Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

První vánoční cukroví v nové domácnosti? S našimi tipy to zvládnete levou zadní!

První vánoční cukroví v nové domácnosti? S našimi tipy to zvládnete levou zadní!Od vánočních svátků nás dělí už jen pár týdnů, a tak je třeba začít s klasickými přípravami, které jsou nezbytné pro to, abychom tento čas mohli využít k plnohodnotnému odpočinku a pohodě. Nejde však pouze o generální úklid a nákup vánočních dárků...
pošlete nám recept

Magazín pro Šťastné ženy

 

Vdala jsem se v Austrálii a jsem v pasti. Zažívám teror od manžela.

Vdala jsem se v Austrálii a jsem v pasti. Zažívám teror od manžela.

Ráda bych se podělila o svůj příběh a požádala čtenářky o radu. Je mi 33 let a posledních devět let žiji v Austrálii. Z Čech jsem odešla kvůli špatnému vztahu s matkou, utéct tak daleko jsem viděla jako jediné řešení.

V Austrálii jsem se před pěti lety vdala. Měla jsem předtím dva vztahy s muži v přibližně stejném věku, jako jsem byla já, ale neklapalo to. Proto jsem se rozhodla, že si najdu muže ve vyšším věku, který už to má v hlavě a v životě srovnané. S mým mužem jsem se seznámila na jedné společenské akci, mně bylo 28 a jemu 56 let. Zaujal mě na první pohled. Byl velice zdvořilý a měl velký přehled. Pozval mě na večeři a začali jsme spolu chodit.

Už tehdy mi sdělil, že má diagnostikovanou bipolární poruchu. Něco jsem si o tom přečetla, ale nepřipravilo mě to na to, co to ve skutečnosti znamená. Manžel měl jednu epizodu ještě předtím, než jsme se vzali, takže v úplné nevědomosti jsem nežila, ale co se týkalo mě, vždy se kontroloval. Po nějakém čase jsme se vzali a naším jediným plánem bylo, že nebudeme mít, vzhledem k věkovému rozdílu, děti. Ale pán Bůh chtěl jinak. Otěhotněla jsem krátce po svatbě i přesto, že jsem brala antikoncepci. Bylo to pro nás oba velké překvapení a dohodli jsme se, že uděláme to, co bude nejlepší pro naše dítě.

Manžel měl po dobu mého těhotenství depresi, která trvala až do dvou let naší dcery. Snažila jsem se to respektovat, vycházet mu vstříc a nezatěžovat ho, takže jsem si připadala jako svobodná matka. Celé dny spal a vstával, až když jsme šly s dcerou spát. Když byly dceři dva roky, zemřela manželova matka a za zděděné peníze jsme koupili dům s pozemkem v malé vesničce. Pozemek manžel využívá pro svou sbírku starých aut.

Když jsme se přestěhovali a já se těšila na nový začátek pro nás všechny, manžel přešel do stavu mánie, což znamenalo, že přestal skoro úplně spát, začal brát drogy, navštěvovat kasina a veřejné domy. Já jsem nevěděla, co mám dělat. Ze stresu jsem hodně přibrala, takže mi začal nadávat, že jsem odporné prase a chtěl se mě a našeho dítěte zbavit.

Nic mu nebylo dost dobré. Špatně jsem uklízela, prala, mluvila, vypadala, byla jsem špatná matka – to vše a ještě víc v očích mého muže. Nenáviděl mě. Žijeme na samotě, do města je to 30 minut autem, není zde žádná veřejná doprava. Muž často odjížděl, nikdy neřekl, kam a na jak dlouho a my pak byly s dcerou úplně odříznuté a bez prostředků, protože nás tu nechával bez peněz. Nemáme internet ani pevnou linku a jeden ze způsobů, jak mě trestal byl, že mi sebral mobil a odjel na několik týdnů pryč. Když se vrátil, nastal teror doma. Plival po mně, poléval mě studenou vodou atd.

Naše dcera má australské občanství a odvézt ze země ji mohu pouze s jeho svolením, které mi odmítá dát. Přišla jsem do Austrálie sama, takže nemám kam jít a naši společní přátelé mého muže znají se bojí mi pomoci, protože mého muže znají a vědí, že by jim dělal problémy.

