí se ke mně chová jinak než předtím. Jako by předpokládali, že zároveň s početím dítěte člověk začne i jinak přemýšlet, jinak se chovat. Když je odkážu do patřičných mezí, jsem často označena ze necitlivou, v lepším případě „divnou“.
Jde o to, že mi jdou strašně na nervy všechny ty těhotenské řeči a dotazy na mateřství. A také všelijaké rady, které mi zhusta udělují zasloužilé matky, včetně mé vlastní, ale třeba i kolegyň v práci.
Všichni si patrně myslí, že nyní nežiji ničím jiným než čtením těhotenských příruček, vybíráním jména pro mimino a rozplýváním se nad miniaturními dupačkami. Jenže já to zatím opravdu neřeším, těhotenství můj život nijak nezměnilo. Chodím do práce, potíže žádné nemám, stále sportuji a vůbec jsem aktivní. S manželem se na dítě samozřejmě těšíme, ale rozhodně to není naše téma číslo jedna.
Když však přijdeme na návštěvu k rodičům nebo ke známým, připadám si najednou jako méněcenná. Zatímco dřív jsme si vždycky povídali o všem možném, dnes mě kamarádky nutí probírat se s nimi výbavičkou po jejich dětech a vybírat, co by se mi hodilo. Neuplyne snad den, aby se mě někdo nezeptal, jestli už máme vybrané jméno a jestli víme nebo budeme chtít vědět dopředu pohlaví.
Nejvíc mi jdou na nervy všechny možné nevyžádané rady a s patřičnou hrůzostrašností líčené historky z porodů, které bývají vždycky zakončené nějak takhle: „Ale neboj, tobě se nic takového stát nemusí, většina porodů probíhá normálně.“ Strašné. Mám pocit, že začnu hystericky řvát, jestli ještě jednou uslyším, že s dítětem se už nikdy pořádně nevyspím.
Jsem divná, když mi to jde na nervy a nechci na taková témata rozhovorů přistupovat? Občas slýchám, že těhotné ženy mají místo mozku placentu. Nejsem si však jistá, že je to spravedlivé nařčení. Podle svých zkušeností to vidím spíš tak, že nikoli sama těhotná, ale její okolí ji dovedně manipuluje do pozice nesvéprávného stvoření, které nedokáže přemýšlet o ničem jiném než o tom, jaký kočárek si koupí a jestli je vhodné zařídit dětský pokoj hned, nebo počkat až do dvou let dítěte.
Co si o tom myslíte? Jsem opravdu divná a necitlivá?
29.10.2013 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 43 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem těhotná a mé okolí mi jde na nervy
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Po přečtení Lindina příspěvku mě tedy napadlo jediné: těší se vůbec na miminko? Předpokládám, že je první, a tím divnější mi tedy její přístup připadá. Chápu, že přílišný zájem okolí může někdy obtěžovat, ale mě z toho nějak vyplývá, že Lindu ve skutečnosti obtěžuje samotné těhotenství 
. Snad se mýlím 
.
Po přečtení Lindina příspěvku mě tedy napadlo jediné: těší se vůbec na miminko? Předpokládám, že je první, a tím divnější mi tedy její přístup připadá. Chápu, že přílišný zájem okolí může někdy obtěžovat, ale mě z toho nějak vyplývá, že Lindu ve skutečnosti obtěžuje samotné těhotenství . Snad se mýlím .
Tak navrhni nějaké téma sama a nečekej, až se začnou bavit o tvém těhotenství :)
A pozitivní historkou o porodu taky můžu přispět. Ne vždycky je to horor :)
Pro mě bylo těhotenství událost number one v mém životě a když se o ně někdo zajímal, s radostí jsem mu všechno povykládala. Ne, že by mě přestalo zajímat všecko ostatní, ale děťátko bylo to nejdůležitější.
.gif)
já náhodou v roce 72 svůj pupek nosila hrdě a zájem okolí mi lichotil.....
.JPG){kind=avatar}
Těhotenské hormony, to je věc. To se pak člověk vzteká, i když se mu někdo podívá na břicho. 
