Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Klarchen: naučit dítě hrát samo nejde - chce to sourozence.... ... i když nevím, jeslti jste tu správnou dobu už nepropásli, chce to dvojčata nebo co nejblíž k sobě, tři roky už jsou velký rozdíl...

ale vážně - pět až deset minut je v tomhle věku normální a super. Kolem těch dvou let děti měly hrací koutky po celém baráku a chodily se mnou mezi obývákem, pracovnou a kuchyní - pokud jsem byla s nimi v místnosti, tak si dokázaly v té místnosti hrát bez mojí velké asistence (občas jsem něco řekla, nebo podala) - sami v místnosti nevydrželi (že bych třeba vařila a oni si hráli v obýváku, tak to ne). Hrací koutek nemusí být nic světoborného - v pracovně měli stoleček a "pracovní" věci (pastelky, papíry, modelíny), v kuchyni vyhrazený šuplík s plastovým nádobím, v kterém si krámovali a kousek pěnového puzzle a autíčko a plyšáka na válení se po zemi - plnohodnotnou "hernu" měli v obýváku.

Klarchen: prvni dite je tezky. S druhym je to daleko daleko lehci, protoze spoustu veci uz vis a spoustu neresis. Me pripadalo vzdycky tezky deti bavit, ne se o ne starat a ve vic lidech je ta zabava hracka:-) hlavne pro ne

Klarchen: to je ta jedinecnost
ja mam neuveritelne skvelu dceru, ktora chce vsetko robit sama a so svojimi vecami.
ty si s nim kazdy den, urcite ked ho budes pozorovat, najdes nieco, co by rad robil sam. tazko sa takto radi ale mozno ten druhy surodenec pomoze

tornado-lou: to mám v plánu, snad nám bude dopřáno...ale trochu se bojím, co pak budu mít za pocity, když už s jedním toho mám často dost...

ruzenka: můj syn je právě asi povahou nastavenej tak, že se sám moc nezabaví, pořád mě chce u sebe, když jdu vařit, tak je hned u mě, chce do všeho koukat a dělat přesně to, co já...ne mít svůj kastrolek a vařečku, ale držet přesně tu co já a míchat na sporáku...no je to občas boj...ale cejtím, že věkem se to zlepšuje, tak snad to bude pokračovat...

Klarchen: snadno. Porid si druhy dite. Pak nebudes mit cas stavet mu poste vez, tak si ji postavi sam.

Klarchen: ja ti neviem povedat aky je presny navod na samotne hranie sa treba vzdy vychadzat z individuality dietata.
zo zaciatku som sa s dcerkou hravala sama, rozpravala jej pri tom, imitovala rozne situacie. postupne som zacala od hrania odbiehat, ale tak aby som ju mala v dohlade, po chvilke som sa vratila a hrala sa zas s nou. psotupne som tie chvilky predlzovala. a vlastne malej celkom stacilo, ze ma zbadala v kuchyni ze neico varim a vratila sa sama k svojej hre. nakoniec z toho vznikla situacia, ze sa hrala sama a dokonca ma vyhnala, ze jej kazim hru hlavne som jej davala pociti aka je sikovna, co vsetko sama dokaze, to maju deti rady

Senedra: ja mam doma malu schizofrenicku, ktora tak rychlo meni nalady a napady co robit a ako to robit, ze to ani nestiham sledovat
a s tymi ulohami, to dobre poznam... nie nejde citat, ona to rpedsa vie, nebude cvicne pisat (je druhacka) a ked konecne zacne, tak si zacne vymyslat ulohy navyse vravim, rozpoltena osobnost

Monik - 23.9.2013 11:26 nečetla jsem, jen jsem nakoukla
To dělala moje ségra mamce. Ta ležela u záchodových dveří, koukala tou škvírou jestli se svítí a celou dobu opakovala:"Maminko ses tam?"

Synovi jsou 2 roky a pocity mám úplně stejné jako ty a holky s dětma okolo mě to mají úplně stejně.... Horší je to,když jsem víc unavená a dlouho nemám možnost žádnýho hlídání. Syn je docela živej, málo spí - přes den max. 45 minut, téměř nejí, takže uspokojení u jídla žádný, sám si dokáže hrát minimálně-i když to se zlepšuje, ale stejně je to max. 5-10 minut a rozhodně ne, když by to bylo nejvíc potřeba....ale je samozřejmě roztomilej, krásně mluví, zpívá si..no spoustu věcí je fajn, ale celkově je to dost náročný.... Někdo níže psal, že máš dítě naučit hrát si samo - jak to prosím děláte?

Mě se líbí, že Olina dokáže přiznat pocity, za které se většina stydí /ta která je má/. Občas jsem měla pocit, že se zblázním, že se potřebuju odstěhovat do chaloupky k lesu, kde bude klid, nebudou pod nohama hračky, řvoucí děcko za zadkem, kde budu čůrat bez asistence a když usnu, tak po mě nikdo nebude skákat...
Ale své dítě miluju, to ano.

Senedra: jůůů, to máme doma taky. Jen ve druhé třídě. Kdyby čas strávený rozčilováním, že už zase má úkol a proč ho musí dělat, věnoval na ten úkol, ještě by mu zbylo i na nějakou odměnu.
A když jsem se ptala paní učitelky, jestli se ve škole taky tak vzteká, když má něco udělat, tak prý vůbec. Prý je sluníčko, pořád usměvavý, ochotný a pilný.
Tak se utěšuju tím, že asi má v nás nezdolnou jistotu. Kdesi jsem totiž četla, že děti jen doma a ne jinde takhle zlobí, když jsou si jistí tím, že je rodiče milují, ať jsou jacíkoliv.

Jinak je dcera šikovná holka, kterou učitelé ze školy jen chválí - občas mám pocit, že mám doma dvě identické děti - jedno chodí do školy, kde se chová naprosto vzorně a druhé doma prudí a zlobí

No, jinak, s věkem se ty problémy jen mění - zrovna mi bouchly saze, starší dcera, třeťačka, přišla ze školy a má si dělat úkoly. Než jsem z ní vyrazila, co vůbec za úkoly má, než mi přinesla notýsek, tak by ty úkoly už mohla mít hotové a zakončila tím, že se začala vztekat, že má něco do školy napsat na "papír" a já jí poradila, aby si doběhla pro linkovaný sešit - s tím, že mě už nenechala doříct, že stránku ze sešitu vystřihneme.

Cvok nejsi, nybrz naprosto normalni clovek. Prozivala jsem totez. Taky mi bylo ze sebe same spatne, ale prave pri jidle jsem touzila vypnout. Prejde to, neboj se.

mam-ča:
Teda pruchozi zachod je moje nocni mura