Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Dříve, než se začtete do úvodního soutěžního příběhu, pozorně si přečtěte PRAVIDLA SOUTĚŽE. A pokud vás zajímá, co všechno můžete vyhrát, nepřehlédněte TENTO ČLÁNEK.

A teď už pozor.... začínáme......

Přílet do Káhiry

Sedím v letadle, dívám se z okénka, jak přistáváme, a hlavou se mi honí myšlenky. Kdyby mi někdo před půl rokem řekl, že v létě poletím do Káhiry, asi bych si myslela, že se tak trošku zbláznil. Už tři roky pracuji jako archivářka v archeologickém ústavu a o Egyptě se mi občas i zdá... Ale dovolenou jsem si přála strávit pod slunečníkem u moře a ne někde na poušti. Všechno začalo, když jsem v únoru zaskakovala za kolegyni Irenu v recepci.

*

Do haly našeho ústavu vstoupil opálený mladík v červené baseballové čepici a v rozepnuté bundě, jako by venku zrovna nebylo pěkných pár stupňů pod nulou. Zpod čepice mu vylézaly střapaté blonďaté vlasy a z jeho modrých očí se mi tak trošku podlamovala kolena. Ovšem to bych samozřejmě kdykoliv popřela.

„Jmenuji se Robert Kinnley a moje univerzita mě sem posílá vyhledat nějaké materiály.“ Rychle jsem se vzpamatovala a oprášila své znalosti angličtiny. Kdy se mi to může stát, aby sem zabrousil někdo pod šedesát, a to, co požaduje, je zcela v mé kompetenci? Stejně je tu recepční platná asi jako prodavač nanuků na severním pólu. Za těch pět dní, co je Irena na horách, jsem v recepci asi dvacetkrát zvedla telefon, pětkrát rozdělila poštu a jinak tu sedím jako vězeň na Bezděze. Ani se nedivím, že tu Irena stihla nastudovat všechno, co potřebovala ke státnicím. Až si budu chtít doplnit vzdělání, asi to tu vezmu za ni.

A tak jsem se s radostí ujala milého Bobbyho nejen jako jeho průvodkyně naším archivem, ale jako průvodkyně vůbec. Zdálo se, že proti tomu nic nemá, protože mne hned to odpoledne pozval na kafe. Tak jsme spolu po mých úředních hodinách bloumali zasněženou Prahou a semleli všechno od Beatles až po pyramidy v Gíze. Dozvěděla jsem, že v našem archivu doplňuje podklady pro svou závěrečnou práci o vykopávkách v Egyptě. Když to dobře dopadne a práce bude přijatá, bude on pro změnu přijatý na jejich univerzitu jako řádný asistent profesora Brookse. A v polovině května s ním vyrazí do Egypta na nějaké nové objevy, které financuje britská vláda.

Bobby u nás strávil celkem tři neděle, kdy jsem ho přes den pilně zásobovala archiváliemi a po večerech provázela do divadel, na koncerty a sem tam i do jedné útulné vinárničky na Starém Městě. Vypadalo to, že naše sympatie jsou vzájemné a že si máme stále o čem povídat. Tři týdny utekly jako voda, a tak jsem jednoho dne vyprovázela Bobbyho na letiště a vůbec mi nebylo jedno, že se možná vidíme naposledy.

Než vešel do odbavovací haly, otočil se, lišácky na mne mrknul, a než jsem se rozkoukala, dostala jsem pusu jako hrom. Pak mi do ruky vrazil obálku, řekl, že tam je malé překvapení pro mne, že to mám otevřít až doma, chytil vozík se zavazadly, zamával mi a zmizel za dveřmi. No, koukala jsem přinejmenším překvapeně.

Samozřejmě jsem obálku rozlepila hned v letištní kavárně. Vypadl z ní zlatý přívěsek a přistál pochopitelně v mém šálku s kávou. Nenápadně jsem ho lžičkou vylovila a schovala v ubrousku. Hned nato jsem se začetla do dopisu.

