Malování. Barevné knedlíky a konec jedné lásky.
Skupina čtenářek zde na magazínu se rozhodla občas přispět nějakým článkem k diskusi. Já jim za tuto iniciativu moc děkuji a věřím, že se zde budete vzájemně dobře bavit. Jako první poslala svůj příběh čtenářka PEEG. Děkuji a ráda a zveřejňuji.
Milé Šťastné ženy,
v rámci programu, "pomozme si samy", se i já zapojuji do výroby článků. Nejsem žádný spisovatel, a tak prosím o vaši shovívavost. Možná to není ten správný námět na diskuzi, ale nic jiného mě nenapadlo.
Malování. Barevné knedlíky a konec jedné lásky.
Jaro se vehementně hlásí o svá práva, sluníčko, pokud svítí, krásně hřeje a blíží se Velikonoce, stejně jako tenkrát a tak jsem si vzpomněla na jednu svou jarní příhodu.
Je to už víc jak třicet let, blížily se Velikonoce a moje přepečlivá matka rozhodla, že se bude malovat. Kromě ní z toho nebyl nadšen nikdo, ale taky nebyl nikdo, kdo by se odvážil protestovat. Jelikož jak Vánoce, tak Velikonoce byly pro naši maminku pokyn k zahájení uklízecích manévrů, věděli jsme, že nás grunting stejně nemine a že je úplně jedno, jestli se u toho zároveň vymaluje, všechno samozřejmě ve vlastní režii.
V sobotu jsme se ségrou byly vyhnány z postele za ranního kuropění, podle nás za hluboké noci, neustále popoháněny nervózní matkou jsme se sotva stačil umýt a obléknout. Bez snídaně jsme začaly sestěhovávat a přikrývat nábytek. Otec se zbaběle vypařil, řkouc, že jde míchat barvy. Cca po dvou hodinách úmorné práce, do které se chtě nechtě otec nakonec musel zapojit, neboť matka zavelela:"Skoč pro tátu do garáže!" byl byt připraven na malíře.
Je pravda, že to mohla být chvíle na snídani, ale nebylo nám dopřáno, protože jako první se musí vymalovat kuchyň, aby se mohlo uvařit. Naštěstí to byla tak malá místnost, že to šlo raz dva a my se konečně mohly najíst.
Nebudu zdlouhavě popisovat, jak otec nechtěně polil část podlahy namíchanou barvou, čímž pádem mu nezbylo na jednu stěnu, takže už netrefil stejný odstín, což nakonec vypadalo jako záměr a ne špatný.Jak já nezakryla mísu s těstem na chlupaté knedlíky a při druhém, bledě modrém nátěru kuchyně, se taťkovi podařilo vydatně nacákat i do té mísy, takže knedlíky se jevily mírně do zelena. Je pravda, že jsem tu nacákanou barvu z těsta vybrala a otcem ujištěna, že není jedovatá, knedle uvařila a utěšovala se myšlenkou, že zelená barva bude nejspíš tím, že to těsto nebylo přikryté takže brambory ztmavly. Vynadáno jsem od máti dostala stejně a to chudinka ani nevěděla o té barvě, no nevěděla o ni ještě spoustu let.
No prostě byl to záhul. Když se práce blížily ke konci a mohl se začít nábytek rozstěhovávat, zazvonil zvonek a za dveřmi stál tenkrát můj vyvolený. No hurá pomůže nám se stěhováním. Jenže ten blbec si nechal udělat kafe, pohodlně se usadil mezi kupou nábytku a jal se s námi bodře diskutovat. Vypil kafe, sežral koláč a poroučel se domů. A bylo po lásce! Ještě spousty roků mi při každém malování mamka říkala: "A nezapomeň říct Jardovi, že malujeme, ať se zastaví na kafe!" :o)))
18.3.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 63 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Malování. Barevné knedlíky a konec jedné lásky.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.malováni jsou vždy manévry, když je u toho pohoda tak se to zvládá dobře.
Jako svobodná doma se malovalo, jsem jela s kámoškou na zábavu,(bylo to po dohodě s rodiči ) po zábavě jsme vyjely na hřeben a dívaly se na východ slunce. Přišla jsem domů a mamka tam je kýbl s hadram a můžeš začít.
Dnes malujeme jen ,,hladce´´ dříve to byl váleček, linky pod stropem a kolem lustru květinový věnec.
Jako dítě jsem také pozorovala malíře jak chodí na štaflích v papírové čepici.
moje mamka taky patří k těm, které MUSÍ uklidit před vánoci, před velikonoci, před prázdninama a po prázdninách. přes to prostě nejede vlak. Pak přijde ke mně a dává mi najevo, jaká jsem špindíra, že to ještě nemám hotovo. Nemám, čekám na lepší počasí. Letos to teda asi stihnu, počasí nepočasí Předěláváme celý byt, tak okna umývám postupně, jak zedníci opuští místnosti
U rodičů jsme malovávali v létě. Maloval se vždycky celý byt najednou, jednou za tři roky. My děti jsme spávaly venku ve stanu. A tak jsme měli malování docela rádi. Jen jedna věc nám to vždycky kazila - maminčiny astmatické záchvaty. Když jsem trochu vyrostla, hnala jsem ji od uklízení, protože mi pohled na milovaného člověka, který se dusí, mi rval srdce. Stejně jsme nikam na prázdniny nejezdili, byli jsme hodně chudí, to uklízení bylo milé vybočení z rutiny. A jak jsem si pak připadala důležitá. Dnes už bych raději, kdyby za mě uklízel nějaký domácí skřítek.
