Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

catcat:

sharon: posadit dítě na sedačku, když je místo, to je taky normální. Já myslím, že nejme ve při, obě, myslím, máme podobné názory na výchovu, lidskou slušnost a tak

catcat: já mluvím o 4-5 ti letém děcku, já to vlastně chápu , kdo ty zkušenosti nemá , nepochopí.....já se s malou něco nacestovala no a když bylo místo tak si prostě sedla, dnes je jí 21 a jezdí autem....

sharon: no, to je taky správné, sednout si a vzít dítě na klín. Posadit jen dítě mi přijde nevýchovné, protože jak má pak děcko chápat, že starší se mají pouštět sednout?

sharon: tak si je holt musí vyrazit stará bába, kterou už tu stabilitu taky nemá

orinka: dítě bych nenechala stát ,nemá stabilitu jako dospělý a ještě by si třeba vyrazila zoubky......

sharon: to druhé řešení je podle mě ideální pro všecky.

catcat: já jsem vnučku také posadila anebo si sedla já a vzala ji na klín.....

orinka: tak to by mě čert vzal, když matky nebo babičky posazují svá robátka na sedačku. Jezdila se mnou v trolejbude po ránu matka se školákem (!!!), kluka usadila na sedačku a sama se nad ním klinkala a jednou mu dokonce za jízdy zavazovala boty a málem se kutálela přes celý trolejbus. A to klukovi bylo fakt tak 10 let.
Ano, všechno je o zdvořilosti v lidech a ono jí někdy moc není

catcat: kdyby jenom maminky - před nedávnem jsem doprovázela svého muže ze špitálu. Byl tam na kontrole, marodí s rakovinou krve. A ještě špatně chodí, má hůl. Teď už jezdí sanitkou, ale tehdy to pracně zvládal MHD. Přijel náš autobus, já šla první a postavila jsem tašku na dvousedadlo, označené "pro invalidy". Se zlou jsem se potázala. Hnala se tam totiž mladá babička a hodlala tam usadit své vnouče. Zle se na mě koukala, když jsem jí vysvětlila, že je to sedadlo pro postižené a manželovi je opravdu velice špatně. Abych to vysvětlila: kolem nás bylo dost volného místa, ovšem byla to ta sedadla na schůdcích, čili se tam hůř leze. No, byl to trapas, co ta měla ošklivých poznámek....nechápu, kam jsme to společensky dospěli, když vlastnímu vnoučeti dává takový příklad - už to nebylo mimino.

orinka: pochopitelně, že se to nerozjelo. Jen ty dámy, když viděly, že k nim vjíždí kočárek, urychleně zmáčkli zavírání dveří. No, nic moc se nestane, ty dveře se po chvíli otevřou, ale prostě jedna půlka dveří narazila při zavírání do kočárku a druhá půlka připlácla vnučku na kočárek a přiskřípla se jí ta ručička.
A vůbec, právě to jsem tím chtěla říct, že záleží na tom, s kým se potkáme. A že totiž ne každá maminka si hraje na kult dítěte.

orinka: však normální výtah se nerozjede a dnes by už všechny měly mít dvoje dveře dle EU....

catcat: tedaaa, a já si myslela, že má to zařízení nějakou stopku pro případ, že tam někdo uvízne mezi, a že se to vůbec nezavře a nerozjede?!

sharon: to byla situace! Člověk nechce dělat pozdvižení, ale nechat se třískat a usmívat se u toho, to fakt nezvládnu. Poprvé jsem byla velmi slušná a poprosila, podruhé už to nešlo, to dítě by mě umlátilo, prostě se na mě zaměřilo. A to jsem tam nebyla sama, krom mě tam byly ještě další baby Nejsem Herodes, ale včera bych pro něj měla i porozumění

catcat: já nevím ale ve výtahu když stisknu knoflík tak už nic neovlivním.......

orinka: 15:10....třeba já.....

catcat - 13.4.2018 11:50
je to již 42 roků, já procházela s dcerou těma hlinikovýma dveřma do krámu a bába si myslela, že ji budu držet ještě dveře a procpala se. Tím sa malá pozdržela a strčila prsty k futrům. Plakala, naštěstí na pokladně seděla slečna a hned nás zavedla dozadu do skladu, tam bylo umyvadlo a já ji tam prstíky chladila.

je to oboustrané, záleží na koho kde natrefíme

mamina holky co mne kopla v autobuse několikrát do nohy, po upozornění, že nechci mít špinavé kalhoty a že mě to je nepříjemné. Téměř vraždila pohledem

orinka: tak to mi zrovna včera vyprávěla dcera, jak 2 nějaké báby ve výtahu v obchoďáku asi nechtěly být obtěžovány rodinkou se 2 mrňatama a ve snaze zavřít jim dveře před nosem a uject přiskříply kočár s jedním miminem a malou vedle kočáru mezi dveře. Kočáru se nic nestalo,aale vnučka má poochroumanou ruku a báby ještě šňafaly

orinka: Dnes je mooooooda nechat dítě dělat co chce a běda jak se ozvete to hned nemáte ráda děti jste stará atd prostě nerozumíme výchově i ,když jsme vychovaly své děti myslím dobře

orinka: jo, kult dítěte...

Jednou za měsíc mám sváteční hodinku. Jdu si půjčovat knížky na pobočku v historické budově. Je tam krásně, klid, pohoda, hezky si tam u výběru posedím a odpočinu od starostí. Dnes byla trochu výjimka. Přišla totiž mladá maminka s batolátkem, no tak....2 roky, ani pořádně nemluvilo, jen se ozývalo. Maminka si hleděla regálů. Dítě běhalo sem tam, to bych ještě vydržela. Ale když se na mě zaměřilo a neustále útočilo tuhými kartičkami na mé holé ruce, už jsem se neudržela a poprosila paní, aby si své děťátko přivolala. Za chvilku bylo u mě zas. A znovu bác bác na mé ruce. Tak jsem mu ty kartičky vytrhla se slovy "dáme je mamince". Co jsem řekla, to jsem udělala. Paní pak rychle z knihovny odešla. Hele, měla jsem taky dva malé rozjívence, ale že by mi nevadilo nechat je mlátit lidi, to nepamatuju. A ještě hodila obličej, jakože se nějak na dítěti proviňuju! Měla stejně kliku, že jsem zachovala klid, nějaký pruďas by jí to asi vysvětlil jadrněji.

Snih.

Jak je videt, tak redakce zase uplne kasle na vsechno, ta nervozni pani a rozdeleni sourozenci tu strasi uz jak dlouho a nic noveho...

Bellana:

Děkuji všem za soustrast. Třeba se nám podaří najít jí dobrý domov. Nesnesla bych, kdyby jí někdo ubližoval.

Bellana: Opravdu by to neslo se domluvit s domovem duchodcu? U mamky v domove kocku maji. Spi v kocarku pro panenky, a staraji se o ni vsichni. Sestry a dalsi personal ji krmi a ona se venuje vsem. Je moc mila.
Jestli to nejde tak drzim palce at moc netrpis. Mozna si i zvyknes. Ono zalezi i na tom, jak casto se cese. Alergie jsou z prachu a lupu v srsti, takze dobrou stravou a cesanim se muze i tohle hodne zlepst. Drzim palce jak tobe tak kocicce.

Bellana: trvej na tom...prostě lékař zakázal a basta.....

Linda: a cpát do sebe chemii.........tak to já ani náhodou...

Bellana: to mi připomíná mojí sestřenku, ta si koupila psa a vzápětí se odstěhovala od rodičů a bez psa. Rodiče se pak starali