Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Šťáva plná vitaminů

Šťáva plná vitaminůPřipravte si domácí šťávu, která bude chutnat celé rodině...
pošlete nám recept

Magazín pro Šťastné ženy

 

Zůstanu bezdětná. Dá se s tím vyrovnat?

Zůstanu bezdětná. Dá se s tím vyrovnat?

Vlastní vinou jsem si „pokakala“ život. Bohužel, zpátky už to nevezmu a nezbývá mi, než se se svou situací vyrovnat. A to je hrozně těžké, od začátku tohoto roku se propadám do stále hlubší deprese, místo, aby mi postupně bylo líp.

Je mi devětatřicet let a jsem svobodná a bezdětná. Objektivně a rozumově sama sobě přiznávám, že co se dětí týká, nechala jsem si ujet vlak. Příliš dlouho jsem čekala. Na co? Na to, až bude děti chtít i můj partner, který je teď už bývalý.

Seznámili jsme se v mých pětadvaceti letech, jemu bylo o tři více. Měli jsme hezký vztah, rozuměli jsme si, provozovali společné koníčky, taky jsme hodně cestovali. On měl velmi dobrou práci a postupně se vypracovával výš a výš, já pracovala na klasické úřednické pozici. Po necelém roce chození jsme se společně sestěhovali a po dalších třech letech si vzal hypotéku na dům. Když jsme se do něj po dalších dvou letech stěhovali, byli jsme šťastní jak blechy, zařizovali, plánovali co kde a jak bude. Ve všem jsme se shodli. Teda skoro ve všem.

Já chtěla dítě. Prvně jsem na toto téma zavedla řeč v době, kdy si bral hypotéku. Tvrdil, že se mnou chce taky dítě, minimálně jedno, ale radši dvě, ale že by bylo rozumné počkat, až budeme bydlet ve svém. Mrzelo mě to, ale jeho argumenty jsem uznala a hodně mě i uklidnilo, že v novém domě bylo počítáno i se dvěma dětskými pokojíčky. Tak jsem se rozhodla, že budu trpělivá.

Když jsme se konečně nastěhovali a zabydleli, otevřela jsem téma dítě znovu.  Táhlo mi na dvaatřicet let a cítila jsem, že mám nejvyšší čas a hlavně jsem po dítěti strašně toužila. Partner byl trochu zaražený, ale pak řekl, že ano, že bychom dítě už mít mohli, že se už moc těší, jen by to rád odložil ještě o rok kvůli práci. Naskytla se mu v té době možnost odcestovat pracovně do Anglie a prý by ho mrzelo, kdyby se mnou neprožíval těhotenství, porod a první měsíce života naše děťátka.

A já zase souhlasila. Zase jsem upozadila svoje pocity a svoje potřeby a nechala se přesvědčit jeho argumenty. Teď zpětně si strašně nadávám, měla jsem už tenkrát víc zatlačit. Nebo od něj odejít. Ale nebylo to pro mne snadné, měli jsme opravdu hezký vztah a já jsem si nikoho jiného jako otce svého dítěte nedokázala představit.

Anglie se protáhla na dva roky, v tu dobu jezdil domů každý měsíc na víkend nebo na krátké dovolené, já jezdila za ním, jak jen to šlo a jinak jsem byla doma a chodila do práce. Když se konečně vrátil, byla jsem to opět já, kdo otevřel téma dítě. Jaké bylo moje překvapení, když bez jakýchkoli výhrad souhlasil. Byla jsem v tu chvíli neuvěřitelně šťastná.

A pak přišlo šílené období. Vysadila jsem antikoncepci a začali jsme se snažit. Po prvních třech měsících bez úspěchu jsem se nutila do pohody a říkala si, že to ještě nic neznamená. Po roce marného snažení, kdy jsem každý měsíc hořce oplakala, jsem ho požádala, aby souhlasil s vyšetřením nás obou, zda je u nás vše v pořádku. Nejdřív se tomu bránil, nechtěl o tom ani slyšet, ale po nějaké době svolil. Bohužel, vyšetření potvrdilo, že je neplodný. Co se mě týká, bylo vše v pořádku.

