Tak trochu nostalgické televizní vzpomínání
Taky si občas rádi zavzpomínáte na doby dávno minulé? Já jsem zrovna slaměná vdova, manžel odjel do lázní, děti už s námi nežijí a tak si užívám skoro svobodného života. A řeknu vám, že to vůbec není špatné.
Jak tak trávím večery sama doma a příjemně si relaxuju, občas se v myšlenkách ponořím do doby, kdy jsem byla mladá. A asi už opravdu stárnu, protože si vybavuju jen to pěkné a příjemné, jakoby v té době nic negativního neexistovalo a všechno bylo fajn a v naprostém pořádku.
Zrovna včera jsem přepínala v televizi programy a zjistila, že i když jich máme opravdu hodně, pořadů, na které by se člověk se zájmem podíval, moc není. Současné seriály mi moc neříkají, líbí se mi Vyprávěj a První republika, různé reality show, kde se lidé před celým národem obnažují až do morku kostí nejsem schopná sledovat a tak bych mohla pokračovat.
Zavzpomínala jsem na dobu, kdy jsme měli jen dva programy, jedničku a dvojku a jak jsme tehdy hartusili, že se v té televizi na nic nedá koukat. Z dnešního pohledu to ale vidím jinak a zjišťuju, jak kvalitní pořady jsme tehdy měli. Samozřejmě, že ne všechny, ale řekla bych, že kvalita byla mnohdy nejméně o třídu výše, než je dnes.
Cíleně jsem si začala vybavovat, na co jsme se tehdy dívali. Možná se ke mně připojíte a taky si rádi zavzpomínáte.
Jako jeden z nejlepších seriálů považuji kromě nepřekonatelné Nemocnice na kraji města seriál Byl jednou jeden dům. To herecké obsazení byl skutečný koncert. Ráda jsem taky měla slovenské pondělky, jejich inscenace byly špičkové a nejen inscenace. Seriál Vivat Beňovský nebo Ztráty a nálezy, Milana Kňažka jsem tenkrát platonicky milovala.
A co třeba takový Karel Gott ve Slaném. Jooo, za Gotta bych dejchala. Nebo scénky s Holzmanem, Šimkem, Nárožným a Sobotou.
Anebo když půjdu ještě dál, do doby svého dětství. Pohádkové dívánky s „kolotočovou“ znělkou, večerníčkové Pohádky ovčí babičky, Křemílek a Vochomůrka, Maková panenka nebo půvabní Karafiátovi Broučci.
Snažila jsem se vybavit co nejvíce pořadů, na které jsem se kdysi ráda dívala a nenechala si je ujít a bylo mi při tom vzpomínání dobře. Třeba si i vy rádi zavzpomínáte. Možná by bylo zajímavé, kolik seriálů, soutěžních, zábavných i dětských pořadů bychom společně znovu oživili.
Na co rádi vzpomínáte vy?
14.11.2017 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 66 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tak trochu nostalgické televizní vzpomínání
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Stinadla (ci jak se to jmenovalo, jezek v kleci), Kamaradi, pohadky at uz hrane nebo kreslene (loutky jsem rada nemela), filmy pro pametniky, Rada Vacatko (tusim Hrisni lide mesta Prazskeho), Chalupari, nektere Silvestry Mensik a Bohdalova atd, Bakalari, ale hlavne Hornicek a hovory H.
a já si vzpomínám že naši měli na Mánesovi barevnou folii a byla z toho barevná televize cca v roce 1960 ....
tenkrát pohádky byly pohádky ....ovšem dnešní pohádky nechápu.....Důlní inženýr a lesní žínka...
jako holka jsem nekoukala to byli jiné zájmy ale později třeba Žena za pultem to bylo něco....
Já jsem na tom už tak,že si pamatuji první televizi.U nás si pořídili první přijímač Řepovi a aby uchránili obrazovku před denním světlem,dávali před ní pohlednici.Byla stejně velká.Aby nám ,dětem udělali radost,tak nás pozvali se podívat.Nacpalo se nás k nim do obýváku asi patnáct a dívali jsme se na Klubíčka.
já na ty seriály koukám na yutobe(asi blbě psaný, ale určitě víte o co jde), ale hledala jsem třeba záznam Čapkovy Matky s Jiřinou Švorcovou a nenašla, což mně mrzelo, chtěla jsem pro dceru na češtinu,takhle si to musí přečíst
A před Štěpánkou s Bertíkem byla Pavlína(Filipovská) s Kačenkou.
Super téma, taky jsem už generace vzpomínající. Ty slovenské pondělky mi taky chybí a vůbec, televizní inscenace. Taky byly občas záznamy z divadel.
Co si vzpomínám, byl "můj" první seriál Tři chlapi v chalupě.
A moc vzpomínám na robota Emila. To bylo taky na pokračování.