Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Problémy s rodiči tchán tchyně

Sekýruje mne a ničí. Přítelova babička.

Sekýruje mne a ničí. Přítelova babička.

Je mi jednatřicet, žiji s přítelem a máme půlroční holčičku. Bohužel, dostala jsem se do poněkud nepříjemné situace, jejíž vyřešení pro mne není vůbec jednoduché, neboť si uvědomuji, že můj postoj je patrně sobecký. Přesto jsem se rozhodla zde svěřit, snad jen kvůli tomu, že je to možnost se ze všeho alespoň vypsat.

Jak jsem psala, žijeme spolu s přítelem. Jenže nejsme úplně sami. Kromě naší malé dcerušky s námi bydlí i přítelova třiaosmdesátiletá babička. Respektive – my bydlíme u ní v jejím domku. A to je právě ten kámen úrazu. Toto vzájemné soužití mne neskutečně ničí a cítím se v pasti. Ono totiž to okřídlené „sbalit se a odejít“ v reálu tak lehké nebývá. A to nejen z důvodu, že máme dítě.

Abych vás uvedla do situace. Můj přítel je na svou babičku citově velmi silně vázaný. Nedivím se tomu, on i ona si prožili peklo a oba si zaslouží obdiv. Když bylo Petrovi (přítel) jedenáct let, jeho rodiče tragicky zahynuli při autonehodě. Byl jedináček. Ani si neumím představit, jak to pro něj muselo být hrozné.

Naštěstí měl prarodiče, kteří se o něj postarali a vychovali ho. Hlavně tedy babička, dědeček zemřel, když mu bylo čtrnáct. Petr tedy zůstal sám s babičkou, která se mu maximálně věnovala a podařilo se jí nahradit mu chybějící rodiče. Určitě to pro ni jednoduché nebylo. Ztratila jedinou dceru, pak manžela, zůstal jí „jen“ vnuk. Hodně se na něj upnula a dělala vše pro to, aby nestrádal.

Po maturitě si Petr našel zaměstnání ve městě (dosud žil s babičkou na vsi) a začal při zaměstnání studovat vysokou školu. Babičku navštěvoval tak často, jak jen to bylo možné.

Když jsme se před třemi lety seznámili, o svém dětství mi vyprávěl. Pocítila jsem neskutečný obdiv a vděk k jeho babičce, která mu dokázala poskytnout zázemí. Později mne s ní seznámil a vše bylo v naprostém pořádku. Navštěvovali jsme ji pak společně. Bydleli jsme v pronajatém bytě ve městě.

Když jsem otěhotněla, začal se babiččin zdravotní stav zhoršovat. Ne, že by byla nějak nemohoucí, ale už se nezvládala postarat o dům a zahradu úplně sama. Každý víkend jsme za ní jezdili, přivezli nákup na celý týden, Petr nasekal dříví a udělal vše ostatní, co bylo potřeba, já jsem uklidila, vyprala. Zkrátka snažili jsme se jí ulehčit, jak jen jsme mohli.

Časem nás však tento způsob dvojího života začal zmáhat a Petr přišel s návrhem přestěhovat se k babičce natrvalo. Do práce prý může dojíždět autem a já s miminkem budeme alespoň na čerstvém vzduchu. Souhlasila jsem. I babička naše rozhodnutí nadšeně přijala těšila se na pravnoučátko.

Zpočátku bylo všechno v pořádku. Krátce po narození naší dcerky se pro mě však toto společné soužití začalo stávat malým peklíčkem. Domek, ve kterém žijeme, není velký, nějaké dvougenerační rozdělení zde nepřipadá v úvahu. Babička má jednu místnost, my dvě a společně užíváme kuchyň a ostatní příslušenství.

Čím dál víc si uvědomuji, kdo je v tom domku skutečně doma a kdo jen „na návštěvě“. Babičce najednou začalo na mne vadit snad úplně všechno. Jak uklízím, jak vařím, jak se starám o malou. Neustále mne sekýruje, komanduje, brblá. Rozčiluje se nad každou maličkostí, kterou pořídím třeba do vybavení kuchyně, všechno považuje za zbytečnosti a vyhazování peněz. Do našich pokojů chodí kdykoli zcela samozřejmě, když někam jdu, vyzvídá, babičkakam a kdy se vrátím.

Nedokážu to takhle přesně popsat. Nežije se mi tam dobře. Jsem pod neustálou kontrolou doslova ve všem, co dělám. Chvílemi mám pocit, že už to déle nevydržím.

Snažím se brát na babičku ohled, uvědomuji si, že ve svém věku má na takové chování asi nárok. Nehádám se s ní. Ale ničí mne to a nevím, jak dlouho to budu schopná vydržet. Přítel tu babiččinu proměnu nepociťuje tak razantně, celé dny je v práci. Už jsem si mu postěžovala a vysvětlila mu, že to společné soužití je patrně nad mé síly, ale on o stěhování nechce ani slyšet. Prý po něm nemůžu chtít, aby po tom všem, co pro něj babička udělala, ji nechal na stará kolena samotnou a opuštěnou.

