Milujete všechny své děti stejně? Asi mám problém.
.jpg)
Chtěla bych se vám svěřit s tím, co mne trápí. Stydím se to komukoli říct, připadám si špatná, že cítím to, co cítím.
Mám dvě děti – šestiletého syna a dvouletou dceru. Když se syn narodil, byla jsem nesmírně šťastná a dala bych za něj doslova život. Byl moje zlatíčko, hodně jsem se mu věnovala, jezdili jsme na výlety, prostě bylo všechno, jak má být. Když mu byly čtyři roky, narodila se dcerka. A tehdy to začalo.
Vždycky jsem si myslela, že láska k dětem je něco samozřejmého, něco, co každá máma zcela přirozeně cítí a má jí dost pro všechny své děti. U mne je to nějak jinak. Jakoby se všechen můj cit koncentroval jen do dcerky.
Stydím se za to, bojuju s tím, snažím se navenek nedávat nic najevo, ale uvnitř to prostě mám. Dcerku nade vše miluji a k projevům lásky a náklonnosti vůči synovi se musím nutit a přemáhat. Možná je to způsobeno tím, že je dost zlobivý, vysloveně zkouší, co si může dovolit a provokuje neskutečně, ve školce jsou na něj samé stížnosti, je prostě problémové dítě. Dcera je jiná, od malička hodná, usměvavá, miloučká, vysloveně mazlící typ.
Já jsem nejšťastnější, když si syna vezmou naši už v pátek odpoledne a přivezou ho v neděli večer, že mám čas jen na mou holčičku. Je to tak špatně, vím, ale nevím, jak to změnit.
Manžel tenhle problém asi nemá, což říkám díky bohu, protože z jeho strany má syn pozornosti a lásky dostatek. Bohužel je muž přes týden pracovně pryč, domů jezdí jen na víkendy a to ani ne na každý. Našel si práci v cizině, abychom se dostali z finančních potíží. Ty víkendy, kdy není doma, se vždycky snažím kluka udat k našim. Když je manžel s námi, synovi se maximálně věnuje.
Chtěla bych se vás zeptat, jestli jsou mé pocity výjimečné, jestli jsem opravdu jediná taková vyvrhelka, která neumí dát stejně lásky oběma svým dětem. Abyste mne správně pochopily, já syna snad nijak psychicky netýrám, věnuju se mu, neodháním ho od sebe, to v žádném případě. Ale vnitřně vůči němu cítím takový nějaký chlad.
Moc mne to mrzí, vůbec nevím, jak to v sobě vyřešit.
20.1.2014 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 58 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Milujete všechny své děti stejně? Asi mám problém.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Dívko z rajských palouků, samosebou, že máš problém. Velký jako hrom. Nebo spíš víc hromů. Nemůžeš jedno své dítě odložit jako okoukanou panenku a láskyplně opečovávat druhé, ve kterém jsi náhodou našla zalíbení s tím, že když ho netýráš hlady, neřežeš hlava nehlava a jako bonus má navrch tátu, tak je všechno v pořádku a jediný problém je v tom, že on, starý potížista, místo aby si tvé velkorysosti vážil, tak ještě zlobí, dělá potíže a tudíž ty máš holt nárok ho nemít ráda.
Bohužel, pokud nechceš v brzké budoucnosti řešit nějakou megakatastrofu, kterou tvůj tristní přístup k oběma dětem zaručeně vyvolá, budeš muset kousnout do kyselého jablka a napravit, cos pokazila, zdolat překážky, které sis nastavěla a vybudovat znovu láskyplný vztah se synem, zařadit ho zpátky do vaší rodiny a zapracovat na láskyplném vztahu mezi sourozenci. :D No, je toho dost, nejlíp začít hned po obědě. Podívej, každou z nás občas vytočí naši potomci, jeden, druhý, oba dohromady i napřeskáčku, ale my jsme ti dospělí, kteří je mají vychovat a dovést ve zdraví k dospělosti a samostatnosti jako aspoň trochu vyrovnané a spokojené mladé lidi a to se nám nepovede, pokud nebudeme umět držet svoje rozmary aspoň trochu na uzdě. A jestli ti příjdu trochu přísná, zkus si přečíst názory lidí, kteří v podobných vztazích vyrostli a ještě v dospělosti se potýkají s problémy, které jim neláska rodičů a protěžování jednoho ze sourozenců přineslo. Skutečně to není žádná zanedbatelná maličkost, kterou překročíme a jede se dál.
caira:
přesně tak.
jasně, že má člověk k někomu blíž - podobné povahy, zájmy..., ale tohle je moc!
kluk zlobí, protože byl odsunut na druhou kolej a to tak , že naprosto brutálně - jasně, že člověk se miminu musí věnovat víc, ale dvouletá už dávno není mimino.
