Manžel nezvládá synovu orientaci
.jpg)
Máme s manželem jedno dítě, syna, kterému je 26 let. Bylo to naše vytoužené dítě, už jsme ani nedoufali, že se nám zadaří. Když se narodil, byli jsme oba nesmírně šťastní a považovali to za zázrak. Manžel se v synovi doslova viděl, hned, jak se narodil, začal plánovat, co všechno s ním jednou bude podnikat. Jenže vše si vyvinulo jinak, než jsme si představovali.
Od synova útlého dětství jsme na něm pozorovali, že je trochu jiný, než ostatní kluci. Nikdy se nepral ani neprojevoval zájem o čistě mužské aktivity. Manžel jako nadšený rekreační fotbalista tím dost trpěl. Od malička se synovi hodně věnoval v takových těch klučičích záležitostech, ale on se k ničemu moc neměl. Radši byl doma, četl si nebo si stavěl nějaké modely lodí a letadel, nebo ho bavilo pomáhat mi při vaření.
Když přišel do puberty, začalo v nás podezření, že syn je „jiný“ sílit. O děvčata neprojevoval žádný zájem, kromě jednoho krátkého románku v sedmnácti letech s žádnou nikdy nechodil. Začal být čím dál víc uzavřený, o svém osobním životě s námi prakticky nemluvil. Až ve svých dvaadvaceti letech se nám konečně svěřil, že je gay. Nebudu zastírat, že i když jsme to svým způsobem očekávali, tak když jsme to slyšeli takhle natvrdo, zamávalo to s námi.
Já jsem se s tím vyrovnala poměrně rychle, bylo mi sice líto, že se pravděpodobně nikdy nedožiju vlastních vnoučat, ale převládl ve mně pocit, že ať je syn jakýkoli, je to naše dítě. Je slušný, pracovitý, zodpovědný. Když se pak po nějakém čase odvážil představit nám svého přítele, dokázala jsem se k tomu postavit s chladnou hlavou a hezky jsem ho přijala do rodiny.
Problém je však s mým manželem. Jak jsem psala, od synova dětství pociťoval často zklamání z toho, jaký syn je. Ale od chvíle, kdy se dozvěděl skutečnost o jeho orientaci, ho manžel od sebe vnitřně úplně odstřihnul. Naprosto ho ignoruje, nemluví s ním, jeho přítele viděl jen jednou, prý z důvodu, aby věděl, s kým syn je a víc se s ním stýkat nechce. Vlastně on se nechce stýkat s nimi oběma. Nějaké rodinné oslavy, vánoční posezení nebo i výlety, nic z toho nehrozí.
Strašně mě to trápí. I když manžela svým způsobem chápu, tak se na něj zároveň dost zlobím, že není schopen překousnout, že syn je, jaký je a takového ho brát. Manžel to bere jako nějakou zradu, neuvědomuje si, že syn za to, jakou má orientaci, nemůže a že to v žádném případě nesnižuje jeho hodnotu jako člověka. Když se s mužem snažím na toto téma mluvit, úplně se oklepe a prohlásí, že nechce nic slyšet, že ho nechce vidět, že je mu úplně špatně při představě, co ti dva spolu dělají v posteli a že jsou mu odporní. Vyčítá mi, že se se synem a jeho přítelem stýkám, že k nim jezdím na návštěvy, prý jsem ho vždycky rozmazlovala a tu svou opičí lásku mu dávám i teď, když je dospělý a navíc „takový“.
Jsem jako mezi mlýnskými kameny. Můj syn je mé dítě a miluju ho, ale mám ráda i manžela, byť mě jeho postoj velmi mrzí. Tak ráda bych dala naší rodinu nějak dohromady, ale veškeré mé snahy vždycky ztroskotají na manželově rezolutním a negativním postoji.
Dá se to vůbec nějak zlomit? Je nějaká šance, že to manžel konečně rozdýchá a smíří se s tím?
12.4.2019 Rubrika: | Komentářů 100 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Manžel nezvládá synovu orientaci
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
denda04: oni někteří dělají že nic ...že jsou s tím v pohodě ....ale v hloubi duše...no , nevím.
my co lpíme na vnoučatech si to prostě neumíme představit, ale jak říkáš at jsou spokojeni....
.jpg)
sharon: 10.26 máš pravdu věřím ,že žádného rodiče to nepotěší ,ale co už ?? hlavně ,aby byl šťastný ,spokojený ve vztahu
Je to těžké,ale mohou se stát v životě i horší věci: co kdyby ten jediný syn zemřel....Nejlepší je ,brát věci a situace tak jak jsou,nedá se to změnit,tak se s tím smířím.No a má-li někdo tolik předsudků,že mu to nejde,tak ať si pán představí,že žádného syna nemá,vytěsní ho zcela,a možná bude mít klid v duši.Paní se s ním schází,protože si vše v sobě vyřešila a smířila se s tím.To,že nebudou vnoučata,se mi zdá úplně podružné,já taky žádná nemám a možná nebudu mít ,moje děti se zatím nehodlají množit,ač jsou už po třicítce,je to jejich volba a já s tím nic neudělám.Osud je osud.
