Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

První vánoční cukroví v nové domácnosti? S našimi tipy to zvládnete levou zadní!

První vánoční cukroví v nové domácnosti? S našimi tipy to zvládnete levou zadní!Od vánočních svátků nás dělí už jen pár týdnů, a tak je třeba začít s klasickými přípravami, které jsou nezbytné pro to, abychom tento čas mohli využít k plnohodnotnému odpočinku a pohodě. Nejde však pouze o generální úklid a nákup vánočních dárků...
pošlete nám recept

Magazín pro Šťastné ženy

 

Mám chuť od všeho utéct a přitom vím, že nemůžu

Mám chuť od všeho utéct a přitom vím, že nemůžu

Potřebuju se vypsat ze svých pocitů, které mě v posledních měsících stále častěji přepadávají. Nevím, jestli je to únavou, nebo mám nějakou ponorku, ale zdá se mi, jako bych jela jen ze setrvačnosti. Z ničeho nemám radost, často je mi do breku, nejraději bych utekla někam na pustý ostrov.

Je mi dvaačtyřicet, jsem vdaná, máme tři děti: patnáctiletou dceru a třináctiletého a čtyřletého syna. A já to nějak nezvládám. Všechny děti byly chtěné, na nejmladšího jsme se všichni, včetně starších dětí těšili. První dva roky, co se narodil, byly fajn, dcera mi byla velkou pomocnicí, zapojoval se i starší syn. Manžel tedy moc ne, ale to je dáno jeho náročnou prací, ze které chodí domů až ve večerních hodinách a často pracuje i o víkendech z domova.

Veškerá péče o domácnost a děti je tedy zcela na mně. Nikdy mi to nevadilo, vždycky jsem to zvládala, ale posledního tak tři čtvrtě roku mi nějak docházejí síly. Je toho prostě moc. Dcera má docela náročnou pubertu, nedá se s ní skoro mluvit, hned se hádá nebo uráží. Když po ní něco chci, je neochotná, hubatá, odkládá to tak dlouho, až si to radši udělám sama. Starší syn sice nemá pubertu ještě tak výraznou, ale už taky začíná a hlavně odkoukává chování od sestry.  Nejmladší je bohužel hyperaktivní. Neposedí, neposlechne, věčně ječí a křičí, všechno rozhazuje, při jakémkoli zákazu spustí neskutečný řev. Do toho se vloží oba dva starší a ječí po něm, ať je zticha, dovolávají se mě, abych zasáhla. Je toho víc, denně od pondělí do pátku.

Od září chodí nejmladší do školky a já do práce. Těšila jsem se, že to bude změna, že nebudu pořád jen doma v tom stereotypu, že v práci načerpám síly na ten domácí kolotoč. Ale fungovalo to jen pár týdnů a já jsem zjistila, že jsem na tom ještě hůř, než když jsem byla doma. Ráno vypravit děti, hlavně toho nejmladšího do školky, samozřejmě se to neobejde bez konfliktů, jeho bojkotování oblékání, snídaně, většinou stačí ještě před odchodem udělat nějaký binec, který nestihnu uklidit. Z práce jedu do školky, pak odvážím staršího syna na sportovní kroužek (dvakrát týdně) nebo jedu nakoupit, tam samozřejmě zase scény s nejmladším, hází mi do vozíku všechno možné a vzteká se, když mu to nechci koupit.

Přijedu domů, tam na mě čeká ten binec od rána, dcera se nenamáhá, i když už je doma, nenapadne ji poklidit a když jí řeknu, že už je dost velká, aby se zapojila, odsekne, že to není její bordel uklízet po nikom nebude. Uklidím to, připravím večeři, přijde manžel se synem, kterého z kroužku vyzvedává.

