Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Legendu o lásce na život a na smrt, patřící ke klíčovým eposům světové literatury, budeme mít možnost zhlédnout v pražském Divadle ABC. Nová inscenace má premiéru 5. dubna. Starodávný příběh Tristana a Isoldy nastudoval renomovaný slovenský režisér Ondrej Spišák, v roli Isoldy se představí stálá členka souboru Městských divadel pražských Zuzana Kajnarová, postavu Tristana obsadil režisér hostujícím Jakubem Prachařem. 

Inscenace není jen legendou o nesmrtelných milencích, ale také příběhem o vztazích a pocitech dnešních mladých lidí. Co si o lásce myslí hlavní představitelé Jakub Prachař a Zuzana Kajnarová?

Jakub Prachař

O mladých lidech se dnes často tvrdí, že sex nahrazuje opravdový vztah. Co si o tom myslíte vy?

Někdy to tak možná je. Ale nemám velké iluze, že by to ve středověku bylo jinak.

Zažil jste někdy osudovou lásku?

Já si myslím, že ji teď poprvé zažívám...

V čem spočívá láska?

Obecně to nedokážu říct. Prostě je vám dobře a nemusíte vyvíjet žádnou zvláštní aktivitu, aby jste si rozuměli. Nenarážíte na nepochopení druhého. Má to takový volný, jednoduchý průběh, je to pohoda.

Jakou roli pro vás hraje krása?

Vlastně se mi stává, když mám někoho rád, že už potom ani nevnímám, jak vypadá. Měl jsem holky, o kterých se říkalo, že jsou krásné, ale často byly dost nudné. Cokoliv krásné se za určitý čas okouká a pak v tom vztahu musí být i něco víc, aby vydržel.

Zažil jste situaci, kdy jste o nějakou holku bojoval?

Jo, ve třetí třídě o Terezu Halamáskovou s Petrem Lukášem. Oba jsme měli kolečkové brusle, oba jsme bruslili stejně dobře, a to byl problém. Vyhrál on. Byl jsem z toho smutný, psal jsem básně a zakopával jsem je na zahradě, pořád tam ještě někde jsou... To bylo opravdu kruté období - třetí třída základní školy.

Chtěl byste být rytířem?

Oni musejí umět dobře jezdit na koni a já koně nemám moc rád. A mají těžké brnění, já bych to při své váze 60 kg asi neunesl a neuměl se v tom pohybovat, takže bych daleko nedošel.

Přemýšlel jste někdy o smrti?

To víte, že ano. Dodnes si pamatuju, jak jsem si jako malý uvědomil, že někdy musím umřít. Říká se, že lidi se odlišují od zvířat tím, že si uvědomují smrtelnost.

Byl byste schopen obětovat život za ideál, za lásku?

Těžko říct. Nikdy jsem o tom nemusel přemýšlet. V situaci, ve které se teď nacházím, asi ne. Dokážu pochopit, že kdysi někdo obětoval život za ideál, ale myslím, že se nám tady v Evropě žije tak dobře, že o takových krajnostech nepřemýšlíme.

 

Zuzana Kajnarová 

Může dnes existovat osudová láska?

Já myslím, že ta může být kdykoli.

Vy jste takovou lásku potkala?

Vždycky, když se zamiluji, mám pocit, že je to osudová láska. Ale nikdy bych se nepouštěla do vztahu, o kterém bych se domnívala, že nemá smysl.

Je ve vztahu důležitá krása?

Nemyslím si, že je to podstatné. Láska vzniká různými způsoby a jsou případy, že se lidi přitahují, i když nevědí proč. Fungují feromony.

Věříte na osud?

Ano, ale nesmí se stát alibi pro lidi a jejich činy.

V Tristanovi a Isoldě se mluví o panenství. Kdysi to byla hodnota – jak je to ale dnes?

Těžko říct, jak to vnímají dnešní osmnáctileté holky. Ale myslím, že pro každou ženu je to velký zlom, velký životní okamžik. I když už to není společensky tabuizované téma, psychicky je to pro každého velmi důležité.

Není velká láska jen iluzí?

Iluzí ani ne, ale vnější okolnosti ji můžou podněcovat. Protože vztah, který bude zapovězený, je dramatičtější a vášnivější. Kdyby Romeovi a Julii nebránili v lásce, nebyl by ten příběh takový, jaký je. Zakázaná láska je vždy zajímavější.

Dovedete si představit, že byste pro něco obětovala život?

Za určitých okolností ano. Asi každý najde něco, pro co by život obětoval či pro co má smysl žít. Snažím se na vlastním životě nelpět. Nemám děti, ale dokážu si představit, že kdyby někdo zabíjel mé dítě, postavila bych se do mu rány. Částečně je to záležitost pudů, částečně morálky. A zemřít pro lásku? V našem příběhu je láska tak silná, že bez ní život ztrácí smysl. Milují se, i když spolu nejsou, a když Tristan zemře, Isolda už také nechce žít. Takové věci mohou v životě nastat, ale já jsem se naštěstí do tak vyhrocené situace nedostala.

Myslíte, že dnešní mladí lidé dokážou být romantičtí?

Myslím, že dokážou. Liší se jen ta představa, pojmenování. Může být romantické, když se sejdou ti dva na sídlišti a jdou se projít někam na rozvaliny u panelových domů, stejně jako když se jdou procházet na venkově do přírody. Myslím, že v tom se dnešní mladí lidé neliší od těch někdejších. Někdy se to zesměšňuje, je to vnímáno jako slabost, ale určitě to k životu každého patří.