Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

První vánoční cukroví v nové domácnosti? S našimi tipy to zvládnete levou zadní!

První vánoční cukroví v nové domácnosti? S našimi tipy to zvládnete levou zadní!Od vánočních svátků nás dělí už jen pár týdnů, a tak je třeba začít s klasickými přípravami, které jsou nezbytné pro to, abychom tento čas mohli využít k plnohodnotnému odpočinku a pohodě. Nejde však pouze o generální úklid a nákup vánočních dárků...
pošlete nám recept

Magazín pro Šťastné ženy

 

Mám chuť od všeho utéct a přitom vím, že nemůžu

Mám chuť od všeho utéct a přitom vím, že nemůžu

Potřebuju se vypsat ze svých pocitů, které mě v posledních měsících stále častěji přepadávají. Nevím, jestli je to únavou, nebo mám nějakou ponorku, ale zdá se mi, jako bych jela jen ze setrvačnosti. Z ničeho nemám radost, často je mi do breku, nejraději bych utekla někam na pustý ostrov.

Je mi dvaačtyřicet, jsem vdaná, máme tři děti: patnáctiletou dceru a třináctiletého a čtyřletého syna. A já to nějak nezvládám. Všechny děti byly chtěné, na nejmladšího jsme se všichni, včetně starších dětí těšili. První dva roky, co se narodil, byly fajn, dcera mi byla velkou pomocnicí, zapojoval se i starší syn. Manžel tedy moc ne, ale to je dáno jeho náročnou prací, ze které chodí domů až ve večerních hodinách a často pracuje i o víkendech z domova.

Veškerá péče o domácnost a děti je tedy zcela na mně. Nikdy mi to nevadilo, vždycky jsem to zvládala, ale posledního tak tři čtvrtě roku mi nějak docházejí síly. Je toho prostě moc. Dcera má docela náročnou pubertu, nedá se s ní skoro mluvit, hned se hádá nebo uráží. Když po ní něco chci, je neochotná, hubatá, odkládá to tak dlouho, až si to radši udělám sama. Starší syn sice nemá pubertu ještě tak výraznou, ale už taky začíná a hlavně odkoukává chování od sestry.  Nejmladší je bohužel hyperaktivní. Neposedí, neposlechne, věčně ječí a křičí, všechno rozhazuje, při jakémkoli zákazu spustí neskutečný řev. Do toho se vloží oba dva starší a ječí po něm, ať je zticha, dovolávají se mě, abych zasáhla. Je toho víc, denně od pondělí do pátku.

Od září chodí nejmladší do školky a já do práce. Těšila jsem se, že to bude změna, že nebudu pořád jen doma v tom stereotypu, že v práci načerpám síly na ten domácí kolotoč. Ale fungovalo to jen pár týdnů a já jsem zjistila, že jsem na tom ještě hůř, než když jsem byla doma. Ráno vypravit děti, hlavně toho nejmladšího do školky, samozřejmě se to neobejde bez konfliktů, jeho bojkotování oblékání, snídaně, většinou stačí ještě před odchodem udělat nějaký binec, který nestihnu uklidit. Z práce jedu do školky, pak odvážím staršího syna na sportovní kroužek (dvakrát týdně) nebo jedu nakoupit, tam samozřejmě zase scény s nejmladším, hází mi do vozíku všechno možné a vzteká se, když mu to nechci koupit.

Přijedu domů, tam na mě čeká ten binec od rána, dcera se nenamáhá, i když už je doma, nenapadne ji poklidit a když jí řeknu, že už je dost velká, aby se zapojila, odsekne, že to není její bordel uklízet po nikom nebude. Uklidím to, připravím večeři, přijde manžel se synem, kterého z kroužku vyzvedává.

Manžel se bohužel do výchovy moc nezapojuje. Když děti začnou ty své projevy, zavře se do ložnice a oznámí, že má ještě nějakou práci, ať tam za ním nechodí. Nejmladší má problém to respektovat, takže mu furt buší na dveře a hučí do něj, muž pak sprdne mě, jestli nejsem schopná syna nějak zabavit. Když si o tom s ním chci promluvit, neposlouchá. Prostě mě nevnímá, maximálně řekne, že na co si furt stěžuju, že máme úplně normální děti a jiné ženy to taky musí zvládat.