Jeho neplodnost nás oba šokovala. Po nějaké době, když jsem měla pocit, že už to vydýchal, jsem navrhla umělé oplodnění s dárcovským spermatem. A tvrdě jsem narazila. Tak kategorický odpor jsem u něj ještě nikdy neviděla. Řekl mi, že nikdy nebude s něčím takovým souhlasit, že je to proti přírodě, že nejsem žádná kráva, abych se nechala inseminovat uměle a ještě od cizího chlapa. Že s něčím takovým by se nikdy nesmířil, nemohl by si mě pak vážit a už vůbec by nedokázal milovat dítě, které by pro něj bylo cizí. Cokoli jsem k tomuto tématu řekla já ze svého pohledu, smetl s tím, že o tom už nechce slyšet ani slovo.

Rozdělilo nás to. Já jsem se pak sice snažila se s tím vším srovnat a brát věci, tak jak jsou, ale v hloubi duše jsem se nemohla zbavit pocitu, že žiju se sobcem, který myslí jen na sebe. A čím dál víc jsem litovala, že jsem se v minulosti nechala umluvit k odkládání těhotenství. Bylo mi sedmatřicet a to je na poznání nového partnera a rozhodnutí o založení rodiny už opravdu šibeniční věk.

Rozešli jsme se. Odstěhovala jsem se, našla si pronájem a začala žít sama. Bylo mi hrozně a další rok mi uběhl jako v mrákotách. Chodila jsem jenom do práce a domů, byla jsem jako bez života.

Když jsem letos na začátku ledna bilancovala svůj život, došlo mi, že jsem se nechala připravit o to nejdůležitější a nejcennější, co jsem kdy mohla mít: o vlastní dítě. Uvědomila jsem si, že je mi, kolik mi je, že nemám žádnou známost a kdoví, jestli vůbec ještě někoho, s kým bychom si rozuměli, potkám. A že s největší pravděpodobností své dítě nikdy mít nebudu.

Od té doby se v těchto pocitech doslova utápím. Je mi to hrozně líto. Chtěla bych vrátit čas a v určitých chvílích se rozhodnout jinak. Připadám si strašně prázdná, zbytečná, k ničemu.  Nevím, co se svým životem, všechno mi připadá marné a zbytečné. Závidím všem maminkám v okolí jejich bříška, kočárky, cupitající caparty. Úplně se mi svírá srdce, když si uvědomím, že já nikdy od žádného děťátka neuslyším oslovení „maminko“.

Dá se s něčím takovým srovnat? Já nevím. Mám pocit, že ne. A zároveň mám strach, že se ze mě stane zatrpklá, stárnoucí žena. Nechci tak dopadnout. Ale momentálně vůbec nevím, co bych měla dělat.

Lucie


29.7.2019   Rubrika:   |   Komentářů 77   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 4/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Zůstanu bezdětná. Dá se s tím vyrovnat?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-76
Linda
Linda - 6.8.2019 9:38

Uprimne kreslis si to detatko v ruzovych barvach, ale za sebe osobne bych rekla ze pokud to OPRAVDU chces tak mas nejvyssi cas. proc nedat umele oplodneni ted? Ano je ti 39 a nejsi nejmladsi ,ale nakonec vek se porad zvysuje a jeste bys to mohla casove zvladnout. Podari se fajn , nepodari se tak muzes rici ze jsi to zkusila. Na deprese mas jeste casu dost

 
rychlonožka
rychlonožka - 5.8.2019 23:38

Nepodřizujte úplně všechno touze po dítěti. Co myslíte, že udělá Váš další partner, až začnete s tou svou písničkou? Práskne do bot, nebude-li chtít další dítě. Málokterý plodný muž ke čtyřicítce ty děti nemá. Ano, můžete si někde pořídit dítě s náhodnou známostí na jednu noc. Jste si ale opravdu jistá, že je to pro Vás ideální řešení? Jste si jistá, že sama zvládnete dítě? Budete umět přijmout třeba i to, že může být postižené, že bude mít ADHD, nebo že z něj, až ho zavalíte láskou, vyroste zdravě sebevědomý jedinec a ne mazánek, který bude Vámi obskakován, hýčkán a veleben? Vezměte rozum do hrsti a žijte přítomností. Nemůže mít člověk v životě všechno. Jsou rodiny, kde je dětí víc, ale obrací se každá koruna. Ta životní spokojenost, to nejsou jen peníze. Jen děti. Jen barák a fáro. Jen post ředitele. Jen sláva a uznání. Tu spokojenost musí v sobě najít jak ten, co děti nemá, tak ten, co nemá ty prachy. Uklidněte se. Nežeňte se nikam. Když potkáte někoho, kdo Vás osloví, můžete jednou třeba i s dětmi pomáhat jemu. Dítě člověka stojí mnoho. Sil, nervů, peněz, zdraví, obětí....Vy děti nemáte, nevíte, o čem mluvíte. Mít děti je hodně radosti. Ale taky pořádný zápřeh. Věřte mi.

