Svou dceru miluji i nesnáším zároveň? Jsem špatná?
.jpg)
Jsem na mateřské, teda na rodičovské dovolené, s 2,5letou dcerou. Adélka je moc prima, je zvídavá, usměvavá a přiměřeně zlobivá. Ale mně ta mateřská asi už leze na mozek. Nechystám se do práce dřív než v jejích třech letech, chci si tohle krásné, žblebtavé období plné Adélčiných objevů užít.
Po celou dobu si přivydělávám přednáškami, lektorováním kurzů tance, takže se nedá říct, že bych „žila mimo realitu“, nebo že by ze mě byla zanedbávající se nevzhledná ženská v šusťácích s myšlenkami věnujícími se akorát plenkám a kašičkám.
Nebudete mi věřit, ale toužím po tom, najíst se v klidu. Bez toho, abych kontrolovala, zda jídlo se sype kolem talířku, zda na sebe zas nevylila hrníček s pitím, že bude žadonit, aby si mohla vzít ode mne z talíře (což nemá dovoleno)... Že si dojdu na toaletu v klidu, aniž bych musela mít otevřené dveře a kontrolovat, kde Adik zrovna lítá...
Zatímco jedna půlka mysli reaguje naučeně a v pohodě: Ano, Adiku... to víš, že jo... to nic není... opravdu toho nech... nebo s ní přeříkávám básničky, druhá reaguje úplně protikladně: Jestli ještě jednou praští do toho talířku, roztrhnu ji... počtvrté už tu básničku nepřežiju... ještě jednou se mi připlete do cesty, tak ji zlískám... jestli bude zase chtít připravovat jídlo se mnou, což znamená, že to bude trvat jednou tak dlouho, vyletím z kůže... sakra, na tohle pitvoření teď nemám náladu, do háje ať toho nechá...
Nesnáším se za to, já Adélku miluju, je skvělá, ale někdy mám pocit, že jako člověk jsem ztratila svá práva na hodně dlouho dopředu (normálně se najíst, normálně jít spát, atd.) a nemám ani právo na ně pomyslet.
Když jsem se to snažila s ostatními maminkami probrat, vykroutily se z toho a všechny jsou akorát milující a zbožňující bytosti. Starší generace mi radí, že se nad to musím povznést. Mně by stačilo jediné – zjistit, že tyhle „paralelní“ myšlenky nenapadají jen mne a že nejsem cvok. Nebo snad jsem?
23.9.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 64 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Svou dceru miluji i nesnáším zároveň? Jsem špatná?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
sharon: No, ty si fakt myslíš, že to není normální a vyžaduje to odbornou pomoc?
.gif)
HelenaPa: proč to otáčíš na mě ?......pisatelka se ptá jestli je cvok a tak jsem jen odpověděla....
hlavně že jindy tu kde kdo doporučuje psychiatry a psychology....
sharon: Vážně jsi tak svatá?
.jpg)
Neboj Oli, to pomine, ted jsi jenom unavená 
holčičky jsou pro radost ... 
ano , jsi..........
Na své dceři nesnášíš to, co bys snadno dokázala změnit. Je akorát v tom správném věku, kdy už spolu můžete komunikovat, tudíž je možné spoustu věcí vysvětlit. Jako třeba to WC. Pamatuju, že jsem měla podobný problém. Když jsem si odskočila ve chvíli, kdy zrovna vejlupkové nespali, za dveřmi to můj nejstarší synek komentoval : "Maminko, co tam děláš ? Ty čůráš ? Jsi tam nějak dlouho, ty taky kakáš ?" Šachtou se to neslo po všech 12ti patrech paneláku. 
Dveře jsem ale měla zavřené vždycky.
Spoustě podobných příhod se po létech zasměješ.
Stanov si pevná pravidla a ta důsledně dodržuj. Nedej se zviklat roztomilostí holčičky. I jí se jednou bude v životě hodit přirozeně získaná sebekázeň. Dítě vychovávané k ohleduplnosti odmalička, nebude mít problém s tolerováním "svých nemožných rodičů" v pubertě.
.jpg)
Je to normální a bude to lepší a lepší. Neboj.
No nevím, ale na toaletu jsem chodila celkem v klidu a zavírala jsem se, neumím si představit dělat potřebu při otevřeném WC.
Něco je myslím kapku špatně, že si neumí hrát sama a máš ji úúúplně pořád za zadkem. 
Když jsem byla poprvé těhotná, tak jsem četla někde výrok jakéhosi lékaře :" Každá matka má občas chuť vyhodit svoje dítě z okna. Problém nastává, když se přistihne,že jde to okno otevřít."
Tyhle pocity jsou úplně normální. Mám už trošku starší děti, ale někdy mě jejich neustálé brbentění, dohady, věčné :mamíííííííííííí" , dokáží dost slušně vytočit. S věkem se to trochu lepší, přicházejí zase jiné situace. Důležité je, že máš dceru ráda a dáváš jí to najevo. Já jsem od mala děti učila to, že i maminka má nárok říct " Jsem unavená, nechte mě chvíli na pokoji, běžte si hrát samy." Myslím, že pro dítě je do budoucna lepší, když i rodiče vidí jako reálné lidi a ne nějaké polobohy, co všechno zvládají v pohodě a s úsměvem. A že i rodiče mají nárok na trochu špatné nálady a únavy.