Jsem už nějak na dně. Vždycky jsem chtěla mít rodinu, všechny děti jsem si přála, piplala je, věnovala se jim. A teď mě tíží svědomí, protože kolikrát si říkám, že by mi samotné bylo líp. Vím, že je to rouhání, ale je to silnější, než já. Strašně toužím po klidu, aspoň jeden den v týdnu nikoho z nich nevidět, neslyšet, neuklízet, nevařit, neřešit puberťáky ani malého vzteklouna, nevařit neuklízet. S mužem v tomhle ale není řeč. Rodiče máme už jen ty moje a ti bydlí na druhém konci republiky, takže hlídání není možné. Už mě dokonce napadlo, že bych v pátek večer uvařila na druhý den a v sobotu brzy ráno, když by ještě všichni spali, jim napsala na stůl vzkaz, že celý den nebudu doma a přijdu až pozdě večer. Strašně si s touhle myšlenkou pohrávám, nechat je všechny tři doma s tátou a já sama vypadnout. Přesně vím, co bych celý den dělala. Zašla bych si na výstavu, prošla se, někam na dobrý oběd, pak do kina… Sama, ani bych nechtěla jít s žádnou kamarádkou. Prostě si užít ten den čistě podle sebe, s nikým nemluvit, na nikoho se neohlížet. Jenže mám strach, že manžel by to nevydýchal. Ale on mě přece taky nechává s dětmi pořád samotnou, i o víkendech, málokdy se jim věnuje, buď je zalezlý v ložnici, nebo jde někam ven, buď do práce, nebo s kamarády na volejbal apod.

Možná bych potřebovala dodat trochu odvahy. Co myslíte, mám to udělat? V sobotu ráno se doslova vyplížit z bytu a nechat je, ať si poradí?

Michala


10.1.2018   Rubrika: Partnerské problémy   |   Komentářů 63   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Mám chuť od všeho utéct a přitom vím, že nemůžu

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-63
YXH
YXH - 22.1.2018 15:26

Petruša: To bych ho asi "zapomnela" vyzvednout smajlik - 68smajlik - 42smajlik - 42

 
PEGG
PEGG - 22.1.2018 9:48

Verera - 19.1.2018 12:50 někdy mám pocit, že si rodiče pořídí benjamínka a nějak automaticky čekají, že se o něj budou ve velké míře starat i starší sourozenci.Tím nechci říct, že by děti pomáhat neměly, ale není to jejich dítě a tím pádem ani jejich zodpovědnost. Trochu mi to přijde, jako když si pořídí do rodiny pejska, všichni se na jeho pořízení shodnou, všichni se těší, ale po nějakém čase se s ním všichni maximálně pomuchlují a péče zůstane na jednom, bohužel ve většině případů na ženě. smajlik - 26
Samozřejmě nechci stavět dítě a psa na stejnou úroveň.smajlik - 105

 
sallie
sallie - 21.1.2018 16:47

moje děti jsou 13 a 12. Od podzima máme rozpis, co kdo kdy dělá. každý mají 1x týdně úklid kuchyně (vyklidit / pustit myčku, utřít linku a sporák a zamést), dohromady 1x týdně úklid koupelny (tu mají svojí, tak ať si svůj bordel uklízí) - to je mi jedno jak si rozdělí a 1x týdně úklid obýváku (opět, válejí se v něm u televize oni) - utřít prach, vyklepat pohovku, zamést.
Každý 1x týdně vynáší koš a tříděný odpad. A jednou měsíčně si převléct postele.
Pokud to nefunguje, tak nefunguje kapesné. Tuhle jsem tedy vyhrožovala, že když jestli poleví servis z jejich strany, poleví i z mé - nebude vaření, nakupování a praní. Docela to zabralo.
U vás bych pohrozila, že nebude odvoz na kroužek - prostě když je potřeba nakupovat a uklízet, tak "se" nestíhá kroužek... kdyby "se" nemuselo uklízet, tak bys třeba měla čas někam jezdit.

Nemám to čtyřleté dítě - ale jenom, že puberťáci mohou a umí fungovat. Jen to chce vychytat systém - v seznamu prací na lednici je i můj úklid kuchyně v pátek, můj úklid koupelny, manželovy popelnice atd... Všechny tuhle úklidy jsou na 10 -20 minut, není to žádná tříhodinová otročina s mytím lustrů a oken a podobně.

Nevím, proč by českém kontextu nemohli puberťáci třeba nakupovat (takové ty běžné denní věci - rohlíky, mlíko atd.) a ty nakoupit o víkendu s manželem velké zásoby na celý týden (brambory, mouka, maso atd.)