Více jak rok jsem žila ve strachu z deportace a že přijdu o dceru, když odejdu, čímž mi vyhrožoval. Každý večer jsem se před usnutím modlila, abych se druhý den už neprobudila.

Zhruba po roce této hrůzy jedna hádka vygradovala do fyzického napadení. Podařilo se mi zavolat policii, ale než dorazili, manžel nasedl do auta a odjel. Za chvíli se ale vrátil pro zapomenutý telefon a policie ho zatkla. Šel do vězení na necelé tři měsíce. To byl pro mě čas euforie a neskonalého štěstí. Konečně jsem se nemusela bát. Bohužel, netrvalo to dlouho. Manžela propustila on se vrátil domů. Nemá už sice tu šílenou mánii, ale pouze deprese.

Protože mám přechodná partnerská víza, nemám nárok na podporu a nemám kam a za co se přestěhovat, takže jsme s mužem v jednom domě. A i když manžel neřve a nehází věcmi každý den, chová se, jakoby se nic nestalo a říká, že to moc dramatizuju a že jsem rozmazlená. Jiné ženy prý procházejí horším manželstvím, tak ať si nestěžuju.

Už je to skoro rok, co je zpátky a já už nemůžu. Že mi nadává kvůli tomu, jak vypadám, se snažím přecházet, ale on mi vyhrožuje, že se mě zbaví a že si najde lepší mámu pro naši dceru. To mě naprosto ničí. V době, kdy byl ve vězení mi v Čechách zemřel otec a já nemohla ani na pohřeb, protože on odmítl podepsat souhlas, aby dcerka mohla vycestovat se mnou. Jediné štěstí v neštěstí je, že po tátovi zůstal byt, který se sestra snaží prodat. Měly bychom pak s dcerou finance na přestěhování, ale dlouho to trvá.

Teď s dcerou přežíváme tady, ale já už nemám sílu. Jsem nervově labilní. Jen když uslyším jeho hlas, dělá se mi úplně fyzicky nevolno. Trpím migrénami, ale snažím se být silná pro dceru. Té jsou čtyři roky a svému otci se snaží vyhýbat, nechce s ním trávit žádný čas. Ale on s ní taky ne. Celý den spí a když vyjde z pokoje, jen zařve, že jsem odporný prase a plivne po mně.

Vím, že je manžel nemocný, ale já s tím nemůžu žít. Mám depresi, bojím se vycházet z domu. Co s tím? Moc bych si vážila vašich rad. Děkuji.

Ivana


16.8.2019   Rubrika:   |   Komentářů 60   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3,3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Vdala jsem se v Austrálii a jsem v pasti. Zažívám teror od manžela.

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60
YXH
YXH - 19.8.2019 14:00

sharon: Jo myslim, ze to bylo ono.

 
sharon
sharon - 19.8.2019 10:40

máša h.: však se k článku vyjadřujem , ženo....smajlik - 68 a nijak ve zlém to nemyslíme.....smajlik - 45
třeba se autorka ještě ozve.....

 
máša h.
máša h. - 19.8.2019 9:20

ženy, chcete článek, máte článek... já věřím tomu, že na světě jsou davy nešťastných a zoufalých žen, mužů a dětísmajlik - 65 ... a život opravdu píše romány... poradit neumím, ale přeji hodně štěstísmajlik - 45smajlik - 45smajlik - 45

 
Linda
Linda - 19.8.2019 7:37

sharon: YXH: australie je se svymi zakony ohledne pristehovalcu a viz atd opravdu podivna a nepredvidatelna (a to tvrdim ja zvykla od danu na ruzna prekvapka v tomto smeru), jak vite tato zeme mi par roku vyrazne zpestrovala zivot smajlik - 42 - ale uprimne to je tak to jediny cemu v clanku verim smajlik - 26

 
sharon
sharon - 18.8.2019 16:48

YXH: Exotické manželství Američanky a íránského lékaře je vylíčeno v autentické pravdivosti. Ani roky romantického vztahu Betty nenapověděly, jak trpkou příchuť bude mít Orient, až ona a její pětiletá dcerka zakusí na vlastní kůži netušené a absurdní poddanství islámu. Příběh je varováním pro ostatní ženy. Autorka dnes žje pod cizím jménem v nekončícím strachu před odvetou bývalého manžela, je nucena se skrývat i s dcerkou.
obrázek - 9788073624187.jpg

 
sharon
sharon - 18.8.2019 16:44

YXH: Hořká vůně Orientu
kniha od: Josef Klíma, Jiří Vymětal

Hořká vůně Orientu

Popisuje strhující příběh mladého děvčete z ČSSR, která si díky vlastní naivitě dokonale zničí život a projde strastiplnou cestu než najde své skutečné "štěstí".

