Pamatuješ, jak jsi tenkrát...?
„Vy ženský máte místo mozku databanku!“ vyhrknul na mě kamarád rozhořčeně krátce poté, co mi dovyprávěl osobní příběh týkající se hádky se svojí manželkou. „Ukládáte a ukládáte a potom vytáhnete třeba několik roků starou příhodu! Normální člověk by si to už dávno nepamatoval, ale vy zahrabete v archivech a ani za celý život neodpustíte jedinou chybičku!“ praštil půllitrem o stůl, až jsem se bála, že kromě útraty za zkonzumované nápoje budeme platit i rozbité sklo a poničený stůl.
Musela jsem mu dát ale za pravdu. I já si vedu interní databázi všech domnělých křivd, které se mi za život staly. Ne schválně, ale prostě to tak je. Mozek archivuje. „A to je ten rozdíl mezi chlapem a ženskou,“ nadzdvihla jsem obočí a rýpla do něj prstem. „Chlap prožije a zapomene, ženská si to pamatuje. Dobrý i zlý.“ pokrčila jsem rameny. „To je stejný, jako když vy se vyznáte v mapách a my umíme dělat několik věcí najednou. Každýmu ten mozek funguje jinak,“ pohladila jsem ho po skleslých ramenou. Docela pěkně jsme si povídali a doufala jsem, že se mi ho podařilo přesvědčit o tom, že to jeho žena nemyslela zle.
Jenomže právě o tom to bylo. Měla jsem pocit, že to zle myslela. Při celkem malé rozepři o nedůležitou věc, která by byla jinak během chviličky zapomenuta, použila jako argument dávnou situaci. Takovou, kterou sice zpackal, ale neudělal tu věc úmyslně a hlavně se za ni už několikrát omluvil. Nakonec, myslím, že na světě je mnoho daleko víc roztržitých tatínků než jeden, který prodloužil svým dětem prázdniny o tři dny. Chápala jsem, že mu bylo smutno, když už poněkolikáté slyšel výčitku za věc starou mnohá léta.
Náš mozek archivuje a s tím mnoho nenaděláme. Můžeme ale udělat hodně s tím, jak s uloženou informací naložíme a to, jak ji použila ona, mi připadalo hodně nefér. Jsme dospělí lidé a měli bychom umět vyhodnotit, jaký dokument ze svého archivu použijeme a jaký necháme spát. Sama mám svůj seznam poměrně plný. Nejen toho zlého, řekla bych, že daleko víc je plný těch pozitivních věcí. Ale ty zlé se snažím nechat spát. Jakmile přebolí, odsouvám je do pozadí a nevytahuji je znovu na světlo. Pokud – a o tom to je – jimi nechci někomu záměrně ublížit. Většinou si na ně vzpomenu, jen když zažiji podobnou situaci nebo pokud mi je někdo připomene. Nechci se utápět v minulosti, život jde totiž dál. Neznám nic horšího, než když někdo neustále živí svoje dávné křivdy, žije minulostí a touhou po pomstě. Myslím, že musí mít moc smutný život.
Archivujete svoje zážitky i vy? Vyčetli byste někomu starou věc, za kterou se již omluvil?
3.11.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 65 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pamatuješ, jak jsi tenkrát...?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
já si pamatuji hlavně trapasy a když si na ně vzpomenu třeba na ulici,tak vykřiknu hrůzou
Renee: jo presne jsi to vystihla...
" presun do kategorie, ten komu se neda duverovat"
Mám to jako Stanik, taky si všechno pamatuju, závažné věci nedovedu odpustit a když už odpustím, nikdy na ně nezapomenu, bohužel. Pořád to tam je a dotyčný se u mě přesune do kategorie "další, kterému se nedá důvěřovat". Kdo mi udělá něco hodně ošklivého, ten u mě prostě skončil navždy, i když se s ním dál normálně bavím. Přestanu k němu chovat pozitivní city, zůstanou jen ty negativní, v lepším případě neutrální. Dotyčného vyřadím z okruhu svých blízkých.
Bohužel mě takto postupem času zklamala většina rádoby dobrých přítelkyň. Ale nevadí mi to, zůstaly totiž jen ty opravdu spolehlivé a kvalitní 
A když mě podrazí chlap, je definitivní konec. Ještě s ním třeba nějakou chvíli zůstanu, ale láska zmizí a plány na vzdálenější budoucnost taky. Nakonec se to rozpadne, i když se snažím to zachránit, protože mám zkušenost, že kdo se zachoval jako svině jednou, udělá to znovu... někdy dřív, někdy později 
punh: tak nejak... a kdybych se ve vztahu mela takto uzirat, tak to pro me proste nema cenu.
.gif)
Stanik: kdyby mi kamarádka řekla, ať jdu špehovat jejího manžela, tak bych pochybovala o jejím duševním zdraví
Ani by mě nenapadlo takovou hovadinu po přátelích chtít
punh: btw. jedina vec ktera funguje je rposte duvera, taky se o sebe trochu starat , v rpipade detnych nebyti pouze maminou, ale zustat parnerkou a milenkou. A kdyz pres to vsecko vztah vysumi, vyresit to v klidu.
punh: teda ja dneska fakt jen ziram....
fakt mi hlava nebere, ze by nekdo mohl spehovat manzela.. nebo ze by do takove nechutnosti jeste tahal sve pratele
Stanik: mě by teda taky naštvalo, kdybych zjistila, že mě manžel špehuje
Nika1: Já myslím, že to je o důvěře. Na nějaké špehování bych se vykašlala, člověk se může dozvědět něco, co ani vědět nechtěl.
A přestala by ses užírat, kdyby tvoje kamarádka zjistila, že spolu po tom kafi ještě někam zmizeli a nebo když by na to kafe ani nedorazili? Ani si neumím představit, že by mě kamarádka o takovou službu požádala
Nika1: tak to si delas legraci.. smirovani.. uz jen chybi lezeni do mobilu.
ja tedy pro "duveruj, ale proveruj" fakt nejsem.. bud si verime, nebo ne... pokud ne.. nema cenu spolu byt.. slidit za manzelem by mi tedy prislo hodne ponizujici... na to jsem prilis hrda
Stanik:
Johanka: No, manžel měl dříve než jsme se seznámili kamarádky, se kterýma chodila na kafe a skončilo to v posteli. Na ně jsem alergická a kafe by bylo pro mě nepřípustný. Takže bych dělala jakoby nic a zeptala se, kdy že na to kafe jdou a vyslala tam nějakou kámošku, kterou dotyčná nezná a manžel jí taky moc nezná. Mě by to vrtalo hlavou taky. Je to dětinský, ale nebudeš se užírat, co tam dělali.
Johanka74: ted to docitam... a myslůim, ze jsi zbytecne paranoidni... nevim, proc by svobodna 35ka mela mit misto mozku z hormonu kostku a musela neco urvat za kazdou cenu.
Kafe je proste kafe.. a kdyz ti bude chti drahy zahnout, udela to kdykoli....
Johanka74: a na to jsi prisla az ted? ze neplanujou a zijou proste pritomnosti? mozna proto jsou daleko stastnejsi nez baby... objektivne vzato... neresi pí*oviny
archivuju peclive, mam pamet sloni, neodpoustim snadno a i kdyz odpustim nikdy nezapominam