Dětem jsem nikdy v obchodech nic nekupovala, takže nikdy nežebraly... prostě tohle jsme ani nezačali provozovat....

 
Petruša
Petruša - 20.1.2018 17:28

YXH: no tak pokud má podíl, tak ať si ho taky užije smajlik - 68

 
YXH
YXH - 20.1.2018 16:16

Petruša: Nasi v pohode jsou to je pravda, mozna, ze z ni bude mit vetsi respekt nez z rodicu. Nebo ma taky podil babicka, to by pak bylo jeste lepsi smajlik - 68smajlik - 68

 
Petruša
Petruša - 19.1.2018 16:21

YXH: on by třeba u babičky byl v pohodě, jak známo děti nejvíc zlobí doma. A babička by se mu věnovala, byl by spokojenej a nezlobil by ji

 
YXH
YXH - 19.1.2018 15:02

Verera: Chapu jak to myslis, ale chudak babicka smajlik - 76smajlik - 76 Ja bych takoveho zmetka nehlidala ani zanic. smajlik - 42smajlik - 42

 
Verera
Verera - 19.1.2018 12:50

PEGG: Pak to ale dopadne tak, že starší děti mají pocit, že na ně rodiče kašlou a hledají si někoho jiného, kdo o ně bude stát, v lepším případě spolužáky, v horším se chytí nějaké podivné party, a pak se to teprve rodičům nebude líbit.

Když tedy už otec prchá před ječícím skřítětem, nenašli by společné zájmy se synem, třeba jet spolu na kolo, jít na hokej nebo modelářský veletrh, něco se snad najde, jen pánská jízda, kluk v tomhle věku potřebuje mít pocit, že ho táta bere.
A dcera by možná neodmítla zase nějaký program s mámou, bylo by asi lepší, kdyby dala nějaké tipy sama, ale zase něco, co si užijí obě. Jestli bude v komunikaci ze strany matky pro změnu něco jiného než příkazy na práci a výčitky, třeba i dcera změní přístup. Zvlášť když před 2 roky to bylo milé vstřícné dítě.

Pokud je nějaká ochotná babička, neškodilo by dát prcka na víkend k ní, klidně ať ho rozmazluje, a udělat pro změnu s celou rodinou program pro větší, už 4 roky se musí přizpůsobovat vše jemu, možná není matka jediná, kdo potřebuje pauzu.

Úklid neuteče, ale dětství dětí strašně rychle a už to nejde vrátit.

 
PEGG
PEGG - 19.1.2018 12:00

Verera - 16.1.2018 13:49 smajlik - 47
Tys na to asi kápla. Všechno se točí kolem toho rozmazlence, všichni mu musí ustupovat, protože on je ten "malý" On toho evidentně zneužívá a ti dva starší se možná cítí odstrčení.

 
Verera
Verera - 17.1.2018 12:27

kareta: Přesně tak.

Michalo, zkus jeden dva večery nedělat vůbec nic, možná předem nakoupit nějaké zásoby do ledničky a oznámit všem, že si mají něco najít, každý po sobě uklidit, malého přiděl tatínkovi, ty si potřebuješ odpočinout. Uvidíš, že to půjde překvapivě i bez tebe a příště už si čas pro sebe uděláš snáz.

A kdyby se ti nepovedlo zbavit prcka, tak se věnuj jen jemu, ale najdi nějakou činnost, která je pro vás oba zábava. Můžete si spolu číst, péct buchty, hrát karty, jde o to se uvolnit, aby i on vycítil, že je pohoda a že máma není ten den služka. Uvidíš, že i on si už dokáže namazat chleba. a nebudeš ho muset honit do jídla, když si ho sám připraví, navíc třeba takové vykrajování chleba s plátkovým sýrem formičkami na cukroví je úžasná zábava a to pak jí i největší nejedlík.