. Co je špatného na tom, že kamarádky nabízejí věci po svých dětech? Vědí, co se jim osvědčilo a co ne. To je vměšování? Já bych to brala jako radu, jak ušetřit, jako pomoc. Nám taky sousedi s kdečím radí. Vyslechneme, poděkujeme a když tápeme, vyzkoušíme. Něco se osvědčilo. něco ne. Ale chápu, s námi hormony necvičí ani nejsme vztahovační, tak si můžeme dovolit s nadhledem filtrovat, co nám lidé říkají. I v těhotenství jsem to brala stejně klidně. To, co napsala Sallie, je pravda. Ale až na výjimky to většina lidí nemyslí špatně. Jen tak mluví, aby řeč nestála. Nic osobního. O bosonech může konverzovat málokdo, o dětech, škole, politice a sportu kdekdo.
Porodni historky jsou neco jako rybarsky historky. Chytite mrenku, kdyz to vypravite poprve, je to kaprik, podruhe stika a do mesice je to boj se zralokem. Hadam, ze s porodama je to totez.
Jinak jestli si nekdo preje uklidnujici porodni historky, at se sduverou obrati na mne. Zejmena ta z druhyho porodu je fakt dobra.
Monik: a víš to určitě?
Jinak teda na nazev clanku me napadla odpoved, ze tehotna nejsem a me okoli mi jde na nervy taky, obzvlast vybrani jedinci, at si z toho Linda nic nedela
A to ja si zase myslim, ze porod jako takovy hrozny neni.
Hrozne jsou intervence doktoru do nej 
.JPG)
sharon: stará teda rozhodně nejsem a ta věta mi taky sevřela útroby... 
ale jinak pisatelku chápu, že ji ty kecy fakt můžou vytáčet..ono ne každý umí hned všechny poslat do řiti a pouštět věci jedním uchem tam a druhým ven... já sem se s takovýma řečma moc nepotkávala, páč sem se vídala defacto jenom s lidma, kteří už mě znali dřív a věděli s jakou se potážou, pokud začnou hrát "já vím všechno líp"... 
sharon: stará teda rozhodně nejsem a ta věta mi taky sevřela útroby...
ale jinak pisatelku chápu, že ji ty kecy fakt můžou vytáčet..ono ne každý umí hned všechny poslat do řiti a pouštět věci jedním uchem tam a druhým ven... já sem se s takovýma řečma moc nepotkávala, páč sem se vídala defacto jenom s lidma, kteří už mě znali dřív a věděli s jakou se potážou, pokud začnou hrát "já vím všechno líp"...
Pořád nevím, z čeho usuzuješ, že tě okolí začalo vnímat jako méněcennou. Prostě předpokládají, že když jsi těhotná, tak tě potěší, pokud ukáží, že se na tvé dítě taky těší, že je zajímá, že je zajímáš ty a to, jak se cítíš. Nevidím v tom nic, co by svědčilo o tom, že si myslí, žes zblbla. Prostě chtějí být zdvořilí a netuší, že tě to obtěžuje.Spíš z tvého článku cítím, že ty se vůči tomu těhotenství nějak příliš vymezuješ, proč? Mám pocit, že se asi bojíš ztráty samostatnosti, toho, že ti dítě omezí život apod. Ale ono to vždycky je takové, jaké si to uděláš. Silné řeči to nezmění.
Jinak co se týká hrůzostrašných historek z porodů, tam s tebou bezvýhradně souhlasím. Každá vypravěčka by se měla probrat, než něco takového vypustí z pusy. Zajímavé je, že pokud jde člověk třeba na operaci, tak ho každý utěšuje, jak to nic není, bagatelizuje to, jen aby se ten druhý nebál. A při líčení porodů teče krev a praská kdeco a doktoři zachraňují rodičky jen tak tak. Je to takový zvláštní úkaz.
Almega: jenomže tenkrát nebyl kult dítěte. Já dělala ve fabrice, kde byly skoro většinou ženský a neexistovaly žádné úlevy, naopak my taky byly těhotný tak si to užij. Po porodu mě teda taky štvalo, že se z kamarádek na debatu staly poradny pro kojence, ale asi to k tomu patří.
tornado-lou: 
