Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Ahoj, trochu si vám tu vyleju srdíčko a jestli mi dokážete poradit, budu moc ráda. Nevím si už s tímto problémem rady.

Před 11 lety jsem se seznámila s bývalým přítelem. Byli jsme spolu 7 let - z toho rok jsme spolu žili u něj v bytě. Bydlíme od sebe 100 km. Jemu je 39 let, mně 31. Teď už jsme 4 roky rozešlí a problém je ten, že já na něm stále ještě jsem psychicky závislá, nebo citově. Ano, za celé ty 4 roky až doteď jsem nedokázala za tímto vztahem udělat tečku - ukončit to ve svém srdci, abych mohla ve vztazích jít dál a najít si nového chlapa. Proto dosud žádného jiného nemám.

Víte, abyste mě pochopily - s ním jsem se měla celých 7 let co jsme spolu byli, až moc dobře - duševně jsme si rozuměli až moc dobře, byl má SPŘÍZNĚNÁ DUŠE, má pravá ruka, byl jako mé dvojče. Udělal pro mě co mi na očích viděl, splnil mi vše co jsem si přála. S ním jsem měla veškerou zábavu, výlety, dovolené, dárky, moc mi ve všem pomáhal apod. Zkrátka jsem se s ním měla ze všech chlapů v mém životě zatím nejlépe. Na to vše jsem si moc dobře a rychle zvykla a teď mi to vše moc chybí, o to víc, když teď nemám nic z toho. Ale nejvíce mi chybí on - jako člověk.

Jenže problém je ten, že on to asi vůbec nemá tak jako já teď. On už se z toho našeho vztahu asi dávno dostal, žije si svůj život a mě bere jen jako kamarádku.Tenkrát mi psal, že chce být se mnou kamarád. Mrzí mě na něm i ta jeho komunikace - nekomunikace se mnou. První 2 roky po rozchodu jsme byli ještě jakž takž v kontaktu - písemném i osobním, ale poslední 2 roky už jen píše, a víceméně jen k svátku, Vánocům a narozeninám. K Vánocům 012, tedy těm posledním, nenapsal vůbec. Až opět teď k mým nedávným narozeninám. Také mi vadí jak celé 2 poslední roky slibuje, třeba, že napíše brzy delší mailík a já pak čekám a čekám a dočkám se většinou za hodně dlouho - jak píšu - většinou na narozeniny, svátek - což je odstup skoro 10 měsíců. Vím, že bych na nic od něj čekat neměla, ale zatím si v tom neumím pomoct.

Navíc teď v tom jeho posledním mailíku, kdy mi přál k narozeninám, mi mimo jiné psal, že dělali doma přípravné práce, protože se jim nedávno narodil kluk. Tedy má svou partnerku a dítě. O partnerce jsem věděla, s dítětem mě to trochu ranilo a rozhodilo. Teď už jsem s tím zase více srovnaná. Mimo jiné mi v tom mailu i píše, že mě má rád a drží mi palce.

Problém je ten, že i když toto vše vím, tak není dne abych na něj nemyslela, všude kam jdu, je se mnou - přijde mi, že jsem k němu stále přitahována jakoby nějakou vyšší silou, a zda se této závislosti vůbec někdy zbavím a budu moci normálně žít i bez něj? Co mi k tomu prosím poradíte? Moc vám všem děkuji

Proč jsme se rozešli by bylo na delší psaní, ale v zásadě, že já tenkrát spíše brala a on dával. Tedy hlavně já byla po této stránce spokojená, ale jeho jsem si neuměla dostatečně vážit. Už dávno vím jaké to vše byly chyby. Ale na druhou stranu - byli jsme ve vztahu jen jako kamarádi - intimnosti jsme spolu měli jen na začátku, pak už ne - on mě jako chlap nepřitahoval, ale zase jsem na něm měla ráda jiné věci. Jak píšu - je to složitější a proč jsme se rozešli - mělo to tak být - i já to tak tenkrát chtěla, ale nedokázala jsem si představit jak moc mi bude chybět, nebo spíše to vše,co mi poskytoval? - doteď v tom nemám jasno. Jak to vidíte prosím vy?

A ještě něco: já mu nedávno napsala důvěrný mailík, on mi na něj dnes odpověděl, ale mě to opět rozhodilo a ronila jsem slzy. Nevím už co mám dělat - definitivně se s ním rozloučit a napsat mu sbohem mi nejde, v srdci jsem se s ním zatím rozloučit také nedokázala a psát si s ním a číst o jeho partnerce a dítěti mi dělá taky problém, ale přitom s ním v kontaktu být chci, tak co s tím? Existuje z toho nějaká cesta ven? Ještě jednou moc díky

S přátelským pozdravem