Jde hlavně o to, aby sis ty nastavila hranici, za kterou už nepůjdeš, opravdu to dodržela, a dělala věci, které necítíš jako vyčerpávající nepříjemnou povinnost a pokud už něco dělat opravdu musíš, tak si to co nejvíc zpříjemnila.



 
kareta
kareta - 16.1.2018 18:36

Jo, a kmitání kolem domácnosti- to si jen ženy namlouvají, že musí, nic nemusí. Když to neuděláš, tak to nebude hotové, nic se neděje. Děcka se naučily a odkoukaly, jak se nakrmit, jak vařit a přinejhorším jak uklidit a jak pustit pračku, muž to samozřejmě umí taky a taky to dělá, když nejsem doma, abych mu do toho nekecalasmajlik - 16

 
kareta
kareta - 16.1.2018 18:31

U nás je to podobně věkově. Nejmladší občas hlídají starší sourozenci, když je to nutné, nebo když jsme echt protivná a přetažená, kroužky na kroužky si jezdí po vlastní ose autobusem od 12 let. Klasické zaměstníná je s takovou konstelací a chlapem věčně v práci nanic. Buď to chce zkrácenej úvazek, nebo na soukromo. A pokud to nejde, tak zapřáhnout natvrdo rodinu. Tvůj plán je dobrý začátek, sice jeden den je málo, ale alespoň to. Já bych odjela k mamince na týden, nebo se hodila marod a neschopenku si dala k rodičům. Jinak se sesypeš a skončíš na psychině. Doba je zlá, nikdo tě pak litovat nebude. Musíš se zatnout a na pár dní si orazit a zamyslet se, jak dál. na tvém místě bych uvažovala o zkráceném úvazku nebo práci na ŽL. nejde o peníze, jde o čas, jeho organizaci. jeslti je chlap furt v práci, tak buď dost vydělá, tj. výpadek zasupluje, nebo se jen ulejvá a v tom případě mu to dej sežrat.

 
Verera
Verera - 16.1.2018 13:49

Tak mě tak napadá, co se poslední dva roky změnilo? Když do té doby byla dcera pomocnicí, starší syn taky, proč najednou nejsou?
Nesváděla bych to na pubertu, nevěřím, že děti, které mají hezký vztah s rodiči a navzájem se respektují, se najednou změní.

Není to jen tím, že dospívají a vy jste to nějak nepostřehli, že čekáte, že se budou chovat stále stejně,ale oni nemůžu zakrnět v dětství? A jsme zase u toho dát jím víc volnosti a současně zodpovědnosti a důvěry.

A malý vyrostl z roztomilého mrněte v rozmazleného fracka, kolem kterého se vše točí, není divu, že starší děti toho mají dost. Je to ale vaše dítě, ne jejich, takže na vás (obou rodičích) je usměrnit ho a nastavit mu hranice, aby pochopil, že i on musí respektovat druhé ne jen něco vyžadovat.

Neumím si představit, že by dítě při každém nákupu házelo něco do košíku. když z toho nic nemá. Že nakonec rezignuješ a něco mu koupíš? Pak se ale nemůžeš divit, že to dělá, děti jsou vytrvalé. Když se od něj necháš donutit k tomu, co nechceš udělat, jen ho v tom chování utvrdíš, pak si nestěžuj. Tělesným trestům nevěřím, daleko účinnější je domluva pravidel a pak jejich důsledné dodržování.

 
PEGG
PEGG - 16.1.2018 8:11

Prostě to sama nemůžete zvládnout! Nejsem sice zastáncem tělesných trestů, ale v případě to malého bych možná udělala výjimkusmajlik - 76 Nevymlouvejte se na hyperaktivitu, je to obyčejná nevychovanost a rozmazlenost. Neumím si představit, že bych s takovým dárečkem chodila mezi lidi. Na nákup sama, nechat synáčka manželovi, ať ho zabaví, je snad i jeho. Ono utéct k "práci" je mnohem jednodušší, než se zapojit do výchovy.
Tuhle rodinu jen tak nedonutíte něco dělat, když do teď nemuseli, ale vy omezte servis.
A co o víkendu na nějaký výlet? Když manžel pořád dělá, tak snad vydělá, abyste si mohli dovolit někam vyjet, dát si někde oběd, abyste nemusela vařit a hlavně být spolu. A pokud nevydělává, tak práce je jen výmluva.
Hlavně to nenechte zajít tak daleko, až nebude cesty zpět!smajlik - 105

 
Fialinka
Fialinka - 15.1.2018 21:23

Dost chyba, že se muž nezapojuje, a asi na tom má dost viny pisatelka, nastavila to blbě. Ale asi něco dělat jde, dělala bych všechno, aby to bylo jinak. Jen bych možná ten útěk zrealizovala tak, aby o něm muž věděl dopředu, ať ho to neporazí... i když samozřejmě jednorázový únik není řešení, jen úleva.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-63
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 388318.
Archiv anket.