Moje dcera je terčem posměchu
Mám devítiletou dceru, chodí do třetí třídy. Jsem rozvedená a starám se o ni sama. Rodiče bydlí na druhém konci republiky a bývalý manžel má novou rodinu, takže si dceru bere sotva jednou za měsíc. Jeho nová žena o její návštěvy prý příliš nestojí.
Beru to, jak to je. Snažím se ničím zbytečně netrápit a Ivetce se věnuji, jak nejvíc můžu. Vzhledem k tomu, že jsem na ni sama, byla jsem i dost omezená co se výběru povolání týká. Práce na směny apod. pro mne nepřipadala v úvahu. Potřebovala jsem stálé místo s pevnou pracovní dobou. To se mi nakonec získat podařilo, i když platově to žádný zázrak není.
V důsledku toho jsme s Ivetkou nuceny žít velice skromně a musím doslova obracet každou korunu, než ji vydám. Víc než půlku platu dám jen za nájem a různé poplatky. Na samotné žití nám toho tedy moc nezbývá. Oblékáme se hlavně v second handech a přiznávám, že občas něco nakoupím i u Vietnamců.
Až do nedávna jsem to jako problém neviděla. V poslední době se však Ivetka začala chovat divně, byla uzavřená, nechtěla moc mluvit. Po nějaké době se mi z ní podařilo dostat, co ji trápí.
Mají ve třídě poměrně početnou skupinku holčiček, které se začaly nad ostatní vyvyšovat. Vychloubají se, co všechno mají, předvádějí značkové věci, nové mobily. Pro ty, kteří vykazují nižší materiální úroveň, mají jenom posměch a urážky. Tedy i pro mou dceru.
Ta to velice těžce nese, zvlášť, když se do té „honorace“ zařadila i její dosud nejlepší kamarádka. Najednou se s ní přestala bavit, nadává jí do socek a chudáčků. Ke všemu začala svým novým kamarádkám vyprávět, jak to vypadá u nás doma (v době, kdy se s Ivetkou přátelily, u nás často bývala na návštěvě), takže se ta děvčata dozvěděla, že nemáme ani DVD ani věž, vlastníme jen jeden počítač se starým monitorem a Ivetka že nemá ani jednu pravou Barbínu.
Vím, že pro nás, dospělé, je tohle možná trochu směšné, nad podobné invektivy se většinou dokážeme s nadhledem přenést. Ale malé dítě to vnímá jinak, mnohem citlivěji. Bolí mne, když vidím, jak je moje holčička zraněná a nešťastná. Snažím se s ní o tom mluvit, vysvětluji jí, že ta děvčata jsou přes všechen luxus, kterým jsou obklopena, v podstatě hrozně chudá, ale mám dojem, že ta moje devítiletá cácorka to ještě v těchto souvislostech nedokáže pochopit. Došlo to tak daleko, že odmítá chodit do školy, vymýšlí si bolesti břicha a podobně.
A já nevím, co s tím. Patrně jsou to zavedené zákonitosti dnešních dětských kolektivů a každé dítě se s tím musí nějak vyrovnat. Přesto mi není jedno, když vidím, jak se Ivetka trápí. Dá se vůbec nějak devítiletému dítěti vysvětlit, že materiální statky nejsou v životě to hlavní?
4.5.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 66 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Moje dcera je terčem posměchu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
To říkám furt že malé "roztomilé" holčičky uměj být pěkný svině. Zažívala jsem to jako dcera alkoholika taky už před mnoha a mnoha lety, nosila jsem pouze věci po starší ségře popř.pletené svetry a vesty,které uštrikovala máti. Nějak to na mě stopy nezanechalo, možná pouze v tom, že stádo je tupé a našla jsem si jednu dobrou kamarádku a věnovala se zvířatům a knihám,ne blbcům. Do třídy se mnou chodila ségra tenisty Kordy, která měla vše zahraniční a já byla jak bulík 
v tesilkách.
Stejně tak vyrůstala moje dcera(taky samy bez peněz),takže jsem jí hustila do hlavy,že není třeba se do toho stáda zařazovat, že má být jedinečná něčím jiným než oblečením a mobilem . Taky si našla "sociálnější" jednu kámošku a šlo to. Oblečení jsme dědily popřípadě kupovali na tržnici. Teď je velká výhoda Aukra,nakupuju tam pro nás pro obě, když to sleduju, máme super hadry i boty za pusinku. Minulý týden nové Gaborky pro mě za 300, no nekup to 
Dceři koupím sem tam džíny nebo batoh,mikču, a když chce něco fung novýho tak už si vydělá sama na brigádě. Holčičce se věnuj, a ona bude na koni oproti těm rozmazlencům, kterým rodiče radši nakoupěj za desetitisíce jen aby s nimi nemuseli strávit svůj čas. Kdyby bylo nejhůř volila bych změnu školy. Ale je lepší se obrnit a dcerku taky, protože blbců je všude hafo, a všude na nějakýho narazí, dřív nebo později. Musí se otrkat a připravit se na to. Mmch byla bych taky pro školní uniformy..
