Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Magazín pro Šťastné ženy

 

Je sobecký můj syn, nebo já?

Dospělý syn mě chce vystěhovat z mého bytu

Jdu si sem postěžovat i s vědomím, že od vás možná dostanu „kartáč“. Sama si nejsem jistá, jestli je mé uvažování normální a zda nejsem jenom sobecká a pohodlná. Zajímal by mě váš názor a předem za něj děkuji.

Je mi 58 let, mám dvaatřicetiletého syna. S manželem jsme se rozvedli před dvanácti lety, odešel k mladší ženě. Já už jsem si pak nikoho dalšího nehledala a partner mi nijak nechybí. Starala jsem se, aby syn vystudoval. Dobře se učil a bylo jasné, že půjde i na vysokou školu. Tu dokončil, nastoupil do zaměstnání a rozhodl se pro dálkové studium další vysoké školy. Fandila jsem mu a byla ráda, že je tak cílevědomý. Připadalo mi normální, že i v době, kdy studoval při zaměstnání, mu zajistím potřebný servis. Ale přiznám se, že čím byl starší, tím víc jsem se těšila, až dostuduje a osamostatní se.

Druhou vysokou skončil před dvěma lety a situace je taková, že je stále doma. O tom, že by se přestěhoval a žil samostatně, nikdy nemluvil a mě to bylo hloupé. Připadalo mi, že bych z domova vyhazovala vlastní dítě. Jenže teď došlo k něčemu, co už je na mě moc.

Syn už delší dobu chodí s dívkou, spíš už tedy mladou ženou. Donedávna u nás slečna občas přespala, někdy zůstala na víkend a takhle postupně plíživě to nakonec dopadlo tak, že tady už od září bydlíme ve třech. Oni jsou v synově pokoji, já mám ložnici a společně užíváme obývák, kuchyň a příslušenství. A mně to začíná pořádně vadit. Slečnu mám ráda, ale přece jenom, je to pro mě cizí element a přišla jsem o své soukromí. V koupelně si roztahala svoje kosmetické propriety, botník je téměř plný jejích mnoha párů bot. Ona se tu už chová úplně jako doma.

Nejhorší je, že je ani nenapadne, nějak se zapojit do domácnosti. Syn mi sice přispívá určitou částkou, ale o zvýšení, když se tady slečna usídlila, jsem si musela říct. Ale to není ten hlavní problém. Oni tady jsou doslova jako na hotelu. Nenapadne je nakoupit, uklidit, uvařit, vyklidit myčku, vyprat. Aspoň s tím prádlem jsem to už vyřešila a přestala jim prát. Předtím jsem to brala automaticky, že je potřeba vyprat, tak jsem dala do pračky všechno, co bylo v koši. Jenže pak mi došlo, že zatímco oni si víkendy užívají dlouhým vyspáváním a chozením po výletech a zábavě, já uklízím, peru a vařím. No, měli byste vidět ten šok, když slečna hledala svoje vyprané prádlo a zjistila, že je stále ve špíně. Protáhla obličej a utrousila, že si teda nemyslela, že si budeme dělat naschvály.

Ještě ten večer jsem si se synem sedla a vysvětlila mu, že takhle to dál nepůjde, že je dospělý, má partnerku a měli by se odstěhovat a žít sami. On to ale vůbec nechápal, prý co mi na tom vadí, že aspoň nejsem sama a že by tady rádi zůstali, dokud si nenašetří na základ na hypotéku, aby si mohli pořídit byt. To mě teda dostalo, že si to se slečnou takhle vymysleli a mně o tom ani neinformovali. No a pak přišel zlatý hřeb večera, když mi syn navrhnul, pokud mám teda problém bydlet s nimi společně, že bych mohla prodat byt a koupit garsonku a dvoupokoják a byli bychom všichni ve svém.   

Co teď? Jak o tom pořád přemýšlím, tak už asi nemám nějaký rozumný postoj a náhled, říkám si, jestli to ode mě není sobecké, nakonec byt je velký dost, když si vytvoříme nějaká pravidla, tak by to mohlo fungovat. I o té garsonce jsem jednu chvíli uvažovala, v podstatě by to bylo logické, mně by stačila. Já vůbec nevím, co mám dělat. Jestli jim ustoupit a byt prodat, nebo na ně nekompromisně zatlačit a dát jim termín, dokdy se vystěhují. Jenže to mám obavu, aby se nepodepsalo na našich vztazích, nerada bych o syna a o budoucí vnoučata přišla.

Líba


5.12.2018   Rubrika:   |   Komentářů 63   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,8/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Je sobecký můj syn, nebo já?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-63
máša h.
máša h. - 5.12.2018 6:54

Nechala bych je bydlet, ale bez toho servisu... mantinely jsi měla nastavit už dávno... BYT NEPRODÁVAT!

 
Haninka
Haninka - 5.12.2018 6:11

To je tedy drzost, nastěhovat si do TVÉHO bytu slečnu, aniž by se Tě zeptal, zda s tím souhlasíš. Slečnu bych požádala, ať se odstěhuje, šetřit na byt může každý se svého domova. A nebo se mohou, tak jak píše Arna, nastěhovat zase na nějaký čas k jejím rodičům.
To, že jim děláš služku, je Tvoje rozhodnutí a je dobře, že sis to uvědomila. Je nejvyšší čas nastavit pravidla tak, aby vyhovovala hlavně TOBĚ, Ty jsi tam doma a pokud se to slečně či synovi nebude líbit, myslím, že je u Tebe v bytě nic nedrží. Nerozumím tomu, že jsi to nechala dojít tak daleko. Byt bych rozhodně neprodávala.

 
Arna
Arna - 5.12.2018 5:47

Libo, nejsi sobecká ty, ale syn a slečna. Měla sis nastavit pravidla od začatku, ale to málo která uděláme, nedomyslime následky.
Nevím z jaké rodiny je slečna, ale co kdyby se mladí na nějaký čas nastěhovali k jeji rodině?
Rozhodně nepřistoupit na garsonku či nějaký podřadnějši byt který oni vyberou. Nejsi tak stará aby sis ještě nenašla partnera a mačkat se pak v garsonce ve dvou.
Hlavně si rozdělit veškeré naklady na bydlení na třetiny, rozdělit si úklid a stravu každý za své. Oni pak poznají co vše stojí jak peníze, tak práce.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-63
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77046.
    Archiv anket.