Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jo a mimochodem, pokud to babičce aspoň trochu myslí, přestaňte rozhodovat o ní bez ní. Normálně si s ní sedni a řekni jí jako dospělý člověk dospělému člověku, že tak jak to je teď už prostě nemůžeš, že padáš na ústa, rozpadá se ti manželství a na syna nemáš ani čas ani síly. A pokud se jí nelíbí řešení, které navrhujete vy, tak co tedy navrhuje ona.

Riki: jasně že záleží na tom,jak by to senior snášel,dávala jsem to jen jako možnost.Ne jediné řešení.Spousta lidí o téhle možnosti ani neví a přitom to u některých seniorů je řešení.Nejde jen o kolektivní program,ale někde maj třevba super ergoterapii,canisterapii,cvičení.Ale zásadně se musí brát ohled na to jakou má senior povahu,jestli to pro něj nebude jen stres,to samozřejmě.Proto jsme psala jako další možnost terenní službu.

Na příbuzné se vykašli. Nebo ještě lépe, seřvi je všechny na tři doby jak si dovolují držkovat, když nejsou ochotní zapojit se do péče ani minimálně.
Babičce vysvětli, že je toho na tebe moc, že jsi jenom člověk a potřebuješ taky někdy nabrat síly a ne je pořád jen vydávat. A že ona zase potřebuje kontakt i s dalšími lidmi. Věřím, že jste vybrali dobrý stacionář a že tam nebude jen celé dny ležet na postali. Zajeďte se tam předem podívat, ať se babička seznámí s ostatními lidmi, vyptá se na program a třeba bude nakonec sama spokojená, že nemusí celý den sedět mezi čtyřmi stěnami s utahanou a protivnou vnučkou a řvoucím dítětem. Prostě jí to zkus postavit trochu do pozitivního světla.
Hodně štěstí přeju

arsiela: no, já jsem za sebe vnitřně smířená s tím, že jednoho dne nejspíš skončím v nějakém zařízení pro důchodce. Ale aby mě někdo dával do nějaký "školky", ráno tam a večer zpátky, a v mezidobí povinný kolektivní program, to bych pokládala za trest za všechny moje hříchy i z minulých životů.Jsem individualista a introvert, ve stáří se všechny vlastnosti zvýrazňují, takže celodenní pobyt v houfu seniorů, bez možnosti úniku a s nějakou profesionálně optimistickou pečovatelkou, vymýšlející dětinské hrátky na zabavení se staříků, to bych nevydržela ani týden.

Riki: jinak samo s tím,že by se měli především postarat dcery a ne kafrat,když to vnučka nestíhá souhlasím.Sobecké je to především od nich.

Tak postarat se o svou matku by měly především ty dcery. Ty jsou jaksi první na řadě, ne to přehazovat na vnoučata. To je jedna věc. Přesouvání devadesátiletého člověka po týdnu jinam, to nebyl dobrý nápad, to by se vzbouřil každej, ony i ty víkendy jsou myslím dost náročné. Starý člověk většinou už nerad cestuje sem tam, chce mít svůj klid, pohodlí a známé věci na svých místech. Pokud je místo někde, kde může babička zůstat, a bude tam přívětivé prostředí, ani minutu bych neváhala. Jak píše Léthé, na příbuzenstvo se neohlížet, kdo se sám nestará, nemá právo do toho kafrat. Konec konců jestli jim to připadá tak sobecké a nepřijatelné, ať tedy sami konají, a vymyslí něco jiného, lepšího, nebo si babičku vezmou k sobě. Skoro by se chtělo říct, že je to "hezká" ukázka toho, jak je dobře mít hodně dětí a vnoučat, aby se o člověka ve stáří měl kdo postarat jenže v dnešní době je to skutečně obtížné, na staré lidi se moc nemyslí, a ti mladší v podstatě ani nemají moc možností, jak takovou situaci řešit, jedině za cenu osobních obětí - třeba že přestanou chodit do práce, a kvůli péči o starého člověka pak žijou všichni z ruky do huby, z různých příspěvků a podpor, nebo dojde k rozpadu rodiny, jako ve výše popsaném případě. Ale to rozhodně není "vina" Emy, aby si to musela vyčítat a připadat si jako hyena. Už udělala dost.

dadka: pokryje hodně,na 3.stupeň není uplně málo peněz a charita zas tak drahá není.Celkem dost s těmahle organizacema pracuju.

Pokud babička chodí a není úplný ležák,příspěvek na péči nepokryje potřeby babičky, natož nějakou paní, která tam bude docházet.
Nenechala bych se od příbuzných takto zneužívat. Ve stacionáři se jí bude líbit, mají tam pro staroušky aktivity vhodné k jejich věku, bude tam mít vrstevníky a nebude se nudit.Celodenně tam o ni bude postaráno.
Ty jsi uděla lapro babičku hodně, ale na úkor svého manželství a zdraví to pořád nejde.V žádném případě neměj výčitky svědomí.