Jiřino, rychle se prober!!!
.jpg)
by mě zajímalo, ešli chlapeček zlobil od malinkata nebo až po narození holky..a tím jeho odstrčení na poslední kolej (o druhé koleji se nedá mluvit)...?????
a nediv se - 4 roky ses mu věnovala na 100% a najednou tě omrzel a navíc máš novou hračku....
přitom ty, jako matka, bys měla děti naučit mít rád jeden druhého, že oni dva jsou ti nejbližší lidi na světě...
nikdo ti nemůže nařídit milovat oba stejně... ale jednoho milovat a druhýho nenávidět.. to je psycho a chce to odbornou pomoc...
problém není v synkovi, ale v tobě... řeš to honem,kvapem, co nejdřív!!
Samozřejmě pro Jiřinu.
žádné asi, paní Jiřina MÁ PROBLÉM, a to veliký. Snažím se vždycky všechny chápat, ale tohle nechápu: jak se může o svém šestiletém synkovi takhle vyjadřovat? ....snažím se kluka udat k našim.... Samozřejmě, že chlapeček to cítí, že ho máma nemá ráda, že se k němu nechová hezky a proto zlobí. A samozřejmě, že se to Jiřině jednou vrátí a mám skoro chuť říct, že jí to až přeju - nebýt toho, že to ubohý dítě je a bude nešťastný. Je mi ho líto.
Poradit nedokážu, snad psychologa - nebo rovnou psychiatra!!!!!!!
No jo no. Aspoň tušíš, že je to špatně a nedáváš mu to najevo. I když jako většina zde souhlasím, že on to stejně cítí a proto tak zlobí. Znám jednu extrémní maminku, která má tento problém s nejstarším synem (dnes 10 let) a třeba mají návštěvu (několik párů s dětmi) a ona s ním má nějaký slovní spor a pak dodá: on to ví, že ho nemám ráda, že se nemáme rádi. S ostatními dvěma syny je v pohodě. Kluk má odmalička šílený ekzém (proč asi, podle mě to somatizuje) a co si z toho odnese do života nechci radši vědět.
Souhlasím se Sallií ! Bohužel,jsou takové matky,jako Jiřina,které si neuvědomují,jak po*serou tomu "protivnému a zlobivému" dítěti život...Už se staly i případy,kdy takto odstrkovaný bratr zabil oblíbenější a milovanější sestru....U nás doma to bohužel bylo taky ne zcela dobré: Byla jsem milované dítě jen do 2 let,pak se narodil brácha ("konečně syn !!! v celém širém příbuzenstvu...") a zájem se přesunul na něj...Od 4 let,kdy jsem si začala uvědomovat,že se mnou se už nikdo nemazlí,jsem si začala kousat nehty až do krve a "zlobit"...Nepřeji nikomu divný pocit,že se máma ňuňá s bráchou (a později s mou mladší sestrou),já na ně z kouta koukám... Máma si to někdy uvědomila a zavolala na mě:pojď se taky pomazlit !" No to určitě,já se budu vnucovat !! a nikdy jsem nešla,připadalo mi to hrozné a měla jsem s tím problémy i jako dospělá-vadily mi jakékoliv doteky a projevy lásky a trvalo dost dlouho,než jsem to překonala.....Ani jako dospělá jsem moc uznání ze strany mámy nedostala,vždycky byli ostatní sourozenci a pak někde já,ač já jediná jsem se starala a nikdy nedělala všelijaké problémy a starosti...Já mám děti stejně ráda nebo nerada,podle toho,jak se zrovna chovají,neupřednostňovala jsem žádného,ač později manžel si více přivlastnil dceru a já zase syna,ale je to spíše z legrace,jsou to "naše" milované děti.
Musím říct, že jsem měla své dvě děti vždycky ráda stejně, co se týče míry lásky obecně. Ale někdy mi samozřejmě lezl víc na nervy ten a jindy onen. I teď, když jsou dospělí, je to trošku jiné s dcerou - s tou mám bližší vztah, i se častěji vidíme, hlídám jí pejska a tak, než se synem - který se neozve sám od sebe, vídáme se, jen když ho pozvu na oběd a řekne mi o sobě jen to, co on sám uzná za vhodné. Zároveň mám o něj větší strach, protože vím, že je psychicky křehčí a nevyrovnanější než dcera, navíc máme rodinnou zátěž - deprese a mám obavy, že on k tomu inklinuje víc než dcera. Nicméně oba moc ráda vidím, o oba mám strach, aby se jim něco nestalo, u obou se raduji stejně, když se jim něco podaří. Za oba bych dala svůj život stejně.