Linda: jí ti člověče toho otce tak nějak i chápu a nemyslím si že je hnup nebo magor.....myslím že to chce všechno čas....ono by to zklamalo víc lidí ale bojí se to přiznat i když to není žádná tragedie.....jediný vymodlený syn....je to těžký , hlavně že je zdravej a spokojenej...
No, tak prostě choď za synem sama a je. S manželem komunikuj normálně jenom na domácí půdě .O tom, co dělá syn nebo jak se má s ním nemluv. Tratit bude on, ty rodinu budeš mít, on bude stát sám. Přesvědčil se o tom asi i známý herec Petr Nárožný. Jeho syn je také gay. Dlouho se s ním nestýkal ,ale na stará kolena asi poznal, že ho potřebuje
.jpg)
Vezmu to z druhy strany......PROC je tak SILENE dulezite, aby jste delali veci spolu, slavili svatky, narozeniny, chodili spolecne na vylety a vsichni byli se vsema silene dobri pratele a co ja vim co jeste? Lidi jsou ruzni, delaji veci ruzne a holt nemuze clovek byt kamosem vzdy a vsude a se vsema. Svet se nezbori kdyz oslavis vanoce 24. s manzelem (a nejakou dalsi rodinou pokud mate) a 25. se synem a pritelem .
Ano trapi te to ,ale chovas se jako kvocna a chces mit vsechno a vsechny pod kridlama v dobrych vztazich. Tak zivot nefunguje. Ano manzel je magor ze odmita syna, ale uprimne ty jsi taky magor kdyz proste neakceptujes, ze manzel to vidi jinak. Proste jste dva lide kteri vidi jednu situaci dvema pohledy, tak najdete nejaky kompromis nekde uprostred, ktery jste schopni zkousnout oba dva (a pokud jsi idealista tak doufej, ze casem se hrany obrousi). A i gayove dneska uz muzou adoptovat, pokud jsou vnoucata az taaak silene dulezita.
.jpg)
Ach jo, zas další hňup. Jako chapu, ze manzela stve synova orientace (zajimave, ze to jsou vetsinou otcove, kteri tu homosexualitu tak řesi - a hlavně u synu, u dcer uz tak ne...že by nějaký pocit ohrožení mužstvi?), ale co jako čeka, ze kdyz syna zavrhnul on, zavrhnes ho automaticky taky?
Jo a to je taky typicky muzsky postoj - hned si predstavi dva muze v posteli a je jim zle, chudackum...a hned jim myslenky skačou na gayporno a je jim ješte hur... zajimave, ze na dve slecny v posteli budou cumet s vyvalenyma ocima a malem vyplazenym jazykem.
Pokud se manzel se synem nechce stykat, nema cenu ho do neceho nutit, bylo by z toho vic skody jak uzitku. Ale fakt chlap nema pravo zakazovat matce, aby se vídala s vlastnim synem.
Plne souhlasim s Arnou. Syn za nic nemuze, a manzel je proste ten typ "chlapaka" ktery tohle nejak nemuze pochopit. Nekteri muzsti jsou v tomhle pripade divni. Nikdo za to nemuze, je to priroda stejne jako by se zlobil, ze ma kluk kudrnate vlasy, nebo podobne. Starsi generace to ale proste tezce nesou, je to predsudek z dob, kdy tohle bylo tabu. Asi se taky boji, ze se mu budou kamaradi kvuli tomu smat (a mozna, ze ti, co o tom vedi, se mu posmivaji a maji hloupe narazky, a proto ma vetsi potize se s tim srovnat).
Asi bych si s nim sedla a rekla mu na rovinu, jak te jeho pristup trapi, aby si uvedomil, v jake jsi situaci.
Taky mu rict, ze je to tvuj syn a mas ho rada a ze se s nim vidat budes a nenechas si do toho mluvit. At se s tim manzel srovna jak chce. Jemu bych nic nevycitala, a navstevy ho nevodila, kdyz o to nestoji.
at je to jak chce mě osobně by to taky trápilo.......jinak proti nim nic nemám jen nemusím to jak nám svou orientaci všude cpou pod nos........at si každý žije jak chce a s kým chce.
.gif)
Je to moc těžké, manžel si neuvědomuje že ubližuje především tobě, Ludmilo. Asi bude nejlepší o tom s manželem nemluvit, nic mu neříkat a pokud on by něco měl k tvým návštěvám u syna, rázně mu dát najevo že o tom si rozhoduješ sama a on ti do toho mluvit nebude. Manžel ať nevyčítá že se se synem vídáš a ty zas nevyčítej manželovi že syna odsuzuje.