Příbuzní měli příležitost fakt, že babi půjde do stacionáře, změnit.
Neudělali tak, takže teď můžou jen šoupat nohama a držet ústa.
Jediný koho by mi bylo líto, by byla babča.
Což takhle jí říct, že tam jde na měsíc na zkoušku? Ono se jde líp do neznámého, když vím, že to není definitivní, ale jen na čas.
Počítám, že si babi mezi vrstevníky zvykne, je pro ně připravený program a na smutky zapomene.

Emo,máte na babičku příspěvek na péči?Pokud ne,tak o něj okamžitě zažádejte,z toho ji pak můžeš platit pomoc od organizací.Nemusíš ji dávat do stacíku na celý týden,někde existují " školky" pro seniory,kam je odvezou a odpolko zase přivezou.Nebo pečovatelky,které ti budou chodit domů a o babičku se postarají,třeba ji i vykoupou a tak a ty se můžeš věnovat malému.Jít s ním ven a td.A hodně moc ti to odlehčí.Vím o čem píšu,starala jsem se o dvě babičky,o jednu 3 roky a právě bez terenních služeb bych to nedala.Druhou jsem měla doma v bezvedomí 4 měsíce ,takže tě chápu.Tak jak to děláte vy,je akorát tak na kolaps,což si nemůžeš dovolit.

Vím o čem píšeš. Zažila jsem to s mojí matkou. Přes veškerou snahu se o ní postarat jsem nakonec musela zvolit DD, neb bych se buď zbláznila, nebo jí zabila. Náš život se zatavil a vše se točilo jen kolem ní a stejně vše bylo podle špatně.
Jestli si chceš zachovat rodinu a zdraví, vyser se na rodinu a příbuzné a dej jí do nějakého domova pro seniory a můžeš jí občas navštívit. Žádné stěhování sem tam. Tohle je tvůj život a musí to být tvoje rozhodnutí.
Doufám že budu vždy natolik při smyslech a tohoto "břemena" své děti ušetřím. Vím jaké to je a svým dětem právě proto bych tohle nemohla nikdy udělat, na to je mám příliš moc ráda.

Sobec nejsi ty, ale zbytek babiččiných příbuzných, Ty jsi se starala, co jsi mohla. Ale je to opravdu dlouhodobě neudržitelné. Nakonec by ses ze stresu mohla složit a zase by se o babičku neměl kdo postarat. Pokud dobře vyberete zařízení (DD, stacionář, dům s pečovatelskou službou,....), babička bude spokojená. Zajeďte tam s ní napřed na návštěvu, hned ji s někým seznamte, ať pak nejede úplně do neznáma.

Babička jednoho známého taky hrozně nechtěla do domova. Zařídili jí to tam, aby se to co nejvíc podobalo jejímu domečku. A nakonec byla spokojená, protože si našla "spřízněné duše".

Nedá mi to, ale napadá mě jedna ošklivá myšlenka - starat se o babičku se příbuzenstvu nechce, to hodí na tebe, ale pokud půjde časem o dědictví, to budou stát první ve frontě

Možná právě proto, že budeš ještě 1 rok na mateřské dovolené rodina řeší problém přes tebe. Babička má určitě důchod a i ty bys měla mít nárok na nějaký peníz /myslím že asi 4000 Kč měsíčně/. Čili finančně by to přítěž být neměla. Možná, kdybys za úplatu najala nějakou paní na popovídání /za úplatu/ a k tomu objednala nějaké služby, které stát poskytuje /také za úplatu/, mohlo by to situaci tvoji i tvé rodiny dočasně vyřešit vč. menší finanční částky, která se většinou při mateřské hodí. On ani ten stacionář nebude zadarmo. Zkuste se v rodině ještě jednou domluvit a nekažte život ani sobě ani babičce. Držím palce.

Muzes jeste zkusit navrhnout celodenni pecovatelku, ktera by se o babicku starala. Na jeji plat by se samozrejme slozila CELA rodina.

Aspoň některý víkend by šel vyřešit tak, že vy odjedete jako rodina třeba na chalupu, pokud tedy máte kam, babička bude u vás a někdo se tam přijede o ni starat. Třeba tvoje maminka, její hospodaření bys doma strpět mohla.

Nebo by na chalupu jezdila babička a příbuzní by se střídali tam, ona by byla pořád na víkend na jednom místě.

Chápu babičku, že takové přehazování sem a tam jí rozhodí, staří lidé těžko snášejí změnu a tohle je opravdu hodně náročné.