Zkusila bych si nejdřív promluvit s učitelkou - a doufám že ta od Moniky je lepší než ta co jsme se s ní setkali my. Někdy ve čtvrté třídě k mému synovi přibyl nový spolužák. A v té době se začal trápit, bolelo ho bříško nebo ouško, nebo hlava.... Pak z něj vylezlo že ten nový kluk se spřáhl s jedním místním a nadávají mu do slepejšů a brejlovců ....... Od paní učitelky jsem se pomoci nedočkala, kluci prý se jen tak škorpí... Naštěstí ten můj měl kolem sebe kamarády a kluci problém vyřešili ( ti měli o kamoše zájem na rozdíl od učitelky ). Na druhém stupni mají učitelku která má ráda i kluky a je spravedlivá. A ta tomu mojemu vysvětlila, že největší poklady se schovávají za sklo a chrání se ( třeba šperky a diamanty ) . A brýle jsou jen taková ochrana oka ( diamantu ). Tahle úča je prostě poklad. Být Monikou zajdu tedy do školy a Ivetku bych zapojila do nějakého sportovního nebo zájmového oddílu.
Co si promluvit s učitelkou, probrat to na třídních schůzkách? Je ve třídě víc dětí z chudších rodin? když se dají dohromady, budou silnější a nemusí si té druhé skupiny všímat...
Některý děcka jsou strašně hloupí 
Děvčata nerada vám beru iluze, ale tady nepomůže vůbec nic, dokonce ani školní uniforma ani promluvit s učitelkou ne. Dost dlouho jsem se ve školství pohybovala. Děti určitých sociálních skupin tíhnou k sobě bez ohledu na to, jakou uniformu mají oblečenou, to není jen o tom, co mají momentálně navlečeno na sobě. Majetnější děti mají doma jiné vybavení, pohybují se v jiných společenských kruzích, navštěvují jiné akce, kratochvíle, kulturní a sportovní vyžití a jiné dovolené a samozřejmě se o tom mezi sebou baví. Učitelka s dětmi promluví, hned je každému jasné odkud vítr fouká a dotyčný se stane terčem ještě většího posměchu (třeba i mimo školu) že si stěžovat, popularitu mu to rozhodně nezvýší.
Je to sice kruté, ale tak to bohužel je, lepší je dítěti vysvětlit, že nikdo nebude mít v životě vždycky všechno a že tyhle bohatší děti to taky nemají naždy jisté.
Je kruté, že děti tohle zažívají právě v období, kdy na tom materiálnu jim opravdu hodně záleží a řeči o duchovnu sice chápou, ale v tom jejich trápení jsou jim momentálně pwd platné...
Máte pravdu, materiální statky nejsou v životě hlavní. A o peníze jde až v první řadě. Já bych v tomto případě jednala následovně: 1.snažila bych jí vysvětlit, co vše já dělám pro spokojenost a finance rodiny. Ona může pomoci tím, že se bude učit a až bude větší, může na brigádu. 2. plánovat hezké chvíle, procházky a ost. zájmy-fin. nenáročné. 3. Sledovat různé výprodeje a sehnat levně pěkné a kvalitní kousky. To se dá, mám vlastní zkušenosti. Nejlepší v tomto jsou velké řetězce- Reserved-nevím, jak na holčičku, ale např trika a halenečky tam mají malinké, něco by se na ni hodilo, C&A, Gate, Bata apod. Ne spec.dětské prodejny, dle mne moc drahé. Ale já nemám dceru, tak nemám prakt.zkušenosti s holčičkou. A tatínek by trochu nevypomohl? Zkuste si s ním o samotě promluvit. Řekněte mu, jak to dceru trápí.
To je smutné,na to se těžko něco radí. To dítě tomu prostě nerozumí. Podle názoru speedy mě napadl kroužek...skaut? můj syn tam chodí amusím říct, že tam v dětech pěstují úplně jiné morální hodnoty než je ted trendem a zvykem. Jsem opravdu moc ráda že tam chodí, má jiné zájmy, jiné názory...třeba by stálo za to ji tam přihlásit,a kroužek není drahý, stojí 500kč na rok.
