Mám problém se švagrovou. Je neomalená.
Můj největší problém asi je, že nemám ráda konflikty a snažím se jim za každou cenu vyhýbat. Jako dítě jsem byla častým svědkem hádek mých rodičů a od té doby, kdykoli cítím náznak nějaké neshody, radši ustoupím. Vím, že to není správné, ale nevím si v tomto ohledu rady sama se sebou. Možná jsem zbabělá. Pravda je, že až dosud jsem u nikoho nenarazila na nic tak zásadního, aby mi mé ústupky nějak moc vadily. Až teď.
Před půl rokem se mi narodila holčička. Partnerova sestra, tedy moje švagrová, je zrovna taky na mateřské, má rok a půl starého chlapečka a to je ten kámen úrazu. Bydlíme od sebe kousek a ona mne od té doby, co jsem na mateřské, začala dost zneužívat.
Poprvé už v šestinedělí. Bez ohlášení přišla na návštěvu hned co jsem byla den z porodnice doma a i s malým tady zůstala skoro celý den. Bylo to na mě moc, chtěla jsem si užívat svou dcerku a taky trochu odpočívat. Všelijak jsem naznačovala, ale marně. Až někdy kolem čtvrté konečně odešli.
A pak to začalo nabírat na obrátkách. Zvykla si k nám chodit někdy každý den, někdy obden. Klidně přijde už dopoledne a zdrží se i přes oběd, vždycky to zamlouvá, že stačí, když dám něco malému, ona že mě vyjídat nebude, ale mě je to trapné. Navíc mi šmejdí po bytě a chová se, jakoby tu byla doma. Klidně si otevře lednici a zeptá se, jestli může dát malému k svačině jogurt, ale ani nečeká na odpověď a už ho otevírá.
Je toho víc a bylo by to na dlouhé vyprávění. Pořád jsem to nějak tolerovala, říkala jsem si, že je to přece jen sestra mého partnera a nebudu dělat v rodině zle. Jenže od předminulého týdne se celá situace ještě zhoršila. Nejmíň tak jednou týdně mi tady malého nechává na celé odpoledne, že si skočí v klidu nakoupit nebo něco zařídit. Vždycky slibuje, že přijde za hodinku, maximálně dvě, ale nikdy to nedodrží. Většinou se to protáhne i na pět hodin. Když jsem jí řekla, že to takhle nejde, protože i já mám svůj život a své plány, tak mě odbude, že co řeším, že jsem na mateřské a mám ještě malé dítě, které ani neleze, tak snad to pro mě není problém.
A teď už jsem pěkně přetekla, protože jsem zjistila, že mě pomlouvá před tchýní. V neděli jsme jeli k partnerovým rodičům na zahradu a ona tam byla. Než si nás všimli, stačila jsem zaslechnout, že prý mám doma pořád binec a ani nevařím pořádné jídlo, jen samé rychlovky z jednoho hrnce. Strašně se mě to dotklo a chtěla jsem hned reagovat, ale v poslední chvíli jsem to spolkla, představila jsem si ten konflikt, který by následoval.
A to je důvod, proč sem píšu. Potřebovala bych od vás poradit, jak přestat být taková uťápnutá slepička, která si nechá všechno líbit a bojí se ozvat. Vím, že by bylo na místě švagrovou odkázat do nějakých mezí, ale prostě to nedokážu. Hlavně bych to nechtěla udělat tak, abychom na sebe pak kdoví jak dlouho nevražily. Chtěla bych jí to říct nějak jasně, slušně a přitom důrazně. Ale nevím, jak. Mám na sebe vztek, že jsem takový zbabělec.
8.4.2014 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 80 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám problém se švagrovou. Je neomalená.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Renee: Je to špatný současný trend, mít děti s tzv. "přítelem". Ať spolu mladí žijí klidně na psí knížku, dokud nemají děti. Ale ve chvíli kdy založí rodinu, přebírá ta "přítelkyně" veškeré povinnosti a nemá žádná práva. (Včetně podřizování se rodině "přítele", s kterou není nijak spřízněna ani rodově ani sňatkem).
Chápu, že jsou situace, kdy svatba by na nevěstu uvrhla i manželovy dluhy (třeba z podnikání), ale prostě žít se má společně "v dobrém i zlém".
A to ještě většina těch děvčat, tzv. "přítelkyň" pojmenuje dítě po "příteli", v bláhové představě, že si jí pak "přítel" vezme za ženu.
Proč by to pak ještě dělal ? Dosáhl všeho a "volný vztah" mu maximálně vyhovuje.
Jo, jsem stará baba, a pro tyhle "novoty" nemám pochopení.
Mám tři syny a doufám, že se všichni řádně ožení a přivedou do rodiny právoplatnou manželku. S jedním už máme splněno, doufám, že další bude následovat.
Když už si takhle vymýšlíte ty příbuzné, proč tomu příteli taky lživě neříkáte manžel? Ať je to teda komplet Protože takhle to vypadá opravdu divně. Jako když vedle toho přítele (milence) máte ještě někde právoplatného manžela. Pozor na to, on by to opravdu někdo tak mohl pochopit, protože to v dnešní době taky není nic tak kuriózního
Další možnost je jí říct, že zítra přijdu na oplátku já k ní a že doufám že bude mít pěkně uklizeno a i něco dobrého navařeno. A ať si nic neplánuje na odpoledne, protože mi bude hlídat dítě, jdu ke kadeřnici, na kosmetiku a rovnou i na masáž.