A já nevím, co mám dělat. Petra mám moc ráda, i když nejsme oddáni, jsme rodina, máme dítě. Nechci ji rozbíjet. Ale zároveň je pro mne strašně složité žít v modelu, ve němž se právě nacházím. Vzájemné silné pouto mezi babičkou a Petrem naprosto chápu, vím, že kdybych si přestěhování prosadila, stejně by mi to štěstí nepřineslo, protože Petr by si to vyčítal. Čím dál víc se mi ale do mysli vkrádá myšlenka, zda je skutečně nutné, abych byla já ta stoprocentně chápající a ustupující. Co můj život, mé potřeby, mé pocity?

Janina


4.2.2011   Rubrika: Problémy s rodiči   |   Komentářů 66   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

Související odkazy:

 

Diskuse ke článku - Sekýruje mne a ničí. Přítelova babička.

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-66
mam-ča
mam-ča - 4.2.2011 10:41

Kassy: Hlavně ta babička má nejspíš pocit, že jí k vnukovi přibylo další "dítě" na výchovu. Přijala Janinu do rodiny, přestože s jejím vnukem nejsou manželé. To staří lidé těžko chápou, že rodinu tvoří i ti nesezdaní s dítětem.
Možná má babi pocit, že "ty mladé" musí pořád chránit. A protože už na to nemá sílu, tak aspoň radí, stará se "kam jdeš- s kým jdeš-kdy přijdeš", protože pořád v TV vidí, co všechno zlého by se mohlo jejím blízkým přihodit. Má o ně prostě strach, už si to jednou v životě prožila.
Věřím, že to soužití není vůbec lehké. I proto, že babička je z té generace, kde se chlapům sloužilo. Dnešní svět už prostě nechápe.
Ale určitě to není zlá ženská, a v jejím chování není úmysl ublížit.
Je prostě stará. Už to samo dá člověku zabrat, aby se s tím popral.

 
Kassy
Kassy - 4.2.2011 10:30

Na tohle pomáhá pořád dokola si opakovat, že ten člověk za to nemůže, že je prostě starý a sám se s tím horko těžko srovnává, že už nezvládne to, co dřív. Babička už nemá moc postarat se o sebe a o svou domácnost sama, ale stále chce mít moc nad tím, jak to bude prováděno. To je logické. Logické je i to, že tobě to vadí, ale musíš si uvědomit, že v téhle situaci jsi tam opravdu na návštěvě. Tys nepřevzala domácnost, ty ses přistěhovala, abys mohla snáze pomáhat s tou stávající. Tak se nediv, že ten komu pomáháš, do toho taky chce mít co mluvit. Ber to tak, že je to dočasné řešení. Jediná jiná schůdná varianta by asi byla rozstěhovat se s tím, že tvůj přítel zůstane u babičky a ty se vrátíš s dítětem do pronájmu a vztah budete udržovat na dálku. Chtít po partnerovi v této situaci, aby se od babičky zase odstěhoval, to asi sama cítíš, že nejde.
Takhle starému člověku prostě nevysvětlíš, že nemůže jen tak chodit do tvého pokoje, protože to vždycky byl jeho pokoj v jeho domě - tak proč by tam najednou nesměl. Nevysvětlíš, že je mu houby do toho kam jdeš a kdy se vrátíš, protože potřebuje mít přehled o tom, co se děje a má pocit, že tě musí hlídat, když žiješ v jeho domácnosti... Rozumné domluvy nepomáhají, protože ten člověk už nezvládá natolik rozumně uvažovat. Babička má zafixováno, že je to její domácnost a ona tam má všechna práva. Nezvykne si na to, že se o ni dělí s jinými dospělými lidmi. To nezměníš. Vím, o čem mluvím, bydlela jsem takhle 3 roky u podobně stará pratety. Bylo to vyčerpávající, ale když si to přestaneš brát osobně, dá se to zvládnout.

 
mam-ča
mam-ča - 4.2.2011 10:30

PEGG: smajlik - 47
Jo, i tohle je život. Šla bych cestou mnou vyžádaných rad.
Většina babiček totohle věku, umí vařit bezvadná zdravá a levná jídla. Péct buchty, které všem chutnají a nejsou plné všelijakých "umělin".
Taková matka na MD většinou nemá přebytky peněz, tak bych si nechala babičkou vysvětlit a ukázat, jak se dělají domácí nudle, jak vynikající lojové buchty a třeba bramborové placky.
Babička by se zabavila, měla by radost, že o její zkušenostti někdo stojí, a v neposlední řadě by si i tu "buzeraci" odbyla při vaření. smajlik - 58

 
tornado-lou
tornado-lou - 4.2.2011 10:28

Kočkomilka: to by platilo mozna pro starsiho dustojnyho psa, kterej chce taky uz spis klid.ale ne pro rozjiveny stene.

 
orinka
orinka - 4.2.2011 10:26

Kočkomilka: a poplatek by platil kdo? Taky veterina, krmení...to bych s ní dopředu raději zkonzultovala, ať nejsou další nervy. Starší lidi kolikrát rozhodí i padesát korun navíc. My jsme aktuálně s naší kočičkou v léčení, má těžký zánět močáku (prý asi ze stressu, je pořád doma v teple a ven nechodí), takže jsme zaplatili 7 stovek, ani nemrkli. Pozor na to, zvířátko doma je úžasné, dokud je zdravé, ale pak se lidi ošívají. Boháči nejsme, ale radši se sami uskrovníme, jen aby byla domácí zvířata v pořádku.