Myslím si, že u Jiřiny je to dáno tím, že dcerka je mladší a má příjemnější povahu, syn je zlobidlo. Ale kdyby byl syn v ohrožení, určitě by Jiřina zjistila, že ho moc miluje a dala by za něj všecko.
Ty si to neuvědomuješ, ale on to cítí! Znám to dobře ze své zkušenosti. Od malička nechtěná na všech stranách...babi s dědou se tím dokonce ani netajili, máma se snažila to zamaskovat, ale nepovedlo se. Posléze preferovaná sestra to dorazila. Brzy jsem i odešla z domova, nebudu někde kde mě nechtějí, celý život se s tím vyrovnávám a není to lehké, být nemilován, nedokážu věřit, že by mě někdo mohl mít rád. Ted jsem navštívila psychologa, z úplně jiného důvodu, a tohle vyplavalo na povrch jako první- žít jako nemilovaný je hrozně těžké a všechno ostatní v životě se od toho odvíjí. Uchraň svého syna,, někam zajdi, nauč se ho mít ráda, takhle na něm pácháš nenapravitelné škody
Normálka jsi ho rozmazlila. Málo jsi ho řezala a teď se divíš.
Jasně, že nemám všechny děti stejně ráda - od malička říkám, že nejraději mám toho, kdo mi zrovna vleze do náručí a nechá se chovat 
Ale vážně, Jiřino, JE to průser. Jak to někdo psal, děti jsou empatické, ani netušíš, co všechno vycítí - jeho nevhodné chování je způsob, jakým řve io pomoc. Je to důsledek tvého chování, ne příčina. A v šesti letech máš možná poslední šanci to nějak napravit. začni tím, že pošleš holčičku někam pryč a uděláte si víkend podle synových představ, to o něm poznáš věcí, panečku! Za 4 roky se ti na to vyprdne...
Zajdi za dětským psychologem, aby ti poradil, jak na to. Tohle sama nedáš a ani my ti v tom fundovaně neporadíme.
Jen nám je prostě toho jednoho líto.
Je to špatné, syn to cítí a bude cítit,i když bude starší. Největší zlo mezi dětmi je, když rodiče preferují jedno víc. Mám dceru a syna, jsou už dospělí, ale nikdy jsem rozdíly nedělala. Protože jsem to zažila v mém mládí, měla jsem mladší sestru o 9 let, ta měla jiného otce a můj manžel to zažívá stále a to je mu už 55 let. Byli 3 kluci, ale tchýně to dává pořád najevo, že jeden ze tří synů je oblíbenější a jeho vnuci jsou prostě bez chyby. Na tohle pozor, táhlo by se to celý život mezi nimi.
Je to špatné, syn to cítí a bude cítit,i když bude starší. Největší zlo mezi dětmi je, když rodiče preferují jedno víc. Mám dceru a syna, jsou už dospělí, ale nikdy jsem rozdíly nedělala. Protože jsem to zažila v mém mládí, měla jsem mladší sestru o 9 let, ta měla jiného otce a můj manžel to zažívá stále a to je mu už 55 let. Byli 3 kluci, ale tchýně to dává pořád najevo, že jeden ze tří synů je oblíbenější a jeho vnuci jsou prostě bez chyby. Na tohle pozor, táhlo by se to celý život mezi nimi.
A nezlobí ten chlapeček právě proto,že se nudía nikdo si ho nevšímá?Nevynucuje si tím zlobením náhodou maminčinu pozornost?
.jpg)
Milá Jiřino, pozor na to ... ty jsi dospělá a MUSÍŠ to prostě změnit ... měla jsem kamarádku, která úplně fyzicky nesnášela starší dceru, neumíš si představit tu paseku, co to u ní nadělalo, čím víc ji nesnášela, tím byla holka horší ... nemysli si, že to dítě necítí , pak se velmi brzy vdala a co myslíš, pořídila si domů agresivního parchanta, kterej týrá ji i jejich společný dítě ... a matka má výčitky svědomí a sype prachy horem spodem, jen aby se nějak vykoupila ... samozřejmě je pozdě 
Holka má zkaženej život, máma je na prášky a na to supermilovaný druhý dítě se radši neptej ... Nikdo nemiluje všechny svý děti úplně stejně ale to, co píšeš ty, je v nepořádku ... promiň 
Přeju ti štěstí, abys s tím nějak dokázala bojovat a napáchala co nejmíň škody na dětských dušičkách a potažmo i na celé své rodině 