Já bych jí při pokusu další nezvané návštěvy řekla, že z toho bince doma jsme všichni dostali svrab a že by to ona i její dítě snadno dostali také. A k tomu máme srajdy z těch blafů co vařím a že je to možná taky nakažlivé.
Přiznám se, že tomu nerozumím. Ve více ohledech. Zaprvé, proč autorka nazývá tu ženu švagrovou, když jí není. Milá Veroniko, švagrovou by byla, kdyby byl otec tvého dítěte tvůj manžel. Asi jsi nedávala ve škole pozor. Všimla jsem si, že to je takový novodobý trend, nazývat lidi tchýněmi, švagrovými atd., i když se dotyční nikdy nevzali a pravděpodobně nevezmou. Takže tchýně a švagrová v pořádku, ale manžela nebrat? Zvláštní, že? Nebo je to snad obráceně a přítel nechce být manželem, ať už je důvod jakýkoliv? Proč s těmito muži ale máte děti?
S tím souvisí moje druhé nepochopení, proč ustupuješ úplně cizí ženě. Sousedy si taky necháváš lézt do bytu? Asi ne, že. A dokonce si to necháš líbit, i když jsi na vlastní uši slyšela, jak tě pomlouvá
už tu bylo napsáno nepouštět ,nebo jít ven na nákup ,ale bez ní ,říct ,že jdu ke kámošce atd
jo a nezapomenout ji říct ,že víš jak Tě pomlouvá a nechápeš ,že může v tom binci co máš doma vydžet i se synem ,že je lituješ tak tím pádem ať je DOMA uklizí a vaří si sama ,nebo Ty to neumíš ,ale nezvedat hlas vše říct klidně
orinka: Asertivita se už nenosí. Teď se rovnou posílá do věčných lovišť, nebo ještě dál.
Problém je, že ti slušní to nedokážou a pak trpí.
Kurnik, a jak to, že se najednou přestalo s asertivitou? Před několika lety se nedal otevřít časopis, noviny, internet, aby nás nějaký odborník nenabádal, jak máme být asertivní a kdesi cosi. Teď to utichlo. Podle dnešního článku ovšem vidím, že je ještě spousta lidí, co se sebou nechá orat vláčet. Veroniko, půjč si knížku o asertivitě a až ji prostuduješ, asertivně a v klidu nežádanou návštěvu požádej o odchod. Nejsi jí ničím povinna.
mam-ča: Jo. Předat jí seznam požadovaných prací, oznámit jí, že zatím půjdeš s oběma dětma na hřiště, aby měla klid a při odchodu zamknout.
mam-ča: nemáš na ni telefon, že bych ji pozvala.....
mam-ča: taky dobrý
Pokud jí nedokážeš vyhodit ze dveří, tak můžeš zajásat : "Jé, to je bezva že jsi přišla, pomůžeš mi umýt okna "(uvařit oběd, vyluxovat celý byt vč. matrací, umýt WC a koupelnu...*).
*Nehodící se škrtněte
A máš vystaráno. Buď vezme zpátečku hned, nebo si příště rozmyslí, kam (jinam) půjde na návštěvu.
"Když jsem jí řekla, že to takhle nejde, protože i já mám svůj život a své plány, tak mě odbude, že co řeším, že jsem na mateřské a mám ještě malé dítě, které ani neleze, tak snad to pro mě není problém."
Na tohle se dá jen stručně odpovědět : " Je to pro mě problém". Nejsi povinna jí cokoli vysvětlovat, omlouvat se, hledat výmluvy. Prostě nechceš a hotovo. A jestli bude mít zase řeči, tak opět zopakovat. A trvat na tom i kdybys to měla říct desetkrát.
Pokud bys chtěla být jízlivá, tak můžeš ještě dodat: " Jsi na mateřské, tak snad pro tebe není problém se postarat o vlastní dítě."
Jogurt jí klidně sebrat z ruky se slovy: "Ne, ten potřebuju." A víc se s ní o tom nebavit.
Ale vážně bude nejúčinnější ji vůbec nepouštět. Pokud ji náhodou někde potkáš a ona bude mít řeči, tak jí jen říct : Nezlob se, ale mně se tvé návštěvy nehodí." A víc se s ní o tom nevybavovat.
Hlavní je rozhodnout se a vytrvat,nenechat se zviklat. Promyslet předem, přesvědčit se, že jsi v právu a pak už o tom nedumat. Ona takováhle konfrontace většinou upraví poměry, takže místo toho, abys s sebou neustále vlekla balvan, se touhle akcí něco vyřeší.
Na rovinu bych řekla, že jsem slyšela jak o mně mnuví u tchyně, nelíbilo se mi to, nelíbí se mi ani, že mne chodí vyžírat a dělat k nám bordel a nazdar, jdu si užívat nelezoucího dítěte. Chce se to zdravě nasrat.
Na rovinu bych řekla, že jsem slyšela jak o mně mnuví u tchyně, nelíbilo se mi to, nelíbí se mi ani, že mne chodí vyžírat a dělat k nám bordel a nazdar, jdu si užívat nelezoucího dítěte. Chce se to zdravě nasrat.