 
krasaka
krasaka - 2.8.2019 22:31

UVita: smajlik - 61 já syna po mnoha létech za dcerami coby 36-letá a fakt jsem si připadala na poradně i pak ve špitále prapodivně -všude samé dvacítky nebo mladší smajlik - 76

 
UVita
UVita - 1.8.2019 18:42

Já jsem měla dceru skoro ve 35 letech. Jak je níže napsané, dnes rodí i mnohem starší ženy.

 
sharon
sharon - 1.8.2019 10:11

jasmine: svatá pravda ,smajlik - 47 být babičku je super , co víc si přát.....smajlik - 45

 
krasaka
krasaka - 1.8.2019 10:03

jasmine: smajlik - 61 zdravím - smajlik - 47smajlik - 47smajlik - 47smajlik - 44smajlik - 31

 
jasmine
jasmine - 1.8.2019 5:57

Mít dítě v tomto věku je celkem normální má snacha první porodila ve 40 letech je starší od syna a druhé vnouče přišlo o 4 roky později .Zdravá krásná vnoučata a vůbec si nedělala starosti , že jí ujíždí vlak . Pokud si nenajdeš trvalého přítele , tak to je pak těžké rozzhodnutí ale já bych se osobně někým slušným nechala oplodnit, je tolik žen svobodných maminek , ale nemít není je to kruté až zestárneš budeš babička a to je to nejkrásnější .Byla jsem sice rozvedená a měla dva malé syny a sama jsem je dovedla k dospělosti a nyní mám velmi hodného přítele

 
Almega
Almega - 30.7.2019 17:41

Každá žena nemusí mít dítě,život bez dětí je jednodušší....Ale myslím,že Lucie moc tlačí na pilu,dělá předčasné soudy,nemá nadhled.Dnes není nic divného,mít děti po třicítce,po čtyřicítce.Spíš je důležité s kým je mít! S tím,co se stalo,se musí smířit,už to nejde vrátit.Tak nezbývá,než hledat jiného muže,ale ne zbrkle a za každou cenu,určitě se ten "pravý" najde!

 
YXH
YXH - 30.7.2019 16:44

Jestli o dite opravdu stojis, a vis, ze to zvladnes sama, tak na nic necekej. Moje kamaradka mela prvni dite ve veku skoro 42 let. Takovych zen jako jsi ty je v nynejsi dobe hodne. Ono to po pravde receno byvalo i driv, ale ne tak casto jako ted. Moji sestrenici se narodil syn kdyz ji bylo 35 a to uz je daaaaaaaavno.
Drzim palce.

 
sharon
sharon - 30.7.2019 14:23

denkas: smajlik - 75smajlik - 45

 
kobližka
kobližka - 30.7.2019 13:46

Taky si myslím,že není pozdě na dítě.Lucie,nečekej na nic,pokud nedokážeš být s mužem jen kvůli sexu (a otěhotnění),využij jiné možnosti.Ale nelituj se,proboha,nic není ztraceno a život nekončí.

 
denkas
denkas - 30.7.2019 12:55

sharon: jéé, to sme na tom úplně stejně! smajlik - 16 a za tři roky se narodil bracha.

 
sharon
sharon - 30.7.2019 12:45

dadka: moje mamka mě porodila ve svých 30 letech v roce 1952 a segru skoro o pět let později....smajlik - 26

 
dadka
dadka - 30.7.2019 11:32

Neztrácej naději. Dříve rodily ženy strašně brzo, nyní je to naopak. Podívej se kolem sebe, kolik žen po čtyřicítce má první dítě! Ještě není pozdě, zkus si někoho najít třeba jen na sex, nebo zkus umělé oplodnění.
Teď mě momentálně napadá jen Czáková, Žilková, Basiková.....starší rodičky. Ale našlo by se jich mnohem více.

 
sharon
sharon - 29.7.2019 21:58

bůhví jestli to on nevěděl že je neplodný, proto to odkládal.....uvidíš co ti čas přinese.....ale i bez dítěte nemusíš být zatrpklá žena......smajlik - 45

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-76
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

    Zpíváte si občas doma?

    Celkem hlasovalo 320022.
    Archiv anket.