 
sharon
sharon - 18.8.2019 16:41

YXH: BEZ DCERKY NEODEJDU......smajlik - 26

 
YXH
YXH - 18.8.2019 15:47

sharon: Prave, taky se mi to zda cele nejake jako z nejakeho romanu. Kdysi pradavno jsem cetla nejakou takovou podobnou knizku, ale nebylo to z Australie ale z Orientu. Tusim, ze se to jmenovalo Horka vune Orinetu ci tak nejak.

 
YXH
YXH - 18.8.2019 15:46

Omyl ne pracovni povoleni ale vizum jak se tomu tam asi rika. Mozno dostat maximalne na 1 rok. Takze aspon jednou za rok nekam do civilizace jit musi, jinak tam je nelegalne. No a vlastne i immigracni urady by ji mohly pomoct kdyz jim tam rekne co se deje u nich doma. A jestli je manzel opravdu takovy maniak, tak by se dalo resit snad i to otcovstvi.
Mozna, ze by si mela na jejich statnich strankach najit vice informaci, aby zbytecne nesilela, jenom z toho, cim ji on vymyva mozek. Nam to delal tchan taky, rikal nam nesmysly, ale tim, ze jsme se informovali, tak jsme vedeli na co mame narok i jako vystehovalci. Tenkrat clovek nemel pristup na webove stranky, coz ona uz ted muze. Snad se za tech 9 let naucila aspon trochu anglicky.

 
sharon
sharon - 18.8.2019 15:41

YXH: bůhví jak to všechno je a je-li to tak pravda - nezdá se mi to i když poměry v Austrálii neznám......a taky je tam snad česká ambasáda , tam by nepomohli ????

 
YXH
YXH - 18.8.2019 15:36

Je to divne byt v Australii 9 let a nemit aspon vystehovalecky status, jenom pracovni povoleni. Jak to vizum dostava? My jsme tu pro nej museli napred kazde 3 mesice do nejblizsiho velkeho mesta, pozdejc nam ho dali na pul roku. Nevim, jak to tam chodi, ale asi tak nejak podobne je to skoro vsude. Pokud neni obnovene povoleni, tak je tam nelegalne.
Ale i tak, verim tomu, ze kdyz on spi a ona vezme auto a ujede i s dcerou, myslim si, ze by ji urady pomohly aspon se dostat do nejakeho utulku. Vubec jestli on uz byl trestany za ublizeni na zdravi, tak by snad take prihlizeli k bezpecnosti ditete a to povoleni k vycestovani by melo byt snadnejsi ziskat.

 
sharon
sharon - 17.8.2019 21:04

denkas: divné , ne ????smajlik - 68

 
denkas
denkas - 17.8.2019 20:48

A s čeho žijete, za co platí kasina, drogy? Když celé dny prospí. Ma důchod?

 
sharon
sharon - 17.8.2019 19:49

nějak se v tom nevyznám.....
on bere léky , bere drogy , navštěvuje kasina , veřejné domy ?.....co v nich dělá ?.....v jeho věku , pod lékama a drogama ?......a sbírá auta ?......
co si tak nahrát jak vyhrožuje , třeba jako že tě zabije ???? je to celé divné.....jestli si tu z nás někdo neutahuje......kdyby si to ve tvém pc přečetl , přežiješ to ?????

 
sharon
sharon - 17.8.2019 19:39

já zase tak nějak nikdy nepochopím že bych měla mít problémy s matkou........mě maminka chybí skoro denně a to už pár let......
každý to máme jinak ale nikdy není chyba jen na jedné straně.....

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 440039.
Archiv anket.