Miluju ho, ale vadí mi, že kouří
Jsem rozvedená, brzy mi bude čtyřicet. Už skoro deset let jsem sama, mám třináctiletou dceru. Pár známostí jsem sice měla, ale žádná z nich nedopadla dobře. Až teď mám pocit, že jsem konečně potkala toho pravého. Jenže to má pro mne jedno velké ALE…
Současného přítele jsem poznala před třemi měsíci, vzájemně jsme si padli do oka. On je o pět let starší, také rozvedený, má dospělého syna. Žije sám. Prakticky okamžitě jsme si porozuměli. Máme hodně podobné názory na život, zajímají nás stejné věci. Kultura, hlavně filmy, oba jsme sportovně založení, teď mezi svátky se spolu chystáme na hory, chceme využít, že budeme mít možnost být spolu několik dní, dcera bude v té době u svého otce.
Mám ho moc ráda, je mi s ním moc dobře a myslím, že je to vzájemné. Vadí mi jen jedna věc. Je kuřák. V době, kdy jsme se seznámili, nekouřil, ani jsem neměla tedy potřebu se ho na to ptát. Ale po asi měsíci a půl s kouřením začal. Vysvětlil mi, že se pokoušel přestat, vydržel to tři měsíce, ale vlivem stresu v zaměstnání zase začal.
Ono zdánlivě asi zas o tak moc nejde, ale pro mne je to docela zásadní věc. Vyrůstala jsem v rodině, kde kouřili všichni. Rodiče, prarodiče, i mí starší sourozenci začali velmi brzy s cigaretami a rodiče jim to tolerovali. Všichni kouřili doma jak prokopnuté komíny, smrdělo nám úplně všechno, včetně oblečení v mém pokoji, kde se nekouřilo.
Mám vůči cigaretám a tomu nikotinovému smradu velkou averzi. Nemůžu si pomoct, ale oravdu to z duše nesnáším. Proto jsem byla ráda, že můj přítel je nekuřák. Rozčarování, které mi připravil, mě dost zasáhlo. Přesto jsem se snažila to nějak překonat, říkala jsem si, že si snad zvyknu. Požádala jsem ho o ohleduplnost, vysvětlila mu, jak to vnímám.
On se snaží. Když je se mnou, nekouří vůbec, u mě doma by si nezapálil ani náhodou. Když ale přijdeme k němu, smrdí to tam úplně stejně, jako u mých rodičů. I když v mé přítomnosti nekouří, já z něj ty cigarety cítím, vysloveně mi to nedělá fyzicky dobře.
Nevím, co mám dělat. Mám ho ráda, nerada bych ho ztratila. Nutit ho nátlakem, aby s tím přestal, nemůžu, je to dospělý chlap. Jsem bezradná, kolikrát se už i přistihnu, že se s ním nechci líbat.
Ráda bych se zeptala, zda některá z vás neřešila něco podobného. Myslíte, že je naděje, že se pokusí znovu přestat a vydrží? Měla bych na něj tlačit, nebo spíš radši ne? Víte, byla jsem opravdu dlouho sama, teď jsem konečně s někým fakt šťastná, až na ty cigarety. Jak to mám překonat?
7.12.2017 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 98 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Miluju ho, ale vadí mi, že kouří
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Elektronická cigareta nesmrdí vůbec. Může kouřit i v bytě a nic není cítit.
.jpg)
V pocatcich naseho vztahu manzel kouril tak krabicku denne. Kdyz jsme se spolu stehovali do spolecneho bydleni tak zacal kourit jenom venku, vsechno co mel on s sebou jsem nahazela do pracky na co nejvyssi teplotu, nabytek jsme nemeli zadny (takze nehrozila nacuchnuta sedacka a pod). Prestal kdyz jsem zjistila, ze jsem tehotna. Vydrzel 7 roku a pak zacal znovu. Kouril jenom venku - doma i v praci a neprislo mi, ze by smrdel. Proste nesedel ve cmoudu a tak nenasakl smradem. V lete to bylo i praktickym nesli na nej komari 
. Prestal pred 4 roky kdyz mel problemy se srdcem, od te doby si zapalil asi tak 2x. Problem jsem s tim nikdy nemela, ale doma si zapalit proste nesmel. Vic me nezajimalo - jeho zdravi = jeho problem. Nejsem opravnena komukoliv (byt nejblizsimu cloveku) kecat do zivota (teda aspon tak dlouho dokud on nekaca do meho ). Ale jak rikam me jeho koureni nijak neomezovalo. Se mnou nekouril a co delal beze mne netusim, nakonec mohl delat horsi veci nez koureni 
.gif)
Megí: pravej kuřák ti řekne že to není ono a mmj co jsem četla též to zdraví neprospívá a jestli to nějak smrdí okolí to nevím......
.jpg)
a co kdyby zkusil elektronické cigarety? Mám kolem sebe hodně lidí, kteří přesedlali z klasiky na tuhle moderní vymoženost, někteří díky tomu i přestali kouřit. Ale hlavně to nesmrdí a mohli byste oba být spokojení - on kuřák, pro Tebe bez nepříjemného odéru 
Žiju celý život s kuřáky - tatínek, manžel... Manžel je aspoň ohleduplný v tom, že jediné místo, kde doma kouří, je v koupelně u otevřeného okýnka. Můj tati byl z doby, kdy se kořilo všude, doma, v kanceláři nebo i ve vlaku. Taky to podle toho u nás vypadalo a hlavně bylo cítit. Ale asi jsem na to byla zvyklá, protože si nevzpomínám, že by mi to nějak vadilo, to spíš mami nadávala. Ono je to prostě tak, že buď toho chlapa bereš i s tím, že je kuřák, nebo ho nech být. Sice můžeš doufat, že sám bude chtít přestat, ale abys ho do toho nějak tlačila, to vážně nemá cenu. Vidím to na manželovi - taky už to párkrát zkoušel, ale prostě na to nemá, nebo spíš jeho vnitřní přesvědčení není natolik silné, aby to doopravdy chtěl. Tak už mu neříkám nic, v jeho případě mi připadá lepší spokojený kuřák než nervózní nekuřák - to bych ho taky mohla zabít dřív než ty cigarety
nesnaž se jej odnaučit kouřit, to musí jen vzejít z něj, ale já bych z toho tolik nedělala, přesně jak píše sharon , uvědom si jak ti s ním je, kolik má kladů, NIKDO NENÍ DOKONALÝ a kouření bych fakt nehrotila ukončením vztahu
můj muž kouří ne sice moc a jsme spolu 43 let.....pokud ti to táááák strašně vadí najdi si zapřísáhlýho nekuřáka, někdo smrdí cigárou , někdo pívem, jiný potem a některá nesnesitelným parfémem......a někdo vším dohromady , já se z toho zatím neosypala .........můj chlap oproti jednomu záporu má dalších sto kladů....
Mě kuřáci smrdí. Některé kolegyně z kanceláře kouří, samozřejmě, že venku, ale když přijdou, je to z nich cítit. Když náhodou přijdou až ke mě a promluví, je to děs. Navíc jeden z kolegů, který se v kanceláři naštěstí objevuje jen sporadicky, kouří a asi hodně, protože to už skoro fyzicky nedávám, to je síla. Takže Tě chápu. Partnera kuřáka bych nechtěla. Kupodivu ale další kolega je kuřák, ale asi kouří něco "lepšího" a v kombinaci s jeho kolínskou či čím, mi to přijde celkem příjemný. Tak nevím