Z raného dětství si pamatuji velké vánoční a velkonoční úklidy. Těch jsem se ale nemusela účastnit, ty mi nevadily. Vlastně jedna účast tam byla. Tu jsme si s bratry užívali. Mohli jsme pomáhat s drátkováním parket a pak jsme mohli parkety leštit. Rozběhli jsme se v kuchyni, na začátku obýváku jsme naskočili na hadr, většinou jsme to neustáli a zbytek cesty k oknu jsme jeli v sedě. Bydleli jsme v přízemí, jinak by nás sousedé asi velmi milovali.
Pak maminka onemocněla a lékař jí doporučil, ať to s úklidem nepřehání. A tak se u nás uklízelo, když byla maminka zdravá, bez ohledu na svátky.
Článek mi připomněl mé dětství...Máma dbala,aby se u nás v bytě 3
+1 řádně každé cca 4 roky vymalovalo....Pro mne to byly nejhorší dny!Nejdříve se z jedné půlky bytu vše vystěhovalo do druhé.Pak se co nešlo vystěhovat-třeba skříně-jen odšouplo pracně doprostřed a zakrylo se.Odpoledne pak přišel malíř,pan Koňata,to už měl po šichtě,byl malířem pokojů myslím u "byťáku".Donesl si předem plechové sudy,pytle s něčím,dluhá bidla na míchání barev,štafle,stříkačku,zamatlané pracovní šaty....Po příchodu se převlékl,z donesených novin si složil "malířskou čepici",my děti se zájmem přihlížely a udělaly jsme si taky takové,pak si natočil vodu do kýble,vylezl na štafle a škrabkou oškrábal namydlené zdi.Záviděli jsme mu,jak umí chodit po místnosti a nespadne.Pak se to mylo,než to uschlo,ještě udělal jinou místnost...Nejhorší bylo,když místnost vystříkal barvou,to byly okna i dveře na balkon špinavé,a ještě i "omyvatelná" stěna u kamen ,tehdy nebyly igelity,jako dnes! A podlaha,měli jsme obyč lino,ta vypadala...Takže nespočetné kýble a drhlo se....Další den pak buď nastříkal ještě jednou,nebo už dal váleček,oddělený linkami od stropu....Ve dnech malování jsem spala např.na zemi na matraci pod stolem,nemohli jsme nic najít do školy...Hrůza a děs! Co mám svoji domácnost,tak dříve manžel vymaloval sám jednu místnost po druhé,když jsem byla s dětmi na chalupě a přišla jsem už do čistého....Nyní už jsme dost dlouho nemalovali,ani po tom nebažím,není to až tak špinavé a stejně cca za dva roky jdeme pryč,tak už na to kašleme!
My loni na Velký pátek měnili 2 okna - jedno v kuchyni, druhé v patře. Takže bordel byl od sklepa až do podkroví. Předtím si mamka na Velký pátek zlomila nějak škaredě ruku - lítání po špitále celý den. Čekám jaké zpestření to bude letos - třeba žlučníček ?
PEGG:
moje máma asi už byla náležitě odrazena svojí maminkou a nepamatuju si, že by se někdy před Vánoci či Velikonoci dělaly takové manévry
Ani já je nedělám, okna meju, když je teplo a malovat budeme nejspíš v létě.
(Asi budeme muset, v sobotujsme odtáhli gauč, aby se dala nad něj na zeď přidělat polička, a zjistili jsme, že po jeho obvodu se udělala černá šmouha z usazeného prachu
loupák: Je videt, ze pro tebe by to byla abstinence, kdybys nepsala na SZ a tak ti podvedommi nakukalo, ze to mas tak napsat
Taky na sobe obcas pozoruju priznaky abstinence. Clovek muze byt zavisly na cemkoli, nejen na chlastu
To je hezky napsany
Vzpomnela jsem si jak mamka vsechny svatky taky vzdycky gruntovala. Sice jsme nemalovali, ale zase se vytahovalo vsechno ze skrini, napr. sklenicky a vsechno se umyvalo. Lustry se rozebiraly a myly... No proste uklid skrz naskrz, zvenci i zevnitr
No a ja sla v jejich stopach a jak nechavam veci na posledni chvili, tak jsem pak v noci na 24.12. litala a surovala a rano a cely den pak byla jak suva
Taky jsem dost dlouho nemela rada Vanoce, nez mi doslo, ze to nemusim vubec delat stejne
A ted uz je mam rada kvuli detem a uklid neresim, to je uleva
loupák:
Linda - 18.3.2013 7:53 já to poslala tady přes ten odkaz, který je na hlavní stránce redakce@stastnezeny.cz a jak je vidět, tak to funguje
PEGG: jsem rada ,ze aspon nekdo Merylku dohnal, ja jsem minuly tyden uz posilala na soukromou adresu.... to je jedno hlavne ze je v poradku, ona si to precte az bude mit cas
PEGG:7:29: díkfakt nejsem tak blbá
HelenaPa: 7:27: to je nás tady víc
HelenaPa - 18.3.2013 7:19
loupák - 18.3.2013 7:22 buď v klidu, já si toho ani nevšimla