Manžel se bohužel do výchovy moc nezapojuje. Když děti začnou ty své projevy, zavře se do ložnice a oznámí, že má ještě nějakou práci, ať tam za ním nechodí. Nejmladší má problém to respektovat, takže mu furt buší na dveře a hučí do něj, muž pak sprdne mě, jestli nejsem schopná syna nějak zabavit. Když si o tom s ním chci promluvit, neposlouchá. Prostě mě nevnímá, maximálně řekne, že na co si furt stěžuju, že máme úplně normální děti a jiné ženy to taky musí zvládat.

Jsem už nějak na dně. Vždycky jsem chtěla mít rodinu, všechny děti jsem si přála, piplala je, věnovala se jim. A teď mě tíží svědomí, protože kolikrát si říkám, že by mi samotné bylo líp. Vím, že je to rouhání, ale je to silnější, než já. Strašně toužím po klidu, aspoň jeden den v týdnu nikoho z nich nevidět, neslyšet, neuklízet, nevařit, neřešit puberťáky ani malého vzteklouna, nevařit neuklízet. S mužem v tomhle ale není řeč. Rodiče máme už jen ty moje a ti bydlí na druhém konci republiky, takže hlídání není možné. Už mě dokonce napadlo, že bych v pátek večer uvařila na druhý den a v sobotu brzy ráno, když by ještě všichni spali, jim napsala na stůl vzkaz, že celý den nebudu doma a přijdu až pozdě večer. Strašně si s touhle myšlenkou pohrávám, nechat je všechny tři doma s tátou a já sama vypadnout. Přesně vím, co bych celý den dělala. Zašla bych si na výstavu, prošla se, někam na dobrý oběd, pak do kina… Sama, ani bych nechtěla jít s žádnou kamarádkou. Prostě si užít ten den čistě podle sebe, s nikým nemluvit, na nikoho se neohlížet. Jenže mám strach, že manžel by to nevydýchal. Ale on mě přece taky nechává s dětmi pořád samotnou, i o víkendech, málokdy se jim věnuje, buď je zalezlý v ložnici, nebo jde někam ven, buď do práce, nebo s kamarády na volejbal apod.

Možná bych potřebovala dodat trochu odvahy. Co myslíte, mám to udělat? V sobotu ráno se doslova vyplížit z bytu a nechat je, ať si poradí?

Michala


10.1.2018   Rubrika: Partnerské problémy   |   Komentářů 63   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Mám chuť od všeho utéct a přitom vím, že nemůžu

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-63
Hanča
Hanča - 10.1.2018 19:44

já bych dělala jen to nejnutnější a to malý dítě bych něčím zaměstnala, měla sjsem štěstí, že jsem to u dětí nikdy nezažila, ale asi to bylo tím, že jsem je od narození tahala po venku ke vší práci, jak začaly chodit, tak do chlíva ke krmení, na zahradu do práce a doma taky k vaření,k nádobí, dneska už mám doma jen 13letou dceru a nemám problém na ni nechat vaření a jít si klidně lehnout, že jí to dlouho trvá, nevadí počkáme a v poslední době ji vycvičil manžel, každý měsíc odjíždím na jeden víkend k matce a ona se musí doma smekat v neděli večer musí být kuchyň uklizená, jinak manžel se taky nijak extra do výchovy nehrnul, ale od malička působí doma jako hrozba, vždycky stačilo říct "bacha táta" a při tom jsem já ta, co dává zákazy a příkazy

 
sharon
sharon - 10.1.2018 19:36

udělej , uvidíš co to udělá ...a pamatuj si také že bordel v bytě - šťastné dítě......kde je psané že musíš stíhat všechno , bud ráda že jste zdrávi a máte se rádi , časem se to srovná......jestli on ten tvůj chlap není tak trochu sobec....vůbec se s tím nemaž , objednej někde prodloužený víkend a vypadni z toho kolotoče.....smajlik - 45

 
Petruša
Petruša - 10.1.2018 19:14

určitě jo. Asi bych nenapsala vzkaz, ale prostě to manželovi oznámila. Třeba i delší dobu dopředu, aby s tim počítal

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-63
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 388318.
Archiv anket.