 
Kočkomilka
Kočkomilka - 4.2.2011 10:19

Ještě k tomu psovi.Proč ne,nějakého malého kříženečka, který se babičce stulí do klína a k vyblbnutí mu bude stačit chvilka na dvoře nebo doprovod na vycházce s kočárkem. Vždyť pes stejně 2/3 dne prospí a jde mu o blízkost člověka.Babička si bude povídat se psem,hubovat ho za nesežrané granule a nevěstě dá pokoj.

 
Kočkomilka
Kočkomilka - 4.2.2011 10:15

evropka: neustále si stěžovala,že nevychází s důchodem a že je furt sama. Brali jsme to jako naši vinu.Až po nastěhování jsme přišli na to,že neustále splácí nějaký zepter,deky za 19 tisíc,objednává si spoustu hader z katalogů atd.A je sama proto,že je líná.Která kamarádka by jen chodila k ní do 4.patra,seděla u čaje /kafe tchýně nepije,protože pak nespí/ a kafrala o telenovelách. Stejně se můj muž ten,kdo by matku měl na dožití,švagrová je stejně líná jako matka.A to se provdala za sportovce a horolezce.Manžel je na mojí straně, vyskakování tchýně zarazí hned na začátku,takže to soužití není až taková hrůza.A na to,že mě v mraze neoblečená vyprovází do práce a čučí za autem dokud nezmizím v zatáčce,si jeden zvykne.smajlik - 4

 
Sofffie
Sofffie - 4.2.2011 10:13

PEGG: smajlik - 47 A proto jezme, pijme, veselme se a pěstujme si svoje neřesti, ať se radši prozpíváme a protančíme k okamžiku, kdy nás to zdravotně sestřelí, než abychom se asketickým životem prošourali až ke stým narozeninám. smajlik - 38smajlik - 93smajlik - 61

(Nejedná se o cynismus, je to jen způsob psychické obrany před strachem z nejisté budoucnosti a před výčitkami svědomí kvůli nějaké té skleničce navíc.)

 
orinka
orinka - 4.2.2011 10:12

Takhle stará paní ještě není na odpis. Uvědomuje si asi, jak jí ubylo sil, tak se snaží být takhle nešikovně užitečná-nevyžádanými radami, které tak leda naštvou. Pořád si říkej, že si odpracováváš bydlení, snaž se být na babču hodná, ona to tak nemyslí. A představ si, co už všecko prožila, má být z čeho nervní a nedokonalá.

 
PEGG
PEGG - 4.2.2011 10:03

Jestli dokážeš být diplomat, tak občas chtěj od babičku radu na cokoliv (stejně si to udělej po svém)ale ona bude mít pocit,že je ještě užitečná. Nebo chtěj aby ti vyprávěla jak to bylo za jejího mládí, kdo se jí dvořil,jak to bylo ve škole,kam chodila tancovat a pod. Staří lidé většinou rádi vypráví a rádi vzpomínají. Víš,já se snažím jednat se stařečky slušně a ohleduplně, protože taky jednou budu stará(snadsmajlik - 68) Já osobně se té doby, kdy budu někomu na obtíž moc bojím, stáří není moc hezké období. Člověk už jen nějak přežívá, má své mouchy(za které většinou nemůže) a nikdo už ho nemá rád, všem překáží a všichni čekají na jeho smrt.smajlik - 85

 
PEGG
PEGG - 4.2.2011 9:52

Janino vydrž! Protože ať teď uděláš jakékoliv rozhodnutí, bude špatné. Možná to zní hnusně, ale babička tady nebude věčně. Staří lidí jsou umanuté jak malé děti (mám to domasmajlik - 26) Vyslechni,odkývej a neřeš. Já vím, lépe se to říká než dělá, ale ty stejně jinou možnost nemá, pokud nechceš zničit vztah. smajlik - 61
Marjána - 4.2.2011 9:39 smajlik - 47

 
evropka
evropka - 4.2.2011 9:49

Kočkomilka: co vás to napadlo?smajlik - 76smajlik - 76

 
Marjána
Marjána - 4.2.2011 9:39

Já jsem čekala, kdo to sem napíše jako první - jasně pořiďte jí psa! Ke všem starostem budete mít o jednu navíc. smajlik - 96
Asi vám to některým tady nedochází, ale pes neni lék na každý problém. smajlik - 63

 
Kadla
Kadla - 4.2.2011 9:34

tornado-lou: zcela souhlasím.

 
tornado-lou
tornado-lou - 4.2.2011 9:31

nebrat si to osobne, vsechno odkyvat, nedohadovat se, vydrzet. (pomaha, kdyz babicka nesnasi nekoho mimo dum, muze nadavat na nej a nebude brblat na tebe smajlik - 42)

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-66
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77050.
    Archiv anket.