„Milá Eve! (říkal mi Ívy a mně se to opravdu líbilo víc než obyčejná Eva Malá ze Žižkova) Jestli se Ti zdá, že jsem utekl jako kluk bez rozloučení, není to pravda. Když jsem se s Tebou hrabal ve starých, zaprášených dokumentech v archivu, narazil jsem na obrovskou věc. Teď Ti ještě nemohu říct, o co jde. Nejdřív si to musím ověřit přímo na místě a to se mi bez výpravy profesora Brookse těžko povede. Byl bych rád, kdybys z půjčovního lístku vymazala zapůjčení poznámek profesora Vodičky a nezmiňovala se o tom, i kdyby se Tě na to někdo ptal. Každopádně pokud se potvrdí moje domněnka, získá na tom Váš ústav i Vaše republika. Jsem moc rád, že náhoda způsobila, abychom se setkali, a doufám, že se nemýlím v tom, co k sobě oba cítíme. Byl bych rád, aby sis zařídila pas a vstupní vízum do Egypta, pokud bude zapotřebí. A taky nezapomeň požádat o dovolenou nejméně na tři týdny v červenci, abys mohla za mnou přijet. Možná se Ti zdá, že na Tebe spěchám, ale za tu dobu, co jsem strávil v Praze, jsem si Tě opravdu zamiloval. Těším se, že se brzy uvidíme, a jestli je Ti něco nejasné, napiš mi na mou e-mailovou adresu. Tvůj Bobby"

Tři měsíce mezi námi putovaly maily. Bobby mi nadšeně sděloval, že jeho pilná práce u nás se vyplatila: nejen že získal vytoužené místo na univerzitě, ale byl zařazen do výpravy profesora Brookse. Já jsem si mezitím vyřídila všechny formality a koupila třítýdenní pobyt v Egyptě, na který praskly všechny moje úspory. Ještě mi přišel nadšený dopis z Egypta, kde si se mnou Bobby domluvil podrobnosti mého příletu, ale od té doby se odmlčel a už čtrnáct dní nemám ani řádku. Je to divné.

Zatímco jsem přemýšlela, letadlo přistálo a rolovalo k letištní hale. Když jsem prošla pasovou kontrolou, marně jsem se rozhlížela po Bobbym. Tu jsem zahlédla arabského mladíka s cedulí Eve Mala. Došla jsem k němu a vyhrkla anglicky: „Já jsem Eva a kde je Bobby?“ Mladík se nervózně rozhlédl po hale a do ruky mi strčil klíček od úschovny a malý lísteček. „Všechno se dozvíte a já se vám ozvu. In šalah!“ Dívala jsem se nechápavě na klíček, a když jsem zvedla oči, byl pryč. Měla jsem nepříjemný pocit, že něco není v pořádku.

Zašla jsem na toaletu a až tam rozbalila lísteček. Stálo tam Bobbyho písmem: „Abu je přítel. Vše jsem uložil v Gíze." Víc nic tam nebylo a lístek psal Bobby určitě ve spěchu.  Chvíli jsem nechápavě hleděla střídavě na klíček a na lístek. Jestli se mám dozvědět víc, musím zřejmě otevřít schránku v úschovně, ale neznám číslo. Jakou má všechno souvislost? Klíč a Gíza. Pak jsem si vzpomněla na Bobbyho zálibu v různých tajemných šifrách a rozsvítilo se mi........ Je to přece úplně nad slunce jasné, číselný kód mám přímo před očima!!!! Jen jestli to je správné. Teď je každá rada dobrá!!!

A to už je otázka pro vás, milé čtenářky. Pomůžete Evě vyluštit číselný kód? Své odpovědi pište až do neděle v pravé liště v sekci Soutěže do příslušného okénka. O soutěži si také můžete popovídat v diskusi Nefertiti, kterou najdete v horní části magazínu.