Další smutné Vánoce. Covid
.jpg)
Nečekám nějakou radu, chci si jenom tak trochu postěžovat. Určitě nejsem jediná, komu současná situace ohledně Covidu překopala vánoční plány. Stejně jsme na tom byli loni, ale to jsme brali všichni docela statečně a říkali si, že hlavně, ať jsme zdraví. Jenže podle všeho to ani letos nebude jiné a mně je z toho už nějak hodně ouvej. A nejenom mně. I rodičům a dětem.
Bydlíme v zahraničí, konkrétně až v Austrálii. Můj manžel je Angličan a v Austrálii je pracovně už skoro čtyři roky a samozřejmě jsem tu s ním i já a naše dvě dcery – deseti a osmiletá. Dokud jsme žili v Anglii, jezdili jsme domů do ČR několikrát ročně, nebo přijeli moji rodiče za námi. Jenže z Austrálie už to tak jednoduché není, ta vzdálenost je dost velká, a tak bylo cestování za našima vždy na nás. Oni se za námi byli podívat jen jednou a prý jim to stačilo. Podívali se, trošku jsme tady pocestovali a jim už se tu dálku z Prahy znovu absolvovat nechtělo. Samozřejmě to chápu a naprosto jsem souhlasila s tím, že budeme létat my za nimi, jak jen to bude možné.
Dohodli jsme se také, že každý rok přijedeme na Vánoce a zůstaneme až do Nového roku. Takhle se to ale uskutečnilo v podstatě jen jednou. Přijeli jsme před Vánoci, mezi svátky jsme na dva dny zaletěli do Londýna k manželovým rodičům, a na začátku ledna jsme se vraceli zpět do Austrálie.
Jenže loni se takové Vánoce už nekonaly, raději jsme zůstali doma. Vzhledem k vývoji epidemie a různým opatřením jsme se s rodiči neviděli už rok a půl a to asi ještě není konečná. Ale nechceme nic riskovat, když to člověk vidí, jak se situace každý den mění a jak různé státy vyhlašují opatření a omezení, karantény a izolace, nechceme se zbytečně dostat do nějakých potíží.
Rozumově to všichni chápeme, citově nás to doslova drtí. Moje maminka mi do telefonu pláče, že vnučky rostou a ona je pořádně nevidí, jen přes videokameru, ale to není ono. Mně se taky moc stýská, po rodičích, po bratrovi a jeho rodině, po babičce, která letos ovdověla a já nebyla dědečkovi ani na pohřbu.
Já vím, že jsme na tom všichni stejně, každému z nás ta pandemie něco vzala a nějakým způsobem zkomplikovala život. Jak s tím bojujete vy? Já cítím nějakou strašnou beznaděj, bojím se, že nic už nebude, jako to bývalo. Že život, jaký jsme žili, se už v plné míře nevrátí.
Máte to někdo podobně? Že – ačkoli vše chápete a dodržujete – je vám lidsky a emočně úzko z toho všeho? Dá se s tímto vnitřním pocitem nějak bojovat? Co vám pomáhá?
30.11.2021 Rubrika: | Komentářů 85 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Další smutné Vánoce. Covid
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
YXH - 11.12.2021 16:40
nebyla práce, byl hlad a bída a snad vždy bylo na chlast
snad nebudeme alkoholici
becherovka je lék, já jsem to léčení jednou přehnala, dlouho jsem ji nemohla čmuchat
Holky stejne je to uzasne, jak jsme se z Australie, od nestastne rodiny, co nemuze cestovat, dostaly az k chlastu 
Linda: Tak to je fajn, ze se na ni uz muzes i podivat. Nebylo to prece jenom tak zle. Ja po ni mam sileny hlad, takze kdyz si dame za korunu z flasky, nebo stamprlatko, vymetam pak lednici
Linda: já becherovku taky musím mít doma jako prevenci žaludečních potíží hlavně při zabíječce, jak jsem cítila, že žaludek jde nahoru, tak se musel spláchnout malým douškem zase dolů,ale mně jedna láhev vydrží na dva roky
.jpg)
YXH: sharon: ja mam vyhodu pomerne male vzdalenosti ke zdroji a velkyho auta, takze u me pramen vyschne malokdy. Nikdy mi z ni nebylo tak zle jako treba z vina, ale tentokrat jsem to evidentne prehnala. Ale uz se na ni dokazu v lednicce podivat 
, priste budu muset zustat u prevence jednoho panaka 
sharon: Linda: Neni nad prevenci. 
Holky ja Becherovku mam taky nejradsi, ale momentalne tu neni k dostani 
tak si ji setrime na opravdu "vazne" zazivaci potize. Rum zatim byl, tak budu mit do peciva a obcas jako prevenci, kdyz neni Becherovka.
Lindo mne z ni jednou v blaznivem mladi (17) bylo silene zle. Sly jsme se setrenici u nich na vesnici do hospody pro pivo a limonady. Bylo tam par znamych, tak jsme pokecaly, nakonec se hraly "karty" kral. Prvni objedna, druhy ochutna, treti dopije a posledni plati. Muzu ti rict, ze po asi 10 velkych rumech mi dali Bechcu, ze pry jsem z Varu. Tak nejak si pamatuju, ze nam nekdo pomohl donest to piti pred vratka... Pak mi bylo zle, jeste druhy den. Becherovku jsem nemohla ani citit dalsich 10 let. Nejhorsim trestem bylo, ze jsem pozdejc delala hned vedle v kanclu. Kdyz se stacela bylo to citit po okoli. A vsude ve vylohach plno flasek praveho Karlovarskeho zazraku. No byl to trest sileny. Prvne jsem ji pila jenom v Betonu (Bechca, tonik a citronovy platek). Od te doby mi uz nevadi a opravdu funguje jako lek.
.gif)
Linda: no super ...říkám pořád že je to zázračný pramen...
YXH: sharon: Linda:
Není nad prevenci
sharon: YXH: ja se dezinfikovala preventivne becherovkou v patek a radsi se neptejte jak to dopadlo 
, ale je fakt ze me prestalo asi po mesici skrabat v krku a netece mi z nosu
YXH: .....dobrá rada nad zlato...jenže zlato naše syrečky dávno nejsou co bývaly ty můžeš mít klidně v lednici....rum cítím ale nechutná , chutná mi becherovčička... v rozumném množství , dnes jsem nabízela sousedce ale prý zrovna zobla nějaký lék tak nechtěla tak jsme si daly brusinkový čajík......jinak jsem ok - až na tu hlavu 
sharon: Holka, jestli jsi prisla o cuch, tak to je prusvih
Snupni si Olomouckych syrecku. Jestli budes citit ty, tak jsi OK, nemas C19 A jeste bych to sichrovala rumem, jestli ho ucitis, a bude ti chutnat, tak jsi OK
YXH: to já se po ránu už necítím vůbec.....
sharon: No po ranu se citim na 120
Jarča*: přesně tak.....už aby......gif)
Jak tu píšete, nemá smysl se dohadovat, stejně s tím nic neuděláme. Já si myslím, že ani ta vláda nebo vlády celosvětově to nemají lehké, a že dělají co můžou. Snaží se něco vymyslet, což kolikrát není ideální, ale kdyby nedělali nic, tak by to taky schytali. Hlavně, aby už to šlo do háje. Doufám, že se ještě dočkáme normálního života.