.JPG)
Sice souhlasím s těmi, kdo radí promluvit s učitelkou, ale obávám se, že to nepomůže.
Co může učitelka proti snobům? Holky v tommají nejspíš podporu i doma, učitelka nebo ředitel školy nebue chtít přijít o bohatší žáky, protože čeká sponzorské dary od rodičů.....
Já bych volila spíš přeřazení do školy, kde se nic takového nekoná.
jo ještě mně napadlo, jestli otec neplatí příliš malé alimenty 
zkus si zažádat o vyšší, každá koruna dobrá
Děti jsou obrazem svých rodičů. Malá takové věci nepochopí, je na to opravdu ještě malá.Ale jak už někdo radil, jedny značkové rifle a k tomu trička od Vietnamců, i tam se dají najít pěkné kousky. Naše holky chodily do turistického oddílu, měly super vedoucího a tam se na oblečení nehledělo. Tepláky, větrovku a dobré boty byly nejdůležitější, ne značka.
Moni, napiš mně velikost a co se malé Ivetce líbí,třeba něco už na podzim, ať má prcek radost. Ozvi se mně.
orinka: nejsem si jistá, jestli by přeřazení do jiné školy pomohlo, vždyť tam můžete být úplně stejná skupinka načančaných holčiček a Monika by dceři moc nepomohla, asi by holka byla chudák ještě víc vystresovaná z nového prostředí a z faktu, že si musí hledat nové kamarády
Ivetce nezbývá než se proti začínající šikaně obrnit, ignorovat ji, určitě jsou ve třídě i jiné kamarádky, které rovněž nevlastní nejnovější módní výstřelky, tak ať se Ivetka kamarádí s nima a hotovo, bohužel není první ani poslední dítě, které je terčem posměchu, malé děti dokážou být pěkně kruté a i když se jí nebudou posmívat kvůli oblečení, tak si najdou nějaký jiný důvod (vlasy, brýle, rozvedené rodiče atd. ) kde je napsáno, že se s těma fiflenama musí Ivetka bavit, ať na ně naprdne, ony když uvidí, že si jich Ivetka nevšímá, tak dají pokoj
.jpg)
Speedy: uniformy!!!!!
.gif)
Zlate skolni uniformy
. Kdyz jsou zbohatlicti rodice nabubreli snobaci, tezko se da predpokladat, ze jejich deti budou jine.
Holcicky je mi lito, ale jak pisi holky dole, urcite by to chtelo se zaradit nekam do krouzku ci aktivit, kde by zapadla nebo i vynikala. Taky nezaskodi se dobre ucit a byt pohotova a vtipna, to muze dodat sebevedomi. Jenze s tim se taky kazdy nenarodi.
A proti nakupovani v sekaci nic nemam, miluju je a daji se tam najit skvele znackove ulovky, nekdy uplne nove.
.gif)
sallie: medved: holky, souhlasim s vama.
1) promluvit si s třídní o psychické šikaně
2) najít holce finančně nenáročný koníček (skauting, ochrana přírody, vodáctví apod)
3) Vem ji na celou sobotu na nějaký výlet, fakt ať to zabere celý den.
Klidně jeďte vlakem pár stanic k nějakému hradu, jděte k němu pešky, opečte si buřty. Uvidíš, jak bude nadšená z nových zážitků....
Ptej se jí úrůběžně, zda se jí to líbí a co by ještě chtěla ... A večer po výletě ji řekni, že takových finančně nenáročných, ale časově náročnýc výletů můžete mít víc... Že ji máš moc ráda, ale určité věci prostě koupit nemůžeš, protože bys pak neměla peníze právě na takovýhle výlet...
Nebo si užijte den v bazénu a vysvětli ji to podobně :-)
I náš sedmiletý syn pochopil, že když nedostane značkovou autodráhu budu mít peníze na benzín, abychom mohi jet na běžky :-).
ty holky jsou krávy, ale takové zhodnocení jejich kvalit tvojí dceři nepomůže. I kdybys promluvila s třídní učitelkou a ta zas s kolektivem, těžko se situace změní. K šikaně značkové přijde šikana posmívací, že je Iveta žalobníček. Já bych uvažovala o změně školy. Ať z toho děvčica nemá žaludeční vředy, musí být hrozné denně chodit tam, kde se nemůžu soustředit na nic jiného, než kdy to psychické mučení začne.
Moniko muzes se mi prosim Te ozvat do vzkazu?
