Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Rai – tento exotický hudební styl se prostě nedá přehlédnout. Zní jako foklorní hudba inspirovaná severoafrickými rytmy, moderní
aranžmá a hudební nástroje se snoubí s transovními rytmy bubínků. Pozorný posluchač zaslechne i inspiraci flamencem či současným rockem.
Mladá generace alžírských hudebníků už v rai viděla způsob, jak demonstrovat své rebelství, a zrodil se rock´n´rai. Existuje spousta
interpretů tohoto stylu. Jmenujme ty nejznámější, jako je Cheb Mami, Faudel či nedávno zesnulá vynikající zpěvačka Cheikha Remmitti. Jeho nepopiratelně největší hvězdou je ale zpěvák Khaled, který se 19. června představí pražskému publiku.

Narodil se na přestupný rok – 29. 2. 1960 – jako jediný s hudebním nadáním v široké rodině. Nástroje a hudba ho fascinovaly odmala,
poprvé se jich ale dotkl až v deseti letech na svatbách: když kapela pauzírovala, zkoušel, co s nimi dokáže. Otec mu pak pořídil praktický akordeon. Svou první kapelu pojmenoval Noudjoum El Khamis (Pět hvězd). Nálepku rebela mu získalo jeho smělé opěvování života alžírských teenagerů, nespokojenost s vládní politikou, právo na svobodné rozhodování. O tom všem zpíval zpěvák s nádherným hlasem.
K emigraci jej nakonec přivedl jeho odpor k vojenské službě a touha po dalším muzikantském vývoji. Než se přestěhoval do Francie, vyšlo prý Khaledovi v Alžíru na nejrůznějších pokoutních kazetách přes šest set skladeb. Taková je tamní kazetová kultura: obchodníci vám na objednávku zhotoví do auta či na večírek jakoukoliv směs. Autorskými právy se tu nikdo moc nezabývá.

Klíčové pro jeho kariéru bylo setkání s funkovým experimentátorem a producentem Wasem. Před Khaledem spolupracoval s Rolling Stones či Dylanem a v Alžířanovi vytušil budoucí světovou hvězdu; do karet mu hrála i přizpůsobivost a až neskutečná rytmičnost raie.

Album Khaled s explozivním monstr hitem Didi, oběhnuvším snad třikrát zeměkouli, produkoval Was s Michaelem Brookem. Následující N'Issy N'Issy, kde Khaled premiérově zpívá francouzsky, zase významný studiový instrumentalista a skladatel Philippe Eidel. Ten se stal i ústřední producentskou postavou Khaledova dalšího, mimořádně dotaženého, pestrého, ale hlavně nesmírně úspěšného alba Sahra.

Cestu mu razil miliónový prodej singlu s písničkou o hrdince alžírského animovaného seriálu – Aicha. Sahra bezesporu pohnula s
posluchačskou představivostí, co všechno lze od raie a Khaleda čekat; ukázalo se totiž, že víceméně cokoliv: rock, punk s funkem, reggae či křiklavý popík. Následovalo rozpačitě přijaté album Kenza a zpěvákovi jako by se přestávalo dařit jak v pracovním, tak v osobním životě.

V současnosti slaví Khaled úspěchy s albem Ya Rayi, kde se vrací ke svým kořenům – inspiruje se u zpěváckých a hráčských alžírských legend Baloui Houariho a Mauriceho El Medioniho. Ladné kličkování napříč žánry se tu a tam dotkne marockého shaabi, místy si připadáte jako na pořádné veselce.