Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Dříve, než se začtete do soutěžního příběhu, pozorně si přečtěte PRAVIDLA SOUTĚŽE. A pokud vás zajímá, co všechno můžete vyhrát, nepřehlédněte TENTO ČLÁNEK.

Vyhodnocení minulého soutěžního úkolu si přečtěte zde. 

Začíná se to komplikovat.

Stojím u skříňky a trochu se mi třese ruka. Zasunula jsem klíček a zadávám kód: 7..9..2..6..a konečně 1. Ve skříňce tiše luplo. Ještě jsem se konspirativně rozhlédla, ale byla jsem tam sama. Otevřela jsem skříňku. Byla prázdná, jen v koutku ležela obálka, která se mírně vydouvala. Na vrchní straně měla logo hotelu Evropa. Strčila jsem obálku do ledvinky a šla zjistit, jak se dostat do centra.

Zjistila jsem, že z terminálu mě autobus odveze za 25 piastrů a jízdenku si mohu koupit rovnou ve voze. Kdybych jela taxíkem, zaplatím 100x víc. A tak jsem si ze zavazadel udělala okolo sebe ohrádku a ve skrytu otevřela dopis od Bobbyho.

Nejdřív vypadl klíč od hotelového pokoje a pak už jsem si četla Bobbyho instrukce:

„Milá Eve! V poslední době se dějou divné věci, které určitě souvisí s tím, co jsem objevil u vás v Čechách. Několikrát jsem zjistil, že mi někdo prohledával pokoj, když jsem byl pryč, i když se recepční dušoval, že v takovém nóbl hotelu, jako je Sheraton, je to naprosto vyloučené.

Zrušil jsem Tvůj pobyt s cestovní kanceláří, tak se můžeš nezávisle pohybovat. Máš zamluvený a zaplacený pobyt v hotelu Evropa na Tvé jméno. Kdybys cokoliv potřebovala, ohlásí se Ti můj místní průvodce Abú, s kterým jsme se docela spřátelili. Studuje u nás na universitě a jako znalec místních poměrů Ti ve všem poradí a pomůže. Pokud jsi byla nucena vyzvednout tenhle dopis, určitě nejsem zde, v Káhiře. Věř jen Abúovi, a nebo jen tomu, kdo bude mít stejný přívěšek, jako jsem daroval Tobě.

Zajdi si ráno do kavárny na Qasr al-Ainy. Je internetová a můžeš napsat domů, že jsi dobře dojela. Doufám, že se brzy sejdeme. Buď opatrná, mám Tě moc rád. Bobby“.

Tak mi jde z toho hlava kolem a mám strach, že se Bobbymu něco stalo. V hotelu Evropa jsem ukázala pas a recepční mi vydal klíč od pokoje. Sotva jsem odložila zavazadla, vlezla jsem pod sprchu, ale moc mě neosvěžila. Za prvé byla teplá a za druhé z ní čpěl chlór na sto honů. Ani jsem neměla chuť k jídlu a usnula jsem během pěti vteřin.

Ráno jsem se vzbudila dost pozdě. Jen jsem se osprchovala a podle Bobbyho rady vyrazila hledat tu kavárnu. Ulici jsem našla a kupodivu se internetová kavárna nacházela v přízemí Akademie věd. Napsala jsem mamce, aby se nestrachovala, a vyrazila obhlídnout místní obchůdky. Stále se mi v hlavě přemílalo, co se mohlo stát s Bobbym a co si tady počnu já sama.

Najednou jsem zjistila, že těsně u mne stojí asi desetiletý kluk a bezostyšně se mi hrabe v rozepnuté tašce. Vítězoslavně z ní vytáhl mou peněženku a dal se na úprk. Zařvala jsem a vyrazila za ním. Já hlupák si nechala všechny finance pohromadě a teď mám o ně přijít? Kupodivu kluk neutíkal nijak rychle a ještě se za mnou ohlížel. Zabočil do postranní úzké uličky a já za ním.

Za plátěnou stříškou zelinářského obchodu vykročila postava a čapla kluka za ruku. Kupodivu se nijak neškubal a klidně zůstal stát vedle mladého muže, ve kterém jsem ke svému údivu poznala Bobbyho přítele Abú. S ochotou mi podával mou peněženku a spustil rychle: „Nezlobte se, slečno, ale na lepší způsob, jak se s vámi spojit jsem nepřišel! Právě jsem dostal zprávu, kde by v této chvíli měl být Bobby. Sejdeme se ve čtyři odpoledne na autobusovém nádraží Turgomon. Napsal jsem vám to místo radši pro všechny případy ve vaší rodné řeči. Kupte si jízdenku!“ 

S těmito slovy mi strčil do ruky lístek a zmizel i s chlapcem v obchodě. Zůstala jsem na ulici s otevřenou pusou a bez odpovědi. Lístek jsem strčila do tašky a vešla do obchodu, ovšem zjistila jsem, že ten má druhý východ přímo na rušnou ulici a Abú byl pryč i s klukem.

Aby to nevypadalo hloupě, koupila jsem si trochu ovoce a vrátila se do hotelu. Netušila jsem ovšem, že pomačkané přezrálé ovoce promáčí lístek a já teď nevím kam jet, kdyby se Abú u autobusu neukázal. Musím zkusit písmenka rozluštit a zjistit, co je cíl cesty. Zřetelně vidím jen     A . E . A . . R . . . . Á   . . . H . V . A.   Mám ještě tři hodiny času na vyluštění a na sbalení věcí.

Teď bych jen zrovna moc potřebovala někoho, kdo zná egyptský místopis a poradil mi, kam vede Bobbyho stopa.

A to je další úkol pro vás, milé čtenářky. Vyluštíte správně, kam se má Eva vydat? Čas máte opět až do neděle, své odpovědi pište v pravé liště magazínu do příslušné soutěže. Pokud alespoň deset z vás uhodné správný cíl cesty, dozvíte se příští úterý, jak se bude celý příběh odvíjet dál. A čekat na vás bude samozřejmě i další úkol.