Pro mne byla nejhorší mimina,tak do těch dvou let.Jakmile už ale začaly děti mluvit,tak to bylo mnohem lepší.Na WC za mnou možná lezly,ale to mi vadilo nejmíň...Dodržovala jsem přísný režim dne,jinak bych byla taky zešílela...Chodila jsem s dětmi spát po obědě,večer musely být v půl osmé již v posteli.Že něco vylily nebo rozházely,mě tedy pramálo vzrušovalo,se to dalo vždycky uklidit...Děti mohly např. čmárat v kuchyni po zdech,nechávat rozestavěné hračky v pokoji...Hlavně jsem je odpoledne utahala lítáním po lese nebo na hřišti,přímo jsem je nutila,aby lítaly,řvaly a blbly. Naopak jsem je nutila,aby do zblbnutí říkaly říkanky,písničky a tak...Ono je po nějaké době samo přešlo.Nejhorší je všechno zakazovat ,tím víc to pak děti naschvál dělají.
.jpg)
Jeste jsem zapomela napsat............ Olino ty milujes svou dceru, ale nesnasis ty vecne do nekonecna opakujici se situace kolem ni. Uvedom si, ze to neni dcera ktera ti leze na nervy podesaty stejnou basnickou, ale ta basnicka te drasa. Neni to dcera ,ktera te sejri vylitym pitim, ale situace ze piti se zase vylilo. Ver jeste za 10 roku kdyz pujdes kolem hriste a uslysis tuhle basnicku, naskoci ti husi kuze
.
Kdykoliv budes mit tento ponorkovy pocit "uz zase" uvedom si to neni dcera co mi leze krkem , ale neskutecne te sejri basnicka / nazavreny dvere na wc / rozlity piti ...dosad si sama. Jakmile si toto utridis v hlave velice ti to pomuze v pozitivnim vztahu k dceri a zaroven zjistis, ze se tem neprijemnym situacim lze vyhnout. Dceri se nevyhnes (ale ona te v principu nestve), ale da se vyhnout situaci spojene s dcerou - basnicce (jinou cinnosti a nebo jinou basnickou), soukromi (viz rady nize) apod.
Jsi naprosto normalni..........miluji deti, mym zivotnim snem bylo mit barak plny deti, spoustu "zivotne dulezitych" veci osobne nepotrebuji atudiz jsem presvedcena ze bych klidne 3-4 deti uzivila. Ovsem poridila jsem si v 21 hyperaktivni dceru, ktera poprve spala celou noc nekdy zacatkem sve skolni dochazky, do te doby ji stacily 2-3 hodiny vtahu a sem tam par minut odpocinku. Kdyz ji bylo 2,5roku poridila jsme ji sestricku (jeste porad plna blahovych myslenek)....co nevymyslela jedna vymyslela druha a naopak. Tech prvnich 10 roku byl ocistec a pak zacala puberta. Dokonale me vylecily z predstavy "dum plny deti" 
Obcas me prepadne myslenka ze by bylo prima mit takovyho behaciho prcka kolem sebe, ovsem jen si vzpomenu na tehotenstvi a je mi spatne (to byly vskutku vyzivne 2x 9 mesicu - NIKDY vice) a pak na tu hruzu prvni 2-3 roky (presne co mas doma ted ty) a veskere napady me hodne rychle prejdou ............ z myho pohledu jsi Olgo naprosto normalni. Osobne klidne bych prezila znovu vyzivnou pubertu , ale nikdy vice ty prvni 3 roky, to neni materska, to je pracovni tabor omezujici zakladni lidske potreby!!!
Ne nejsi jedina. Taky me kluci toci, zvlast miuly ctvrtek, to sem mela chut kopnout je ze schodu. Ale vis co? Starsi generace ma pravdu. Jsou veci,ktery nezmenis, takze je musis prijmout. Batole se ti bude chtit motat v kuchyni, nebojuj s tim, pocitej s tim a zarid se podle toho. Ano bude chtit jednu basnicku 80x, smir se s tim, nic jinyho nepomuze. Jiny veci muzes zmenit, nemyslim ze by 2,5r dite nezvladlo samo 2min nez pujdes na zachod. Takze identifiku co muzes zmenit a co ne a uvidis.
Kliiid, nejsi v tom sama, jen většina lidí to jen nepřizná, aby náhodou nevypadali blbě. Mám pocit, že obzvlášť matky jsou supersoupeřivá skupina. Stačí přečíst pár mateřských diskuzních fór. Všechny jsou geniální, krásné, všechno vědí nejlíp a jejich děti nejlepší, skvěle vychované.
Já mám denně pocit, že bych oba vystřelila na Mars a ani bych nemrkla. Přesto uvnitř vím, že by mi to bylo líto hodně rychle. Taky jsem upadala do depresí, že porodem jsem úplně ztratila svoje práva. Protože nejen spánek, ale i jídlo a záchod, prostě základní biologické potřeby, nemůžu naplňovat podle toho, jak potřebuju, ale podle toho, jak mi dovolí někdo jiný.
Tvoje dcerka už je dost velká, aby mohla vydržet např. tvou toaletní chvillku bez tebe. Naše malá má jen 13 měsíců, a klidně už se na záchodě zavírám. Prostě ji šupnu do postýlky (za mříže
), přidám nějakou zajímavou hračku a jdu. Pokud si chvíli fňukne, tak to neřeším. Však se musí naučit a pochopit, že maminka odchází a pak vždycky zase přijde.
Take jsem zazivala ,mela jsem deti narozene po sobe.Pred rokem vyletly z hnizda a me se po nich tak styskaaaaa.Proste me chybi i kdyz je mam oba v nasem meste.A casto vzpominam na jejich detstvi a chce se me rvat.Vazte si tech chvilek s detma,protoze to,uz se nikdy nevrati. 
